(18.00 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Masarykovo politické působení ve vídeňském parlamentu netrvalo celé volební období. Začalo první schůzí říšské rady v dubnu 1891 a skončilo jeho dobrovolným složeným mandátu v září roku 1893. Během této doby měl Masaryk ve vídeňském parlamentu jedenáct větších projevů. Šest z nich se týkalo nutnosti reformy školství, dva jeho projevy kritizovaly administrativu rakousko-uherské monarchie v okupované Bosně a Hercegovině a ve třech dalších se vyjadřoval k sociálním a politickým otázkám monarchie.
Jeden z Masarykových projevů věnujících se politickým otázkám Rakouska-Uherska otevíral i otázku postavení Čechů v monarchii. Masaryk uvedl, že právě tato otázka je jednou z nejdůležitějších, kterou by vídeňský parlament měl řešit. Masaryk v projevu tvrdí, že Čechům nejde o rozbití Rakouska-Uherska a o vytvoření samostatného českého státu, ale o vyřešení české státoprávní otázky. Dále podotýká, že český národ se chce uplatnit jako národ politický, chce mít taková politická práva, která mají i ostatní národy. Tímto požadavkem tak český národ vystupuje jednoznačně proti centralismu, který je zdrojem politické nesvobody. Masaryk v projevu uvádí, že český národ se nespokojí s tím, aby jeho státoprávní nároky byly uznány pouze teoreticky či na papíře, protože nyní si již Češi plně uvědomují svoji cenu. Neustoupí proto od požadavku svobodného politického vývoje, který bude zajištěn všeobecným volebním právem. Ve svém projevu tak Masaryk vyjádřil snahy a cíle českého národa na konci 19. století. Cíle a přání českého národa byly sice ve vídeňském parlamentu vyslyšeny, avšak vyhověno jim nebylo.
Jak již bylo výše napsáno, v roce 1893 se Masaryk vzdal poslaneckého mandátu a spolu s tím odešel z mladočeské strany. Ve svých vzpomínkách uvedl, že se tak stalo kvůli konfliktu, do kterého se s mladočeskou stranou a potažmo s Grégrem dostal. Šlo o to, že se místodržitel českých zemí František Thun pohrdavě vyjádřil o Češích. Řekl, že každý Čech je buď hulvát, nebo líbá ruku. Masaryk se o výroku zmínil několika lidem ve straně a brzy poté se Thunův výrok ocitl v českém tisku. Masarykovi bylo tehdy vyčítáno, že to straně řádně neohlásil. Kromě toho vyšel v časopisu Čas, který redigoval Masaryk, ostrý článek proti Grégrovi. Autorství článku bylo chybně přičteno Masarykovi a ten se tak dostal do sporu i s Grégrem. Tehdy se Masaryk rozhodl ze strany odejít.
Svým odchodem Masaryk demonstroval více nesouhlas s politikou mladočechů než dotčenost z konfliktu se stranou a s Grégrem. Míněno tím zejména... Pardon. Masaryk uvedl, že jemu se mladočeská politika nelíbila svou dvojí tváří. V Praze byla plná radikalismu a ve Vídni byla submisivní a spokojovala se s maličkostmi. Kromě toho se Masaryk přiznal, že jeho odchod byl ovlivněn i jeho pocity, cítil se v politice slabý. Odchodem z oficiální politiky však jeho politicko-národní aktivita neskončila. Spíše chtěl dělat politiku nepolitickou, která by probouzela zájem českého národa o věc národní. Masaryk se proto začal věnovat studiu českých dějin, z čehož vzešla jeho díla týkající se české historie, osobností českých dějin a českého politického programu. K dílům napsaným v tomto období patří zmíněná Česká otázka.
Masaryk se ke stranické politice vrátil až po sedmi letech v roce 1900, kdy založil vlastní stranu, Českou stranu lidovou, častěji nazývanou stranou realistickou. Na jejím vzniku a vedení se kromě Masaryka podílely i další osobnosti jako František Drtina, Jan Gebauer, Jan Herben a Edvard Beneš. Nově vzniklá strana se plně hlásila k programu realistů. Jejich politický program požadoval všeobecné volební právo, demokratizaci politického systému, sociální reformy, decentralizaci Rakouska-Uherska a vytvoření nezávislých územních celků. Jednalo se o stranu spíše umírněnou, která prosazovala drobnou politickou práci. Členové strany byli intelektuálové a mnozí z nich i univerzitní učitelé. Ačkoliv si strana nezískala velkou podporu voličů, nedá se jí odepřít její společenský význam.
V roce 1906 došlo ke spojení České strany lidové se stoupenci pokrokového listu Osvěta lidu a k vytvoření nové České strany pokrokové. Spojení těchto dvou politických subjektů bylo zdůvodněno redaktorem Osvěty lidu Aloisem Hajnem na valném sjezdu České strany pokrokové. Hajn tvrdil, že spojením došlo k vytvoření jednoho politického tělesa, které tak bude mít větší šanci obstát proti koalici tří nově vzniklých stran a také proti feudálnímu konzervatismu. Hajn uvedl, že vznik pokrokové strany chce inteligenci a lidovým vrstvám umožnit, aby mohly být znovu politicky aktivní. V čele nově vzniklé strany stál i nadále Masaryk. Alois Hajn, mluvčí pokrokové skupiny seskupené kolem časopisu Osvěta lidu, byl bývalým Masarykovým žákem, který navštěvoval jeho přednášky v letech 1890-1891. I poté, co již z univerzity odešel, nepřestal s Masarykem udržovat styky. Často s ním diskutoval o úkolech české politické delegace ve Vídni a o strategii, kterou by česká delegace měla mít. Hajn píše, že Masarykovy názory mu byly již tenkrát sympatické.
Spojení Masarykových a Hajnových stoupenců v jednu politickou stranu se v tomto světle jeví jako zcela přirozené. Sloučení dvou pokrokových skupin tedy nebylo výsledkem pouze politické strategie, nýbrž bylo iniciováno především jejich stejným ideovým základem, přesvědčením o potřebě realismu v české politice. Díky České straně pokrokové se Masaryk v roce 1907 znovu dostává do říšské rady, přestože strana patřila k malým a volebně nepříliš úspěšným politickým subjektům. (Konzultace s poslancem Rozvoralem.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Nevyrušujte pana předsedu v projevu prosím.
Poslanec Tomio Okamura: V parlamentních volbách... Zase mi nezafungoval signál a já jsem chtěl kafe, tak jsem rád, že Radek přišel. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, jenom pro pořádek. Ujal jsem se řízení schůze. Poprosím vás, zkuste mi jenom přiblížit, jak váš projev ještě stále souvisí s projednávaným tématem, abych se poptal na...
Poslanec Tomio Okamura: Vždyť to tady říkám pořád dokola, protože vy korespondenční volbou... Tak já začnu znovu tedy s tím projevem, protože jako tohle... (Smích a potlesk.) Já vám to přiblížím. Je to vaše žádost na přiblížení.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Z mé strany to není provokace. Já se skutečně pouze ptám jako řídící schůze...
Poslanec Tomio Okamura: Tak já se vás včas ptám, jestli vám mám vysvětlit, jako že tady někteří poslanci sedí celou dobu, proč mluvím o těchto věcech v souvislosti s korespondenční volbou, tak já vám to řeknu a jedeme znovu a pokračuji i - já budu pokračovat i zítra. Tak se rozmyslete, protože já nebudu vám ve vládní koalici, nezlobte se na mě, vysvětlovat, to si řekněte vzájemně, jaká je návaznost mého projevu. To na mě nemůžete chtít přece! To si předávejte řízení ve vedení Sněmovny! Vždyť my, když jsem tam byl já, tak mi udělali poznámky kolegové. Nevím, kdo tam byl tedy před vámi, nebo jsme byli domluvení, ale pane místopředsedo, já budu vstřícný. Tak jenom krátce. Vy navrhujete porušení ústavy a zásah do demokracie návrhem zákona o korespondenčních volbách. A já tady popisuju celou dobu, na čem je česká demokracie založená. Mluvím tady o Masarykovi, kterého máte všichni rádi a máme ho rádi, tak tady popisuju, jakým způsobem se formovala česká demokracie a formovala se vlastně i česká ústava a z čeho to vychází, a vy najednou do toho prostě přistupujete úplně zásahem, který je v rozporu s českou ústavou. A protože se to týká 10 milionů lidí, když to hodně tedy zjednoduším, to hodně zjednoduším, a toho se to týká, takže je to širší, ale vy kdybyste nenavrhovali tenhle zákon, že to ovlivní volby 10 milionů lidí, tak nemusím šíře hovořit. Kdyby se to týkalo pár set lidí, tak tady takhle nestojím. Kdyby to bylo zásadní, že někdo chce někoho vraždit, tak to je jasný. Jako já nevím, co na tom jako mám už víc... ***