(16.20 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Jak jsem již předeslal, volební právo v České republice stojí na ústavních zásadách rovnosti, přímosti a tajnosti hlasování, které probíhá osobně a zcela svobodně. Všechny tyto zásadní (zásady?) korespondenční a rovněž i elektronické hlasovací experimenty explicitně porušují. Přitom vládní tlak na zavedení korespondenčního způsobu takzvaného dálkového hlasování postrádá jak racionální zdůvodnění, tak hlavně oporu v české ústavě. Češi žijící v zahraničí mají přece možnost účastnit se voleb, pokud o to mají opravdový zájem, standardním fyzickým způsobem na příslušném nejbližším zastupitelském úřadu České republiky v zemi, kde pobývají, a není tedy nutno a radno jejich procedurální volební právo rozšiřovat, notabene za použití prostředků, které jsou jednoznačně za hranou ústavnosti. A to korespondenční způsob hlasování evidentně je. Tajnost volby může být garantována pouze tehdy, jestliže má akt výkonu hlasovacího práva osobní a individuální charakter, když tento akt probíhá prostřednictvím fyzického vhození volebního lístku do volební urny, za plentou a za přítomnosti volební komise, která celý proces hlasování kontroluje dle předem daných zákonných pravidel. To u korespondenčního ani u elektronického hlasování prostě není možné zaručit, jelikož nelze absolutně vyloučit možnost, že některé osoby hlasují pod dozorem, či dokonce pod nátlakem jiných osob. Prostě to nemůžeme vyloučit.
Rovnost volebního práva znamená, že každý ve volbách odevzdaný hlas má stejnou váhu a že každý volič má v rámci výkonu volby naprosto stejné možnosti a podmínky. Tyto zásadní korespondenční i elektronické způsoby hlasování rovněž zásadním způsobem narušuje. A narušuje je i předložený návrh zákona, protože zavádí dvojí typ volby - ústavně konformní fyzický způsob a naproti tomu neústavní způsob dálkový a korespondenční. A zároveň určitou skupinu občanů neoprávněně zvýhodňuje oproti skupině jiné, jelikož takzvaní zahraniční Češi budou mít na výběr ze dvou způsobů, jak ve volbách hlasovat. Při dálkovém způsobu hlasování, tak jak je vládními poslanci konkrétně navrženo, nelze rovněž vůbec vyloučit ústavně nepřípustnou variantu, že určitá osoba hlasuje v daných volbách vícekrát, což je opět porušení principu rovnosti volebního práva. Nelze vyloučit ani možnost, že pod jménem a pod identitou určité osoby disponující aktivním volebním právem hlasuje někdo úplně jiný, kdo například ani toto volební právo z nejrůznějších důvodů nemá, čímž je zase narušen princip přímosti hlasování, jelikož v jeho dálkové korespondenční variantě absentuje prvek volební komise, která je schopna každého voliče identifikovat a vyloučit například eventualitu vícenásobné volby jednou a tou samou osobou. Volební právo je vrcholným občanským a politickým právem, které nesmí být vystaveno sebemenšímu riziku zneužití. A každé právo má a musí být spojeno i s určitou odpovědností a nesamozřejmostí, či chceme-li, povinností, která se projevuje už třeba tím, že jeho realizace vyžaduje obětovat několik hodin svého času. Argument zastánců korespondenčního hlasování o zvýšení volební účasti a zjednodušení voleb je zcela lichý. Zjednoduší se maximálně podmínky volby pro některé jedince, kterým se nechce obtěžovat přijít do volební místnosti.
Teď trochu odbočím, ale jen zdánlivě, a budu se věnovat potenciálně mimořádně nebezpečným dopadům tohoto návrhu, včetně samotného hlasování ze zahraničí, na volební systém v České republice.
Co se týče hlasování, určitá zákonná úprava by zde totiž namístě zcela jistě byla. Už o tom zde hovořili někteří kolegové minulý týden, ale já o tom budu mluvit z jiné perspektivy, jak se za chvíli přesvědčíte. Ona nezbytná úprava se ovšem netýká způsobu tohoto hlasování, ale metody přepočtu jeho výsledku. Nyní je tomu tak, že před každými volbami do Poslanecké sněmovny je vylosován jeden český volební kraj a všichni voliči hlasující v zahraničí vybírají z kandidátek politických stran zaregistrovaných v tomto kraji. A toto bude platit ještě pro sněmovní volby v roce 2025. Což je ovšem nejen naprosto nelogické, ale rovněž to může výrazným asymetrickým a neakceptovatelným způsobem ovlivnit konečný výsledek voleb. Ostatně už se tomu tak v minulosti stalo.
V roce 2006 byl tímto vylosovaným krajem, kde se započítávaly hlasy odevzdané v zahraničí, Jihočeský kraj. A jen díky hlasům ze zahraničí mohla následně vzniknout tehdejší Topolánkova vláda ODS, KDU-ČSL a Strana zelených, protože kdyby se zahraniční hlasy započítávaly v některém jiném kraji anebo rovnoměrně ve všech krajích, získaly by tehdy ČSSD a KSČM dohromady 101 sněmovních mandátů a mohly teoreticky a velmi pravděpodobně i prakticky sestavit většinovou vládu. Takto byl výsledný poměr obou politických bloků 100 na 100 a tento volební pakt později umožnil Mirku Topolánkovi za známých okolností koupit dva jiné poslance a získat důvěru Sněmovny pro svůj vládní kabinet.
Ve volbách do Sněmovny v roce 2017 byl oním vylosovaným krajem Středočeský kraj a díky hlasům ze zahraničí zde nezískalo poslední přidělovaný mandát hnutí SPD, nýbrž TOP 09. Pokud by byl systém započítávání zahraničních hlasů jiný, disponovaly by tenkrát hnutí ANO a SPD ve Sněmovně nikoliv stem, ale 101 mandáty a výchozí vyjednávací situace pro sestavení vlády by byla významně odlišná. Takže to jsou vlastně dvě volební období, která já osobně tady pamatuju, kde korespondenční volba měla velmi významný vliv na to, jaká v České republice vznikla vláda.
Tento systém přiřazování zahraničních hlasů je od základu špatný bez ohledu na to, jestli se hlasuje jen fyzicky, nebo i korespondenčně. Pokud začne platit novela zákona o správě voleb, která již koncem roku 2025 (?) Sněmovnou prošla a účinná má být od roku 2026, od roku 2029, pokud nedojde mezitím k předčasným volbám, se zahraniční hlasy budou přiřazovat lehce odlišným způsobem, a to tak, že místo náhodně vylosovaného kraje se nyní budou losovat dva ze čtyř největších krajů, přičemž do jednoho bude připočítána Evropa a do druhého zbytek světa. Což je ještě mnohem horší varianta než ta současná, protože jednak povede zákonitě k množství chyb a neplatných hlasů, zejména vzhledem k tomu, že volební lístky si mají korespondenční voliči v zahraničí tisknout sami z webu Ministerstva vnitra, takže se klidně může stávat, že si vytisknou z těchto dvou krajů ten, který se jejich volby týkat nemá. A hlavně z tohoto návrhu opět čouhá pětikoaliční účelovost jako pověstná sláma z bot. Víte proč? Protože poslední volby do Sněmovny rozhodly výsledky ve dvou krajích, ve Středočeském kraji a v Praze. Oba přitom patří mezi ony čtyři největší volební kraje. Po sečtení výsledků ve 12 zbývajících krajích České republiky byl totiž součet mandátů hnutí ANO a hnutí SPD o jeden vyšší než součet mandátů pro dvě předvolební koalice současných vládních stran. Ale v součtu Středočeského kraje a Prahy zvítězila pětikoalice nad současnou opozicí o 17 mandátů a celkově tedy o 16 mandátů. A i z výsledků jiných voleb je evidentní, že volební baštou současných vládních stran, zejména některých, jsou tyto dva velké volební kraje. Což neříkám nijak pejorativně ani normativně, ale konstatuji to jako fakt, který je z hlediska volební geografie naprosto normální napříč celým světem. ***
