(0.30 hodin)
(pokračuje Radek Koten)
Já bych se tady dotkl ještě té inflace, kterou tato vláda způsobila zejména tím, že nebyla schopna zajistit pro občany energie v nějaké dostupné ceně, a to zastropování zejména elektrické energie, přišlo pozdě a bohužel v naprosto astronomické výši. Některým lidem se díky tomu zvýšila cena účtu za elektřinu třeba pětkrát nebo šestkrát. Ti, kteří neměli již fixaci anebo si zakládali novou přípojku, tak tam to bylo ještě markantnější. Ta inflace se samozřejmě propisuje lidem i do dalších nákladů a poté, co jim skončí fixace hypotéky, tak tu hypotéku to těm rodinám může zdražit například o 7 až 15 000 podle toho, jak velkou tu hypotéku mají. Takže pokud někdo má v podstatě spočítán ten domácí rozpočet na nějaké splátky té hypotéky, tak samozřejmě ti lidé se budou dostávat do dluhových pastí.
Co se týká inflace a cen energií, tak samozřejmě se to bude propisovat i firmám. Nakonec díky konsolidačnímu balíčku ty firmy přestanou být ziskové, přestanou platit daně do státního rozpočtu. A na mě ten konsolidační balíček spíše působí jako proinflační balíček, a tím pádem si myslím, že vláda bude mít ještě menší výběr daní, než s tím jakýmkoliv způsobem počítá.
Já bych se tady dotkl ještě jedné mantry, která tady byla zdůrazňována panem premiérem, že se všechno tedy digitalizuje, a je to takové zaklínadlo, protože konečně s tou digitalizací můžeme mít nějaké signály. To se tady pořád opakuje, ale já bych tady upozornil ještě na jednu věc. Ta data, která budou digitalizována, tak na základě nějakých předpisů nebo přímo vykonatelných rozhodnutí Evropské unie, tak my vlastně osobní data, popřípadě i zdravotní data našich občanů, která jsou momentálně chráněna GDPR, tak v rámci té digitalizace je odevzdáme komusi buď v Evropské unii, anebo mimo Evropskou unii, například je můžeme odevzdat statečně - to kdybych si vzpomněl - Světové zdravotnické organizaci.
Já jsem sledoval ještě před chvílí, protože jsem čekal, až se na mě dostane řada, v televizi seriál Vyprávěj, kde hovořil - ten díl se jmenoval konkrétně Kůl v plotě. Určitě si mnozí z vás pamatují na legendární projev Miloše Jakeše na Hrádečku. Mně to připomnělo to ranní vystoupení našeho nynějšího pana premiéra. Všechno je zalité sluncem. Podobně, jak to říkal Miloš Jakeš a vysvětloval to tehdy svým spolustraníkům, tak na mě tak působilo dnešní vystoupení pana premiéra. V podstatě tato vláda tím způsobem, jak se chová k opozici a jak se chová arogantně a i k těm občanům, tak mně to připadá, že tady na ty dveře by se měla dát cedule: Nerušit, vládneme! Děláme to skvěle.
Takže i z těchto všech důvodů, které jsem tady zmínil, tak my rozhodně budeme hlasovat pro nedůvěru této vládě. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A dále vystoupí pan poslanec Zdeněk Kettner, připraví se paní poslankyně Taťána Malá. Prosím, ujměte se slova.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, paní předsedající. Když jsem přemýšlel o svém vystoupení, tak bych tady mohl být hodiny. Já to zkrátím z jednoduchého důvodu, protože když si vezmu programové prohlášení vlády, tak snad neexistuje oblast, ve které by vláda držela sama svůj vlastní program, ale já budu stručnější. Já se zaměřím čistě a pouze jenom na školství, jak je mým dobrým zvykem, a vezmu to po jednotlivých bodech, tak jak jsem jako učitel zvyklý, po jednotlivých tématech.
První téma: Podpoříme individualizaci výuky. S tím naprosto souhlasím a myslím si, že v odborné veřejnosti se nenajde nikdo, kdo by s tímto nesouhlasil. Velice často jako takový náš velký vzor bylo vždycky dáváno Finsko. Když se podíváte, v čem tkví ten úspěch, tak to byla právě individualizace a to množství těch dětí, které učitel má k dispozici, protože pak skutečně ten učitel může podat ten individuální výkon, zvyšuje se počet minut v tom stanoveném čase, ve kterém se ten učitel každému jednotlivému dítěti může věnovat.
A teď tady máme návrh pana ministra - snížení PHmax. Pro obyvatelstvo, které se v tom až tak příliš nevyzná, je to maximální počet hodin, které stát proplácí škole za týden, kolik profinancuje hodin. A je v plánu toto číslo snížit, což zní velice složitě ekonomicky. Když to vezmeme trošičku srozumitelněji, tak výsledek bude jediný. Bude se navyšovat počet žáků ve třídách. Já velice často slyším takový argument: za našich let prostě nebyl problém ve třídě 35 dětí, 40 dětí. Jenže to byla naprosto jiná generace, v naprosto jiné době. V dnešní době jsou děti podstatně živější, podstatně méně náchylné respektovat autoritu danou funkcí. Ten učitel si opravdu tu autoritu musí vybudovat přirozenou a těch komplikací je tam více. To znamená, že v dnešní době při představě dnešní generace dětí mít 35 dětí ve třídě, já osobně s tím nemám problém, ale jsou kolegové a kolegyně, kteří už s tím problémy mít budou, a vyústění to bude jediné - snížení kvality výuky. Místo individualizace tam budeme mít takovou sériovou výrobu, takové jakoby rychlokvašky, kdy v jedné části třídy se budu starat o to, aby se mi navzájem nepozabíjeli, a ta kvalita prostě půjde dolů.
Kromě počtu žáků další negativní počin, jaký to bude mít nebo následek - méně časté dělení tříd. Ale to je prosím vás také součást té individualizace. Jako příklad můžu dát cizí jazyky. Při představě, my neustále mluvíme o nutnosti, a já s tím naprosto souhlasím, v rámci Evropy jazyková připravenost, perfektní jazyková připravenost dětí. Ale tam je ta individualizace a ty menší skupiny prostě nutnost. Cizí jazyk bez toho, že by během té hodiny několik minut ten vyučující s tím jedním konkrétním žákem nějakým způsobem aktivně pracoval a mluvil, tak prostě žádných výsledků nedocílíme. Představa, že v rámci cizích jazyků budeme vyučovat inkluzivním způsobem, je také velice mylná představa. Je to sice možná taková utopistická, krásná představa, ale velice mylná. Ty třídy se dělí, co se týká jazyků, podle výkonnosti dětí. To znamená, mluvíme o práci s talentovanými dětmi. To je typická ukázka. To znamená, pro děti jazykově talentované máme jednu skupinu, kdy ty děti pracují takovým tempem a takovým způsobem, kdy v těch jiných skupinách ty děti by prostě nestíhaly a z té výuky by neměly absolutně vůbec nic. V případě, že by se učitel přizpůsobil té pomalejší skupině těch méně chápavých dětí, tak to zase ale bude na úkor těch talentovaných.
To znamená, že tady já tam nevidím kromě finančních úspor, co se týká kvality výuky, jediné pozitivum. Co se týká té úspory, vychází to přibližně, že by mohlo jít o propuštění až 5 % vyučujících. To znamená, jakmile my zvětšíme třídy, budeme rušit to dělení na menší skupiny, určité úvazky budou nepotřebné - a úvazek rovná se učitel. To znamená, my propustíme až 5 % učitelů. Na kvalitu to bude mít prostě katastrofální dopad. Možná katastrofální pro někoho je silné slovo, ale vzhledem k tomu, že jsem opravdu učitel tělem i duší, tak prostě já pro ty děti skutečně chci to nejlepší, i když si někdo třeba myslí opak. ***
