(16.00 hodin)
(pokračuje Lucie Šafránková)
Situace tisíců těchto občanů je už nyní naprosto neúnosná. Příspěvek na péči se nezvyšoval už téměř devět let, zatímco průměrná inflace za tu dobu je skoro 40 % a zdražení základních životních potřeb, zejména náklady na bydlení, vzrostl od té doby dokonce v řádech stovek procent. Vláda Petra Fialy není schopna nebo ochotna přijít stále s vlastním legislativním návrhem na pomoc těmto občanům a můj návrh zde blokuje již téměř dva a půl roku. Situace lidí se zdravotním postižením je více než kritická. Jde o jednu ze sociálně nejohroženějších skupin občanů, ne-li o tu vůbec nejohroženější. Vláda tedy příspěvek a péči těmto občanům zvýšit dlouhodobě odmítá, ale co naopak zvýšila velice rychle, jsou ceny veškerých služeb pro tyto občany, což vedlo pouze k dalšímu zhoršení dostupnosti těchto služeb pro zdravotně postižené a tím i ke zhoršení kvality jejich životů, k dalšímu propadu jejich životní úrovně - a co je horší - i ke zhoršování jejich zdravotního stavu.
Kolegové, víte vy vůbec a uvědomujete si, kolik činí příspěvek na péči pro zdravotně postižené dospělé osoby v I. stupni závislosti, které nejsou schopny vykonávat až čtyři základní životní potřeby? Je to směšných 880 korun za měsíc. Dokážete si představit, jaký rozsah životně potřebných sociálních služeb si za tuto částku zdravotně hendikepovaný občan pořídí? A víte, že Ministerstvo práce a sociálních věcí v jedné z variant, jak by někdy ve vzdálené budoucnosti mohly být příspěvky na péči zvýšeny, navrhuje těmto občanům, tedy osobám v I. stupni závislosti, tento příspěvek na péči jako jediným vůbec nezvýšit? Co je to doslova za asociální zvrhlost, to je něco naprosto nehorázného a musí se to změnit. Už vážně došla veškerá legrace a já navrhuji tento bod zařadit jako první bod dnešního jednání.
Dále navrhuji zařadit na pořad schůze nový bod s názvem Kritická situace sociálně ohrožených skupin občanů v důsledku nezvýšení životního a existenčního minima vládou Petra Fialy. Ministerstvo práce a sociálních věcí a vláda Petra Fialy totiž odmítly od nového roku 2024 zvýšit částky životního a existenčního minima. V době dlouhodobě stále vysoké inflace, zejména v oblasti cen potravin, energií a nákladů na bydlení, se jedná o zcela nepřijatelné a opět asociální rozhodnutí, když navíc od ledna 2024 ceny elektřiny a plynu kvůli zdražení regulované složky ještě stouply, stejně tak jako stouply ceny vodného a stočného kvůli zvýšení sazby daně z přidané hodnoty ze strany Fialovy vlády. Spolu s dopady takzvaného vládního konsolidačního balíčku, který občanům zvyšuje téměř veškeré typy daní a povinných pojistných odvodů, jde o další silné poškození sociálně nejohroženějších skupin našich občanů, zejména důchodců, zdravotně postižených, rodin s dětmi a nízkopříjmových pracujících. Za SPD navrhujeme okamžité zvýšení částek životního a existenčního minima o 10 % tak, aby byl zohledněn skutečný dopad inflace na naše sociálně ohrožené občany. Lze to učinit poměrně rychle, například již od 1. února nařízením vlády. Systémovým řešením by pak v této oblasti bylo upravit valorizaci částek životního a existenčního minima zákonem a navázat ji na objektivní statistické ukazatele typu růstu průměrné inflace a já tento bod navrhuji zařadit jak druhý bod dnešního jednání.
A poslední bod, který dnes navrhuji, se jmenuje Vážná rizika a negativní dopady snížení normativů a příspěvku na bydlení vládou a koaličními poslanci a návrh SPD na jejich řešení a pomoc občanům. Vládní koalice 1. ledna 2024 totiž rovněž výrazně zhoršila podmínky pro přístup k příspěvku na bydlení, včetně snížení jeho výše. Šlo o naprosto nepochopitelné opatření v době, kdy našim domácnostem významně vzrostou náklady na bydlení kvůli zdražení energií, vodného, stočného a v neposlední řadě i nájemného. Vláda tedy na jedné straně zvyšujeme svými opatřeními občanům náklady na bydlení, ale zároveň snižuje sociální pomoc určenou na tyto účely občanům s nižšími příjmy, tedy opět hlavně seniorům, zdravotně postiženým a pracujícím rodinám s dětmi. Desítkám tisíc občanů se tedy od ledna citelně zvýší jejich měsíční náklady a snížení normativních nákladů na bydlení v průměru o 1 400 až 2 400 korun měsíčně tak bude pro velké množství rodin a domácností znamenat, že na příspěvek na bydlení v roce 2024 již nebudou mít nárok anebo jim docela významně klesne. Proto jsem urychleně minulý týden předložila novelu zákona o státní sociální podpoře, ve které navrhuji vrátit výši měsíčních normativů a tím i výši příspěvku na bydlení na úroveň, kterou měla v loňském roce. Tento bod prosím zařadit jako třetí bod dnešního jednání. Děkuji vám za podporu. (Potlesk poslanců SPD.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je přihlášen pan poslanec Jan Richter a poté paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Richter: Děkuji za slovo, paní předsedající. Na začátek, předtím, než se tady k tomu vyjádřím písemně, protože na výboru bezpečnostním jsem byl nepřipraven, neboť jsem nepředpokládal, že budu vystupovat, ale situace k tomu mě vlastně přivedla, tak bych se rád omluvil, že v některé fázi mi nebude dost dobře rozumět nebo tam bude projevena nějaká větší emoce jiného charakteru, než jsme zvyklí tady ve Sněmovně, kdy na sebe třeba hulákáme a zdůrazňujeme svá slova, tak abyste mi prominuli.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem ve čtvrtek vystoupil na bezpečnostním výboru, nebylo to opravdu z mé strany vůbec plánované. Tři týdny jsem o té události mlčel, nekomunikoval jsem s žádnými novináři, nepsal jsem na žádné sociální sítě, prostě nic jsem v tomto nedělal, a pouze jsem každý den od 22. prosince navštěvoval svoji dceru v nemocnici, kde jsem trávil celý den, a jenom jsme přemýšleli a modlili se za to, aby se nám dcera vrátila do života tak, jak než šla do té nemocnice nebo v té škole byla, jak to bylo dříve. Pouze část mých kolegů věděla o tom, že tato šílená událost se mě dotkla osobně, a všichni respektovali, že nemám v úmyslu s tím nikde vystupovat, jak to nazvaly některé komentáře v médií, honit politické body a tak dále. Zároveň jsem ale opakovaně slyšel věci, o kterých jsem věděl, že jsou malinko jinak, že jsou trošku jinak interpretovány, zejména z mého pohledu přímého účastníka té šílené události. Když jsem toto slyšel opět na výboru, kde vlastně policie se chválila za zákrok, za intervenci pozůstalým, poškozeným, nemocným, zraněným, a taky jsem se neudržel a chtěl jsem se tam podělit o svoji přímou zkušenost, kterou jsem nabyl právě toho 21. prosince loňského roku, když jsem se dostavil na místo událostí a hledal jsem tam pomoc, neboť jsem se nedokázal dovolat na telefon své dceři. Od té první chvíle, kdy média zveřejnila, že se na té fakultě střílí, protože podle rozvrhu, který jsem měl, jsem přesně věděl, že je v tom patře, v té třídě. ***
