(20.40 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
V Africe je to 277. No a konečně ta zmíněná Austrálie, tam volilo 259 Čechů v těch posledních volbách. U prezidentských je distribuce hlasů víceméně totožná. Drtivá většina hlasů byla odevzdána v Evropě, ve druhém kole 18 658 z 22 932, to jest 81,4 %, nejvíce v Německu, 3 118 hlasů, poté ve Velké Británii 2 488 a v Belgii 1 468. Poté znovu Asie s velkým odstupem, 2 109, Amerika 1 155, to už si myslím, to jsou vyšší čísla - a ta Austrálie a Oceánie 314 hlasů. Poslední je Afrika 296.
V současné době tedy voliči v zahraničí představují lidi, kteří zde pobývají dlouhodobě, jsou odhlášeni z českého systému zdravotního pojištění, typicky se jedná o pracovníky státu v zahraničí, to jsou síly na ambasádách a u mezinárodních organizací, pracovníci v nadnárodních firmách, migranti za prací do západních zemí, zejména těch evropských, nejvíce - zas - Velká Británie, Německo, Belgie, Nizozemí, a lidé, kteří si na cestu do zahraničí obstarali voličský průkaz a odvolili v zemi svého aktuálního pobytu, to je nejčastěji na dovolené či při studijním pobytu či v rámci krátkodobého pracovního výjezdu ve formě služební cesty či pendleři. Připomínám, že my jsme v minulosti měli možnost volit třeba v Chorvatsku. Když to bylo v čase dovolených nebo když se to blížilo nějakým termínům, tak jsme měli ta mimořádná pracoviště. Já znovu říkám, že jsem byl až překvapen, že to není problém. Jestli tady jako zákonodárci tím trávíme 15 let, a já mám přehled těch zákonů, kolikrát se to už podávalo, první senátní návrh byl snad opravdu v roce 2001, první myšlenka, tak nechápu, že se s tím za tu dobu nic neudělalo. Nebyla vůle nebo se ta ministerstva nebyla schopna domluvit.
Aspoň orientační počet takových občanů můžeme vzít ze statistiky VZP. Tabulka, kterou tady mám, uvádí, že občanů skutečně dlouhodobě v zahraničí žijících je maximálně 36 000. Jejich počet se však v posledních letech snížil kvůli dopadům ekonomické krize. Já jenom připomínám, že třeba v Severní Americe máme velkou skupinu té migrační vlny z 90. let, kdy oni šli za lepším živobytím, to je ta naše komunita v Chicagu a podobně. Tihle lidé žijí v Americe 20, 30 let, mají svoje social ID, mají tam děti, ty děti už mají americké občanství, ale oni stále americkými občany nejsou a v případě jejich zadržení jim hrozí deportace. To je potom otázka, jestli se někdo zamýšlel nad tím, jak budou chráněny voličské seznamy Čechů žijících ve Spojených státech, protože my máme odhady, že tam žijí, ale myslíte si, že se přihlásí do voličského seznamu, když jim třeba hrozí, že by museli ze Spojených států odjet, že by je mohli deportovat? A ty jejich předpisy takové jsou, a že se ty případy stávají, to je pravda. Tak mě jenom zajímá, jestli se nad tímhle někdy někdo zamýšlel, jestli vůči americkému partneru máme tohle nějakým způsobem ošetřené.
Většina občanů, jak jsem říkal, zůstává v Evropě a rozložení těchto občanů kopíruje hlavní migrační cíle českých občanů od 90. let 20. století. Nejvíce je jich v Německu, Velké Británii a Belgii. Opět, bezproblémové země, kde mohou odvolit na ambasádách. Jedná se hlavně o vzdělané a relativně bohaté lidi, proto politické preference tohoto velmi úzkého výseku české společnosti jsou tak odlišné od průměrného českého elektorátu. Nad tím netřeba lomit rukama. Já upozorňuju, že voličské preference se mění a že by si to měli uvědomit ti, kteří za každou cenu se snaží protlačit korespondenční volbu, že stačí jedno, dvě volební období a všechno se může úplně změnit. Může přijít jiná politická strana, může dojít k úplně jiné politické atmosféře v zemi, kde ti lidé žijí. Podívejte se v Nizozemí na Wilderse. Prostě ty preference se mění a mohou tím být ovlivněni i občané naši v cizích státech.
My bychom tady měli přemýšlet, co bude za deset let, a ne se upnout na volby v roce 2025 za každou cenu. To je přímá cesta k tomu, abychom tady přijali nějaký paskvil, o kterém se už budeme za pět let otevřeně bavit, že je to špatně a že to musíme změnit. Voliči v zahraničí dlouhodobě preferují liberální a pravicové strany, hlavně TOP 09, Piráty a STAN, v menším objemu ODS a KDU-ČSL. Takže pokud vy znáte asi výsledky v zahraničí, jaké byly, já to tady nemusím opakovat, už to tady někdo říkal mně se zdá včera, že v roce 2021, když se to rozpočítalo, tak - nebudu to číst, je to jedno, jsou to relativně disproporce. Já tu analýzu mám ještě na několik stran, ale myslím, že kdo bude chtít, tak mě může oslovit, já jsem ochoten tu analýzu dát k dispozici a můžeme se o ní dál bavit.
To je tedy řekněme technická část k tomu zákonu jako takovému. Že má mezery, chybí tam analýza, chybí tam čísla, a my se pořád bavíme v podstatě jenom v nějaké obecné rovině, jak je to úžasné a krásné, když našim krajanům umožníme hlasovat v korespondenční volbě. Ale ta tvrdá čísla tam nejsou, a jak jsem vám teď právě doložil, v drtivé většině zemí to problém není. Zřizovat korespondenční volbu pro naše občany v Bruselu opravdu nemusíte, zvlášť když tím narušíte standardy, o kterých budu mluvit v podstatě za chvíli.
Co nám vlastně vadí nejvíc, proč hnutí ANO má tu pozici tak rigidní a odmítáme korespondenční volbu, je to, jak jsem to říkal na začátku, že to možná je jenom předehra něčeho dalšího. Straším? Myslíte? Máte pocit, že si to vymýšlím, že to je jenom nějaký můj vnitřní pocit? Já vás chci ujistit, že ve všech zemích, kde se korespondenční volba přijala a o kterých říkáte, že je jich většina a že bychom je měli následovat, tak se ta pravidla postupně rozvolňovala. V Německu, tam musí každý volič prokázat nějakou vazbu ke své zemi, musí od svých 14 let strávit aspoň 3 měsíce na území Německa, pokud vím, a ty voličské seznamy, ty speciální voličské seznamy, se obnovují pravidelně, a když ten člověk bydlí delší dobu v zahraničí, tak ho vyškrtnou a už volit nemůže. A začali myslím na 5 letech, na 10 letech, několikrát se vyslovil Ústavní soud, v tuto chvíli je to myslím 25 let. Já vám to budu číst přesně. Takže když jste Němec a nežijete v té zemi už 25 let, tak už tam volit nemůžete.
Toto jsou všechno kritéria, a já vám říkám, že tahle kritéria má naprostá většina zemí. To, co je navrhováno v České republice, je skutečně velmi obecné, velmi rozvolněné, a když tedy pominu to, že hnutí ANO je principiálně proti, tak i čistě proti tomuto zákonu se najdou konkrétní námitky, proč bychom měli zbystřit, a když už, tak ta pravidla máme opravdu nějakým způsobem utáhnout. Já trvám na tom, že volit je určité privilegium a není to internetová anketa. Není to dopisní anketa. Je to volba do Parlamentu, prezidenta a do evropských voleb a k tomu patří v podstatě i překonání nějakých překážek. Já jsem slyšel jednoho kolegu, který říkal: Já bych si třeba představoval, že by vůbec nebyly volební lístky, ať si lidi přijdou, já bych chtěl, aby byly fronty před volební místností. Když si tu frontu vystojíte, tak si pak víc vážíte toho, že jste tam nějakým způsobem odvolili.
Takže ten trend je všude, všude se postupně přidávalo a přidávalo. Napřed se dala korespondenční volba jenom někomu a za striktních podmínek, a pak se rozvolňovalo. Proč? Protože to chtěli i ti druzí. ***
