(15.20 hodin)
(pokračuje Jan Skopeček)
Nejsem expert na evropské právo, nejsem expert na to, na co lze nebo nelze využít emisní povolenky. V podkladech jsem četl, že emisní povolenky lze skutečně - nebo jejich výnos - lze skutečně využívat pouze na nové obnovitelné zdroje, nikoliv z nich platit ty předešlé. Tady musím udělat jednu odbočku k obnovitelným zdrojům. Tady jsme slyšeli, co všechno ODS za svoji historii nedobrého udělala. Tak já už jsem se snažil vysvětlit, že jsme to nebyli my, kteří přistoupili k Pařížské dohodě. Byli jsme to my jako ODS, která to tady dlouho brzdila. Byli jsme to my, kteří prosadili k usnesení, že před přijetím Green Dealu, ke kterému se pan předseda Babiš zavázal, měla vzniknout dopadová ekonomická studie. To usnesení bezesporu najdeme v archivu Poslanecké sněmovny.
Tak ale nebyla to ani ODS, která by hlasovala pro vznik, pro systém poplatků za obnovitelné zdroje. S tím zákonem, který tuto podporu zaváděl, přinášel, byl zákon, který schválila v roce 2003 Špidlova vláda - věřte, ODS opravdu ve Špidlově vládě neseděla - a ten zákon byl, pokud si dobře pamatuji, přijat v roce 2005. A když se podíváte, kdo pro vznik poplatků za obnovitelné zdroje hlasoval, tak zjistíte, že ODS byla pravděpodobně jedinou politickou stranou, jediným politickým klubem v Poslanecké sněmovně, který pro vznik poplatků za obnovitelné zdroje nehlasoval. Řada ostatních politických stran, které tady v tom volebním období seděly, pro ně hlasovaly. Takže každý neseme nějakou míru odpovědnosti za to, kam se zelená politika a česká energetika dostala, ale když už si ty věci vyčítáme, tak buďme přesní: my jsme skutečně Pařížskou dohodu, Green Deal ani zavedení obnovitelných zdrojů, u toho jsme skutečně nesvítili.
Vrátím se k emisním povolenkám. Co si myslím, že by nicméně z emisních povolenek hradit - jak já jsem ten dokument četl - šlo, tak je právě ta část prostředků, které potřebujeme investovat do distribuce, do sítí. To je věc, která - pokud tady budou přibývat obnovitelné zdroje, tak je zřejmé, že je nezbytné distribuční síť podpořit. A ona byla zanedbána během předcházejících vlád. Tak tam jsem přesvědčen, že filozofie, kterou dneska Evropská komise má, co se týče využití peněz z emisních povolenek na nové obnovitelné zdroje nebo na jejich infrastrukturu, tak tam si myslím, že bychom tyto prostředky mohli využít, a to by mohlo zpětně snižovat nutnost úhrady té části regulované ceny právě za distribuci, to by mohlo snižovat váhu, kterou jsou nuceni dneska platit spotřebitelé, ať už domácnosti, nebo firmy.
Můj další návrh, který jsem svým kolegům a panu ministrovi financí předestřel, jakým způsobem ještě pomoci v nadcházejícím, nejbližším období, je windfall tax. Dobře víte, že já jsem nebyl příznivcem vzniku windfall tax, zejména co se týče bankovního sektoru, protože jsem předpokládal, že se bankovní domy natolik to daňově zoptimalizují, že výnos bude velmi nízký a že riziko otevírání Pandořiny skříňky se sektorovými daněmi se nám v budoucnu nemusí vyplatit. Nicméně samozřejmě bylo zřejmé, že potřebujeme nějakým způsobem - a tam to bylo legitimní - dostat peníze z energetických firem, které opravdu na tom skoku cenovém v minulých letech vydělaly. Windfall tax nekončí, nebo nevím, jak má Ministerstvo financí naplánovaný její dojezd, ale dovedu si představit, že pokud by se část výnosu z windfall tax přeměnila v částečnou dotaci právě na tu regulovanou složku energie, tak by to byla jednak pomoc firmám a domácnostem, a jednak by to i pro mě legitimizovalo vůbec smysl windfall tax, která by se ze státu vracela zpátky spotřebitelům, kteří z důvodu cenového vývoje platí energetickým společnostem velmi vysoké zisky a díky tomu ty společnosti mají velmi vysoké příjmy. Tak to je jeden z nástrojů, který podle mého názoru stojí za to promyslet a případně použít pro to, aby české domácnosti měly cenu, která je neuvrhne do sociálně tíživé situace, a firmy měly cenu, která nebude znamenat jejich krach nebo snížení konkurenceschopnosti. O tom všem jsem si myslel, že budou dnešní projevy a že bude dnešní debata. Při předchozích projevech se to trošičku zvrhlo.
Já to nebudu chtít nějakým způsobem dál rozvíjet, ale přesto se musím zastavit u svátku, který, pevně věřím, že zítra budeme všichni slavit s velkou radostí a úctou, myslím tím 17. listopad a výročí toho, kdy naše země se znovu nadechla do svobody. Já prostě nemůžu akceptovat to, jakým způsobem tady bylo pliváno na 17. listopad a na devadesátá léta, která jsme prožili. Já, byť jsem v té době teprv rozum bral a vyrůstal a dospíval, tak devadesátá léta považuji za jedno z nejúspěšnějších období naší novodobé historie vůbec. Bylo to období, kdy jsme svobodu získávali, kdy jsme směřovali od zestátněné, neefektivní, centrálně plánované k ekonomice tržní, na které leckdo zbohatl, i pan předseda Babiš, a myslím si, že je nedůstojné na dobu, ve které jsem zažil své největší podnikatelské nebo životní úspěchy, tímto způsobem plivat.
Myslím si, že máme zítra co slavit. Myslím si, že to má být spíše doba nebo chvíle, kdy se máme zamyslet, jestli z té svobody jak v individuálním slova smyslu, tak v ekonomickém neztrácíme. Jestli se zase nevracíme spíše k centrálně řízené ekonomice. Jestli s těmi regulacemi se nevracíme tam, kam chtěli naši předchůdci od roku 1989 směřovat úplně opačným směrem. Směřovat k volnému trhu, dotace, regulace, odstraňovat. My se dneska i díky tomuto tématu znovu o těch termínech, které oni sekali, oni odstraňovali, bavíme. Bavíme se, jaké dáme dotace, co zaregulujeme.
Jestli něco má 17. listopad zítra přinést, tak se zamyslet, jestli skutečně děláme všechno pro to, abychom si to, co 17. listopad přinesl, tu ekonomickou svobodu, neuvěřitelnou prosperitu, kterou nám ekonomická transformace přinesla, a já musím zmínit, že i v porovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi to byla ekonomická transformace jednoznačně nejúspěšnější. Je to dohledatelné, je to dokumentovatelné na celé řadě dat. Transformační pokles české ekonomiky po roce 1989 byl jeden z nejmenších ze všech postkomunisticky transformujících se zemí. Míra inflace po cenové liberalizaci v roce 1991 byla jedna z nejnižších oproti hyperinflacím, které zažila celá řada postkomunistických zemí. Růst reálných mezd, který nastartoval od roku 1991, byl jeden z vůbec nejrychlejších v porovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi. Ta ekonomická transformace byla jednoznačně úspěch, ekonomická transformace přinesla míru bohatství do České republiky, která byla nevídaná, a myslím si, že spíše než plivání stojí za to poděkovat lidem, kteří se na tom podíleli.
A že u toho byla ODS, na to jsem hrdý - na rozdíl od pana Babiše - a věřím, že jsou na to hrdi i ti členové hnutí ANO, kteří v té době, v těch devadesátých letech, byli členy ODS. A že jich je celá řada. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane místopředsedo. Nyní původně měla vystoupit paní místopředsedkyně Richterová, ale dala přednost panu ministrovi Síkelovi, vystoupí tedy až po něm. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Jozef Síkela: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se vám přiznám, že jsem netušil, jak hysterickou reakci vyvolá moje celkem nevinná poznámka o tom, že se divím, že pan Babiš kritizuje devadesátky, když v nich zbohatl. Já chápu - a je mi líto, že tady není - že ho hrozně štve, že se mi daří upozorňovat na tajemství jeho estébáckého marketingu a vyvracet jeho lži a manipulace. (Nesouhlasné volání, bušení do lavic zleva.) ***
