(9.20 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
Samozřejmě jsme hledali další příjmy do státního rozpočtu, abychom snížili to tempo zadlužování. Ale jedna věc pro nás byla svatá, a tady si myslím, že jsme zase ve shodě s opozicí, že jsme zastávali názor, že nesmí docházet ke zdražování potravin, ba naopak, že tam, kde to jde, tak chceme, a opozice to navrhovala, to je potřeba říct korektně, navrhovala, aby se snížily daně na potraviny nebo aby se vynulovaly tak, abychom byli konkurenceschopní třeba vůči Polsku. Myslím si, že tohleto je důležitá věc, která se podařila v konsolidačním balíčku, že to zvyšování daní není na úkor našich spotřebitelů a naopak dochází ke snížení daní z 15 % na 12 % na potraviny. To znamená, že tam, kde by obchodník mohl chtít zdražovat, protože se mu zvyšují náklady, tak to oddálí, anebo naopak dlouhodobě tam, kde je konkurence, tak tam to povede dlouhodobě k tomu, že velká část těch nákladů se vrátí zpátky do peněženek spotřebitelů. Je to samozřejmě opatření, které má pomoci částečně zmírnit dopady inflace, a proto to považuji za opatření, které je správné.
Naopak důležitá součást těch daňových změn je, že se snižuje daňové zatížení výstavby, že v České republice máme opravdu velký problém s bytovou krizí, zejména v těch větších sídelních oblastech, tak tam skutečně to lidé mají těžké, najít bydlení za dostupné ceny. A proto, protože jeden z těch důležitých nástrojů je zkrátka více stavět, více investovat v této oblasti, tak aby byly nové byty dostupnější, tak v této oblasti dochází ke snížení daně z přidané hodnoty na výstavbu. To se samozřejmě promítne - pokud bude to prostředí konkurenční, a doufám, že uděláme maximum pro to, aby bylo - do snížení cen bydlení, nebo aspoň do jejich dalšího nezvyšování, protože posledních mnoho let jsme svědky toho, že ta cena bydlení se pořád zvyšuje a zvyšuje a zejména třeba pro mladou generaci to bydlení se stává těžko dostupným.
Důležitá věc, kterou jsem chtěl zmínit, je, že součástí těch našich daňových změn je i velké zjednodušení daně z přidané hodnoty, kdy doteď jsme tady měli tři sazby, nebo možná čtyři sazby, teď budeme mít sazby základní dvě, základní sazba a snížená 12 %. Takže takový ten legrační příklad, jak jsme byli svědky toho, že pivo podle toho, jestli se dávalo s sebou domů, nebo v restauraci, nebo jestli nějaký jiným způsobem se prodávalo třeba v obchodě, tak pokaždé mělo jinou sazbu, tak to byla nelogičnost toho daňového systému. Nově to bude velmi jednoduché. Pivo bude zkrátka v základní sazbě, tak jak je to logické, protože jde o alkoholický nápoj a není žádný důvod, proč by měla být jeho spotřeba zvýhodňována na úkor státního rozpočtu.
Je potřeba říct, že nápoje se přesouvají do vyšší daňové sazby a má to jedinou výjimku, kterou vláda schválila, a to je pitná voda. Má to samozřejmě motivovat k tomu, aby každý měl možnost, ať už jde do restaurace, nebo si ji točí z kohoutku a tak dále, tak aby měl jednoduchý přístup k vodě, dostupnou vodu, abychom to nezdražovali. Takže nově, když člověk půjde do restaurace a bude si vybírat mezi pivem a vodou, tak ta voda bude ve zvýhodněné daňové sazbě, tak jak to má být. Protože je tam logický důvod, proč podporovat, aby lidé pili vodu, žili zdravě, a tam, kde ty důvody nejsou, tak to zvýhodnění nebude. To je vlastně základní princip, se kterým jsme šli do té diskuse o dépéháčku, dávat tu zvýhodněnou nižší sazbu pouze v případech, kde jsou opravdu hodné zvláštního zřetele, protože každá takováto výjimka z daně znamená, že státní rozpočet přichází o peníze, a v dnešní situaci to znamená, že každá tato daňová úleva zvyšuje státní dluh.
Důležitá věc, která samozřejmě je sporná, ale ke které je potřeba se vyjádřit, je daň z nemovitosti. Jak už jsem říkal, byla to příležitost přenastavit ten daňový mix takovým způsobem, aby byl férovější, spravedlivější. Bohužel my jsme tady měli dlouhodobě nastavenou daň z nemovitosti tak, že ve srovnání s ostatními státy OECD byla velmi malá. To bylo samozřejmě velmi výhodné pro majitele nemovitostí. To je v pořádku. Na druhou stranu když to srovnáme s těmi ostatními státy, tak to vytvářelo i řadu negativních dopadů.
Řeknu příklad. Já třeba bydlím na Žižkově a na Žižkově je spousta cizinců. Cizinci, kteří přijedou do České republiky, koupí si tady byt, ale jsou zaměstnáni stále v zemi svého původu, ať nějaká vyspělá západní země, na tom Žižkově se jim žije skvěle, jsou tam krásné parky, udržované za peníze daňových poplatníků a tak dále. Ale oni tam vlastně neplatí žádné daně z příjmu, neplatí tam, pokud to mají dobře nastavené, neplatí korporátní daně, platí tam jenom to dépéháčko z věcí, které si koupí v sámošce, a potom tam platí, pokud si koupí ten byt, velmi maličkou daň z nemovitosti. Takže platí nějakou tisícovku, dva tisíce a to je všechno, čím přispívají na chod té městské části. Takže my tímto způsobem v podstatě vytváříme obrovské motivace pro lidi ze zahraničí, aby se přistěhovali do takovýchto městských částí, kde se jim žije krásně, skvěle a mají velmi nízké náklady se svým životem, a to tím, že jsme si nevhodně a extrémně nekonkurenčně nastavili daň z nemovitosti. Když se podíváme na ty průměry v OECD, tak ta daň z nemovitosti je asi třikrát větší. Takže si myslím, že bylo nevyhnutelné, bylo to jenom otázkou času, kdy dojde k reálnějšímu nastavení daně z nemovitosti a spravedlivějšímu mixu tak, abychom ty peníze nemuseli vybírat od pracujících lidí. Takže díky tomu, že jsme zvýšili daně z nemovitosti, tak díky tomu jsme nemuseli zvyšovat právě to zdanění práce. A podařilo se nám udržet to zvýšení jenom na 0,45 procentního bodu, nemuseli jsme se vracet o ty 4 procentní body, jak nám to doporučoval pan prezident Zeman. Je dobře, že jsme se - nebo jak to vlastně navrhovala i tehdejší vláda, která říkala, že to snížení daní je jenom dočasné, že bude platit jenom dva roky, takže bychom se pak museli zpátky vracet o 4 procentní body k té vyšší sazbě, což by samozřejmě znamenalo, že drtivá část pracujících lidí ze svých výplat zaplatí tisíce korun navíc. To jsme opravdu nechtěli a podařilo se nám to v tom návrhu udržet.
Poslední věc, kterou zmíním a kterou považuji za velmi pozitivní, je, že se nám podařilo snížit počet daňových výjimek, pokud jde o daně z příjmu a podobné záležitosti. Některé ty věci jsou skutečně úsměvné. Ten daňový systém byl nastaven tak, že když si někdo koupil ferrari, tak ty daně, které zaplatil, tak si to v podstatě mohl odečíst v podstatě skoro všude. Paradoxní bylo, že ty ferrari a bentleye, které tady jezdily, tak byly všechny firemní. To všechno bylo, prosím vás, služební cesty, pro služební účely, tady to nikdo nepoužíval, ty ferrari a bentleye, jako osobní vozidla, to měly jednotky lidí za celý rok. Všechno to, co se prodalo, ty ferrari a bentleye, tak byly víceméně firemní. Takže i tady vlastně pro ty úplně nejbohatší lidi ten daňový systém byl nastaven - kteří by si to mohli dovolit - ten daňový systém byl nastaven tak, že jim přenechával obrovské množství peněz v situaci, kdy se stát rekordním tempem zadlužuje. Tak to bylo samozřejmě úplně nepřijatelné.
Druhá výjimka, o které chci mluvit, abych ilustroval ten příklad 22 výjimek, které vláda škrtá, škrtá je velmi dobře, je výjimka z prodeje firem. My jsme v podstatě byli opravdu nastaveni jako ráj pro lidi, kteří budují firmy. A já jsem rád, že podnikatelé budují firmy, to chci říct. Myslím si, že to je suverénně největší motor ekonomiky a že je důležité, aby měli dobré podnikatelské podmínky. Současně, tak aby to mohlo jako celek fungovat tak, abychom my dokázali financovat i to prostředí, které jim vytváří dobré prostředí pro podnikání, tak je potřeba, aby se podíleli nějakým způsobem i z těch korporátních zisků na financování chodu státu. ***
