(10.30 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Lze připustit, že s ohledem na aktuální situaci na finančních trzích, poznamenaných i vysokými úrokovými sazbami České národní banky, byl v minulých měsících dosažený průměrný výnos nově prodaných fixně úročených státních dluhopisů 4,5 %, výrazně nad svým dlouhodobým průměrem, a proto se mohlo krátkodobě stát, že indikativní přehled sazeb korunového úvěru od EIB v tomto světle v některých případech vycházel ve zpětném zrcátku o několik setin až desetin procenta lépe. To ovšem rozhodně neznamená, že se rozkolísané váhy velice rychle nevrátí do dlouhodobé rovnováhy. Tím spíš, že je to více než pravděpodobné.
Připomínám, že Česká republika si je v normálním období schopna půjčovat za úrok kolem 1,1 %, což ostatně platilo i v období covidové pandemie roku 2020, nemluvě o záporných sazbách v období předešlém. A sledujeme-li pozorně měnově politické signály České národní banky, nemůžeme si nemyslet, že cesta úrokových sazeb nevede rovně ani nahoru, ale dolů. Otázkou je pouze to, jestli v zimě, nebo na jaře.
A já se proto ptám, jak bude Ministerstvo financí zabezpečovat naplánované výdaje kapitoly Ministerstva dopravy v případě, že výnosy státních dluhopisů budou nižší než podmínky nabízené EIB? Budou příslušné tranše uplatněny za méně výhodných podmínek od této finanční instituce, nebo bude od tranší upuštěno a deficitní výdaje státu budou financovány standardní cestou, tedy prodejem státních dluhopisů? Odpovím si jako bývalá ministryně financí sama. Nepředpokládám, že by se byl ministr financí ochoten kvůli své snaze o optické snížení deficitu vystavit hrozbě trestního stíhání. Takže co se stane? V případě očekávaného poklesu sazeb státních dluhopisů nebude k půjčce od EIB nakonec vůbec přistoupeno, potřebné peníze zajistí kapitola státního dluhu a státnímu rozpočtu se tak navýší deficit o částku, která dost možná může dosahovat právě 18 miliard korun. Jinými slovy, v tuto chvíli sice výdaje rozpočtu počítají s 18 miliardami korun z EIB, ale Ministerstvo financí s tím, že by si těchto 18 miliard korun půjčilo mimo rozpočet, rozhodně nepočítá. O tom se totiž bude rozhodovat až příští rok a je dost možné, že se tato půjčka ukáže jako méně výhodná a vůbec k ní nedojde. A co se stane takovém případě? Na výdajové straně bude nepokrytých 18 miliard korun, o které se bude muset aktualizovat strategie financování státního dluhu a které zvýší deficit státního rozpočtu o 18 miliard korun - 18 miliard korun, se kterými příjmy státního rozpočtu nepočítají. A já se ptám, považuje ministr financí očekávaný pokles výnosů státních dluhopisů za žádoucí a očekávaný trend? Předpokládám, že ano. Počítá v takovém případě s tím, že nevyužije půjčku od EIB, ale zatíží tak státní rozpočet dodatečným deficitem ve výši 18 miliard korun, a deficit státního rozpočtu tak nebude 252 miliard korun, ale 270 miliard korun? Pravda je prostá. Reálný deficit státního rozpočtu je už dnes navržen ve výši 270 miliard korun. Jedinou otázkou je, jestli to půjde vidět v deficitu, nebo nikoliv. Ano, je to vrcholný kousek rozpočtové magie vlády Petra Fialy, krátkozrakých kejklí, které se nám už příští rok vrátí, a to i s úroky.
Na závěr si dovolím připomenout, že Ústavní soud v těchto dnech podle slov předsedy Ústavního soudu veřejně prezentovaných zahajuje projednávání návrhu hnutí ANO na zrušení zákona, kterým pětikoalice za mimořádně sporných okolností snížila červnovou mimořádnou valorizaci penzí. Stát díky tomu v rozporu s legitimním očekáváním seniorů a navzdory jejich inflačním výdajům a svým objektivním inflačním příjmům vylepšil svou bilanci o 20 miliard korun jen letošním roce, v prosinci příštího roku to ale bude již 60 miliard - 60 miliard korun, o které si vláda díky tomu, že průměrnému důchodci sebere přes 20 000 korun, vylepšila výsledek hospodaření. Podle vyjádření renomovaných ústavních právníků pravděpodobnost, že tento hanebný zákon ministrů Jurečky a Stanjury bude shledán jako protiústavní, rozhodně není malá. V této souvislosti je na místě připomenout, že rozpočtová rezerva v kapitole VPS s možností, že by stát svůj sporný krok neobhájil, nikterak nepočítá. I v tom jede pan ministr financí Stanjura hop, nebo trop.
Podtrženo, sečteno, nad rámec již dnes objektivně chybějících 26,5 miliard korun na příjmové straně, 18 miliard korun chybějících na výdajové straně můžeme hovořit i o relevantním riziku dalších chybějících až 60 miliard, které vlastním přičiněním vlády v rozpočtu s vysokou mírou pravděpodobnosti chybí. A já budu pozorně naslouchat dnešní rozpravě, podle toho se poradíme rychle s kolegy a je dost možné, že navrhnu usnesení, aby rozpočet byl vrácen s konkrétními návrhy kroků k přepracování.
Děkuji vám za pozornost a velice se těším na odpovědi pana ministra financí. Děkuji předem. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a s faktickou poznámkou pan ministr.
Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Zhruba před rokem se stejnou naléhavostí a s použitím těch expresivních přídavných jmen tady paní poslankyně Schillerová několikrát zopakovala a pak v průběhu prvních dvou kvartálů, že stoprocentně vláda přijde s novelou státního rozpočtu pro rok 2023. Vidíme, jaká jsou fakta, jaká je realita. Se stejnou naléhavostí a za použití stejně silných přídavných jmen říkala, že deficit bude 400 a víc miliard. Uvidíme za dva měsíce, jaká je realita. Každý z nás ví, jaká je realita na konci třetího kvartálu. A i kdyby měla paní poslankyně pravdu, jako že nemá, a já jí to pak vysvětlím, tak v zásadě žádných - vy jste řekla chybějících, ale myslela jste přebývajících - 26 miliard příjmů tam není. To vysvětlím.
Nejdřív dividendy. Rok 2023, plán 50 miliard, skutečnost 61,5, rozdíl 11 miliard. Velmi konzervativní odhad pro příští rok 31 miliard. To je polovina letošního roku. 6 miliard potvrdil výbor pro rozpočtové prognózy, že jsou realistické. Tak to už jsme na 17,8 miliardách z těch celkových 19 miliard. Žádné chybějící příjmy tam nebudou, ale zase - čas nás rozsoudí. Ale i kdyby těch 7,5 miliardy - já jsem tady říkal, jaký je celkový objem daňových příjmů, ať už čistých, nebo včetně sociálního pojištění, skoro bilion daňových příjmů a více než 1,7 bilionu včetně sociálního pojištění. I kdyby měla paní poslankyně pravdu, jako že nemá, s těmi 7,5 miliardami, tak to jsou desetiny procenta. Moje oblíbená otázka: Udělejte si každý z vás rozpočet vlastní domácnosti na příští rok, a pokud budete mít chybu v řádu desetin procenta, tak jste to udělali velmi dobře - i kdyby to byla pravda, jako že to pravda není.
K SFDI nakonec paní poslankyně Schillerová řekla objektivní fakt, že tranše v letošním roce je výhodnější z EIB než... (Předsedající: Pane ministře, čas!) Omlouvám se.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Nebudete pokračovat už, protože další není nikdo s faktickou přihlášen? (Min. Stanjura se znovu hlásí s faktickou poznámkou.) Tak ještě ano. Děkuji.
Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji za vstřícnost, pane místopředsedo. Shodli jsme se na tom, že v letošním roce je to prostě výhodnější o zhruba čtyři desetiny (procenta) úrokové míry. Při částce 1 miliarda euro to fakt není málo. A na ty hypotetické otázky a hypotetické varianty odpovím stejně jako před rokem. Pokud se ukáže, že z EIB to nebude výhodnější, tak to logicky nebudeme čerpat. Vždyť ta otázka letos byla úplně jednoduchá: buď si půjčím za 4 %, nebo za 4,5. Myslím, že každý z nás, každý občan, si vybere raději úrok 4 % než 4,5, to je úplně logické. Co je na tom překvapivého? A stejně budeme postupovat příští rok. ***
