(15.50 hodin)
(pokračuje Klára Dostálová)
Nikdo se nenamáhá vysvětlit, proč právě podporovatelé levicových stran by na rozdíl od ostatní společnosti měli masově preferovat hlasování poštou. Před očima máme přitom politickou tragédii, kterou korespondenční hlasování způsobilo při posledních prezidentských volbách ve Spojených státech. Tam nejen poražený bývalý prezident, ale velká část politiků i veřejnosti je stále přesvědčena, že byl prostřednictvím korespondenčního hlasování spáchán obrovský volební podvod. Země je v důsledku toho fatálně rozdělena, americká demokracie otřesena a pošpiněna v očích široké veřejnosti a čelí nové urputné volební konfrontaci. Za takovou cenu Bidenovo korespondenční vítězství skutečně nestálo.
Stejnou tragédií pro naši demokracii by byl úspěšný pokus udržet proti vůli domácích voličů neúspěšného premiéra Fialu u moci korespondenčním hlasováním z ciziny. Česká demokracie se předloženým návrhem ocitá na šikmé ploše. Naděje, že se dokáže při neschopnosti politiků nadřadit zájem celku zájmům osobním, den ode dne slábne. - Tolik z citace přímého názoru odborné veřejnosti, která bohužel neměla tu šanci zúčastnit se žádných kulatých stolů, seminářů, připomínkování a tak dále.
A já znovu, znovu se pokouším apelovat na pětikoalici: zastavme to, pojďme si sednout k jednomu stolu a pojďme hledat společnou cestu. Jde o volební systém České republiky! To není volební systém pětikoalice. Je to volební systém České republiky a tak bychom k tomu měli přistupovat. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců hnutí ANO.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní tedy vystoupí pan místopředseda Havlíček. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, vážená paní předsedkyně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády - nebo vážený pane ministře, je zde jeden - politika je ošidná. Já vám prosím přečtu jednu citaci: "Netrpělivost, podezřívavost a rozhořčení jsou pochopitelné bez ohledu na to, zda jsou namístě. Tohoto ať si všímají všichni sociální inženýři, co u nás chtějí pořád něco měnit. Platí dvakrát měř a jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování." Takto to řekl Petr Fiala v rámci průšvihu s korespondenčními volbami ve Spojených státech. Uvedl to na svých sociálních sítích v roce 2020. A naopak nezastírám, že hnutí ANO před sedmi lety naopak mělo korespondenční volbu ve svém programovém prohlášení. Měli jsme, leč nezavedli jsme.
Kdybych to mohl dát do kontextu, tak zmiňovaná Občanská demokratická strana měla ve svém programu nezvyšovat daně - ale, zvýšili je. Proč jsme nakonec korespondenční volbu nezavedli, ačkoliv jsme samozřejmě k tomu měli veškeré podmínky, možnosti? Nebyl nejmenší problém to ve vládě udělat. Uznali jsme chybu, zjistili jsme, že výhody pro naše lidi, kteří tedy žijí v zahraničí - jsou to nezpochybnitelné výhody - jsou přebity nevýhodami.
Jaké jsou tedy naše argumenty a o co jsme to, nikoliv dnes, ale už před těmi šesti sedmi lety, opřeli? Za prvé, zcela zásadní je svoboda jedince. Ta končí, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tam, kde začíná svoboda toho druhého. Nemůžeme dopustit to, že pohodlí jednoho ohrozí právo tajné volby někoho jiného. Je to základní ústavní princip. Každý má právo volit tajně, a to bez jakéhokoliv vlivu svých blízkých. Tvrdit v tomhle případě, že to právo nebude narušeno, je čiré pokrytectví. Tomu přece nikdo nemůže věřit.
Je zde nebývalé riziko takzvaného family votingu. Ano, všichni si dovedeme představit, že naši blízcí, rodiče, děti, příbuzní, manželé, manželky, partneři, partnerky, mají zájem na tom, abychom možná volili tak, jako chtějí oni. Dovedeme si představit, že i v rodinách to může být velkým problémem. Dovedeme si představit, jak mladí ovlivňují starší, ale stejně tak i naopak. Proto jsem toho názoru, a vždycky jsem to tvrdil, že za tou plentou mám absolutní svobodu. Rozumím tomu argumentu, který vy uvádíte, že vždycky bude možnost té volby, ale pochopitelně tam jaksi už mizí ta pointa celá, kdy ten dotyčný řekne, já budu volit toho, koho ty chceš. No, on logicky řekne, tak si ho zvol, já se jenom tady podívám, zatímco za tou plentou si nakonec vždycky může zvolit toho, koho chce.
Zajímavá je vládní studie z Velké Británie z roku 2016, která mimo jiné varovala před touto volbou. Podotýkám, je to vládní studie. Tam byly předloženy důkazy o zjevném nátlaku na zranitelné členy některých menšin, ale i třeba žen, mladých lidí, například aby volili podle vůle starších lidí. Já bych řekl, že u nás to spíš bude opačně, ale to je jedno. Podstatné je to, že tato vládní studie ve Velké Británii varovala před touto formou volby jakožto před hrozbou.
Ústavní právník Jan Kudrna dokonce tvrdí, že korespondenční volba nevyhovuje ústavě. Uvádí, že ústavní dokumenty vyžadují, aby - za prvé - byla volba osobní a za druhé, má-li být tedy zaručena tajnost, aby volba byla svobodná. Je nutné ještě připomenout, že z úhlu pohledu ústavnosti zde vzniká problém takzvané rovnosti při přístupu ke korespondenční volbě. Zjednodušeně řečeno, pro lidi žijící v cizině by platily jiné podmínky než pro obyvatele, kteří žijí u nás. Takže to je první oblast, proč jsme se nikoliv dnes, ale už před pár lety rozhodli, že nezavedeme korespondenční volbu, o což opíráme i naši argumentaci dnes.
Druhá oblast je etická. Ano, my tvrdíme, že to je etický problém, přičemž je důležité říct jednu věc, zásadní. Nikdo, nikdo - podotýkám ještě jednou nikdo - nechce brát lidem v zahraničí právo volit. Je to nesmysl. Já sám musím říct, že jsem člověkem, který je z emigrantské rodiny, konkrétně z mnichovské oblasti, a troufám si tvrdit, že se dokážu vžít do situace lidí, kteří dlouhodobě žijí v zahraničí. Nikdy jsem nekritizoval tyto lidi, vždycky jsem si jich vážil a vím, že neměli migranti jednoduchý život, jak se u nás po revoluci velmi často prezentovalo. A nelíbilo se mi třeba to, že ti, kteří je nejdříve vzývali a jezdili za nimi a těšili se třeba drobných výhod, tak poté se na ně dívali skrze prsty a tvrdili, že si to tady takzvaně neodžili, neodžili si totáč. Nikdy jsem to netvrdil a byl jsem vždycky zásadně proti tomu.
Na druhou stranu už jenom z toho důvodu, že dobře znám tu komunitu, tak musím říct, že fakt, že zcela logicky žijí jinými problémy, je neoddiskutovatelný. To je pravda. V drtivé většině platí daně, pojištění někde jinde a přirozeně se snaží ovlivňovat prostředí, ve kterém žijí. To je prostě normální. Českou republiku vnímají částečně přes své příbuzné, částečně přes internet, sociální sítě a podobně. Nicméně je správné samozřejmě, že se zajímají o život ve své původní vlasti, nebo rodné vlasti, a je naprosto správné, že se mohou vyjádřit v rámci voleb. Ale nevidím důvod, proč vytvářet nerovnost mezi těmi, kteří žijí u nás, a těmi, kteří tedy žijí v zahraničí. A musím ještě jednou zopakovat, že z pohledu ústavnosti vzniká problém rovnosti v rámci přístupu právě ke korespondenční volbě. Prostě pro lidi v cizině by platily jiné podmínky než pro lidi, kteří žijí u nás.
Všichni víme, že lidé v zahraničí mají možnost volit ať už na zastupitelských úřadech, nebo na konzulátech a pochopitelně mohou přijet, a dokonce si myslím, že pro lidi, kteří žijí blízko České republiky, je i správné, vhodné, volit do České republiky a mají možnost důstojně odvolit, fyzicky odvolit a popravdě řečeno alespoň tímhle minimálním aktem vyjádřit určitý elementární respekt k zemi, ve které chtějí ovlivňovat dění. ***
