A čl. 25 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech - pak platí, že každý občan má právo a možnost bez jakýchkoliv rozdílů uvedených v čl. 2 a bez neodůvodněných omezení podílet se na vedení veřejných záležitostí přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců, volit a být volen v pravidelných volbách, jež se budou konat na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním, zabezpečujícím svobodu hlasování.

Dále potom, kdybych se zmínil k těm jednotlivým ústavněprávním principům výkonu volebního práva, tak se jedná o to, že všeobecnost volebního práva stanovuje, že právo volit mají všichni zletilí občané České republiky bez jakýchkoliv omezení týkajících se rasy, barvy pleti, příslušnosti k národu nebo k národnosti, jazyka, pohlaví, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. V tomto ohledu nelze předloženému poslaneckému návrhu zřejmě nic vytknout, ovšem tam soulad s ústavními principy končí. Jedná se - a narážím především na ústavní princip rovnosti, protože rovnost v právním slova smyslu vychází z principu svobody a rovnosti každého člověka v důstojnosti a právech jakožto nejvýznamnějších hodnot před zákonem. Princip rovnosti, jenž je jednoznačně ukotven v Listině základních práv a svobod, tedy v normě ústavního pořádku, a jako taková je nadřazena běžným normám zákonné a podzákonné povahy, je stěžejním a základním principem našeho právního řádu. Princip rovnosti je v České republice ústavně garantován jak v rovině obecné, tak je explicitně formulován i pro oblast voleb a výkonu volebního práva. V čl. 1 Listiny základních práv a svobod se stanoví: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Díky již zmiňovaným článkům, o kterých mluvím, pak platí, že volební právo je všeobecné a rovné, přičemž občané mají za rovných podmínek - za rovných podmínek - přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. A to je to důležité, protože zavedením korespondenční volby pouze pro občany České republiky, kteří dlouhodobě pobývají, či dokonce trvale žijí na území jiného státu, tak jak je to navrženo v poslaneckém návrhu nacházejícím se pod číslem sněmovního tisku 596, tak vznikne faktická nerovnost mezi občany České republiky žijícími na našem území a těmi, již žijí v zahraničí. Tato nerovnost je značně vychýlena ve prospěch občanů žijících mimo území České republiky, jejichž vazba na Českou republiku je přitom ze své podstaty zeslabená. O tom tady bylo také poměrně hodně řečeno.

Občané České republiky, kteří žijí na jejím území, nemají žádnou možnost hlasovat korespondenčně, a to ani v případě, že se v dané dva dny voleb nacházejí pracovně na druhé straně republiky, v zahraničí nebo jsou fyzicky indisponováni a k volbám se nemohou dostavit. Tito občané mají dle stávající právní úpravy sice možnost požádat si o voličský průkaz, ale musí tak učinit v předstihu před volbami, to je, musí dopředu vědět, kde se budou v den voleb nacházet, a podle toho naplánovat svůj program a průkaz si vyřídit. I tak ovšem musí odvolit osobně. Osobně, to je, musí se dostavit do volební místnosti nebo si zařídit, že volební komise se s hlasovací urnou dopraví za nimi, pokud nejsou fyzicky přesunu do takové místnosti schopni. V žádném případě však nemohou volit korespondenčně. V případě, že tak například musí odjet z místa bydliště neočekávaně, což je naprosto běžné, na pracovní cestu, řešit nenadálou situaci, musí cestovat za členem rodiny a podobně, korespondenčně volit nemohou, a to ani na území České republiky, ale ani v zahraničí. Fakticky jim není v takovém případě umožněno vykonávat své ústavně garantované volební právo.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Váš čas vypršel. Takže chcete dvakrát deset minut? (Ano.) Dobře. Prosím, pokračujte.

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji. Navrhovanou legislativní úpravou tedy dochází k potenciálně protiústavní diskriminaci českých občanů žijících na území České republiky. Předkladatelé zákona vlastně argumentují ve svém poslaneckém návrhu jediným důvodem předložení takto zásadní změny zákona, a to vzdáleností, kterou musí některé, ale ani zdaleka ne všechny osoby v zahraničí urazit do volební místnosti, pokud chtějí ve volbách hlasovat. Otázka pohodlnosti a dojezdové vzdálenosti z místa bydliště na zastupitelský úřad však není dostatečným argumentem pro naplnění ústavněprávních požadavků proporcionality v takto zásadně odlišném přístupu k občanům nacházejícím se na území České republiky a k občanům dlouhodobě pobývajícím v zahraničí. Komfort volby některých nemůže obstát jako důvod pro protiústavní diskriminaci velké části občanů České republiky. To je ta klíčová věta, proč jsem citoval tolik věcí z ústavy, z Listiny základních práv a svobod. Komfort volby některých nemůže obstát jako důvod pro protiústavní diskriminaci velké části občanů České republiky.

Další věcí, další z těch aspektů je princip přímosti volby, to je osobního hlasování. Ústavou chráněný princip přímé volby znamená, že je volba prováděna přímo voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. V některých členských státech Evropské unie je přitom možné volit zastoupení, je to třeba v Belgii, Francii nebo Nizozemsku, kde zastupující volič učiní konkrétní krok, ke kterému je pověřen. V České republice ovšem tato možnost žádným zákonem není dána.

Předložený poslanecký návrh však tomuto principu odporuje, protože stanoví následující: například žádost podle odst. 2 lze podat osobně nebo prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče do dvou dnů přede dnem voleb nebo písemně do 35 dnů před dalším (nesrozumitelné), a další aspekty, které toto podtrhují. Jinými slovy, volič žijící v zahraničí se nemusí osobně vůbec dostavit na příslušný zastupitelský úřad. To znamená, že mluvíme o těch zásadách hlasování - volič hlasuje osobně, nelze vlastně v zastoupení. A to, co už tady padlo, neprokáže-li volič svou totožnost a státní občanství České republiky, nebude mu hlasování umožněno.

Já jsem to měl připraveno poměrně obsáhle, ale pokusím se... Dalším principem je tajnost hlasování. Dneska se o principu tajného hlasování, o tom, jak tajné hlasování funguje v realitě, hodně mluvilo, ale princip tajného hlasování vyžaduje, aby byly zabezpečeny takové podmínky pro výkon volebního práva, které znemožňují zjistit, jak konkrétní volič hlasoval, a to bohužel předložený návrh opět neumožňuje. Prostě ty slabiny to má.

Já bych v současné chvíli svůj projev ukončil. Myslím si, že ty důležité aspekty tady padly. Ještě bych přece jenom zmínil poslední, a to je požadavek svobodného hlasování. A tam bych se obrátil na Listinu základních práv a svobod, nebo odvolal bych se. Mají občané právo podílet se na správě věcí veřejných přímo nebo svobodnou volbou. Ovšem princip svobodných voleb je odbornou literaturou označován za pátý princip voleb, tak jakožto působením ostatních čtyř principů voleb, ale současně i důsledným uplatňováním dalších zásad liberálního demokratického státu. V korespondenční volbě, tak jak je nastavena předloženým poslaneckým návrhem zákona, bude svoboda hlasování však těžko garantovatelná a hlavně - hlavně těžko kontrolovatelná. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: I já vám děkuji za váš projev, pane poslanče. Je tu jedna faktická poznámka paní poslankyně Evy Decroix. Prosím.

Poslankyně Eva Decroix: Já vám děkuji, pane předsedající. Jenom velmi krátce si dovolím, protože jsem byla oslovena svým předřečníkem k vysvětlení, proč jsem zmínila, že tato novela oslovuje čtvrtou generaci. Je to jakýsi právní termín. Každá právní norma má takzvaně své adresáty z tohoto zkrácení. A proč jsem hovořila o čtvrté generaci? Byla to reakce na pana kolegu Zlínského, který se zde dotazoval, proč zákon neřeší první a druhou generaci. Ten důvod je prostý. První a druhá generace již povětšinou není naživu a tento zákon se právě snaží řešit tu čtvrtou generaci, která ještě někdy naživu je, a právě proto ta potřeba ji řešit je nyní. Jedná se velmi často už o lidi v pokročilém věku, proto ta křivda nabírá postupem času na míře. ***