Druhá věc je ten stále zmiňovaný Modernizační fond. Já vím, že to není jednoduché. Velmi dobře si dokážu představit, jak je náročné domlouvat s Evropskou komisí a Unií to, že využijeme toho velkého balíku peněz v Modfondu, Modernizačním fondu, kde může být v nějakém finále až 500 miliard korun, samozřejmě v čase, na to, abychom to použili na něco jiného, než je zelená energetika, zateplování a tak dále. Ale kdo tam jedná, kdo to zkouší? V době covidové nám také všichni říkal: To ani nezkoušejte a nedostanete žádnou notifikaci, podporu - nakonec jsme tam uhráli skoro všechno. Francouzům také říkali v minulém roce: Nezkoušejte na nás, abychom vám podpořili to, co jste udělali v rámci cen energií - nakonec to uhráli, a v celé řadě dalších zemí. Navíc jsme už kdysi s kolegou Brabcem připravili, myslím, že to bylo začátkem roku 2022, jakousi změnu zákona, kde by se alespoň částečně, pokud se nepletu, to dalo odklonit z Modfondu, aspoň po částech, já neříkám, že by to byl nějaký velký ranec. Ale tím bychom částečně zmírnili dopad do byznys sektoru a zřejmě i na spotřebitele, aspoň částečně, aniž bychom tedy úplně zlikvidovali rozpočet. Tak není, a máte pravdu, že to není problém jenom nás. (Ministryně Černochová a ministr Stanjura spolu diskutují.)

Já myslel, že to říkáte mně. (Se smíchem.) Jednáte, dobře.

Takže to je pan ministr Síkela. Nad tím já už jsem zlomil hůl, mávám rukou, protože tam už je to házení hrachu na stěnu.

U pana ministra Kupky je to o něčem jiném. On má dobrou ambici, ale bohužel není schopen na to zajistit odpovídající zdroje. A ať se na mě nikdo nezlobí, za to zodpovídá ministr, ministr dopravy v tomhletom případě. On nemůže prostě chodit s tím, že dostal kartáč na Ministerstvu financí, že mu to tam zabili, že to nedostává. Já jsem dostával, pane ministře Kupko, stejný kartáč, já jsem také chodil na Ministerstvo financí mnohokrát, mnohokrát jsem to zkoušel a nakonec mi vždycky ale nějaký kompromis dojednali. Nikdy jsem to nevzdal. K čemu mířím? Váš střednědobý plán, pane ministře Kupko, počítal s rokem 2024, s částkou 190 miliard korun v rámci Státního fondu dopravní infrastruktury. To tedy byla docela rána, z mého pohledu to byl vysoký plán. Možná si vzpomínáte, varoval jsem vás před tím, protože abych to divákům nebo případně všem ještě připomněl, za nás jsme končili na částce 127 miliard korun, naplánovali jsme rok 2022 na částku 131 a ta se plus minus dotáhla, to je v pořádku. Rok 2023 jste už měl velký skok na 150, dokonce si myslím, že byl až příliš vysoký, ale dobře, proč ne, ale už jste to musel financovat z úvěru Evropské investiční banky, protože jste dostal 120 miliard, když beru tedy všechny zdroje ze státního rozpočtu plus to, co se vybere na poplatcích a tak dále, takže už tam jste byl v klinči. Ale vy jste přesto naplánoval na rok 2024 190 miliard a na ten další, 2025, dokonce myslím si 216 miliard. Kde jsme? Dostal jste s odřenýma ušiskama 120 miliard, zbytek si půjčujete, aspoň do těch 150, a už rok 2024 nebudete mít žádnou progresi, budete na stejné úrovni jako rok 2023.

Ale co tím chci říct? Kde je tedy ten střednědobý plán? A pane ministře financí, vzpomeňte si, jak jste nás tady peskoval, a po pravdě řečeno, trochu i oprávněně, jak jsme nepracovali dobře se střednědobými plány, jak jste to využíval šikovně politicky a jak jste říkal: Co mi to tady říkáte, pane Havlíčku, podívejte se, co jste měli namalováno ve střednědobém výhledu. Máte pravdu. Střednědobé výhledy jsme podsekávali a na poslední chvíli jsme tam vždycky dovyjednávali, to je pravda, ale vždycky jsme ten rozpočet urvali. Teď jste to udělali opačně. Tak jste si udělali střednědobý plán 190 miliard a prásk, jste na 150 miliardách, a včetně té půjčky, kterou si musí pan ministr Kupka vzít. Tak k čemu tedy ty střednědobé plány jsou? V čem jste lepší? Nejste lepší vůbec v ničem. Jedině v tom, že my jsme to podsekávali a nakonec jsme to vytáhli výš. Vy to přešťavíte, uděláte velké očekávání, a ve finále máte výrazně, výrazně méně.

A pak jsme u té půjčky, Evropská investiční banka. Jedna věc je ta, že s tím nesouhlasí Národní rozpočtová rada, že si Ministerstvo dopravy, respektive Státní fond dopravní infrastruktury, přes Ministerstvo financí musí vyčerpat tuhletu půjčku a že to už není málo. V tomhletom roce to je 24 miliard korun, na příští rok - a tady se stále ještě trošku míjíme - je to podle vás 18 miliard korun. Na druhou stranu ale pan ministr Kupka potřebuje nutně ještě dalších 8 miliard korun. Čili pak si musíme říct. buď mu nesedí rozpočet na Státní fond dopravní infrastruktury a bude ho mít nižší, nebude mít 150 miliard, ale bude mít třeba 142, 143, dobře, ale pak je třeba si to přiznat, že nám klesá rozpočet, a nechlubit se tím, že máme rekordní čísla - už takhle nejsou rekordní, ale to je věc jiná. Anebo tedy si musíme říct, kde vezmeme těch dalších až cirka 8 miliard korun, pokud si půjčíme 18 miliard korun z Evropské investiční banky, protože nám tam zjevně chybí ještě peníze. On potřebuje víc. Ano, můžete udělat ještě nějaký fígl, že si to narychlo vypůjčíte na konci roku 2023, to by asi teoreticky šlo, uvidíme, jestli se to ještě dá na Dozorčí radu Státního fondu dopravní infrastruktury. Ale ať už to ve finále za ty dva roky bude 40 miliard korun, nebo 50 miliard korun, někde v tomhletom rozstřelu se to zřejmě bude pohybovat, tak s tím pochopitelně nemůžeme souhlasit. A nemůžu vzít argument, i když ho chápu, že si to půjčujete levně. Mně na tom méně vadí ta půjčka jako to, že tu půjčku přenášíte na Státní fond té dopravní infrastruktury a někdo ho bude muset v rámci SFDI, říkejme si tedy v budoucnosti na dopravě, splácet. A jestliže to takhle budeme kulit před sebou dál a každý rok tam natáhneme 20 miliard korun, tak jenom za vaší vlády tam vznikne dluh na Státním fondu dopravní infrastruktury možná na úrovni 80 miliard korun. Takže buď si musíme říct, že se bude šetřit, ale pak to není možné financovat - a mně se to nelíbí, to říkám rovnou, já bych byl ten, kdo by bojoval za rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury - anebo si tedy musíme říct za B, že se šetřit nebude, ale pak je férovější to přiznat, a přiznat to i v tom rozpočtovém schodku.

Totiž co mě na tom štve vůbec nejvíc je to, že se úplně přes kopírák opakuje rok 2023, a určitě si na to i, pane ministře financí, vzpomínáte. Já jsem se s panem ministrem Kupkou o tomhletom zhádal už na Státním fondu dopravní infrastruktury v roce 2022. Mně se tohleto nelíbilo, tenhleten přístup. Já jsem říkal: Jste první ministr dopravy, který udělá to, že zadluží Státní fond dopravní infrastruktury. Tehdy jste říkali: Nic jiného nám nezbývá, musíme to udělat, je to mimořádná věc, bude to jednorázové a mezitím my připravíme vějíř finančních nástrojů. Já jsem v životě neslyšel tolikrát slovo vějíř jako od pana ministra Kupky, a vějíř finančních nástrojů zněl opravdu marketingově skvěle: Budeme tam mít to vyskládáno z celé řady moderních finančních instrumentů, a teď se to tam sázelo: Nebude to pochopitelně jenom z rozpočtu, bude to PPP, budou to dluhopisy, budou to půjčky a tak dále. Tak, rok se s rokem sešel a projednávání rozpočtu na Státním fondu dopravní infrastruktury, který je klíčový pro státní instituce, to všichni víme, je to drtivá část státních investic, těch velkých, probíhal úplně stejným způsobem. Z celého vějíře zbyl jeden jediný instrument, a to je opět úvěr od Evropské investiční banky. A zase se úplně stejně přesvědčujeme, zase se úplně stejně hádáme, zase si furt stejně politicky vysvětlujeme, jak je to skvělé, případně jak je to špatné. Kde je ten vějíř? Kde jsou ty dluhopisy? Tak si řekněme rovnou, že buď je využijeme, ty dluhopisy, anebo definitivně, že je nevyužijeme. Já vím, že to má svá úskalí, ty dluhopisy, nejsem naivní. Vím, že vás k tomu tlačí Národní rozpočtová rada, abyste ty dluhopisy nevyužívali, stejně jako vás tlačí k úvěru EIB. Ale musíme si říct, pane ministře, kdo tedy ten stát řídí? Národní rozpočtová rada, nebo vy, nebo ostatní ministři? Nám také Národní rozpočtová rada mnoho věcí vytýkala, uznávám to, ale šli jsme do toho, měli jsme tu odvahu a řekli jsme: Ano, s tímhle s vámi nesouhlasíme, a protlačili jsme to.

Ale řekněte mi jinou věc. Teď to nějak přežijeme, ten rok 2024. Co dál? Přece jste musel vědět to, a já vás považuju za inteligentního člověka, že pan ministr Kupka má naplánovány bombastické investice, které už možná nebude dělat tahle vláda, ale to není to nejpodstatnější - ať tam bude jakákoliv příští, z čeho je budeme platit? Já jsem vyzýval: Pojďme si sednout a udělat nějaký rozumný - ne investiční plán, jako udělal pan ministr Kupka, to je výčet položek, fajn, ten si uděláme - ale způsob financování. Pojďme si tedy říct, co s tím uděláme. Vždyť zde máme obrovské ambice v rámci dopravní infrastruktury, vysokorychlostní tratě. My zde normálně vážně hovoříme o tom, že nás to bude stát možná 800 miliard, možná bilion, možná 1,1 bilionu, tady střílíme různé další trasy, do Mnichova, do Wroclawi, já nevím, kam všude, a nemáme ani na údržbu lokálek v tuhletu chvíli, bojuje se o každou miliardu tímhletím řekl bych až někdy ponižujícím způsobem ze strany Ministerstva dopravy. Tak si pojďme říct, z čeho to budeme financovat. Nebo to necháme a uvidíme, jak to dopadne? Máme tady velké ambice v armádě, máme tady velké ambice, já nevím, i na průmyslu, i když jádro bych od toho odsadil, to půjde svým životem, to se dá připravit jinou formou. Ale pojďme se vážně bavit o tom, jestli do toho nezapojit tedy ty penzijní fondy, které mají 600 miliard na účtech, 300 miliard volných, jestli nevyužít nějaký švédský, skandinávský model a tak dále, jestli to nespojit s těmi dluhopisy. To považuji za férovou diskusi, protože když se na tom dneska domluvíme, tak stejně už v rámci téhle vlády to nezvládnete, už to bude další vláda - uvidíme, jaká zde bude další vláda - ale jinak to neodfinancujeme. Dnes se mi to zdá naprosto šílené. To zde budeme se bavit o vysokorychlostních tratích, když nám chybí tyhlety peníze? Ministr Kupka chce v desetiletém výhledu alespoň 300 miliard korun ročně. To není o 10 %, o 20, o 30 - on má dneska 120 plus tedy ten úvěr, když vezmou. To znamená, jemu chybí neuvěřitelná částka do toho. Takže to je to, co mně na tom vadí, ta diskuse tady chybí a je to takové jenom jako - krájíme to a nějak to dopadne, nějak to překulíme do příštího a příštího roku. Anebo si musíme férově říct, že to nezvládneme, a pak nebalamuťme veřejnost, že tady postavíme vysokorychlostní tratě. A je třeba jim říct: Nebudou! Anebo budou, a budeme to financovat tak, tak a tak. A to se musí udělat po dohodě všech aktérů politického klání, protože to je věc na dvacet let. ***