(10.40 hodin)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní máme dvě faktické. První se přihlásil pan poslanec Salvetr, připraví se paní poslankyně Ochodnická. Prosím.
Poslanec Rudolf Salvetr: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi krátkou reakci na debatu, která tady probíhá. Jedno z těch úložišť je na území Plzeňského kraje, nebo plánované úložiště na Březovém potoku, a snad dvacet let se vede neustálá diskuse, proč to tam nemá být, jak to zničí ty obce a tak dále, a volební období nejsou pouze čtyřletá, ono se to prolíná: parlamentní volby, krajské volby, komunální volby a před každými volbami i racionální lidé z krajských reprezentací pochodují v čele průvodu proti hlubinnému úložišti na Březovém potoku. A ten, kdo je tam největším rukojmím, to je starosta.
Já bych velmi podporoval návrh, který tady Ivan Adamec předložil, protože největší břímě sejmeme právě z těch starostů, oni nebudou rukojmími svých obyvatel a svých obcí. A umíte si představit, jak tato komora nebo Senát vezme do ruky geologickou mapu České republiky a bude říkat: Tady je moldanubikum, tady jsou druhohorní usazeniny ještě zvodnělé, tady to nejde. Vždyť se na tom neshodneme! Vždyť se neshodneme dnes odpoledne ani na tom, že 250, 300 nebo 400 miliard minus není plus, a už se vůbec neshodneme na takto odborné věci. Jsem rád, že to přechází pod manažerské řízení a je to zodpovědností vlády. Neshodl by se na tom parlament ani za osm, ani za dvanáct let.
A to poslední, s čím s panem kolegou Adamcem nesouhlasím, je termín odškodnění. Odškodnění je podle mě za trestný čin, reparace je za válečné ublížení, ale toto je shoda na bonusu pro ty obce, které pomohou zajistit energetickou bezpečnost této země (Předsedající: Čas, pane poslanče.), a dobře víme, že více zdrojů než jaderných tady prostě nemáme. Omlouvám se za 5 vteřin. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Ochodnická, prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já bych ráda zareagovala také na svého ctěného kolegu z Vysočiny Víta Kaňkovského. Já jsem byla starostkou takové malé obce na Vysočině, které podobné se to týká, a jako starostka bych nechtěla mít pravomoc o něčem rozhodnout. Já bych chtěla mít maximální oporu a podporu státu, který toto strategické rozhodnutí udělá se všemi podklady s vědomím toho, co způsobí, protože starosta malé obce - a řekněme si na rovinu, v mnohých případech se to týká i neuvolněných starostů - to jsou lidé, kteří mají na starosti běžné akce, ale nemohou dohlédnout k tomu, jak takovéto strategické rozhodnutí ovlivní nejenom obce, okolí, ale i stát. Proto si nemyslím, že bychom měli způsobit starostům tu obrovskou zátěž, která způsobí samozřejmě, že příští volební období už budou naprosto nevolitelní, v tom, abychom je nechali rozhodnout o takto zásadních akcích. To je pro mě zpětná vazba. Já se s těmi starosty také znám. Velmi si cením toho, co všechno Vít Kaňkovský v té věci udělal, a byl u toho od začátku, a jestli jsme jako stát v něčem selhali, tak je to právě komunikace, práce s obcemi, s jejich občany a starosty v tom, aby přijali, že takové strategické rozhodnutí musí padnout, že pokud stát rozhodne, že toto chceme, tak někde to musí stát, někde to nikdo nechce samozřejmě, ale my jako stát bychom měli být oporou a maximální podporou těchto obcí, a to si myslím, že je naprosto zásadní.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Bělobrádek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, já bych chtěl jenom zdůraznit, co tady zaznělo, a to je respekt k obcím a k občanům. Ale platí to pro všechno, co dělá stát, a týká se to všech veřejných staveb, týká se to dálnic, týká se toho cokoli, protože vždycky jsou lidé, kteří nechtějí, a dokonce v těchto případech se vyvlastňuje a podobně, kdy to prostě jinak nejde, ale respekt a úcta k lidem, to se často nestávalo, a vzpomeňme v minulosti - mnohé stavby byly udělány tak, že se vlastně přistupovalo arogantně k občanům, k vlastníkům pozemků, k obcím, a to je podle mě důležité.
Ale všechno má svoji míru a v případech, kdy se musí rozhodnout, tak se musí rozhodnout, a já podporuji vládní návrh, protože to prostě jinak nejde, dává to logiku, a jako v jiných případech analogických to musí fungovat i v tomto případě. To, že radioaktivita je brána jako něco úplně jiného, to je samozřejmě věc na dlouhé vysvětlování, jak už tady zaznělo. V mnoha případech ani lidé nevědí, v jakém prostředí žijí a tak dále, já to nechci ani rozebírat. Ale každopádně respekt a úcta k občanům těch obcí je nutná, je potřeba tam přicházet s tím, že je to věc celospolečenská, celého státu, ale zároveň je potřeba říct, že tam nepřijde někdo arogantně a řekne: To je zájem státu, tak to koukejte udělat. To je podle mě věc míry a na tom bychom měli pořád dávat pozor.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vyměnili jsme se v řízení schůze.
Mám zde další faktickou poznámku a to je pan poslanec Vít Kaňkovský. Máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Milé kolegyně, kolegové, ještě krátce zareaguji na předřečníky. Děkuji za vystoupení pana kolegy Salvetra i paní kolegyně Ochodnické a Bělobrádka. Ano, je to o respektu k obcím. Samozřejmě chápu a dá se předjímat, jak dnešní hlasování dopadne, ale chci ještě využít této situace a požádat pana ministra Síkelu, aby skutečně v dalším procesu, který probíhá - a on se nezastavil, proces výběru těch lokalit nějakým způsobem pokračuje, to znamená, že probíhají nějaké další průzkumné práce, probíhá další jednání s obcemi, a situace kolem přístupu státu se sice o něco zlepšila, už jsem to zmiňoval, ale stále, jak mám konzultace třeba s obyvateli Dolní Cerekve nebo s lokalitou Horky, skutečně pořád není na takové úrovni, že by ti občané cítili respekt státu - to znamená, jestli o něco chci požádat, skutečně jednejme s dotčenými obcemi z pozice státu, a hlavně tedy Správy úložišť, která v tom má zásadní roli, opravdu jednejme s respektem a úctou. Ano, jednou někde to úložiště bude, ale minimálně občané si ten respekt zaslouží a zaslouží si ho i zastupitelé a starostové.
A to, co tady říkala kolegyně Ochodnická - ano, starostové jsou opravdu v hodně těžké roli, a to ať už to dopadne jakkoliv. To znamená, mějme respekt ke starostům, zastupitelům, a hlavně potom ke všem občanům dotčených lokalit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, nyní řádně přihlášený pan ministr Jurečka. Prosím.
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, zvažoval jsem, jestli v té debatě vystoupím, ale protože jsem v minulých čtyřech letech působil jako člen hospodářského výboru a s kolegou Ivanem Adamcem jsme se tam potkávali, zároveň jsem tuto problematiku tehdy intenzivně sledoval, když s tím přicházel tehdejší ministr Karel Havlíček a jeho kolegové z MPO, a měl jsem tu možnost také být na několika setkáních se zástupci jak komunální politiky, tak i veřejnosti, dotčených lokalit, o kterých se tady bavíme. Chápu to, že je tady nutné, aby stát měl možnost ve strategických momentech, jako to dělá například v oblasti územního plánování, jako to dělá v momentech, kdy staví klíčovou infrastrukturu tohoto státu, že jde nad rámec běžných postupů, které řekněme chrání vlastnická práva, chrání veřejný zájem, tomu všemu rozumím. Ale ta debata, myslím si, že by nebyla nikdy taková, jaká teď je, jaká byla i v posledních, řekněme, třech, čtyřech letech, taková ze strany i veřejnosti i ze strany představitelů obcí i některých z nás, taková, kdy by státní správa se od začátku celého příběhu, procesu komunikace, chovala opravdu jiným způsobem, jiným principem, protože na mnoho relevantních otázek, které kladli jak starostové, představitelé zastupitelstev, členové zastupitelstev, představitelé obcí, tak na některé otázky jim v dobu toho procesu nebylo odpovídáno. V zásadě byli stavěni do situace: Je to záležitost rozhodnutí z Prahy. ***
