Co znám ty emigranty, bývalé emigranty tedy, krajany v Kanadě nebo v Americe, co znám tam ty jejich české domy, tak si myslím, že by to nepřišlo na nějaké výrazné peníze a že by se daly udělat volební místnosti v těchto místech. Tak jak jsem říkal včera, těch spolků je asi 160, v Americe je 160, takže si myslím, že tím zahuštěním stávající sítě by se výrazně zvýšila dostupnost volebních místností pro české spoluobčany.

Co se týká jedné připomínky, že korespondenční forma volby bude řešit také problém našich studentů, kteří studují v zahraničí, a popřípadě i pracovníků, kteří studují v zahraničí, tak jsem vzal materiály z Ministerstva školství, zas bych to nerad opakoval, včera jsem to říkal - jsou vlastně dva velké projekty, Erasmus a pak program, který se jmenuje CEEPUS, Central European Exchange Programme for University Studies, a toto je v řádu, podle mě v řádu - maximálně by šlo o stovky, ale spíš o desítky studentů, kteří mají ten problém, že v době voleb zrovna studují, jsou mimo území České republiky. Když vezmu, že ty univerzity jsou ve velkých městech, ten problém těch kontaktů s velvyslanectvím není tak hrozný.

Při zřízení korespondenční volby mi dále vadí, že skutečnost, že lidé, kteří nikdy nebyli například v České republice a mají české občanství, a tito lidé potom, tito emigranti z období před sametovou republikou (revolucí), tito lidé mi budou nepřímo určovat, kolik a jak velké mám platit daně, jaký má být řídicí systém v republice a podobně. Řada těchto občanů, a není jich málo, to je samozřejmě pravda, v Americe zas ty údaje nejsou naprosto přesné, já tady mám údaj 440 000 lidí, neumí ani český jazyk a pouze z nostalgie a z úcty k českým předkům se hlásí k českým či československým kořenům. V případě korespondenční volby by tito lidé, kteří zde dlouhodobě nežijí, neplatí daně, neplatí zdravotní ani sociální pojištění, mohli ovlivňovat celý politický systém, mohli by ovlivňovat ekonomický systém řízení republiky, budou rozhodovat o životě jiných lidí, budou ovlivňovat daňový systém a velikost konkrétních daní. A to se domnívám, že není v pořádku.

Domnívám se proto - pak jeden další problém vidím i v tom, že čeští občané, kteří žijí, v uvozovkách, doma čili na území České republiky, korespondenční volbu nebudou moci využít a voliči v cizině ano. To nám stávající vláda chce tvrdit, že na voliče žijící v Česku musí být větší přísnost a silnější dohled než nad občany žijícími v zahraničí? Chtějí nám snad pánové ze současné vládní garnitury nakukat, že v zahraničí žijí poctivější Češi než v samotném Česku? Zahraniční český volič je tedy něco lepšího než běžný český důchodce, který k těm volbám chodí samozřejmě pravidelně.

Děkuji vám za pozornost. To bylo pár poznámek, které mě spíš směřují k tomu, abychom minimálně pozastavili, anebo tedy doplnili zejména o ty analytické materiály tento poslanecký návrh. O tom, že tento návrh úmyslně, víceméně úmyslně míjí veškeré státní úřady tím, že je dáván jako poslanecký a není řádnou formou veden, tak svědčí právě to, že prostě chybí řada naprosto běžných podkladů, jejichž nedostatek řešíme a nahrazujeme v podstatě tady těmito diskusemi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Maříková.

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Poprosím o 20 minut. (Předsedající bere na vědomí.)

Vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh zákona o možnosti hlasovat korespondenčně pro občany České republiky žijící v zahraničí v poslaneckých volbách se dostává do parlamentu skoro bez povšimnutí a adekvátní veřejné debaty jako poslanecký návrh, tak aby nemusel projít připomínkovým řízením a Legislativní radou vlády. Tento legislativní krok, který přináší značné změny do českého volebního systému a ovlivňuje pravidla demokracie v zemi, by měl být předmětem intenzivní a rozsáhlé diskuse. Avšak iniciátoři tohoto předpisu s pohodlnou podporou v obou parlamentních komorách se zdají vyhýbat veřejné pozornosti a otázkám, které by mohly legislativní proces komplikovat. Kdyby byl hlavním cílem tvůrců zákona skutečný prospěch pro Českou republiku a získání široké podpory pro tuto významnou změnu, usilovali by o její důkladné projednání s veřejnosti a předložením přesvědčivých argumentů pro její přijetí. To se však neděje. Naopak je diskuse omezována. Převládá snaha o rychlé prosazení zákona bez odkladů a diskusí, přičemž jedním z hlavních důvodů je záměr zavést nový způsob hlasování už v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny. Tento krok může vnést do již rozpolcené společnosti další prvek nesouladu a přispět k prohloubení současných rozporů, což je vzhledem k současné napjaté situaci v zemi velmi riskantní.

Hlasování poštou se stalo oblíbeným nástrojem pro stoupence progresivních politických směrů a v poslední době bylo tématem řady diskusí kvůli tomu, protože hrálo klíčovou roli při rozhodování výsledků v několika prezidentských volbách, například ve Spojených státech amerických a v Rakousku. Tato metoda byla původně zavedena jako opatření pro ty voliče, kteří se z různých důvodů, jako je nemoc nebo pobyt v zahraničí, nemohli dostavit k volbám osobně. Avšak podivně a někdy bez jasného vysvětlení se stalo, že právě ty poštou odeslané hlasy měly nakonec zásadní vliv na konečný výsledek voleb, dokonce v situacích, kdy se zdálo, že výsledky z osobních hlasů byly jiné. Tyto události vyvolaly otázky ohledně poctivosti a volebního procesu, vedly k rozdělení veřejného mínění. Také posílily obavy z možného ovlivňování výsledků a celkové nejistoty týkající se legitimity volebních procesů. Z tohoto důvodu by měla být zvýšená opatrnost uplatňována při zvažování zavedení hlasování poštou.

Opomenutí klíčových principů demokratického hlasování, jako jsou tajnost a bezprostřednost, které poštovní hlasování předpokládá, představuje vážné nebezpečí. Jakékoliv strategické plány politických stran, které doufají ve zlepšení svých volebních šancí tímto způsobem, by mohly mít nechtěné důsledky nejen pro ty, kteří je iniciovali, ale také pro celý demokratický politický systém.

´ Implementace možnosti volit korespondenčně zásadně přetváří základy naší demokracie a zasahuje do jejího fungování, na kterém stojí oprávněnost demokratických orgánů. Musíme si položit otázku, zda je toto opravdu neodkladně nutné a zda to stojí za všechny ty náklady. Ti, kteří tyto změny zavádějí, si nepřipouštějí možné nechtěné škodlivé důsledky, ale sledují vlastní prospěch, protože věří, že se jim to v budoucnu ve volbách vyplatí. Nicméně historie ukázala, že takové účelové změny se mohou obrátit proti těm, kdo je sami iniciovali.

Přestože korespondenční volba poskytuje možnost účasti pro ty, kteří se nacházejí mimo své volební obvody, existují určitá rizika spojená s touto formou hlasování. Tato rizika lze shrnout do několika klíčových bodů:

Falšování hlasů. Externí aktéři mohou teoreticky padělat nebo změnit hlasovací lístky v průběhu jejich cesty k volební komisi.

Odcizení hlasů. Hlasovací lístky mohou být ukradeny z poštovních schránek či během přepravy, což může vést k ztrátě hlasů nebo jejich manipulaci.

Nátlak a ovlivňování voličů. Voliči mohou být vystaveni nátlaku nebo manipulaci ze strany třetích osob, když vyplní hlasovací lístky mimo kontrolované volební místnosti. Otázka, jak zajistit, aby volič ve své volbě nebyl ovlivněn další osobou, nebyl na něj činěn nátlak či aby za voliče nehlasoval někdo jiný je největší slabinou korespondenčního hlasování.

Problémy s autentizací. Ověření totožnosti voliče a zajištění, že hlas byl odevzdán právě touto osobou, může být složitější než při osobním hlasování.

Zpoždění a problémy s dodržením termínů. Hlasovací lístky odeslané poštou mohou dorazit pozdě, což může být způsobeno různými logistickými problémy poštovních služeb.

Technické chyby od chybně vytištěných hlasovacích lístků až po problémy s poškozením zásilky mohou vést k nemožnosti hlasovacího lístku (hlasovací lístek) započítat.

Nedůvěra v proces. Vzhledem k možným problémům může mezi voliči vzniknout nedůvěra v celý proces korespondenčního hlasování a ve výsledky voleb. Je zde v sázce velká cena, a to důvěra občanů, důvěra v naši zemi a v politický systém, kdy dochází k otevřenému soupeření názorů. ***