V USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje vyhlášení výsledků. Pan Petr Fiala jako premiér otočil a dnes stojí v čele koaliční vlády, která stůj co stůj chce prosadit korespondenční volbu i proti vůli opozice. Sice se neví, kolik lidí by v zahraničí mohlo volit, zda je to 400, 600 000, nebo úplně jiné číslo. Volební účast lze čekat u těch jen velmi angažovaných, což určitě nebude procentuálně víc než oprávněných voličů volících doma, ale jen u poslední prezidentské volby byl výsledek drtivý. Volilo sice jen 20 000 lidí v zahraničí, ale 95 % bylo pro Petra Pavla, tedy kandidáta současné vlády.

Vše nakonec může být v mnoha ohledech jinak. Koalice se může do voleb ještě vzpamatovat, Čechů v zahraničí může volit jen zlomek. Ale o tyto kalkulace nejde. Nejvážnější je právě vstupovat do systému voleb, který přes 30 let dobře slouží, a nejsou žádné pochyby o regulérnosti a administraci voleb. Samotný systém je transparentní, regulérní a jsou zachovány stejné podmínky pro všechny.

Tak. A úplně na závěr snad jednu větu. Zavedení korespondenční volby pro naše občany v zahraničí není žádný bohulibý úmysl. Je to snaha udržet se u moci za každou cenu, ať to stojí, co to stojí, a to i za cenu ztráty důvěry občanů v demokratické volby a v demokracii vůbec. (Předsedající: Pane poslanče...) Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Chtěla jsem se otázat, vystřídali jsme se při řízení schůze, proto všechny strašně zdravím, včetně vás. (Poslanec Ryba k předsedající mimo mikrofon.) Dobře, necháváte si druhé možné vystoupení ještě v záloze. A my tedy můžeme přistoupit k dalšímu přihlášenému a tím, než přijde na řadu řádně přihlášený pan poslanec Tomáš Helebrant, je ve faktických pan poslanec Pavel Klíma, ale já ho nevidím v sále, takže ho odmazávám, a pane poslanče, můžete se ujmout slova. Ještě načtu, že se dále připraví pan poslanec Tomáš Kohoutek, posléze. Prosím, vašich 10 minut.

Poslanec Tomáš Helebrant: Děkuji za slovo. My na sebe máme štěstí. Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, na této mimořádné schůzi projednáváme návrh pětikoalice o zavedení korespondenční volby. A já musím v první řadě uvést, že jsem velmi zklamán tím, že i když tu minulý týden místopředseda vlády a ministr vnitra České republiky pan Vít Rakušan jasně deklaroval, že nebude nijak kriticky zpochybňovat průběh debaty, že je to legitimní právo kohokoliv diskutovat ať už v obecné rozpravě, nebo s faktickými poznámkami, doslova pronesl "je to prostě právo, je to parlamentní diskuse a já to nezpochybňuji", čímž zde vlastně opakovaně vyjádřil, že chce diskutovat a že debata je legitimní a že debata nebude omezována, já toto bral jako závazek a bral jsem to vážně, bohužel tento příslib se ukázal jen jako prázdná fráze. Jsem z toho překvapen a musím se s tím smířit a budu si asi už provždycky pamatovat, že přísliby místopředsedy vlády České republiky nemají bohužel žádnou váhu.

Nyní bych rád shrnul důvody, proč považuji zavedení korespondenčního způsobu hlasování za problematické a možná i nebezpečné. V prvé řadě bych vám rád připomněl, co nám říká Ústava České republiky o způsobu volby. Ústava vymezuje čtyři základní podmínky výkonu volebního práva: rovnost, přímost, tajnost, všeobecnost. Právě u pojmů přímost a tajnost pak spatřuji první z mnoha kontroverzí korespondenční volby. V případě, že bude korespondenční volba zavedena, tak nikdo, ani sebelepší systém kontrol, a říkejme tomu, jak chceme, nemůže zaručit, že výkon volebního práva bude tajný a přímý. Všichni jsme již někdy volili, takže víme, jak to u voleb chodí. Přijdeme k volbám, po identifikaci dostaneme obálku, jdeme za plentu, tam zcela sami vložíme do obálky lístek a ten v obálce vhodíme do volební urny. Pokud u sebe náhodou volební lístek nemáme, dostaneme nový přímo od volební komise.V případě korespondenční volby ale tuto tajnost zajištěnu nemáme. Nikdy nevíte, kým byl lístek do obálky vhozen, zda přímo osobou, která volební právo má, nebo někomu úplně jinému, třeba členu rodiny, kamarádovi, sousedovi, nadřízenému nebo někomu úplně jinému, zda nebyl volič při volbě nucen, nebo jestli nebyla obálka posléze otevřena. Prostě to nedokážeme nijak ohlídat.

Vezměme si takový praktický příklad, kdy třeba vnukovi se nelíbí, jak jeho dědeček volí, a tak mu do obálky podstrčí lístek jiné strany nebo tento lístek znehodnotí tak, aby nebyl započítáván, zkrátka udělá nějakou špatnost. Takový příklad vypadá absurdně, ale v praxi by se úplně klidně mohl stát. Toto se vám takhle v normální volební místnosti prostě nestane. Ve volební místnosti dostanete v případě potřeby nový volební lístek, zajdete za plentu a při volbě jste sami svým pánem. Vy sami rozhodujete o tom, komu dáte svůj hlas. Nikomu to nemusíte ukazovat ani říkat. Ale u korespondenční volby nemůžete ověřit, že korespondenční hlas byl odeslán v souladu s ústavou zaručenými právy voliče. Volební právo je vykonáváno přímo danou osobou, což zavedení korespondenční volby nemůže dokázat. Zároveň je zde princip tajnosti, tedy nikdo nesmí být schopen danou osobu spojit s hlasem. Do uren ve volebních místnostech se hází orazítkovaná bílá obálka bez ničeho dalšího. Pokud ale budete volit korespondenčně, volič bude muset být nějak identifikován, lístky budou muset být někam odeslány a tam zkontrolovány, zda je vše v souladu. A právě tady by mohlo být snadnější propojit hlas osoby, jak vlastně hlasuje, což je ukázkový příklad porušení tajnosti volebního práva.

Dalším problémem, který v danou chvíli může korespondenční volba přinést, je pak nebezpečí kupčení s hlasy, falšování výsledků v důsledku netransparentnosti a nezajištění tajnosti volby, kterou jsem před chvílí zmínil. Jako příklad můžeme uvést Francii, která korespondenční volbu zrušila v roce 1975. Ale důvodem toho, že se Francouzi rozhodli korespondenční volbu zrušit, bylo to, že tento institut ve Francii sice fungoval od roku 1946, ale jednalo se o výjimečný způsob hlasování a byl umožněn jen původně pro osoby, které z důvodu osobních nebo pracovních překážek nemohly být v den voleb ve volební místnosti u uren. Jednalo se například o vojáky, funkcionáře veřejné správy, jejich rodinné příslušníky, železničáře, letce a tak dále. V 60. a 70 letech se právě korespondenční volba začala ve Francii oprávněně kritizovat právě kvůli tomu, že v některé její části se objevovaly větší počty odevzdaných hlasů než vydaných obálek, a v jednom případě dokonce došlo ke zrušení a opakování voleb z důvodu disproporce mezi vydanými a odevzdanými korespondenčními obálkami.

Když tu hovoříme o příkladech ze zahraničí, často slýcháme, že naši sousedé korespondenční volby mají. Ale ne všechno, co je v zahraničí, musí být nutně i u nás. Navíc my máme specifické volby, které trvají nikoliv jeden den, jako je tomu u našich sousedů, ale dny dva, kdy se zde opět objevuje mnohem větší prostor pro případnou manipulaci s hlasy. Nehledě na to, že korespondenční volba by se musela složitě administrativně a logisticky zřizovat, a upřímně i s ohledem na znalost současného fungování například České pošty a jiných institucí, kdy v zahraničí, zejména v exotických destinacích, je fungování poštovních služeb pro nás neznámé, by se mohlo stát, že hlasy pro danou stranu doputují až v tu dobu, kdy ani ta strana nemusí existovat. Navíc hlasy se mohou někde ztratit, opozdit, znovu najít, a jak budeme nakládat s těmito hlasy, to nevíme. Tyto problémy u běžné volby neřešíme, proč bychom si je tedy měli přidělávat volbou korespondenční?

Posledním důvodem, proč jsem proti zavedení korespondenční volby, je pak samotné načasování a můžeme říct účelnost přijímání této změny. V současné době prý žije v zahraničí zhruba 600 000 osob, které mají možnost vykonávat volební právo. Pětikoalice si myslí, že většina z těchto lidí jsou jejich sympatizanti a potenciální voliči, a ačkoliv se k volbám, svátku demokracie, v roce 2021 dostavilo z těchto 600 000 pouhých 6 %, má nyní pětikoalice pocit, že tyto voliče může zavedením korespondenční volby mobilizovat. Zřejmě v tom vidí svou jedinou šanci, jak se zpět do Sněmovny dostat.

Dovolte mi tedy, členové pětikoaliční vlády a vládní stoosmičky, abych vám řekl jednu věc. Nesnažte se shánět voliče v zahraničí. Zkuste jednou udělat něco pro lidi v České republice a uvidíte, že se i k vám nějací voliči zatoulají. Řešit svoji nevolitelnost a tragická čísla v průzkumech zavedením netransparentního způsobu volby, který bude mít ještě k tomu všemu obrovský byrokratický dopad, opravdu není řešením. ***