(18.00 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
Takže tuto variantu, která je zde vykreslována jako alternativa vůči volbě poštou, která je v nějakých skoro 130 státech světa, opravdu nepovažuji za realistickou ani z hlediska zahraniční politiky. Domnívám se, že bychom se měli vrátit k tomu, že lidé mají právo volit, občané České republiky, a že bychom jim to měli usnadnit, a neměli by kvůli tomu, aby vykonali své právo, být nuceni cestovat stovky a tisíce kilometrů. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou, pan poslanec Koten. (Poslanec Benda - poznámka mimo mikrofon.) Já to budu sledovat.
Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Já se to pokusím jenom krátce doplnit, protože už jsem to nestihl říci v tom předchozím příspěvku. Samozřejmě ta korespondenční volba může přinést problémy v tom, že to nejsme schopni žádným způsobem kontrolovat. Je to mimo území našeho státu a samozřejmě ty ústavou dané podmínky v tomto případě nebudou dodrženy.
Já tady uvedu jeden příklad, který mi připadá poměrně řekl bych zdlouhavý, protože můj bratranec se oženil se Slovenkou, tedy s obyvatelkou Československa tehdejšího. Byl s ní sezdán asi 15 let a žádala si někdy před čtyřmi lety o české státní občanství. Musela dokládat mnoho dokumentů, navíc musela dělat zkoušky z českého jazyka, z českých reálií. A všechny tyto záležitosti ji stály zhruba 10 000 na těch správních poplatcích a tak dále. Ministerstvu vnitra tuto žádost trvalo vyřídit téměř tři roky s obstrukcemi. Nakonec tedy má české občanství, může volit v České republice, nicméně právě v tom zákoně o novele voleb, který má sněmovní tisk číslo 585, tak tam mohou naprosto nesmyslně nabývat lidé občanství bez předložení jakéhokoliv dokladu prohlášením a bez ověření podpisu. Jestli to někomu nepřipadá jako stejný metr, tak já říkám, že to opravdu není stejný metr a skutečně to vytváří obrovský problém v tom, že už nikdy nebudeme věřit tomu, že volby jsou regulérní.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. A vzhledem k tomu, že nejsou žádné další faktické poznámky, můžeme přistoupit k dalším přihlášeným a to je pan poslanec Havel, poté pan poslanec Zuna. Máte slovo.
Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem velkou část toho, co jsem měl připraveno, už řekl v rámci faktických poznámek v úterní noci, tak se to v zájmu rychlejšího projednání pokusím zkrátit na minimum a chtěl bych hovořit o aspektech korespondenční volby ze zahraničí, která se týká studentů. Našich studentů, kteří studují v zahraničí, na zahraničních univerzitách. Na začátek nějaká čísla. V době před covidem studovalo v zahraničí jenom na programu Erasmus, na tom evropském, více než 20 000 studentů a v současnosti je to tak, že v zahraničí studuje asi každý šestý vysokoškolský student na různě dlouhých stážích, od dvou měsíců po dva roky, někdy i déle. Myslím si, že studenti rozhodně nejsou skupina lidí, která by zpravidla byla v zahraničí kdovíjak komfortně zabezpečená a mohla si vždycky dovolit drahé přesuny za volbami na ambasády. Myslím si, že finanční nákladnost těch cest na ambasády je pro ně vlastně největší překážkou. A přitom pro ně jsou volby, domnívám se, možná nejdůležitější, protože to jsou lidé, kteří rozhodují o své budoucnosti, mají největší šanci na dožití, mají život před sebou.
Já jsem minulý týden hovořil se dvěma našimi absolventy z našeho gymnázia, kteří studují v Dánsku. A studují prosím v Dánsku 100 kilometrů od Kodaně, což se zdá, že vlastně není žádná vzdálenost a ambasáda je relativně dobře dostupná. Oni mi popisovali, jak to probíhalo s prezidentskými volbami, přičemž na obě kola cestovali do Kodaně. Znamenalo to, že si museli vzít v pátek půl dne volna, nebo se na půl dne uvolnit tedy ze školy. A každá ta cesta je vyšla v přepočtu na 2 000 korun vlakem. To je prosím příklad z Evropy, z Dánska. A v Evropě jsou přece konzuláty, respektive ambasády, relativně dobře dostupné. To ovšem neplatí pro řadu studentů, kteří studují v dalších destinacích, ať to jsou univerzity ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii nebo třeba Izraeli.
Já vás asi nebudu muset dlouze přesvědčovat o tom, jak je to pro naši společnost a pro náš stát důležité, že naši studenti vyjíždějí na studia do zahraničí, získávají zahraniční zkušenosti, pak se většinou vracejí do České republiky a celá naše společnost a stát z toho těží a díky tomu prosperuje. Nebo nejen díky tomu prosperuje.
Zaznamenal jsem, že studenti by rádi měli elektronické volby digitální, tak jako je to třeba v Estonsku. Nicméně domnívám se, že korespondenční varianta, ta, která je teď projednávána, která je na stole, je vlastně variantou bezpečnou, a to vzhledem k zhoršené geopolitické situaci v Evropě. A dobře víme, že Rusko má tendenci ovlivňovat volby v různých státech. Nejspíš se o to pokusili i ve Spojených státech a kybernetičtí útočníci jsou to podle všeho také dobří. Takže i když se to může zdát jako varianta, nebo je to varianta možná trošku obsolentní vzhledem k 21. století, pokládám ji v současnosti za nejbezpečnější.
Já nemohu vzít argument, že kdo zde neplatí daně, ať nevolí. Když to vztáhnu na studenty, tak je to samozřejmě tak, že oni, jakmile začnou vydělávat, jakmile se vrátí, tak daně samozřejmě platit budou. A už to tady bylo asi zmíněno - ale to by pak nemohli přece volit ani penzisté a nic takového by se nikdo neodvážil navrhnout. (Slabý nesouhlas z lavic napravo.) Také samozřejmě argument, že kdo tady nežije, nekonzumuje důsledky svého zahraničního volebního rozhodnutí, tak to taky neplatí pro studenty. Oni se zpravidla vracejí, a jak jsem říkal, Erasmus trvá od dvou do 24 měsíců. A nikdo nestuduje na vysoké škole déle než třeba pět šest roků. Bylo by to, domnívám se, popření základního ústavního práva mluvit o neprospěšnosti uskutečňování volby nějakou skupinou našich spoluobčanů.
Zaznamenal jsem zde argument, že v zahraničí je volba možná, ale není moc příjemná a dá se řešit jinak než korespondenční volbou. Já se domnívám, že zpříjemnit to, zjednodušit, zlevnit a zdostupnit v podstatě nejde jinak než korespondenční volbou. Zazníval tady i nápad, že by se mohlo otevřít víc konzulátů a podobně. To jsou přece řešení velmi nákladná. A pokud je v současnosti v tom návrhu korespondenční volba vyčíslena asi na 10, 15, možná 30 milionů korun, tak jsou to únosné náklady, srovnáme-li to s tím, že třeba prezidentské volby v minulém roce stály 900 milionů korun asi, a otvírání dalších konzulátů a podobné nápady by samozřejmě bylo ještě dražší.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, určitě jste viděli tu mapku Evropy, kde bylo zeleně a červeně rozlišeno, kde korespondenční volba možná je a kde korespondenční volba možná není. Já se domnívám, že jsme teď trošku červeným skanzenem, tou červenou tečkou uprostřed Evropy, která je jinak zelená v tom smyslu umožnění korespondenční volby. A byl bych moc rád, kdybychom se posunuli mezi civilizované státy. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče. Máme zde dvě faktické, pan poslanec Koten, poté pan poslanec Feranec.
Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Já bych velmi krátce zareagoval na dvě věci, které zazněly od mého ctěného předřečníka. Tady samozřejmě u té korespondenční volby se mohou řetězit různé problémy, ale když se podíváme na minulé volby ve Spojených státech, když vyhrál ještě, nebo na předminulé volby ve Spojených státech, když ty volby vyhrál Donald Trump, tak tam bylo podezření, že ty volby byly zmanipulovány Putinem nebo Ruskem, nebo jak chcete. A v tomto případě tedy se neobáváte, že něco takového může nastat? Přece jenom když ten člověk přijde osobně odvolit na ambasádu, tak samozřejmě je jasné, že volil opravdu on, a může volit stále tajně. Nicméně ten problém s tou manipulací by tam být mohl. ***