(17.00 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Ve stejném roce vydání České otázky, v roce 1895, vyšla Kaizlova polemika s Masarykovým konceptem dějin. Kniha Josefa Kaizla byla nazvána České myšlenky. Kaizlova publikace poukázala na nejasné vysvětlení pojmu humanity a také zpochybnila návaznost mezi bratrskou humanitou a národním obrozením. Svými výtkami tak Kaizl předběhl pozdějšího kritika Masarykovy filozofie dějin Pekaře, píše o tom Havelka ve své knize z roku 1991 na straně 18. Pekař tvrdí, že teprve ve 40. letech 19. století se objevují první odkazy na dobu reformace, a to v díle Palackého, který jako jediný vyzdvihl dobu husitskou, a to proto, že v ní viděl předchůdce moderních myšlenek svobody, rovnosti a bratrství. Avšak na rozdíl od Masaryka netvrdil, že mezi oběma historickými etapami je historická návaznost. Pekař píše, že Masarykova filozofie dějin je uměle vytvořená, protože neodpovídá historické skutečnosti. Kromě toho Pekař kritizuje Masaryka pro jeho chybný výklad Palackého myšlenky týkající se česko-německých vztahů, které Masaryk interpretuje jako dějinné spory Čechů s Němci. Pekař tvrdí, že Palacký věc chápal zcela jinak. Vztah Čechů a Němců pojímal jako vzájemné stýkání a prolínání dvou kultur, což bylo pro náš národ v minulosti prospěšné. Pekař dále poukazuje na skutečnost, že Masaryk zcela nekriticky převzal Palackého romantické pojetí českých dějin, a píše, že Masaryk ovlivněn Palackým vidí v husitství prvotní záruky demokracie. Jenom aby někdo neříkal, že nemluvím k tématu. Já pořád mluvím o demokracii a o tom pojetí demokracie, aby bylo jasno. Tedy požadavky svobody, rovnosti a bratrské lásky. Pekař takový přístup odmítá a píše, že husité sice požadovali rovnost před Bohem, ale v žádném případě jim nešlo o zrušení feudalismu. Hlavní proud husitství nehlásal myšlenku rovnosti všech lidí. Takové představy se objevily pouze v chiliastickém hnutí, které však bylo většinově odmítáno. Palackého výklad... (Reakce na poznámky:) Chiliastické, ano, chiliastické. Víte, já čtu, jak to tady je. Palackého výklad husitství byl idealistický a takový výklad převzal i Masaryk. Pekař na husitství pohlíží kriticky, poukazuje zejména na to, že husitství Čechy uzavřelo před evropským kulturním vlivem. - Víte, já se pořád bráním si koupit brýle, zatím to nějak ještě zvládám, sice trošku zvětšeným písmem, ale je to dobré. - V době 15. století, kdy v zahraničí vzkvétala renesance, stavěly se renesanční zámky, my v Čechách jsme měli stále gotiku a stavěly se gotické hrady. Pekař tím nechce husitskou dobu očerňovat, chce jen poukázat na to, že husitství s sebou přineslo kulturní izolaci a opoždění českého kulturního a uměleckého vývoje.
Pekař Masaryka obviňuje z toho, že doslova znásilnil českou historii, že ji využil, pozměnil tak, aby vyhovovala jeho úmyslu. Uznává, že Masarykova snaha vyložit smysl českých dějin byla ušlechtilá, avšak jeho neznalost historie a historické metody či neschopnost historicky myslet nemůže historikům imponovat. Pekař píše, že Masaryk podřizuje historii sociologii, a proto používá při zkoumání historie metodu sociologickou. Pekař to připodobňuje ke stavění domu od střechy. Sociologie totiž chybně předpokládá, že historická práce je již ukončena. Jediným úkolem je tedy odhalit zákony společenského vývoje. Pekař proto uvádí, že chce-li sociolog vykonat kvalitní vědeckou práci, musí být současně historikem, to znamená, osvojit si metodu práce historické.
Pekařovu představu o vědecké práci komentoval Emanuel Rádl, který uvedl, že Pekař je toho názoru, že nejprve je třeba shromáždit všechna fakta, a teprve poté je možné tvořit teorie. Rádl píše, že podle Pekaře je nejdříve nutné, aby historik kriticky dějiny popsal, vyložil, a teprve potom mohou být sociologicky zpracovány a vykládány. Pekař totiž podobně jako historik Jaroslav Goll usuzuje, že dějiny jsou pouze jedny, ale pojetí dějin je různé podle toho, kdo a jak dějiny vykládá. Rádl tento přístup komentuje tak, že do důsledku to vede k oddělení práce sběru faktů a práce vytvářející teorie, s čímž Rádl nesouhlasí. Rádl píše, že kromě sběru dat musí umět moderní historik analyzovat a hodnotit fakta. Již nestačí, aby pouze fakta shromažďoval.
Zdeněk Nejedlý Pekařovu kritiku Masarykova filozofického pojetí dějin hodnotí jako osobní spor motivovaný tím, že Masaryk byl vyzvednut za obohacení české historické práce, a tím se do pozadí dostal Jaroslav Goll, který byl učitelem Pekaře. To bylo pro Pekaře a ostatní Gollovy žáky nepřijatelné a z toho důvodu se Pekař pustil do kritické analýzy Masarykovy České otázky. Jak sám Pekař píše, Masaryk historikům vědecky imponovat nemůže. Nejedlý z toho usuzuje - a už se za chvíli dostanu k tématu Masarykova politická praxe, už to bude chvilka jenom. Nejedlý z toho usuzuje, že spor je vlastně veden o to, dokázat, že Masaryk, který není historik, se nemůže Gollovi rovnat. Nejedlý píše, že Pekař by svou analýzu jen stěží sepsal, kdyby se jednalo o spor čistě vědeckého rázu, protože Pekař není specialista ani na dobu husitství, ani na dobu národního obrození. Spor také celý utrpěl na své vědecké hodnotě. Nejedlý dodává, že Hegel, významný filozof dějin, sám historikem nebyl, což však jeho dílo neznehodnocuje. Naopak jeho dílo inspirovalo další filozofy.
Josef Zumr píše, že Masarykovo pojetí české otázky vykrystalizovalo společně s tím, jak řešil otázku světovou. Masaryk díky studiu německé, francouzské, angloamerické a ruské kultury došel k závěru, že prosazovanými hodnotami jsou moderní společnost i humanita a demokracie. Při zkoumání českých dějin a kultury odhalil, že tyto hodnoty je možno najít i v naší české minulosti, a to v době reformace. Proto Masaryk tvrdil, že je potřeba tyto hodnoty rozvíjet, a to především v politice. Tím si jako malý národ zajistíme místo ve světovém dění. Masaryk je toho názoru, že malost nevylučuje světovost.
Ano, to je správný názor. Ale to je přesně ten rozdíl, že my třeba v SPD si myslíme, že i malý národ může dosáhnout světového respektu, ať je to Rakousko, nebo Švýcarsko. Já to vím. Rakušanů si váží i v Japonsku, i Švýcarů, všechno, a my tomu věříme, protože znám na základě zkušeností, jak bylo v jedné pohádce, Malý, ale šikovný, tak prostě jde dotáhnout tu republiku do toho, aby nás jako malý národ respektovaly i velké země. Ale Fialova vládní pětikoalice, vy nejenom že to asi tak necítíte, necítíte, nemáte tu zkušenost toho světa, já díky svému podnikání v cestovním ruchu jsem procestoval celý svět - za svoje peníze, mluvím tam s těmi lidmi, ptám se jich na to. Ale vy vlastně jste na to úplně rezignovali a chcete nás rozmělnit v té Evropské unii, kde to budou vést už jiné národy. A já - třeba za SPD my chceme, aby když vytáhnu někde český pas, aby mi ti lidé řekli sami od sebe, pokývali hlavou, jako to dělají u Švýcarů, a Švýcarsko znám poměrně dobře, i ze soukromí, jak možná někteří víte, tak aby pokývali hlavou a řekli: malá Česká republika, ale vážíme si vás a jste prostě šikovný a skvělý národ. ***
