(20.50 hodin)
(pokračuje Marie Pošarová)
Lze tedy konstatovat, když oba výroky vás, prostřednictvím paní předsedající, a faktické kroky vlády shrneme a provedeme jejich syntézu, že tato vláda se stará především o své vlastní bezpečí v podobě prodloužení jejího pobytu u moci a o další čtyři roky prostřednictvím cizinců, kteří se teprve stanou českými občany a zatím o tom možná ani nevědí.
Účelovost projednávaného návrhu jasně podtrhuje i to, že účinnost korespondenčního hlasování ze zahraničí stanoví již od roku 2025, a skutečnost, že vláda ve Sněmovně již druhý týden odmítá projednávat cokoliv jiného než korespondenční hlasování, a přitom tu leží desítky konkrétních návrhů zákonů, které doslova hoří, jelikož se týkají úpravy rozpočtového určení daní, pomoci zdravotně postiženým, zákon o referendu, energetické zákony, stavební řízení a tak dále. Ale to najednou naše pětikoaličníky nezajímá, že? Nehledě na to, že několikatýdenní projednávání korespondenční volby, což je téma veskrze aktivistické i ideologické (Předsedající: Čas.) na určitý čas. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Věřte mi, že bych ráda reagovala, nicméně nemá mě kdo vystřídat, kdo by převzal řízení.
Faktická již další není, proto paní poslankyně Berkovcová. Následuje pan poslanec Hrnčíř. Paní poslankyně, dvě vystoupení? Jedno. Děkuji. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo. Málokteré téma v posledních týdnech a měsících vyvolalo ve společnosti takový ohlas, jako je právě korespondenční volba. Jedná se bezesporu o nejvíce kontroverzní zákon poslední doby. Obšírná politická a společenská diskuse o tak závažné změně českého volebního systému by měla být samozřejmostí. To však evidentně není v zájmu navrhovatelů. Já patřím mezi odpůrce této zcela zbytečné změny volebního systému, která demokracii v naší zemi nepřinese nic dobrého.
Než začnu hovořit o svých důvodech, položím vám všem jednu řečnickou otázku a chci vás požádat, aby se nad ní každý z vás zkusil zamyslet a sám si na ni odpověděl. Pokud byste vyhráli v loterii významnou částku peněz, řekněme v řádu několika milionů korun, poslali byste svůj výherní los v obálce poštou do sídla loterijní společnosti k proplacení? Ano, nebo ne? Vsadím se, že nikdo z vás by to neudělal. Proč ale ne? Měli byste snad strach z toho, že by obálka s vaším výherním losem nebyla doručena? Nebo snad strach z toho, že by její obsah mohl někdo zaměnit, nebo nedej bože dokonce zcizit? Tvrdím, že nikdo z nás by to zkrátka neudělal a upřednostnil by jistotu v podobě doručení výherního losu hezky osobně do sídla dané společnosti. A z mého pohledu je to paradoxní a také pokrytecké. Proč takto neopatrně chceme hazardovat s volebními hlasy? Vždyť volby jsou svátkem demokracie a není důležitější moment v demokracii, než jsou právě volby. Neexistuje totiž žádný mechanismus ověřování, zda odevzdaný hlas vůbec dorazil do místa sčítání, zda volbu opravdu provedl registrovaný volič, a není zaručeno nespojení voliče s jím odevzdaným hlasem. Nežijeme bohužel v ideálním světě, a proto nesmíme dopustit, aby se korespondenčním hlasováním otevřel jakýkoliv prostor pro zneužití a zpochybnění voleb jako takových.
Přitom Česká republika má na rozdíl od mnohých zemí to štěstí, že naše volební mechanismy fungují poměrně dobře, až na ojedinělé výjimky se neobjevují případy, které by jakkoliv narušovaly společenskou důvěru ve výsledky voleb. Ano, občas se dočteme, že v nějakém volebním okrsku došlo k pochybení a přepočítání hlasů, ale nikdy nedošlo k tomu, že by společnost zpochybnila výsledky demokratických voleb a narušila důvěru v ně.
Pro volební právo v České republice platí ústavní principy svobodných voleb, kterými jsou právo všeobecné, tedy právo volit mají všechny osoby, které dosáhly potřebného věku, a jejich způsobilost k výkonu volebního práva nebyla omezena; právo rovné, kdy každý hlas má stejnou váhu; právo přímé, tedy přímá volba bez zprostředkovatelů; a právo tajné, tedy nemožnost spojit voliče s jím odevzdaným hlasem a zajištění osobní volby. Možnost volit korespondenčně ale tyto zásady narušuje. Dojde k narušení principu svobodné a tajné volby, což odporuje ústavě i samotnému principu voleb. V případě korespondenční volby totiž nelze nijak zkontrolovat, zda volič skutečně volil svobodně, aniž by jeho ruku někdo vedl tím správným směrem, jak by si jistě zástupci pětikoalice přáli. A jak například zabránit situacím, kdy, ilustračně, hlava rodiny rozhodne o tom, koho budou ostatní příslušníci volit? A jak (se) dohlédne na to, že se každý člen rodiny skutečně bude moci vyjádřit na základě vlastní vůle? A to už vůbec nemluvím o možnosti kupčení s hlasy, které je dalším obrovským rizikem.
Chápu, že osud některých marginálních politických stran se opravdu může odvíjet od pár hlasů, které budou v jejich prospěch, přitom těchto v uvozovkách pár hlasů může rozhodnout o budoucnosti naší země a jejím směřování. Přitom zahraniční zkušenosti s korespondenční volbou především v Rakousku a USA vyvolávají pochybnosti o regulérnosti voleb. V těchto zemích totiž právě korespondenční hlasy otočily volební výsledek dosažený v prezenčních volbách. Ovšem je zřejmé, že všechna rizika manipulace s hlasy nijak nezajímají iniciátory a protlačovatele tohoto zákona. Vaše snaha je čistě účelová. Doufáte totiž, že vás korespondenční volba v zahraničí zvýhodní, a takový zásah do demokracie je vždycky špatně. Znásilňujete volební systém a děláte si z něj vlastní politický nástroj.
Český volební systém se za dobu svého fungování osvědčil a nevidím zde jakýkoliv důvod pro jeho změnu. Kdokoliv chce volit, volit může. Nikdo mu v tom nebrání. Je pouze nezbytné vyjádřit alespoň základní vůli a chtít pro uplatnění svého práva něco udělat. A není správné usnadňovat akt voleb. Nechť volí ti, kteří překonají alespoň minimální práh motivace. Udělat si čas a fyzicky odvolit patří k naprostému minimu občanské zodpovědnosti. Zjednodušování voleb není správnou cestou a pouze to povede k úpadku demokracie.
Kdyby navrhovatelům zákona šlo skutečně o blaho a zájem České republiky a o blaho jejích občanů žijících v zahraničí a co nejširší společenskou akceptaci této zásadní změny, bylo by v jejich zájmu, aby návrh zákona byl řádně prodiskutován a prošel řádným legislativním procesem. To se však neděje. Vaše tlačení zákona na sílu svědčí pouze o vašich zájmech a cílech, které si potřebujete naplnit už v příštích sněmovních volbách. A ta zoufalá snaha je tím větší, čím nižší preference máte u tuzemských voličů. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní tedy vystoupí pan poslanec Hrnčíř a následuje pan poslanec Kolovratník. Pan poslanec tedy využije dvakrát deset minut, jak mi byl sdělit. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, Česká republika je zatím ještě svobodnou demokratickou zemí. Ve svobodné a demokratické zemi je naprosto klíčové, aby měli občané důvěru v proces zpracování výsledků voleb. Je důležité, aby se mohli spolehnout, že vyhlášené výsledky voleb jsou opravdu takové, jak bylo rozhodnuto voliči při hlasování, nezávislé na rozdílných politických preferencích jednotlivých občanů. Je naprosto stěžejní, aby společnost věděla, že volby byly legitimní a lidé mohli výsledky bez pochybností uznat a respektovat. ***