Třetí otázka nebo oblast je hospodářský růst. Tady je to z mého pohledu nejhorší, protože hospodářská politika zde není, v rámci této vlády. To, co dneska pan premiér nazývá restartem Česka, považuji skutečně za parodii, možná perestrojku nebo cokoliv jiného, ale v žádném případě si nedovedu představit, že by se na základě tohohle měl dělat nějaký restart. Ten je v rukou privátního sektoru, a ne státu, a privátní sektor ho udělá tehdy, pokud bude mít predikovatelné prostředí, pokud bude mít nízké daně nebo alespoň přiměřené daně a pokud bude mít čitelné prostředí z úhlu pohledu investic. Aby se to udělalo vyváženě, je k tomu třeba nepochybně zdravý rozpočet.

Tady už se potvrzuje to, že konsolidační balíček, který je spojen samozřejmě s rozpočtem, není postaven na faktických úsporách. On je postaven částečně na zvyšování daní a na převodu poplatku ze strany státu na spotřebitele. Abych byl přesný, on je postaven na rozpočtových úsporách, to je pravda, to prostě není možné nevidět, ale nejsou to úspory tak, jak jsme si asi všichni představovali. Ještě v květnu jste říkali, že to bude ukončení dotačního byznysu. Pod tím si tedy normální smrtelník představí to, že se nebudou poskytovat podpory firmám - alespoň takto jste to naznačovali - že nebude dotační politika a tak dále. Víte, že jsme to zpochybňovali, a to proto, protože jsme říkali, že ty firmy jdou na evropské zdroje, ale to byla věc jiná.

V každém případě vám méně vyčítám, alespoň z mého pohledu, ten schodek, který je, protože vím, že to fakt není jednoduché. Ale daleko více vám vyčítám ten způsob, jakým k tomu přistupujete. Já bych i bral, na rozdíl třeba od některých mých jiných kolegů, těch 252 miliard korun, kdyby ale byla jiná struktura toho, jak ten schodek budeme snižovat, kdyby se tam nepřehazovaly peníze na Státní fond dopravní infrastruktury. Ono za ty dva roky to nebude málo. Bude to minimálně 40 miliard korun. Já k tomu ještě dojdu, protože si myslím, že to ve finále bude víc, ale to je věc druhá.

Kdyby ty úspory, které jste plánovali, byly takové, jako jste je řekli možná i v květnu, kdyby to opravdu byly úspory, ať už na úrovni státu, rezortů, anebo třeba i v rámci dotací, ale to principiálně nemohlo nikdy nastat, protože ty dotace nebyly nikdy v takové výši, aby se tam dalo ušetřit 50 miliard korun z evropských zdrojů.

Kdyby se důsledně vybíraly daně... Teď nejde o to, jak jsou stávající daně koncipovány, ale opět se vracím k elektronické evidenci tržeb, tam to je jednoznačně velká chyba, tam ideologie prostě přebila racionální úsudek.

Když to celé sečtu, ve finále to není už daleko od toho, co jsme říkali my. My jsme říkali, že bychom strukturální schodek snižovali někde okolo 50 miliard korun ročně. Dokonce, jestli si vzpomínáte, možná na přibližně polovičce, nebo možná až 30 miliardách jsme se i shodli s vámi na tom, co tam vlastně dnes dáváte, ale těch 50 miliard korun jsme navrhovali a je to méně, než vy jste původně plánovali, proto, abychom nezabili hospodářský růst.

Co mě hrozně mrzí, je přístup rezortních ministrů hospodářských, zejména tedy hospodářských rezortních ministrů. Já se přiznám, že to prostě vůbec nechápu. Do určité míry i chápu vás, pane ministře financí, že se snažíte tlačit a že se snažíte v tom nějakým způsobem balancovat, ale co tedy naprosto nechápu, jsou hospodářští ministři. Kde jsou ti hospodářští ministři, kde bojují, kde je to srdce, že hrají za průmysl, za dopravu a za ty ostatní? Vezměte si příklad z paní ministryně Černochové. Já s ní nemusím souhlasit, jak se přistoupilo k nákupu F-35, a určitě bych se s ní o tom přel, ale to není součástí dnešní diskuse. Ona žije tím rezortem, ona za něj bojuje, ona je srdcařka. Škoda že není třeba na průmyslu nebo na dopravě. Jsem si jistý, že by se tam ten úvěr nebral, takže je to fiasko hospodářských ministrů. Prostě jsou pouze vystrašenými přikyvovači tvůrců rozpočtu.

Když se podívám na Jozefa Síkelu - vždyť nedokázal vůbec nic v rozpočtu uhrát nebo vybojovat, vůbec nic. Neříkám, že měl všechno vybojovat, ale alespoň něco, proboha! V květnu se řeklo, že se nebudou poplatky za obnovitelné zdroje energie vůbec převádět na spotřebitele, na firmy - tak se nakonec převedly. Proč jste to tedy slibovali v květnu? Proč jste se tenkrát nevyjádřili, že to je nereálné? Toto jsme vám říkali, že to je blbost, že to není možné, protože byste museli ty poplatky nevyplatit solárním investorům, což by byly nekonečné soudní při. To prostě nešlo, to jsme všichni věděli. Pak už by to zůstalo jedině na státu, anebo byste to přehodili zpátky. Jenomže víte, o co je to horší? Vy jste to nepřehodili jenom zpátky, vy jste to přehodili zpátky, a ještě jste přidali větší zátěž pro spotřebitele a pro firmy. Ale poprvé se dotkne to zvýšení už jenom firem. U spotřebitelů, protože to mají zastropováno, to bude na stejné úrovni. Nechci to teď komplikovat, takže zatímco předtím to bylo 18, 19 miliard, nyní na ně přehazujete 27 miliard, což se dotkne negativně zejména energeticky náročných provozů. To je to, co mně na tom vadí - pan ministr Síkela tady není - že za ten rezort nebojuje. Vždyť on přece má hrát za průmyslníky, on má hrát za firmy, které tam jsou, on za ně má bojovat, ne prostě strčit ruce do kapes a říct: No, tak to nebude. O co se hraje? O 8, o 9 miliard korun. Běžte se podívat, jak to dopadne na Třinec, běžte se podívat, jak to dopadne na Liberty, běžte se podívat, jak to dopadne na energicky náročné provozy. Stovky milionů korun budu platit navíc. To vás netrápí, pane ministře průmyslu? Mě tedy jo. Co dokázal ministr průmyslu s tím takzvaným kompenzačním programem na ceny tepla? Vždyť jste to vyhlásil, pane ministře, v prosinci minulého roku s velkou pompou - 17 miliard korun za rok 2022 a rok 2023. My jsme řekli, že to byl dobrý počin, protože ceny byly extrémně vysoké za teplo, vždyť to všichni víme. Dobře, znotifikoval jste to. Docela dobrá práce úředníků, slušná práce lidí z energetického sektoru. Když se to celé znotifikovalo, připravilo, tak jste řekli: Nebude nic, ani čučka, ani koruna. Proč jste to tedy dělali celý ten rok, proč jste to notifikovali a proč jste to slibovali? Fajn, tak jste měli přijít s tím, že to neuděláte, ale nechápu to, že vzbudíte očekávání a ve finále nevyplatíte vůbec nic. Kdybyste alespoň část z toho proplatili, alespoň jste třeba řekli: Kompromis, tak dobře, udělejme ten rok 2022 - to byl průšvih - a 2023 už necháme. Neudělali jste pro to nic.

Co jste dokázali ve smyslu rozložení plateb za distribuci a za přenos? 38 miliard korun. Všechno se to ze státu převádí zpátky na spotřebitele a na firmy. Vím, že řeknete, že to už tam na ně kdysi převedeno bylo. No, to je pravda, s tím souhlasím, ale když k tomu přičtu ty ozéčka, obnovitelné zdroje energie, a když k tomu přičtu to, co nedostanou za teplo, vždyť to je rána za ránou. Tak si to jenom sečteme: 38 miliard korun převádíte za distribuci a za přenos, 27 miliard korun dáváte za obnovitelné zdroje energie, přičemž o 8,9 miliard korun je tam navíc, než tomu bylo předtím, a do toho teplo, 17 miliard korun.

Proč se třeba nepokoušíte jednat s těmi solárníky, s investory, alespoň o rozložení těch plateb? Víte, že se to platí od roku 2010 do roku 2030. Protože logicky pan ministr financí řekne: A kde na to mám vzít? No, já ho chápu celkem. Ale tak zkoušejme nějaké další varianty, možnosti. Platí se jim to od roku 2010 do roku 2030. Každý rok tam padne vždycky - to se půlilo - část stát, část spotřebitelé a firmy. Teď se to překlápí zejména v neprospěch spotřebitelů a firem, ale má se to platit až do roku 2030. Tak pojďme zkusit s nimi jednat, posunout to, rozložit to. Vím, že se nezbavíme toho závazku. To je průšvih vlád mezi lety 2006 až 2010. Pro připomenutí, to je ten solární tunel. Bude nás to stát 600 miliard korun. Víte, kolik z toho vyrobíme energie? 2,6 %. Kdybych to překlopil na jaderné bloky, tak bychom za to měli - nevím, možná tři jaderné bloky s 30% podílem energie. Takhle z toho máme 2,6 %. Ale dobře, to už je kalich hořkosti, který si musíme dopít do dna, za selhání vlád z let 2006 až 2010. Všichni, co u toho tenkrát byli a rozhodovali, by měli zpytovat svědomí. Ale státu nezbývá nic jiného, s tím souhlasím, než to zaplatit. Ale to ještě neznamená, že se to třeba nedá prodloužit a něco mezitím vyhandlovat. To je jedna věc. ***