(13.20 hodin)
(pokračuje Jozef Síkela)
Energetický regulační úřad dnes potvrdil přesně to, co jsem opakovaně tvrdil od konce září. Domácnosti v České republice si v příštím roce připlatí za elektřinu v průměru o méně než 10 %. Podobné to bude u firem. O vývoji cen elektřiny mluvím otevřeně a nemám potřebu manipulovat a hrát si s čísly. To samé se bohužel nedá říci o opozici. Po strašení tím, že nám dojde plyn, že všichni zmrzneme nebo že budou hromadně krachovat firmy, se totiž nekoná další katastrofický scénář z pera opozice, tedy že ceny energií stoupnou zákazníkům o vysoké desítky procent. Není tomu tak. A já jsem rád, že to jednoznačně potvrdil Energetický regulační úřad.
Víme, když se člověk ocitne v situaci, kdy má velmi napjatý rozpočet, otočí každou korunu předtím, než ji utratí. A přesně to je to, co musí nyní dělat naše vláda. V roce 2021, tedy v posledním roce před naším nástupem, dosahovaly mandatorní a kvazimandatorní - tedy nezbytné - výdaje státu 94 % veškerých příjmů. To znamená, že po splacení všech výdajů, které jsou nějakým způsobem zasmluvněné a nejde je jen tak jednoduše škrtnout, už státu nezbylo skoro nic a veškeré další výdaje byly na dluh. Ty dluhy po nás budou splácet naše děti a velmi pravděpodobně i děti našich dětí. Když nemáme jinou možnost, může být jedním z kroků se i zadlužovat. To je jasné. Ale je to důvod každou vydanou korunu nejdříve několikrát otočit.
Nedlouho po našem nástupu přitom přišla ruská agrese proti Ukrajině. Řešení jejích důsledků si samozřejmě vyžádalo mnohamiliardové výdaje státu, především do vlastní bezpečnosti, to znamená na zvládnutí migrační vlny, na energetickou bezpečnost i na pomoc s vyzbrojením Ukrajiny bránící nejen svou zemi, ale i Evropu před ruskými okupanty. Obrovské výdaje si vyžádaly důsledky ruské agrese v oblasti energetiky. Ta na něco takového nebyla vůbec připravena. Trpěli jsme stoprocentní závislostí na Rusku, neschopností vyrobit si dostatek elektřiny z levných zdrojů a nebyli jsme ani v oblasti plynu, ani v oblasti ropy, ani elektroenergetiky dostatečně propojeni s okolními zeměmi. Vzhledem k tomu, že ruská agrese s konkrétní snahou manipulovat s cenou vyšroubovala ceny energií na evropském trhu do té doby na těžko představitelnou úroveň, bylo potřeba, aby stát zasáhl a snížení cen energií pro domácnosti a firmy zadotoval. A to se stalo.
Vláda občany a firmy před nejhoršími důsledky ruské agrese ochránila. Věřím, že jsme zvolili správnou rovnováhu snížení cen na přijatelnou úroveň pro domácnosti a firmy, na které bylo třeba vynaložit výdaje stále ještě přijatelné pro státní rozpočet. Znamená to, že jsme tedy zákazníky ochránili před těmi nejhoršími důsledky ruské agrese s tím, že to zvládl i státní rozpočet. Přesto jen v letošním roce státní pomoc s cenami energií dosáhne částky okolo 110 miliard korun. Pokračovat v tomto trendu už si státní rozpočet nadále dovolit nemůže. Ostatně vidíme, že si to nemůže dovolit rozpočet ani ekonomiky tak silné země, jakou je třeba Německo.
Naše vláda se rozhodla, že ceny elektřiny nadále dotovat nebude. Přiznám se, že jsem nebyl zastáncem toho, aby vláda snížila dotace ze 110 miliard na 10 miliard. Je to jak prudké brzdění v autě. Nepříjemné a dělá se to jen v případě naprosté nutnosti. Já jsem ministr průmyslu a obchodu, proto jsem musel hájit zájmy průmyslu a obchodu. Vláda se ale rozhodla pro tento postup. A já ho nejen respektuji, ale já mu z hlediska fiskální konsolidace i z hlediska investic do budoucnosti rozumím.
Ale není pravda, že rostou ceny elektřiny. Není to tak. Elektřina nezdražuje. Vláda pouze přestává cenu elektřiny dotovat. Přestává zadlužovat budoucí generace proto, aby snížila cenu elektřiny té současné. A to je třeba si uvědomit. Kdo by zadlužoval svoje vlastní děti jen proto, aby sám sobě snížil platby za elektřinu? A státní dotace na snížení cen elektřiny opravdu bez zadlužování dělat nejdou. Výsledkem toho, že vláda rozhodla přestat s těmito dotacemi, bude nárůst regulované složky na tržní úroveň. Tento nárůst ovlivní každého zákazníka jinak. Vše se bude odvíjet od toho, na jaké cenové úrovni a ze kdy mají zákazníci zasmluvněnou silovou složku ceny elektřiny z minulosti, bude se to odvíjet, jak se jim změní platby za elektřinu v příštím roce. Opakuji, platby za elektřinu tedy neovlivní pouze rozhodnutí vlády ukončit dotování cen, ale především vývoj na trhu.
Pokusím se uvést několik typických příkladů. Tím prvním jsou zákazníci, kteří již pocítili důsledky ruské agrese na svých účtech za elektřinu a v letošním roce jsou chráněni vládním zastropováním cen energií. Jde přibližně o 40 % zákazníků, které v příštím roce nečeká žádná zásadní změna. Platby za elektřinu se jim v příštím roce zvýší jen minimálně, některým dokonce klesnou. Těmto zákazníkům totiž sice vzroste regulovaná složka ceny elektřiny, zároveň se ale sníží ta silová.
Podívejme se na příklad ceníků ČEZu, který je největším dodavatelem na trhu. Cena silové elektřiny v nich na příští rok klesá o tolik, že to plně kompenzuje regulovanou složku. Na druhé straně stojí skupina asi milionu zákazníků, kteří dosud důsledky ruské agrese nepocítili, protože byli dostatečně prozřetelní či šťastní, že si zafixovali silovou složku ceny elektřiny v roce 2021. Tito zákazníci sice po celou dobu ruské agrese platili předválečné ceny, přesto od státu obdrželi příspěvek z úsporného tarifu a veškeré dotace na snížení regulované složky ceny elektřiny. Právě tuto skupinu zákazníků čeká v příštím roce nejvýraznější nárůst plateb za elektřinu. Až jim skončí fixace, začnou za elektřinu platit stejnou cenu jako ostatní zákazníci, v souhrnu jim některým mohou platby vzrůst až o 70 %. Největší část tohoto nárůstu ale představuje důsledek ukončení jejich fixace a s tím spojené dorovnání jejich plateb na současnou situaci na trhu. Ne vládní rozhodnutí ukončit dotování ceny elektřiny. Jde většinou o zákazníky, kteří si zafixovali v prvním pololetí letošního roku na úrovni cen těsně pod vládním stropem.
Kromě toho je tady ještě speciální skupina zákazníků, zhruba půl milionu, kteří si zafixovali cenu elektřiny na podzim roku 2022, v době nejvyšších cen. Ty letos chrání vládní stropy, v příštím by se jim ale jejich platby mohly vrátit na fixovanou úroveň, což by u některých zákazníků znamenalo desetitisícové výdaje navíc. Nám se podařilo ochránit je i nadále. Dojednali jsme s dodavateli, že většina z nich nabídne těmto zákazníkům nový tarif odpovídající současným podmínkám na trhu. Tito zákazníci tak oproti původním předpokladům výrazně ušetří.***
