(20.10 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
To je speciální disciplína. Já jsem fanoušek a milovník science fiction a tady ty alternativní vesmíry a alternativní dějiny jsou velmi populární metodou spisovatelů sci-fi a my zkrátka nevíme, jak by to dopadlo. Ale já na tom demonstruji, jak nebezpečné nebo jak rizikové je to, co navrhujete.
A já tedy musím říct, že koaliční poslanci to bagatelizují. Strašně to bagatelizují i v rámci těch jednotlivých debat a prostě není to legrace, protože - a já o tom budu mluvit v té části druhé, že volby jsou zdrojem legitimity všeho, zdrojem legitimity vlády, následně legitimity nejvyššího státního zástupce, který je jmenován, všech představitelů ústředních orgánů veřejné moci. To všechno se odvíjí od demokratických voleb. A když narušíte důvěryhodnost demokratických voleb, narušíte víru v celý systém.
Já jsem mluvil s mnoha lidmi, kteří tomu rozumí, kteří se tomu věnují, kteří vědí, jak funguje stát, a oni mi všichni říkali: neboj se toho a přidej, přidej v té argumentaci, neboj se určité hyperboly a patosu a řekni, tohle je možné ohrožení demokratického systému jako celku. Protože, jak to říkal Miloš Zeman, dokud jsou svobodné volby, je naděje. Můžeme se hádat, jak chceme, ale když máme svobodné volby, rozhodne volič a ten, kdo prohrál, tak to respektuje. Pak tady můžeme trávit celé noci, ale není ohrožen systém. A největším problém tohoto návrhu je, že to může být takový kamínek z hráze, který se uvolní jako první a pak následuje celá lavina. Slyšel jsem na to spoustu příměrů a přirovnání. Někdo říkal, že je to overtura, že to je předehra. Někdo říkal, že to je ten kamínek, který strhne lavinu, nebo že se protrhne hráz, že to je předpeklí, že to je začátek možných totalitních praktik, protože jsou lidé, kteří jsou na to velmi citliví. Ti lidé mi píší, s těmi lidmi jsem ve styku, a proto tak bojuji proti tomuto zákonu. Protože že nejde v podstatě teď v tuto chvíli jenom o tu korespondenční volbu v zahraničí, o těch nevím kolik tisíc krajanů, ale jde o princip. Proto jsme řekli, korespondenční volbu nechceme.
Já jsem třeba se zajímal o to, že v té důvodové zprávě nejsou žádná čísla. Tam prostě není žádná analýza. Tam se neví, z čeho se vychází. Já se opakovaně ptám, kolik krajanů tedy máme v zahraničí, kde je máme a jak se projeví korespondenční volba? Jestli jsou nějaké predikce? Uspořádal jsem mimo jiné seminář a měl jsem tam zástupce příslušného odboru na Ministerstvu zahraničních věcí a ptal jsem se: tak kolik těch Čechů je v zahraničí? On mi to neřekl. On říká: my máme nějaké predikce a ty predikce si myslíme, jsou docela přesné, protože se nám potvrdily při brexitu, že když byl brexit, tak oni měli nějak odhadnuté, kolik Čechů žije ve Velké Británii, a díky tomu, jak se museli vracet domů, nebo já nevím, co tam probíhalo všechno za úřední úkony, že se jim to víceméně potvrdilo. Tak jsem se ptal: no tak mi řekněte predikce. A on mi nechtěl říct ani ty predikce.
Ve veřejném prostoru teď zakotvila číslovka, 600 000. Že se odhaduje, že máme v zahraničí krajanů 600 000. Nemáme žádnou kontrolu jako stát nad tím, jak se pohybují, nevíme, kde jsou - což tedy upozorňuji právě na úskalí toho čestného prohlášení, že to je prostě úplně nemyslitelná věc, abychom to takto rozvolnili. A tak jsem interpeloval ministra zahraničních věcí a ministra vnitra, protože tenhleten zákon trošku trpí tím, že o krajany se starají na Ministerstvu zahraničních věcí, ale ten zákon píšou na Ministerstvu vnitra, tam jsou ve hře dvě ministerstva. Možná jsem měl interpelovat premiéra, protože možná by došlo k nějaké sjednocené odpovědi.
My ta čísla opravdu odhadujeme. Já o tom budu mluvit třeba teď potom velice stručně ve srovnání třeba - pro nás je nějakým srovnávacím příkladem Slovensko. Slovensko má údajně v zahraničí 300 000 osob. Posledních parlamentních voleb se zúčastnilo zhruba 60 000 Slováků. Tak když to vezmu opravdu laicky jako nevystudovaný matematik. tak jestli Čechů je dvakrát tolik v zahraničí, a kdyby všechny ty podmínky byly podobné, tak budeme mít dvakrát tolik hlasů co Slováci, to je 120 000. Slováci mají tuto úpravu od roku 2006 a volební účast jim rostla pomaličku, začali snad na nějakých 8 000. Není to podstatné, jenom to prostě rostlo. Teď díky té vyhecované atmosféře a tomu, že Robert Fico tam válcoval preference, došlo k velké mobilizaci zahraničních hlasů a odhlasovalo 60 000 Slováků. Ale to je nejvíc historii a je to násobek toho, co bylo na začátku. Ti lidi se totiž tu korespondenční volbu učí na začátku, to trvá. Ten proces zkrátka není úplně jednoduchý.
Jenom pro pořádek, Slováci neměli předtím vůbec nic. Oni nemohli v zahraničí volit vůbec. To je ten rozdíl. U nás mohou volit občané České republiky na zastupitelských úřadech tuším od roku 2004. Mají právo volit a volí. Jediný problém je ten, že to je u některých spojeno s vysokými náklady, aby se dostavili do nějaké volební místnosti. To je 70 % argumentů, když se bavíme, proč chceme přijmout tenhle zákon - náklady krajanů spojených s účastí u volby.
A já jsem až během studia tohoto materiálu zjistil, že podle stávajících právních předpisů je poměrně jednoduché, opravdu poměrně jednoduché zřídit další volební obvod, zajistit nějakou místnost formou konzulárního pracoviště, zajistit tam přítomnost ve spolupráci například s krajany, protože tam jenom jeden člen té komise musí být profík a jinak by tam tedy mohli mít třeba někoho z těch krajanů. Já bych je vůbec nepodezříval z toho, že by chtěli manipulovat s volbami. Ale když by tedy chtěli volit v Chicagu - tam máme generální konzulát. Kdyby chtěli volit někde na vzdáleném pobřeží, třeba v Seattlu, tak by se tam dala zřídit místnost. A my se bavíme o nákladech v podstatě o velikosti pronájmu hotelového pokoje, o pronájmu nějaké kanceláře. To nejsou žádné zásadní náklady. Lidi by šlo proškolit videem, normálně na dálku.
Já když jsem to začal číst, tak já jsem vlastně nepochopil, proč to už dávno není. Proč se to pro krajany neudělalo, když tady tolik let se tepe za korespondenční volbu. Ti lidi už mohli volit. My jsme mohli mít místo 100, 110 okrsků v zahraničí, my jsme jich mohli mít 300. Mohl být nějaký okrsek na Novém Zélandu. Nejčastější argument koalice je, že z Nového Zélandu se musí letět do Austrálie. Tak se na obou ostrovech mohly udělat dvě kanceláře. Vy odhadujete náklady podle důvodové zprávy tuším na 15 milionů spojených s korespondenční volbou. Někde jsem četl, že náklady spojené s těmi hlasováními na ambasádách se říká 2,5 milionu. Prosím vás, to nejsou žádné částky.
Teď trošku odbočím. Protože nemáme interpelace, přátelé, tak já jsem nemohl interpelovat, ale my jsme to sečetli, že tahle vláda už na vlastní propagaci a vlastní marketingové kampaně dala 280 milionů. Začala to Deštníkem proti drahotě, pokračuje to sebeprezentací pana ministra Jurečky na MPSV. A tak můžu pokračovat. 280 milionů, čtvrt miliardy už utratila tahle vláda za vlastní reklamu. Tak to si myslím, že kdyby se dalo pár milionů na to, aby mohli volit naši krajané, tak už to dávno mohlo být. Jestli chcete, my vám s tím pomůžeme. My vám zatleskáme. My chceme, aby se ty peníze takhle utratily, a nebudeme vnášet svár do české společnosti, na českou politickou scénu a trošičku zmírníme tu polarizaci ve společnosti, která existuje a u které vám garantuju, že v souvislosti s korespondenční volbou bude. ***
