(15.30 hodin)
(pokračuje Karla Maříková)
Vláda pětikoalice plánuje zavést možnost hlasovat korespondenčně pro občany, kteří jsou v době parlamentních voleb mimo hranice státu. V současné době je hlasování možné na diplomatických úřadech, občané žijící v zahraničí mají tedy možnost volit stejnou formou jako občané žijící v České republice. Naopak zavedením korespondenční volby ze zahraničí budou občané žijící v zahraničí zvýhodněni, což může být nyní účelové a může vést k pozdějšímu zavedení korespondenční volby také zde v České republice.
Hlasování prostřednictvím pošty představuje riziko. Neexistuje zde záruka, že výběr proběhne bez ovlivnění, a zvyšuje se tak prostor pro manipulaci s výsledky voleb. V soukromí našeho domova jsme opravdu izolováni a naše konečné rozhodnutí zůstává neznámé. Navíc nejsou kontrolovány podmínky, za kterých volič umisťuje svůj lístek do obálky, ani nelze zkontrolovat, kdo umisťuje lístek do obálky.
Pokud tedy opravdu chce někdo volit a chce ovlivnit život ve své rodné zemi, když se v ní nezdržuje, ať se zvedne z gauče a udělá to minimum pro svoji vlast a dojde si na patřičný zastupitelský úřad a vykoná své právo tak, jako to je možné dnes. Má k tomu veškerý komfort. Je to jednou za čtyři roky a je to jakási oslava práva a svobody. A s tou by se mělo podle toho nakládat. Není to anketa Zlatého slavíka, kterou se z voleb snaží udělat tato pětikoalice. Jde o zodpovědnost a uvědomění, že podle jeho volby bude tato země vypadat, že ovlivňuje život lidí a budoucnost dětí, kteří v ní žijí. Proto je to dnes zavedeno tak, aby své právo šel vykonat člověk, který o to opravdu stojí. I občan České republiky se musí zvednout z gauče a dojít do volební místnosti. A tak je to správně. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení limitu. Budeme pokračovat v naší rozpravě. Další přihlášený je pan poslanec Zlínský. Je-li pan poslanec Zlínský nepřítomen, tak další v pořadí bude pan poslanec Kubíček. Pokud se nemýlím, vystupuje poprvé.
Poslanec Roman Kubíček: Děkuji, deset minut. Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, chtěl bych se věnovat jednomu výzkumu, který proběhl ve Velké Británii, a co vlastně konstatoval, že při hlasování poštou lidé více přemýšlejí o vlastních zájmech. Podle nejnovějšího evropského výzkumu, který naznačuje, že mnohé zažité představy o chování voličů během voleb jsou mylné, může systém korespondenčního hlasování, kdy lidé před volbami hlasují z domova a hlasovací lístek vracejí poštou, odradit lidi od účasti v příštích volbách. V některých evropských zemích bylo sice zavedeno hlasování z domova s cílem zvýšit volební účast a povzbudit mladé lidi k účasti ve volbách, může však také snížit náš kolektivní pocit odpovědnosti a přimět lidi, aby více mysleli na své vlastní zájmy. Předpokládat, že elektronické hlasování a hlasovací zařízení je neutrální, je chyba. Ovlivňuje to, jak hlasujeme. To jsou některá zjištění, která přinesl výzkumný projekt Inside the mind of the voter, financovaný Evropskou radou pro výzkum, který využíval průzkumy, hloubkové rozhovory a volební deníky, aby pochopil, co se odehrává v myslích lidí, když volí.
Obvykle politici a úřady umožňují korespondenční hlasování, protože se domnívají, že to výrazně usnadňuje hlasování, vysvětlil vedoucí studie Michael Bruter, profesor politologie na London School of Economics ve Velké Británii. Ve Spojeném království bylo korespondenční hlasování přijato s cílem zvýšit volební účast, ale hloubková studie profesora Brutra o britských parlamentních volbách v roce 2015 ukazuje, že je to zvrat a že to má vliv na výběr hlasů. Lidé ve volebních místnostech mají pozitivnější zkušenost, říká profesor Bruter. Přičítá to slavnostní atmosféře ve volebních místnostech, kde je cítit společný zážitek, cítit pocit odpovědnosti. Při hlasování myslíme také na ostatní lidi, vysvětluje, zatímco lidé, kteří volí doma, jsou více negativní a je méně pravděpodobné, že se příštích voleb vůbec zúčastní. Jsou také mnohem egocentričtější a více myslí na své vlastní zájmy.
V britských parlamentních volbách v roce 2015 voliči mladší 25 let, kteří volili poštou, dvakrát častěji volili krajně pravicové strany než ti, kteří volili osobně, zatímco voliči ve věku 25 až 39 let to měli s o 50 % vyšší pravděpodobností, že budou volit tímto způsobem. Elektronické hlasování ovlivnilo také rozhodování, neboť lidé, kteří použili tradiční tužku a papír, brali hlasování mnohem vážněji a třikrát déle zvažovali své rozhodnutí než ti, kteří měli před sebou tlačítka na hlasovacím zařízení.
Korespondenční volba se ve světě zaváděla postupně v historickém, politickém a geografickém kontextu, který byl a víceméně vždy byl odlišný od podmínek u nás a hlavně se také měnil, přičemž některé země na změny reagovaly, jiné ne. Zavádění bylo vždy v souladu s ústavním pořádkem té které země, charakterem a uspořádáním prvků zastupitelské demokracie, historií, například koloniální, velikostí země a tak dále. A to, že něco bylo zavedeno, ještě neznamená, že to nutně musí fungovat všude a napořád. Potřeba volit v zahraničí nevznikla v době, kdy informace nejrychleji putovaly přes ústředny po telefonních drátech a lidé po prašných cestách v prastarých pickupech putovali na místo volení. Dnes žijeme v době, kdy nikdo nemá problém v případě zájmu jít volit si program upravit tak, aby to mohl učinit a na místo volby se dopravit.
Byly tady použity některé argumentační fauly, to se týká například dostupnosti volebních místností. Vždy to bylo trošičku absurdní, protože bylo tady prohlašováno, že Čech, který žije ve Skotsku, musí cestovat k urně až do Londýna a že mu to trvá 15 hodin. To není pravda, protože může hlasovat na generálním konzulátu v Manchesteru, což je půlka cesty, a například z Edinburghu jsou to čtyři hodiny cesty, z Aberdeenu na severu Skotska je to hodin pět.
Jako každá propagandistická mašinérie se i ta týkající se korespondenčních voleb úmyslně vyhýbá tomu, co se nehodí, a zamlčuje některá fakta. Byly tady zmiňovány příklady Francie. Na argument, že Francouzi korespondenční volbu z obav (nesrozumitelné) v roce 1975 zrušili, odpovídá tím, že od roku 2020 mohou Francouzi volit přes internet. Ano, mohou, ale ne v prezidentských volbách. Tím je známa pouze polovina pravdy. Donedávna mohli tímto způsobem, myslím, že to tady paní poslankyně říkala, volit jenom reprezentantů (?), těch voličů žijících v zahraničí, to je trošku jiný systém, než máme my.
Mimochodem různý přístup dokonce v rámci Evropské unie k tématu dokládá i to, že na rozdíl od Francie naopak Německo korespondenční volbu umožňuje, ale volby po internetu byly v roce 2005, které byly v roce 2005 prosazeny a vzápětí v roce 2009 prohlášeny za protiústavní. Dvě členské země Evropské unie, které sousedí, jsou přibližně stejně velké, mají přibližně stejně velký počet obyvatel. Proč tedy hlasují rozdílně? Ano, protože to vyhovuje jejich rozdílným podmínkám. To znamená, že co je někde dobře, nemusí být dobře u nás, a obráceně.
Ten největší faul je ovšem to, že pětikoalice prosazuje korespondenční volbu s tím, že jim jde o občany žijící v zahraničí někde v horách, pampách či pralesích a jejich omezené ústavní právo volit. Ne, to je jim ukradené. Jde jim pouze o ty hlasy. Vědí, že lidé dlouhodobě žijící v zahraničí volí tak, jak volí, a doufají, že by to některé ze stran vládní koalice potácející se na hranici volitelnosti mohlo pomoci udržet se v parlamentu a že by mohly pokračovat v udržování nesourodého slepence zájmů a programů. Je i zajímavé, že výsledky voleb, které tady predikujeme a vyhovujeme (vyhlašujeme?) pro celou republiku, jsou vcelku homogenní, vyrovnané ve všech okrscích, ony se moc neliší. Ta volba se vždy liší pouze v tom zahraničí.
Mohl bych tady citovat například pana Mitrofanova, který mluvil něco o tom, že parazitujeme v České republice na mentálně plachých a duševně zakrslých spoluobčanech a že v globálu v zahraničí žijí moudří, rozumní, zkušení a vzdělaní voliči. Cituji Novinky, článek, komentáře, Očima Saši Mitrofanova: Koblihy v ohrožení. Aby si nikdo nemyslel, že jsem si tuto pasáž vymyslel. ***
