(12.30 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Dál píše, že klíčovou premisou každé ústavy by měla být politická rovnost. Postavení občanů v jiných oblastech života rovné být nemusí, avšak v systému vládnutí je tato rovnost základní, píše dál, 2003, strana 38 a 39.
Jinou demokracii pojímá Mikuláš Lobkowicz, který rozlišuje tři významy slova demokracie a přídavného jména demokratický. První význam označuje demokracii jako formu vlády lišící se od ostatních vládních forem, jako je aristokracie, monarchie, tyranie, totalita a tak dále. Druhý význam se váže ke slovu demokratický, které nemusí být užito pouze v kontextu státu či formy vlády, ale lze ho aplikovat na většinu institucí, například školu, ministerstvo, armádu, rodinu a jiné. Lobkowicz tím míní, že pokud řekneme, že škola by měla být více demokratická, vyjadřujeme tím požadavek, aby brala větší ohled na přání žáků, učitelů a rodičů. Třetí význam slova demokratický se objevuje ve spojení slov být demokrat či demokraticky jednat. V takovém pojetí je daná vlastnost pojímána jako ctnost člověka. Píše to ve své knize Kohout, 2003, strana 13 a 14.
Jiné tři významy... (K řečnickému pultu přistupuje poslanec Kučera a hovoří s řečníkem.) Prosím vás, já nejsem unavený, já šetřím síly. A prostřednictvím předsedajícího, pozor, v jednacím řádu Sněmovny je napsáno, že poslanec mluví na mikrofon. Jiné tři významy slovu demokracie přiřazuje Jan Blahoslav Kozák. Ten píše, že v prvním významu se demokracie vykládá... Já tedy nejsem vůbec unavený, vás můžu ubezpečit, je to spíš otázka, jestli nepřijde nějaká fyzická potřeba. Ale unavený nejsem vůbec. Kdyby bylo na mně, tak mám tady materiály - no, odhadem ještě asi 300 stran, takže když to vynásobím - jako kdyby bylo na mně a nebyla by fyzická potřeba případně, což není, tak já to vidím až klidně do devíti do večera. Nejsme roboti, že ano? Ale tady nejde o délku, tady jde o to, že vy navrhujete protiústavní zákon a my se snažíme tady bojovat za ústavu a demokracii. O to jde. Takže samozřejmě unavený nejsem, protože bojuji za náš program a za tyhlety ideály.
Takže jiné tři významy slovu demokracie přiřazuje Jan Blahoslav Kozák. Ten píše... Naopak jsem šel spát dřív, abych se připravil, takže to je přesně naopak. Takže ten píše, že v prvním významu se demokracie vykládá z pohledu lidských práv a povinností jako volnost, rovnost a bratrství. V druhém významu se demokracie chápe jako státní forma, ve které vládne lid. A v posledním, třetím významu se demokracie interpretuje z pohledu společenské teze já pán - ty pán. Je to v knize Kozáka, 1924 strana 4.
Kunc a Dvořáková píší, že poprvé pojem demokracie použil Herodotos a píše to Pinc v roce 1999 ve své knize na straně 137.
Mnohovýznamově pojímá demokracii i Masaryk. Demokracie pro něj není pouze forma státního řízení upravující vnitřní uspořádání státu. Demokracie pro něj znamená daleko víc. Především je Masarykovi demokracie novým přístupem člověka k jeho životu a k okolnímu světu. Masaryk píše, že stát se demokratem znamená stát se novým člověkem. Pravý demokrat demokraticky cítí a jedná nejen ve věcech veřejných, tedy ve vztahu k politice, nýbrž i ve věcech soukromých a ve vztahu k rodině, přátelům a blízkým. Demokracie u Masaryka je snahou o nový život. Tak.
Tady bych se u toho samozřejmě potřeboval zastavit, protože to je právě to, proč to tady řeším a proč jsem si tady udělal tento text, připravil. Protože mně právě připadá, že vám není jasné a že se tady vždycky někdo ohání Masarykem, paní Pekarová Adamová vlastně zneužívá to jméno, protože to opravdu nemá s tím nic společného, ta vaše politika. (Poznámka z pléna.) Aha, nejenom že se jí ohání, ale teď jsi mi připomněl loňské video, kdy paní Pekarová Adamová, předsedkyně Sněmovny, přirovnala sama sebe, jestli jste viděli to video, bylo na sítích, k Margaret Thatcherové přirovnala sama sebe. Já to nebudu komentovat, ale bylo to pozoruhodné sebevědomí. Pozoruhodná sebejistota. Já si myslím, že k tomu je ještě hodně daleko, ale to je jenom můj názor. Tak paní Pekarová Adamová - přehrajte si to, je na sítích to video. Margaret Thatcherová a paní Pekarová Adamová, vyjede vám to, je to poměrně krátké, jak sama sebe vidí, skromně to tam říká, že je jako - že se cítí, že by mohla být jako Margaret Thatcherová. Tak to je opravdu pozoruhodné sebevědomí.
Já se ale vrátím k tomu vztahu k politice, protože pravý demokrat demokraticky cítí i ve vztahu k politice. To znamená, tady je přesně ten rozpor, už vidím, protože tím, že vy vlastně navrhujete tu korespondenční volbu, ty důvody už nebudu opakovat, protože už jsem tomu věnoval svoji úvodní pasáž svého vystoupení, teď už jsem v další pasáži - prosím, mně připadá, že vám to není jasné, proto vám to tady teď říkám a čtu, co vlastně i ten váš - zaštiťujete se prezidentem Masarykem někdy ve svých vyjádřeních, přitom on prosazoval jiné věci, než o kterých hovoříte. Mimochodem říkám, prosazoval referendum například. Takže vy se odkazujete k někomu, když děláte přesně opačné věci, než ten Masaryk dělal. Přesný opak vy prosazujete. Takže tohleto opravdu člověk, který ví, co prosazoval Masaryk, tak se tomu musí smát, když paní Pekarová o tom hovoří nebo pan premiér Fiala. Nemáte s tím přece vůbec nic společného. Vy jste proti demokracii. I tím, jak cenzurujete názory, jak chcete cenzurovat názory, jak nálepkujete odporně spolu i s těmi provládními médii, a to nejsou ani zdaleka všechna, že ano, nálepkujete politické oponenty prostě, urážíte je, vysmíváte se prostě opačným názorům, tvrdě je dehonestujete. Tak to je přesně to, co podle mého názoru - podle mého názoru, jako že nejsem odborník, ale jsem laik, ale podle toho, co jsem vždycky četl, tak to je přesně to, co Masaryk nechtěl dělat jako vy.
Vznik a vývoj demokracie, znovu říkám, nejsem odborník, proto si to tady společně můžeme poslechnout, mám tady i další pasáž z toho vystoupení, které má název Tomáš Garrigue Masaryk, Cesta i demokracii, je to přímo kniha, kde mám poznámky, samozřejmě jsem si je udělal v tom, a ty poznámky bych tady rád rozebral a diskutoval. Takže já tady žádnou knihu číst nebudu, mám tady podklady, poznámky, protože mi připadá, že vám to není jasné, co je ta skutečná demokracie.
Vznik demokracie a demokratického uvažování je spjat se starověkým městem Athény. Jochen Bleicken uvádí, že Athéňané, konkrétně Aristoteles, spojovali vznik demokracie se Solonem, významným státníkem a tvůrcem řady reforem, ke kterým patřily porotní soudy, obsazování úřadů losem a ustanovení nové rady čtyř set. I přes řadu reforem, které Solon vykonal, Bleicken nesouhlasí s jeho označením za tvůrce demokracie. Tvrdí, že změna státního řízení není nikdy výsledkem snah jednoho člověka. Ke změně formy vlády dochází pod vlivem komplexní proměny politických a sociálních podmínek života lidí. ***
