(12.00 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Velkým problémem je i to, že v případě zvyšování regulovaných energetických poplatků nepůjde jen o jednorázový problém příštího roku. Zdražování poplatků za služby spojené s dodávkou elektřiny bude pokračovat. Jen společnost ČEPS má v plánu investovat do posilování sítě 8 miliard korun ročně, protože už zhruba za pět až sedm let budeme závislí na dovozu elektřiny a bez zvýšení přenosové kapacity bychom ji nemohli v dostatečném množství dovážet. Před tímto vývojem jsem zde v posledním roce varoval několikrát. A v masivních investicích musí pokračovat i distribuční firmy, jinak nezvládnou enormní přírůstek objemu obnovitelných zdrojů, k němuž se současná Fialova vláda zavázala v Bruselu.
Green Deal. To je ta základní příčina všeho špatného, všeho zla. Rostoucí ceny za elektřinu budou, pokud neřekneme Bruselu rázné a hlasité ne!, v příštích letech bohužel trvalým trendem. Je to cena a nedobrovolná daň za Green Deal, za nepromyšlenou dekarbonizaci energetiky. Už od jara varuje druhý největší výrobce elektřiny v zemi Pavel Tykač, že se mu nevyplatí provoz uhelných elektráren už po roce 2025 a že je připraven ztrátové zdroje za dva roky zavřít. To samé říká i šéf skupiny ČEZ Daniel Beneš. Uhelné elektrárny se dostanou během dvou let do ztráty kvůli ceně emisní povolenky. Ať chceme, nebo nechceme, uhlí bude v minusu několika miliard korun. Podotýkám, že uhlí nyní pokrývá cirka 44 % naší domácí spotřeby elektřiny. Jak na to reaguje vláda a premiér? Raději to nebudu komentovat.
Podle Svazu průmyslu a dopravy bude aktuální růst cen elektřiny české výrobce zásadně znevýhodňovat v evropské a globální soutěži. Mnozí z nich už také hledají nová působiště, nové destinace s nižší cenou energií, aby neztratili konkurenceschopnost na světových a evropských trzích. Klesající ceny energetických komodit na trzích mohou sice mírnit dopad růstu regulovaných složek na celkovou platbu za energie, nicméně náklady za regulované složky jsou v Evropské unii často rozhodující pro konečné ceny, protože silová elektřina je na propojených trzích zhruba stejně drahá. Proto je s ohledem na konkurenceschopnost firem nastavení regulované složky ceny elektřiny tak citlivé, říká také ve svém stanovisku ke zvyšování cen regulovaných energetických poplatků Svaz průmyslu a dopravy. Že klesá cena elektřiny jako komodity, problém ocelářů neřeší. Třeba v Německu za firmy dál platí podporu obnovitelných zdrojů stát. Sanuje se to z obřího fondu, kam Němci lijí 200 miliard eur, částečně z výnosů z prodeje emisních povolenek, částečně ze státního rozpočtu. Tomu mohou naše firmy těžko konkurovat. To říká Daniel Urban z Ocelářské unie. Nevíme v Evropě o státu, který by plně přenesl všechny rostoucí náklady na energetiku a na energeticky náročné firmy kromě České republiky. To dodává Svaz průmyslu a dopravy ve stanovisku, ze kterého jsem zde už citoval.
Ještě něco k povinným poplatkům na podporu obnovitelných zdrojů energie, tentokrát v mezinárodním kontextu. Tyto poplatky v Německu hradí od loňska v plné výši stát ze speciálně vyčleněných prostředků. Už loni v červenci schválil německý Spolkový sněm novelu zákona o financování energetiky. Německo tímto zákonem tyto poplatky částečně zrušilo od loňského července a od ledna 2023 tak učinilo trvale, s konečnou platností. Bude to platit stát, už to nebudou platit spotřebitelé, nebudou to platit domácnosti, nebudou to platit firmy, aby je to nezatěžovalo v jejich konkurenceschopnosti, aby nemusely odcházet z Německa, protože německá Hospodářská komora říká, že během roku 2023 odešlo z Německa třikrát více firem než rok předtím, než v roce 2022. Proč asi? Protože nejsou prostě konkurenceschopní.
V budoucnu budou v Německu požadavky na financování obnovitelných zdrojů energie kompenzovány ze spolkových fondů a provozovatelé přenosových soustav za to získají pohledávku vůči státu na kompenzaci nákladů. Do těchto fondů Německo dává 200 miliard eur ročně, a to částečně z výnosů, to už jsem říkal, z prodeje emisních povolenek a částečně ze státního rozpočtu. Tak. A je zajímavé, že v Německu tento postup nikterak nevadí, zatímco u nás je dle vlády nemožný, protože odporuje předpisům Evropské unie. Nebo jsme členy jiné Evropské unie než Německo? Někdy to tak vypadá a já si tak připadám čím dál častěji. Obdobně jako v Německu hradí podporu obnovitelných zdrojů energie za firmy i Finsko. I ve Finsku je to stejně. V ceně elektřiny žádný poplatek za obnovitelné zdroje obsažen není a finský státní rozpočet rovněž plně podporuje výrobu elektřiny z větru, slunce a biomasy. Z poklesu poplatků za obnovitelné zdroje těží i slovenské společnosti. Na Slovensku od května 2023 slovenská vláda snížila financování obnovitelných zdrojů z kapes spotřebitelů a nejvíce ulevila právě velkoodběratelům. Spolu s tím platí slovenské firmy nižší částky za přenos a distribuci energie než domácnosti, což znamená, že mají i celkovou cenu elektřiny nižší. Proč? Aby byly konkurenceschopné, jinak jim ty firmy odejdou!
Česká vláda jde jinou cestou. Poplatek na podporu obnovitelných zdrojů energie firmám zvýšila na dvojnásobek stavu, který zde byl do roku 2021. Slyšíte správně. Zatímco ve všech ostatních věcech Německo a Evropskou unii kopíruje, zde zvolila česká vláda vlastní, originální řešení. Ano, vlastní, originální řešení, to nejhorší ze všech možných, jak už je u této vlády ve všech podstatných věcech zvykem.
Pokud dojde k odsouhlasení zvýšení regulované složky v navrženém rozsahu a zároveň nepřijde očekávaný výrazný pokles cen energií na trzích, pak očekávám obrovské rozčarování zástupců byznysu. České firmy, a obzvlášť pak ty náročné na spotřebu energií, budou ve velkých problémech. V takovém případě by totiž podle všeho došlo k rozšíření rozdílu cen energií u nás a v zahraničí, což by zkomplikovalo konkurenční pozici takových firem. To jsem neřekl já. To řekl hlavní ekonom společnosti Roklen Pavel Peterka. Mimochodem plánované výrazné navýšení regulované složky elektřiny bude jednoznačně i dalším proinflačním faktorem, a to jak účetně, tak i psychologicky, tedy i v případě firem, které díky fixaci svých vstupních cen žádný výrazný nárůst celkových nákladů ve skutečnosti nepocítí, ale ceny zvýší i tak, protože to prostě dělají všichni ostatní. Čili jako bonus vedle propadu průmyslové produkce a hrubého domácího produktu získá vláda i vyšší inflaci. Samozřejmě v uvozovkách. S lehkou nadsázkou, pokud by nešlo o tak závažné věci, by se dalo říct, že už jde skoro o případ pro ekonomického psychiatra.
Jak už jsem několikrát dokladoval, strmý nárůst regulované složky cen elektřiny je nejvíce způsoben povinným dotováním obnovitelných zdrojů na základě direktiv Evropské unie. Proč tedy nemůžeme podporu zelených zdrojů pokrýt z výnosu z prodeje emisních povolenek, což dlouho navrhoval ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela? Už jsem se o tom zmínil, ale ještě to doplním, protože je to velice důležité. Ministerstvo průmyslu a obchodu možnost využití výnosů z emisních povolenek na pomoc s vysokými cenami energií českým spotřebitelům v příštím roce navrhovalo již od letošního léta a podle mě to bylo v této situaci správné řešení. Gestorem zákona o využívání emisních povolenek je ovšem Ministerstvo životního prostředí, podle nějž by tento postup byl v rozporu s pravidly Evropské unie pro využívání výnosů z emisních povolenek. Na základě toho vznikla nakonec koaliční shoda, že tento způsob financování zvolen nebude. Pro náš průmysl, pro naše hospodářství špatně. To uvádím pro přesnost a pro férovost a také proto, aby bylo jasné, kdo je za zvolený postup ve vládě nejvíce zodpovědný. ***
