(14.20 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
A teď ten Kolář, který tohleto dělá, tak má být teď, co jsem četl, poslancem Evropského parlamentu za koalici SPOLU. Takže ho posunete ještě někam výš, ještě za vyšší odměnu. Takže zase vidíte, jak vy k tomu přistupujete. U vás je takové jednání, dostane ocenění, u vás ve vašich stranách dostane ocenění v koalici SPOLU za takovéto jednání. No, u nás by to takhle rozhodně nebylo, u nás by pochvalu nedostal takový člověk za takové jednání, to vám řeknu. A už by to nikdy neudělal. To vám můžu říct hned tady a teď už vám to můžu říct, zjednal bych si pořádek okamžitě, danou vteřinu, kdyby to, byť teoreticky, někoho mělo napadnout. Prostě bych řekl: nikdy takové věci nedělej a běž se tomu poslanci omluvit! Řekl bych mu i klidně interně, běž se mu omluvit, že to bylo chybné jednání a tohleto. A já žádnou omluvu už tady ani nežádám, protože vím, že žádnou nedostanu. Proto to budu říkat pořád, budu to říkat toto volební období, budu to dělat příští volební období, pořád. Protože takhle vyhrožovat, dělat pogromy na lidi? Mně to připomíná nějaké pogromy, úplně, na to, kde bydlí nepohodlní lidi, názorově nepohodlní lidi pro vás, pro koalici. Tak s tím prostě nemůžu souhlasit. Já to budu říkat z toho důvodu, že s tím prostě nesouhlasím bytostně jako demokrat. Já jsem zastáncem demokracie a svobodného názoru a svobodné diskuse. Já jsem nikdy nebyl ani v žádné straně před listopadem, logicky jsem nemohl být ani v žádných bezpečnostních složkách, nic, ani v žádných tajných službách, a nic jsem nebyl. Já s tím nemám nic společného. Nic společného! Já jsem se stal dospělým až po roce 1989. A tyhlety metody, které tady někdo dělá, nechte si to někam jinam. Já jsem se narodil v demokratické zemi, já jsem se narodil v demokratické západní zemi a celý život, dospělý život, žiju v další demokratické zemi, ale i ten dětský ve finále. Takže nechoďte na mě. Jsem alergický na to, když má někdo takovéhle fašistické totalitní manýry. Nechci tady takové manýry. Nechci žít v takové zemi, kde takovýhle poslanec jako Kolář a ještě lidovec zveřejňujou bydliště lidí s oponentními názory a ještě je tam prostě nálepkujou. Doslova nálepkujou. Visačka. Jako žlutá hvězda. Jako takhle to dělali. Je to odporný, tohleto jednání! Od-por-ný!
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Pane poslanče, já se omlouvám, ale toto mně přijde nevkusné, toto přirovnání. Opravdu vás žádám...
Poslanec Tomio Okamura: Mně to připadá strašně nevkusné tedy, jako dávat mi visačku na můj plot, abyste mě ocejchovali, abyste mě označkovali a pak to zveřejnit v médiích, ten označkovaný dům. Já se jenom ptám, kde si vzal příklad poslanec Kolář, co to má znamenat? Hrozný, hrozný. Je to nevkus hrozný, to s vámi souhlasím, absolutně nevkusný.
Takže Miloš Dokulil píše, že Masaryk usuzoval, že demokracie by mohla být lékem na dobovou roztříštěnost a nezakotvenost. Mohla by sjednotit lidstvo na jedno stádo vedené jedním pastýřem. Nyní nám ale vyvstane otázka, kdo je oním pastýřem, jenž má podle Masaryka vést ovčinec? Tady bychom se přiklonili k výkladu Dokulila, který usuzuje, že tím pastýřem je Ježíš, kterého Masaryk chápal oproštěného od veškeré teologické interpretace. Je jím Ježíš lidský, smrtelný, kterého by lidé měli následovat.
A paní místopředsedkyně, nepleťme si také příčinu a následek, jo? Takže já třeba plně respektuji, když třeba lidé, když tady třeba - nechci dát už nevhodný, nechci dát žádný vhodný příklad - ale když jsem třeba četl, že byla znásilněna česká občanka Ukrajincem v Hostivaři vloni a byla to kauza, jak víte, tak rozhořčenost českých občanů, kteří samozřejmě volili i tvrdší výrazy, že byli rozhořčeni, protože ta oběť tady vůbec nemusela být, kdyby tady nebylo té vládní politiky, kdy vy jste sem pozvali nepřiměřené množství Ukrajinců, které česká společnost nezvládá společensky, tak protože řešili následek, tak ty emoce tam byly, a myslím, že je to respektované. A mě spíš překvapuje, že vládní koalice vůbec tady v této situaci diskutuje. Já jsem oběť toho, a místo abyste tady vyčinila tomu, kdo to způsobil, tak ještě tady... Nic no, dobrý, jo? Nicméně já jsem parafrázoval, s dovolením, vaše vyjádření. Já jsem pochopil, co jste řekla, samozřejmě, ale snažil jsem se trošku vám pomoci v tom, protože přece to by bylo jenom ještě horší všechno, že ano?
Takže Masaryk své tvrzení o odstranění moderní krize prostřednictvím demokracie odůvodňuje tím, že poukazuje na její etickou nosnost. Demokracie totiž politicky uskutečňuje humanitu, lásku k bližnímu. Pravá demokracie je vybudována na lásce, čestnosti, respektu a úctě ke všem lidem a ustanovuje boží řád zde na zemi. Demokracie jako taková pro Masaryka není pouze formou vlády, ale především je názorem na život a na svět, je diskusí lidí svobodných a sobě navzájem rovných. Píše to Čapek na straně 208.
Masarykovo přirovnání demokracie k diskusi zaujalo Vítězslava Houšku, který přirovnání dále rozvádí. Ukazuje, co z toho pro nás vyplývá, pokud budeme demokracii pojímat jako diskusi sobě rovných. Houška tvrdí, že pravá diskuse vyžaduje od účastníků jistou disciplínu, dodržování nepsaných pravidel. Abychom mohli diskutovat, je třeba, abychom byli tolerantní, ochotní vyslechnout názor druhého bez toho, aniž bychom mu skákali do řeči, vyvarovali se výbuchu emocí, neuchylovali se k populismu a demagogii a vždy se řídili rozumem, píše Houška, strana 168. Přesně tak bychom se podle Houšky měli chovat i ve vztahu k demokracii. Protože jen tak lze naplnit Masarykovu tezi, že demokracie je diskusí.
Přejdu ve svém materiálu prostřední část svého projevu na stranu 20 tedy z těch 100 stran, co mám tedy v tom středu teď. Takže Masaryk o demokracii mluví jako o nové formě státního zřízení, které se nejvíce rozvíjí na počátku 20. století a odpovídá potřebám a názorům moderního člověka na svět a život. Moderní člověk požaduje vyšší mravnost, náboženství, lidskosti a etiku Ježíšovu. Hlásal proto - Ježíš, ne César. Masaryk, strana 372. Náboženství a politika diktovaná státem tak, jak to bylo běžnou praxí v dobách římské říše, neodpovídala potřebě moderního člověka, který politický a etický smysl nalezl v Ježíšově výzvě - miluji bližního svého jako sebe samého. V požadavku lásky, bratrství, solidarity s druhým člověkem. Masaryk, strana 372. (Hluk v sále.)
Když Masaryk píše - cituju - Ježíš, ne César, ukazuje tím i svůj vztah k rakousko-uherské monarchii, která byla historickým úkazem úzkého sepětí politiky a náboženství. Masaryk výrokem volá po humanitě, demokracii, a tím odmítá monarchii a aristokracii.
Já vás jenom poprosím o klid, vážení kolegové, tam. (Z pléna se ozývá: Pšt!) Přece jenom když budu mluvit moc nahlas, tak se zase časově vysílím, že jo?
Takže Masaryk tvrdil, že každá vznikající společnost se rodí z konkrétních sdílených ideálů a představ o světě a životě. V minulosti se vznikající státy opíraly o moc církve, protože potřebovaly svou existenci upevnit náboženskými ideály a hodnotami. V tom kontextu Masaryk mluví o teokracii, kdy panovník byl takzvaný z boží vůle. V takovém státě se moc a vláda monarchy odvíjely od Boha, od oficiálního náboženství. Stát a církev tvořily jeden celek, který zastával jednu společnou představu o organizaci společnosti ve státě. V takovém sepětí státu a církve přestala církev být svobodnou a stala se služkou politických potřeb a cílů. A píše to Masaryk, strana 15.
Dnešní demokracie podobně jako teokracie musí mít ideový základ. A co více, demokracie přebírá svůj ideový základ z teokracie v tom, že ideově staví na Ježíšově humanitě. Demokracie požaduje od svých občanů mravní opravdovost, jejich souhlas v hlavních názorech na život a svět. Společné mravní zakotvení nachází moderní člověk v humanitě, a proto demokracie musí z humanitních ideálů vycházet. Masaryk, strana 370 až 377. ***
