(12.00 hodin)
(pokračuje Hubert Lang)
Prosím vás, pane Bendo, nechte toho. Vy jste těžká politická váha, já jsem proti vám trpaslíček, který je tady první volební období, a vy mě nebudete škatulkovat do nějakého rasisty. Prosím vás, nechte toho! Já bych chtěl říct jasně, já nejsem žádný rasista. Já jsem použil příměr, který mám ze své osobní praxe, a oni ti Asiati to říkají. Nám se narovnávají oči - z té hrůzy, kdy oni do toho investovali obrovské množství finančních prostředků a ti padělatelé jim ty pasy takhle dokázali napodobit, lepší než originály. Nechte si to, pane Bendo! Nechte si to! (Ministr Válek mimo mikrofon: Prostřednictvím předsedající. - Poslanec Lang po opuštění řečnického pultu: Prostřednictvím předsedající.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Přesně tak, pane poslanče, opakovaně jsem vás vyzývala, abyste oslovoval své kolegy prostřednictvím předsedající. Prosím, abyste toto dodržoval. Děkuji. Chápu, že někdy se v zápalu boje pozapomene.
Tak, nyní tu máme pana poslance Kettnera s faktickou poznámkou. Poté pan poslanec Brabec. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Já bych se prostřednictvím paní předsedající rád obrátil na pana Bendu s tím jeho proslovem. Tady je nějaký příměr a zazněla tady slova o rasismu. Mě by třeba například zajímalo, kdy se někdo omluví našemu panu předsedovi, kdy neustále jsou výlevy na jeho asijský vzhled, na jeho asijské jméno, dokonce je to i soudně posvěceno, že prostě může být urážen na základě jeho asijského jména a že musí snést nějakou vyšší míru kritiky, když je ve veřejném prostoru. A ta druhá část, že jsou zneužívány faktické otázky - protože já tady sedím, čekám, až na mě přijde řada, také jsem několik faktických měl. To jsou vždycky reakce. Vždycky se uvedou nějaká fakta, jsou tam i dotazy. Já jsem skutečně nezaznamenal, že by někdo s faktickou šel k tomuto pultíku a začal mluvit úplně něco svého, jako nějaký - ne, vždycky je to reakce, vždycky to jsou nějaká fakta a je to velice často proloženo i dotazy, konkrétními, reálnými dotazy. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Brabec a já předávám řízení schůze.
Poslanec Richard Brabec: Děkuji za slovo. Já si dneska užívám myslím si docela poklidnou atmosféru, jsem za to rád, protože dnes tady zastupuju paní předsedkyni klubu Schillerovou. V této souvislosti musím říct, byť v tom nejsem tak zkušený rutinér jako ctěný kolega předseda klubu Marek Benda, ale já si opravdu nemyslím, pane předsedo, prostřednictvím paní předsedající, že dochází k nějakému zneužívání faktických připomínek nebo poznámek. Protože ono je dost těžké si představit, že tak jak běží ta vystoupení, tak že bychom potom v řádném vystoupení v podstatě dělali odkazy na desítky minut, možná stovky minut zpátky na konkrétní vystoupení různých řečníků. To by potom to vystoupení v zásadě se prostě skládalo jenom z odkazů - a tehdy a tehdy on to řekl a já bych na to chtěl reagovat, ale ten kontext by byl dávno ztracen. Takže to já myslím, že by ztrácelo smysl. Nemůžete se divit, že ta dopolední vystoupení některých kolegů z pětikoalice - já je považuju za požehnání pro opozici, protože to vždycky dodá samozřejmě střeliva v tomhletom a jakoby náplně k tomu, aby bylo na co reagovat. Ale já jsem přesvědčen, že všechny ty faktické připomínky, jak tady zazněly, byly k věci. A nemůžete se ani divit tomu, že pokud přijde ministr, nebo ministři, kteří jsou ochotni a schopni odpovídat, což jako opozice samozřejmě vítáme, a nebývá to zvykem, když tady třeba není pan ministr vnitra a byl tady aspoň pan ministr zahraničí, tak se je snažíme vytěžit maximálně. To znamená, oni sem přijdou pravděpodobně s tím, že si to tady odsedí, a pak jsou asi nepříjemně překvapeni, že nejsou hlazeni po srsti a plácáni po zádech, jací jsou to borci, ale prostě od toho tady jsou, aby odpovídali. A my se ptáme. A to je podle mého názoru smysl faktických poznámek. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A my se nyní vracíme do obecné rozpravy k řádně přihlášenému panu poslanci Kettnerovi, jestli tedy mohu poprosit, aby přišel k pultíku. Já mezitím ještě všechny srdečně pozdravím v tomto těsně popoledním čase.
Prosím, pane poslanče, ujměte se slova. Ještě se otáži, zda plánujete spojit dva příspěvky. Plánujete. Prosím.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, paní předsedající. Jsem překvapen, že na mě přišla řada, už jsem myslel, že si můžu zajít na oběd. Abych řekl pravdu, tak po tom, co tady sleduji výroky jak opozice, tak pětikoalice, tak jsem si říkal, jestli vůbec má cenu jakkoli vystupovat, protože tady se prostě setkává, když to řeknu, praxe, praktičnost s ideologií. Prostě tady jsou naprosto reálné, konkrétní dotazy a ve své podstatě je to jenom bagatelizováno, sklouzává to do osobní roviny, pořádně se nic nedozvíme.
Já si myslím, že korespondenční volby jsou jeden z takových klasických příkladů takové té progresivistické politiky, kdy o občany jde až v poslední řadě. Myslím tím skutečné problémy obyvatel České republiky, kteří nás volili, z jejichž daní jsme placeni a jejichž problémy bychom měli řešit. My řešíme všechno okolo, jenom ne je. A to si myslím, že je špatně. Když se koukneme, co řešíme - manželství pro všechny, nezávislost Tchaj-wanu, Green Deal a tak dále, pak tady máme snahu o upevňování vlastní moci, kdo zrovna vyhrál volby, to znamená blokování názorově nepohodlných webů, kdy si navzájem přehazujeme, kdo vlastně za to může, v rámci boje proti dezinformacím KRIT, a tak dále, a tak dále. Když se kouknu na nějaké hmatatelné věci vyloženě pro dobro České republiky, to abych si na to vzal lupu. A korespondenční volba je jedním z takových umělých problémů, které odvádějí naši energii, náš čas od skutečných problémů.
Já z vlastní zkušenosti vím, že spousta našich občanů v zahraničí, kteří žijí i trvale, tak například rádi využívají naše zdravotnictví. Platí si minimální zdravotní pojištění. A ta lékařská péče například v Americe je tak drahá, včetně stomatologické a tak dál, že jim se vyplatí prostě na to letadlo sednout a zaletět si k nám a tady si nechat udělat třeba můstek. Takže si říkám, jestli je pro ně skutečně takový problém si zaletět na to velvyslanectví v rámci státu, když oni cestují za lékařským ošetřením v rámci kontinentu. Kdo chce, tak si tu cestu najde. To znamená, že tady ta argumentace si myslím, že je docela lichá.
Je tady také problém, že člověk, který žije v zahraničí, má více státních občanství, necítí potřebu se ani k nám jakoby vracet, tak on necítí, když zvolí špatně, tak jemu to může být prakticky úplně jedno, protože on tady nežije, on následky toho svého rozhodnutí nijak nepocítí. To je můj osobní názor. Někdo se mnou může souhlasit, někdo nesouhlasit, takhle to prostě cítím já. A neustále se tady bavíme o tom, už to bylo několikrát zmíněno - vždyť oni mohou volit. Kdyby prostě oni z nějakého důvodu měli zakázáno, znemožněno volit, ale ta možnost tady je, takže kdo chce, tak volit může.
Já si osobně myslím, že to je prostě jednoznačný politický kalkul. Když se kouknete na rozbory různých politologů, tak všichni mluví o tom, že ty hlavní důvody našich rozepří jsou čistě, ryze politické, ale ne praktické. Prostě jedni to prosadit chtějí, jiní nechtějí. A mě mrzí, že když jsou tady přednášeny konkrétní, reálné nešvary toho návrhu, nebo řekl bych přímo i protiústavnost, rozpor s legislativou, vytvoří to takové množství problémů, že opravdu to je jenom čistý kalkul, prostě nic jiného tam být nemůže, protože ta negativa jednoznačně převládají nad pozitivy.
Nám je neustále předhazováno, že to odmítáme jenom proto, že máme minimální podporu. Ve své podstatě já si myslím, že volebních preferencí - my jsme na svém, nás nějakým způsobem ty volební zisky nějak neovlivní. Mě mrzí, že jaksi je tady předhazováno - je to kvůli tomu, že nemáte podporu, a tečka. Klapky přes uši a žádné poslouchání těch argumentů, proč je to špatně. ***