(15.20 hodin)
(pokračuje Richard Brabec)
Takže já to zkrátím, zjednoduším. My jsme připravili novelu zákona, která umožnila Fialově vládě, této vládní koalici, aby část peněz, které by jinak skončily v Modernizačním fondu, a skončí, mohli využít ve státním rozpočtu pro jiné účely, včetně těch sociálních kompenzací. Jaká byla reakce, kolegyně, kolegové? Žádná! Byla to reakce asi jako teď, když se na vás tak dívám, aniž bych byl příliš optimistický, že si tím získám vaši pozornost. Ale prostě nebyla žádná. Nula. Nic. Ani za to nestálo se na to zeptat, jestli by to třeba šlo. Pravdu jsme měli my, protože kdyby tenkrát koalice tento zákon využila, tak dneska mohla být bohatší minimálně o 10 miliard ročně ve státním rozpočtu a ty peníze by právě šly použít třeba na poplatek za obnovitelné zdroje.
Ale to samo o sobě ještě není všechno. Ty peníze, které dneska vládní koalice říká, že se to zkomplikovalo z hlediska využití těch takzvaných žlutých povolenek, tedy těch, které plynou do státního rozpočtu a které doposud bylo možno využít relativně volně, tedy i právě na POZE, na ty sociální kompenzace, tak hádejte, kdy nastalo to zpřísnění těch podmínek. Za českého předsednictví! Tedy Fialova vláda si sama na sebe nechala vlastně ušít větší bič, kterým teď nás logicky Komise nebo Unie bičuje po zádech a říká ne, ne, vy už ty povolenky, které jste doteď mohli využít relativně volně, už nemůžete využít tak benevolentně, protože se mezitím ta směrnice domluvila nová, a to je právě ta legislativa, která by se měla připravit jinak.
Jinými slovy, když to zase řeknu úplně naplacato, Ministerstvo životního prostředí samozřejmě nikdy nechtělo přijít o ty peníze na zelené investice. Ono nebylo nikdy lídrem toho, že by řeklo: vezměte nám je, my vám je dobrovolně dáme. A ti úředníci i za mě se tomu samozřejmě bránili, protože Ministerstvo životního prostředí samozřejmě vždycky si chrání ty svoje peníze, i když jich přijde daleko víc, než se původně očekávalo. Vláda ale je samozřejmě kolektivní orgán a má možnost, a premiér pak může zavelet a říct ne, ne, ne, pane ministře životního prostředí, vy vyjednejte, aby tohle šlo použít. Ale to se nestalo. Jinými slovy, vláda se spolehla pouze pravděpodobně na nějaký dopis, který přišel z Evropské komise, a řekla: to není možné, my už o tom jednat nebudeme.
A já se ptám, co ale tedy ta vláda udělala? Znamená to, že prostě ona řekla: to už je pro nás nejednatelné? Jenom připomenu, že kdybychom se takhle, jako se zachovala Fialova vláda, zachovali my v roce 2014, kdy nám akutně hrozilo, že nedočerpáme, respektive nebudeme moct čerpat evropské fondy, protože tam byla dlouho neřešená legislativa EIA, tedy dopadů záměrů na životní prostředí, tak jsme velmi pravděpodobně nevyčerpali možná až 300 miliard korun. Tři sta miliard korun! To znamená, ale my jsme jednali aktivně, jezdili jsme do toho Bruselu, jezdil jsem tam já jako ministr, jezdili tam další ministři, jel tam dokonce i premiér, až se nám povedlo názor Evropské komise změnit. A to měla udělat i Fialova vláda. Neměla se spokojit jenom s dopisem a měla říct ne, my jsme v sociální situaci složité a potřebujeme těm lidem zkompenzovat část těch peněz, které oni sami zaplatili lidem a firmám.
Takže už to ženu k závěru. Já tady vidím selhání vlády v tom, že za prvé nevyužila možnost, jak z Modernizačního fondu skutečně část toho toku dostat do státního rozpočtu, a my jsme jí sami nabídli nástroj naším zákonem, a navíc ještě za svého předsednictví si nechala velmi zpřísnit za své aktivní pomoci evropskou směrnici, která dneska komplikuje situaci, aby ty desítky miliard, které plynou do rozpočtu, bylo možno využít jinak. Takže já to beru za dvojnásobné selhání. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče, a prosím dalšího řádně přihlášeného, pana poslance Nachera.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená vládo, já to maximálně zkrátím. Zkusím se na to podívat z pohledu spotřebitele, jakožto - to se asi ode mě čeká - předseda podvýboru pro ochranu spotřebitele. Budu tady tlumočit názory lidí, kteří se na to dívají zvenku, kteří mají legitimní očekávání a logické otázky, jak je možné, že my jako výrobci elektřiny a čistí vývozci potom tu elektřinu máme jednu z nejdražších.
Pan premiér tady řekl, že jsme na konci první třetiny. I tak je to docela drahé, že? Když máte komoditu, kterou dokonce vyvážíte, abyste si ji potom kupovali dráž než ty země, které ji od nás nakupují. Kromě toho, jak Eurostat ukazuje, v jakém jsme pořadí, v jednu chvíli jsme byli v první trojce. Já to rád přepočítávám, a pro ty lidi, je to o kupní síle, parita kupní síly. Tam si myslím, že budeme na bedně v té chvíli, že i ta trochu dražší německá cena energie potom v momentě, kdy oni mají vyšší příjmy, tak to hravě vynahradí. Tak je potřeba se také podívat na tu takzvanou energetickou inflaci. To když se podíváte, jak se vyvíjí ta cena energií meziročně, a tam jsme v tom meziročním srovnání druzí nejhorší v rámci zemí OECD. Tolik tedy ty logické otázky lidí.
Pokud jde o to, co se tady neustále opakuje o tom ruském plynu, tak já to nebudu prodlužovat. Já jsem si dal takový diagram na sociální sítě, s dovolením, kde jsem přesně popsal po poradě s experty na tuto oblast, jakým způsobem to teď funguje, jak závislost na tom ruském potrubním plynu byla nahrazena LNG, který k nám putuje v mnohem větším objemu, ale zároveň je dražší. A tam najdete na mých sociálních sítích i přesně to, že vlastně se nahradily ty dodávky s menší marží dodávkami s větší marží. Takže do Evropy putuje LNG plyn ze Spojených států a Rusko to naopak prodává s menší marží Číně, která to zase přestala nakupovat, když se podíváte do toho, z Austrálie nebo z Kataru. Takže když se pak podíváte, jakým způsobem to funguje, suma sumárum na tom tratná, na tom celém příběhu, je Evropa. To se na to podívejte.
Poslední poznámka, fakt to zkracuji úplně maximálně - ceny v roce 2024. To je to, o čem se tady dneska bavíme. Mně tam vadí, a já mám tady tu čerstvou tiskovou zprávu z Energetického regulačního úřadu, kde ten nárůst tedy není o 71,03 %, ale o 65,7 %. Ta neregulovaná složka tvoří 40 % ceny energií. Tak mě tam na tom vadí to rozhodnutí vlády, které souvisí s tím státním rozpočtem, který jsme tady probírali. To, že za mě ten postup měl být takový, že vláda měla počkat, až se ta cena elektřiny a plynu ustálí, až klesne, já neříkám, že na předválečnou úroveň, ale až klesne, ustálí se, a teprve poté uvažovat o tom, jestli tam vrátit ten poplatek za obnovitelné zdroje a distribuci, či nikoliv. Ne teď v momentě, kdy ta cena trošičku klesla, tady je nějaká predikce z 5 300 bez DPH na 4 205. Problém ale je, co udělat s těmi lidmi, kteří to měli zafixované. Měli to zafixované před tou krizí. Tak těm to skočí nahoru a ti, co to zafixovali v době té krize, tak těm to zase nespadne dolů. To znamená, že tady bude nemalá skupina lidí, kterým se elektřina a plyn zdraží. Otázka je, o kolik.
To zdražení, dámy a pánové, u firem bude znamenat menší konkurenceschopnost. To je také potřeba vnímat. Takže kromě toho pohledu spotřebitele i pohledu firmy. A tam se zase vracím na začátek a tím se rozloučím. Prostě my tady vyrábíme nějakou komoditu v takovém množství, že ji vyvážíme, takže bychom měli mít konkurenční výhodu. Bohužel tím přístupem máme spíše v této chvíli oproti okolním zemím, kterým prodáváme tu elektřinu, konkurenční nevýhodu. To je fakt velký paradox. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji, pane poslanče. A poprosím posledního přihlášeného a to je pan poslanec Karel Sládeček. Máte slovo.
Poslanec Karel Sládeček: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, konečně se i my, řadoví poslanci, máme šanci vyjádřit k nejpalčivějšímu tématu, nebo i jednomu z nejpalčivějších témat, kterým jsou pro české občany a české firmy ceny energií. Podle posledních dat Eurostatu jsou Češi na devátém místě, co se týče cen elektřiny, a na jedenáctém místě, co se týče cen plynu. Dražší ceny energií mají jen vyspělé země Evropy, které ale mají dvoj- až trojnásobné platy oproti českým občanům. ***
