Za třetí, je to vláda, která ani stínem nezpochybňuje, že Česko patří na Západ, že má a chce být spolehlivou a předvídatelnou součástí Evropské unie a NATO, které považuje za nezbytný prvek ochrany naší svobody a nezávislosti před nekončícími pokusy asijských despocií demokracii u nás zpochybnit, oslabit a výhledově pokud možno úplně zrušit. Je to vláda, která ruské okupanty nazývá ruskými okupanty a důsledně podporuje statečný boj Ukrajinců proti ruské agresi.

Dokladem vztahu naší vlády k našemu členství a roli Česka v Evropské unii je i fakt, že součástí vlády je také Ministerstvo pro evropské záležitosti. Předchozí vlády tuto dimenzi české politiky zřejmě nepovažovaly za důležitou a s tímto pohledem vstupují do debat o Česku v Evropské unii i dnes. Nemít ministra pro evropské záležitosti, dávali bychom partnerům najevo, že nás ta Evropa vlastně tak moc nezajímá, a tím bychom svoji vyjednávací pozici výrazně oslabovali. Mimochodem, jen na okraj, Švédsko, které předsedalo Evropské unii po nás, má také ministryni pro evropské záležitosti a také je nenapadlo ji po ukončení předsednictví zrušit. Jak všichni víme, v Česku je postoj k Evropské unii poněkud chladný, a proto je potřeba více s lidmi o Evropské unii komunikovat. Kdo jiný než ministr pro evropské záležitosti by měl na světlo vytahovat evropská témata a diskutovat o nich veřejně?

Dovolte mi prosím se teď stručně ohlédnout za tím, co Ministerstvo pro evropské záležitosti od nástupu současné vlády udělalo, případně co hodlá dělat v dalších letech. Já zastupuji Česko v Radě pro obecné záležitosti, GAC, kde se řeší průřezová témata. Teď třeba velmi aktuální téma rozšiřování Evropské unie. Opět, kdo jiný než ministr pro evropské záležitosti, by se měl touhle problematikou zabývat? No jistě, celá vláda, ale někdo by měl ta témata přinášet na stůl. Podobně jako s revizí víceletého finančního rámce Unie do roku 2027. Ministr, který je současně i členem vlády, může taková témata otvírat, diskutovat s ostatními členy kabinetu jako rovný s rovným. To by se státnímu tajemníkovi asi nedařilo.

V minulém roce jsme si napravili reputaci z našeho prvního předsednictví, kdy jsme v duchu tehdy všeobecného euroskepticismu hlásali, jak to Evropě osladíme. Ukázali jsme tentokrát, že umíme vyjednávat, a to nejenom během předsednictví, ale také po něm. Stali jsme se relevantním partnerem, jehož názorům ostatní členské státy EU naslouchají. České předsednictví bylo představiteli evropských institucí i nezávislých odborníků a zástupci médií hodnoceno jako nejúspěšnější předsednictví za poslední dekádu, navíc ve složité době války na Ukrajině a energetické krize v Evropě.

Dovolím si připomenout jenom některé základní body. Byli jsme v čele podpory Ukrajiny, a to od samého počátku ruské invaze. Vyjednali jsme tři sankční balíčky proti Rusku, makrofinanční pomoc pro Ukrajinu, řešení migračních dopadů ruské agrese na Evropu včetně dodatečných prostředků pro Česko na řešení migrace z Ukrajiny. Pan ministr Jozef Síkela odpracoval obrovský kus práce v řešení energetické krize. Dneska už z Ruska neodebíráme žádný plyn. Podařilo se dohodnout s jinými dodavateli a plyn k nám proudí pouze z Belgie, Holandska a Norska. Proudí sem i zkapalněnou formou přes Německo. To všechno vedlo k větší energetické soběstačnosti Česka. Podařilo se nám naplnit zásobníky zemního plynu na historická maxima, díky čemu jsme zvládli zimu bez ruského plynu. Podařilo se také vykoupit sítě NET4GAS, strategicky důležité. A před pár hodinami se podařilo dosáhnout i dohody na revizi trhu s elektřinou. Ale o tom vám asi řekne víc pan ministr Síkela. Už jsem ho tady viděl.

Česko je dnes v Evropské unii respektováno také za svůj přístup k ochraně životního prostředí. Během předsednictví jsme dosáhli zásadního posunu ve schvalování legislativy Fit for 55, kde se podařilo zohlednit specifické národní zájmy Česka.

České předsednictví dosáhlo také významných pokroků v oblasti rozšiřování Evropské unie. Byla zahájena přístupová jednání se Severní Makedonií a Albánií. Kandidátský status získala Bosna a Hercegovina, urychlil se proces pro Ukrajinu, Moldavsko a Gruzii. Zpráva Komise byla zveřejněna už na jaře místo až na podzim, byla podána přihláška Kosova do Evropské unie. Chorvatsko je v Schengenu.

Ani po skončení předsednictví naše aktivita ale neustala. Ve věci normy Euro 7 se podařilo panu ministru Kupkovi vytvořit alianci zemí s cílem zohlednit potřeby českého průmyslu, autoprůmyslu zejména, a dosáhl dosti zásadních změn. Je to mimo jiné důkaz o nesmyslnosti tvrzení o diktátu Bruselu. Češi zkrátka mohou a umí prosazovat v Evropě svoje zájmy a úspěšně to v současné době činí. Usilujeme také o posilování pozice Čechů v institucích v Evropské unii zapojením těch, kteří získali kredit během českého předsednictví, ale také podporou Čechů v jejich kandidatuře na manažerské pozice.

Významným úspěchem současné vlády byla aktualizace Národního plánu obnovy, do které bylo přímo zapojeno také Ministerstvo pro evropské záležitosti. Po nelehkých a dlouhých vyjednáváních byla konečná podoba schválena Komisí 26. září, což oznámila při své osobní návštěvě v Praze předsedkyně Ursula von der Leyen, a dnes před pár hodinami byl národní plán také schválen radou ECOFIN. Nový plán ve výši 228 miliard znamená dodatečných 50 miliard korun pro Česko a včetně půjčkové části ve výši 19,4 miliardy korun. Vláda se mimochodem nakonec rozhodla redukovat půjčkovou část na pouhých 19 miliard v zájmu konsolidace veřejných financí, nezvyšovat státní dluh a omezit schodek státního rozpočtu. Důvodem k tomuto rozhodnutí byla ale i rostoucí úroková sazba půjčky z Evropské unie.

Díky jednání s Komisí se podařilo ale také opravit přibližně čtvrtinou cca 60 takzvaných milníků a cílů z původního chaoticky a zcela nekoncepčně sestaveného Národního plánu obnovy, který jsme podědili. Tam hrozilo nesplnění, respektive nedodržení termínu, objemu a podobně. Celková hodnota těchto milníků dosahuje téměř 50 miliard. O tuto částku Česko mohlo přijít, kdybychom původní Národní plán obnovy sestavený vládou usvědčeného lháře s estébáckými návyky neopravili.

Při vyjednávání s Evropskou komisí se také podařilo vylepšit platební profil, podle kterého jsou platby z rozpočtu Evropské unie rozděleny v čase. Oproti původnímu plánu tak Česko získá v roce 2024 přibližně o 7 miliard korun více a v roce 2025 dokonce o cca 20 miliard korun navíc. Oproti původnímu národnímu plánu předchozí vlády jsme s Evropskou komisí vyjednali také zahrnutí nákladů na administraci tohoto plánu, tedy na lidi, kteří mají NPO na rezortech na starost. Díky tomu Česko získá z EU rozpočtu dalších 1,9 miliardy korun, které by jinak musely být hrazeny ze státního rozpočtu.

Z dalších úspěchů současné vlády bych chtěl ještě připomenout zvládnutí uprchlické krize z Ukrajiny. Statisíce uprchlíků opouštějících Ukrajinu z důvodu ruské invaze našly útočiště také v Česku. Byl schválen zákon lex Ukrajina, díky kterému jsme dokázali efektivně zacílit pomoc uprchlíkům z Ukrajiny.

Naším velkým tématem zůstává také boj proti domácímu a sexuálnímu násilí. Usilujeme o systémové změny, které mohou obětem domácího sexualizovaného násilí pomoci, a brzy budou ve Sněmovně i konkrétní legislativní návrhy, například definice domácího násilí, zvýšení ochrany dětí při rozhodování o péči nebo zavedení znásilnění z podstaty u dětských obětí. Současně jsme poslali do Parlamentu k ratifikaci Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, a já věřím, že Sněmovna i Senát dají k ratifikaci souhlas. Na tomto místě bych chtěl za odvedenou práci poděkovat také paní vládní zmocněnkyni pro lidská práva paní, Kláře Laurenčíkové.

Dámy a pánové, dosavadní práce vlády tedy podle mě i tímto prokazuje, že jednoznačně směřuje k tomu, aby se Česko stalo moderní zemí 21. století. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, vzhledem k výše uvedenému a mnoha dalším argumentům nevidím sebemenší důvod k vyslovení nedůvěry současné české vládě. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji, pane ministře. Nyní je na řadě pan místopředseda Havlíček, který bohužel není přítomen v sále, takže ho musím zařadit na konec. Dále je na řadě paní ministryně Langšádlová. A to je stejný scénář, takže i paní ministryni zařazuji na konec. Já bych poprosila kolegy, já vím, že tady kolegové ministři někde jsou, protože teď je na řadě pan Hladík. Takhle to tady budu tedy asi listovat. (Poslankyně Schillerová z místa: Pobíhá někde kolem záchoda.) No, pan ministr Hladík tady tedy taky není. Ale vchází do sálu pan ministr Síkela. Pane ministře, stejný scénář mám vyhlásit? Ano. Tak pan ministr Hladík. Výborně. Tak pane ministře, hned vám předávám slovo. (Ministr Hladík, poznámka mimo mikrofon.) No jo, no. Prosím.***