Já si velice vážím toho, co říká pan Žáček, protože on, byť je náš třídní nepřítel, jak já říkám, tak k tomu vystupuje racionálně. A máte pravdu, pane kolego, málokdo to ví, že v 70. letech byly pasy a víza pod Státní bezpečností. Ukážu vám výjezdní doložku. Já ji mám ve svých archivních věcech, co tam všechno stát zaznamenával. To my nechceme. My to přece nechceme. Jediné, co chceme, aby se zrovnoprávnily ty věci... (Předsedající: Čas!) Ještě se přihlásím.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, až se přihlásíte, tak prosím, jenom připomínám, oslovujte své kolegy prostřednictvím předsedající. Děkuji vám.

Prosím, pan poslanec Kettner s faktickou poznámkou a poté pan poslanec Lang. Prosím, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Prostřednictvím paní předsedající bych reagoval na kolegu Žáčka. Já v dnešní době elektronizace, takzvaného Velkého bratra, mám pocit, že stát o mě ví tisíckrát víc, než to bylo za minulého režimu. Dneska se všechno elektronicky uchovává, veškeré elektronické platby, že já prostě někde něco u mobilu promluvím o tom, že bych potřeboval na auto nové gumy, a najednou na Facebooku, šup, mi vyskočí nabídka, jaká náhoda, na gumy Dunlop. A takhle bych mohl vesele pokračovat. Když přece odlétám, tak procházím celní a pasovou kontrolou, to znamená, veškeré údaje se okamžitě elektronicky zaznamenávají. Přesně místo odletu, cílová destinace a tak dále. Takže pro bezpečné fungování státu jsou určitá data nutná k zajištění bezpečnosti. Ale to přece není nějaké šmírování. Samozřejmě je musíme mít zajištěna tak, aby se nedostala do nepovolaných rukou. Samozřejmě nerad bych rozšiřoval - já osobně jsem třeba velký odpůrce elektronizace úplně všeho. Neustále slyším, jak ruští hackeři jsou naprosto geniální a napadnou kdejaký systém, takže v podstatě jim jdeme na ruku, my jim nahráváme. Čím více těch věcí bude pouze elektronickou podobou, tak se nám budou množit právě takovéto případy. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní bude pokračovat faktickou pan poslanec Hubert Lang. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Hubert Lang: Úplně naposledy k této věci, abychom ukončili pana Lipavského, který už prostě odešel. Odsloužil si svoji příslužbu a odejde. Přišel pan ministr zdravotnictví, který samozřejmě také asi tomu hodně rozumí, tomuto zákonu o správě voleb. Ale to už nechám na té vládě, koho tady vyšlou, v jakém časovém horizontu.

Když odjíždíte někam do zahraničí, procházíte, jak tady říkal kolega Kettner, prostřednictvím paní předsedající, pasovou kontrolou, kde se kontroluje pravost a platnost pasu a ten policista tam má evidenční systém. On se podívá a zjistí, že pas XY je vydán na Vopičku Josefa, narozeného v Praze, bla, bla, bla, platnost je osm let. Protože dneska se padělají doklady, jsou špičkové dílny. Já jsem se tím živil celý život. Můžu vám ukázat nádherné pasy, které jsou lepší než pasy pravé. Například kolegové z jihokorejské ambasády se holedbali, že mají jeden z nejlépe zajištěných pasů na světě, a pak jsme se setkali s konzulem a během půl roku se objevily padělky, které byly lepší než originály. Takže oni z toho potom byli úplně zoufalí. Tomu se narovnaly i ty šikmé oči, když jsme byli spolu na večeři, když viděl ty pasy, které byly totálními padělky.

My nechceme vůbec nic jiného vědět, než aby byla prostě ta rovnost - ta rovnost před zákonem. Když přijdu volit v Plzni, budu mít propadlou občanku, tak prostě neodvolím. To samé se... My jsme se jenom na to ptali. My chceme vědět, když ten John z toho Texasu tam přijede na tom koni někam odvolit, tak prostě aby měl platný pas. Já nic jiného nechci. A pan Lipavský to neví, ale samozřejmě na té konzulárce mají - přijde tam žádost o to, že chci volit jako John z Texasu, tak prostě tam někde na tom zastupitelském úřadu si uděláte zvláštní voličský seznam, oni to prolustrují a vlastně zjistí, jestli toho člověka tam mají, nebo nemají. Takže nějaká evidence o našich občanech v zahraničí je. A není to žádné šmírování přece. Když chceme vědět vlastně, kdo tedy bude ovlivňovat nás tady doma, nějaký John z Texasu, tak prostě já chci vědět aspoň, aby měl platné doklady. O ničem jiném to není. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s přednostním právem vystoupí pan předseda Marek Benda. Prosím, máte slovo.

Poslanec Marek Benda: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, já bych řekl, že tato rozprava opět přesvědčuje o tom, jak nešťastným způsobem jsou v Poslanecké sněmovně využívány faktické poznámky. Já na to upozorňuji opakovaně a znovu to tu říkám. Pokud někdo předbíhá svoje kolegy v řádném vystoupení tím, že reaguje v jedné reakci třikrát čtyřikrát ve faktické poznámce, já tvrdím, že to je brutální obcházení jednacího řádu a předbíhání těch 62 poslanců, kteří jsou před ním. Nic nenavrhuji, jenom to chci teď v tuto chvíli konstatovat, protože si myslím, že toto se nedělá.

A pak ke svému předřečníkovi, vaším prostřednictvím. Já vím, že jste skoro zvyklý, že se tady může říkat skoro všechno, ale narovnávání šikmých očí mně připadá přes čáru a myslím, že byste se za tahle slova měl omluvit! To je prostě rasistická poznámka, naprosto nešťastná! (Potlesk zprava.)

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Martin Kukla s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Berenika Peštová. (Hlásí se poslanec Lang.) Přihlášky z místa mají prosím pěkně... Respektive pokud elektronicky se přihlásíte, pak máte také pořadí. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

Poslanec Martin Kukla: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, já si rozhodně nemyslím, že tady zneužíváme faktické poznámky. Já budu reagovat. Víte, že tady na faktické poznámky nevystupuji tolikrát, ale když se podívám, jak se tady diskutovalo, tak tady prvně bylo nějaké fňukání, takže nás koalice urazila. Pak tady bylo StB, pak to tady bylo spojeno s tím, co se v mládí naučíš, tak ve stáří najdeš. Nevím, jak to tedy pan ministr Lipavský myslel s tím, že by nám to tady měl všem vysvětlit. A pak přijde pan předseda s tím, že bychom se tady měli omlouvat. Myslím si, že korespondenční volba, kterou tady řešíme a chceme k ní vystupovat, já k ní také chci vystoupit, mám připravený projev, bohužel dvacetiminutový, protože tihle rádoby demokraté mě omezili, chtěli mě omezit i ve faktických poznámkách, už bych tady vlastně nemohl teď vystupovat. Ale podívejme se, co zajímá ty lidi venku a co zajímá vás. Vás zajímá prostě na sílu prosadit korespondenční volbu, abyste se udrželi u moci. Ty statistiky a fakta k tomu prostě jasně nahrávají. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní poslankyně Berenika Peštová s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Lang a pak pan poslanec Kettner.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jsem chtěla zareagovat na pana poslance Bendu. Ten začátek vaší faktické poznámky nebyla faktická poznámka, až teprve potom jste se rozjel...

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ne, byl s přednostním právem.

Poslankyně Berenika Peštová: Aha! Já myslela... Tak to se omlouvám. Já myslela, že máte faktickou poznámku. Ale v každém případě já tady opravdu sedím celou dobu. Opravdu sedím tady celou dobu a snažím se reagovat na svoje předřečníky, nebo reaguju na svoje předřečníky, aby to bylo k tématu, věcné. Nešla jsem na... Hlídám si to, abych se nepřerušila a nešla pokračovat znova. Opravdu reaguju na to, co ten předřečník řekl. Klidně si můžete pustit - nebo podívat se na steno. Já jsem si vaše slova vzala k srdci a opravdu se snažím jet v těch mantinelech, co mi umožňuje jednací řád. A kdybyste nás teď chtěli omezit na těch faktických poznámkách, tak opravdu to, co už tady bylo jednou řečeno - ono se vám to jednou potom vrátí. Já bych to opravdu nedělala. Od roku 1989 to nikdo neudělal, a pokud to chcete udělat, tak říkám, vrátí se vám to!

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan poslanec Lang s faktickou poznámkou a poté pan poslanec Kettner. Prosím, máte slovo.

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Já už opravdu velice krátce. Já už jsem tady dostal takových různých nálepek, že za chvilku si z toho můžu udělat nějaký deníček.

Pane Bendo, prostřednictvím paní předsedající, jako to myslíte vážně, že říkáte, že jsem nějaký rasista? Já jsem s těmi Asiaty, s těmi Korejci a dalšími, mnohokrát jednal v rámci svého předchozího zaměstnání. A já vám řeknu, jako se třeba říká příměr mám vykulené oči v Čechách, že jsem z toho prostě úplně vytřeštěný, perplex z něčeho, oni opravdu použili výraz přes tlumočníka, kde jsme byli, tak říkal, ježíšmarjá, mně se z toho úplně narovnávají oči. Jak je možné, že jak to ten padělatel udělal? Protože nebyli na to schopní... To nemělo vůbec nic spojeného s rasismem prosím vás! Vy se mi teď, když už nevíte zase kudy kam, jste zahnaný do něčeho, tak já teď vidím ty titulky: Poslanec Lang za hnutí ANO prostě v rámci projednávání novely o správě voleb tady vykřikuje nějaké rasistické věci. Já nejsem rasista. Rasistou nejsem! Já uznávám absolutně všechny rasy, náboženství, přesvědčení. Včera jsme se utkali tady o ty Wintonovy děti, které tady byly také použity jako příměr. Potom s paní kolegyní Decroix, prostřednictvím paní předsedající, jsme si na to podali ruku, jasně jsme si to vyjasnili. ***