Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(9.50 hodin)
(pokračuje Berenika Peštová)
Já bych jenom chtěla říct, že ta práva, která tady byla hodně akcentována ohledně těch obcí, tak naopak jsou tam rozšiřována, právě to, co jsme si zažívali, že ty obce neměly, neměly možnost se tak nějak vyjadřovat k tomu - nebo alespoň ony to tak cítily, že neměly právo uplatnit svůj hlas. V současné době je to tam rozšířeno, takže obce opravdu mají možnost se svými relevantními argumenty vstupovat do těch řízení a samozřejmě tyto argumenty potom budou na základě toho vyhodnocovány v tom řízení, které bude. Takže já s tímto zákonem nemám absolutní problém, akorát mám pocit, že tam byl načten jeden pozměňovací návrh panem předsedou hospodářského výboru, kdy právě se baví o těch kompenzacích, kdy obec, na jejíž území se něco o takového nebo ty průzkumné akce budou konat, aby těch kompenzací, kdyby bylo vyhodnoceno, že kompenzace jsou neadekvátní nebo měly by být vyšší, tak opět zase se dává vládě kompetence k tomu, aby kompenzace mohly být vyšší, než byly určeny. Takže je to si myslím asi za mě. Já si říkám, s tímto zákonem nemám problém, taky jsme si na Ministerstvu životního prostředí s ním prošli nějaký kus nebo respektive, když jsme vyjednávali. Takže za mě v pořádku. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Kučera, připraví se pan poslanec Král. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové, vážená paní předsedkyně, děkuji za udělení slova. Já tady k tématu výstavba jaderného úložiště jsem vystupoval už někdy před deseti lety, takže je to pomalu takový evergreen. A já jsem rád, že tento celý proces - a tím snad i mé vystupování k tomuto tématu - pomalu spěje ke zdárnému konci, to znamená, k výstavbě jaderného úložiště.
Ta doba, která byla před deseti lety, pokud mohu trochu zabilancovat, se dnes změnila. Změnila se výrazně ku prospěchu a vstřícnosti právě zejména v komunikaci s jednotlivými samosprávami. Já jenom pro připomenutí. Tehdy bylo, tuším, nějakých sedm nebo osm úložišť ve hře a skutečně to přinášelo velkou nejistotu právě těm zmíněným regionům, protože ve všech těch regionech to vyvolávalo nejistotu, nejenom to, zda tam a kdy to úložiště bude, ale samozřejmě tam klesaly ceny pozemků, nerozvíjela se tam výstavba, byly tam zablokované další aktivity týkající se nějakých rekreačních aktivit, investičních, podnikatelských typů, penzionů a tak dále.
Já vinu samozřejmě kladu zejména podniku SÚRAO, který vedl komunikaci úplně, řekl bych, až velmi nešťastnou, protože oni v okamžiku - a mluvím o tehdejší, řeknu, osm let zpátky - pokud měli třeba jednání v obci, tak ujišťovali jednotlivé obyvatele, že to všechno bude probíhat tak, jak se oni dohodnou, a mezitím jezdil někde geologický průzkum po katastru a dělali tam už nějaké předběžné odběry vzorků a tak dále. Takže ta nejistota byla opravdu velká, ale hlavně - a proč to říkám - hlavně tam byla velká nedůvěra právě v podnik SÚRAO.
To bohužel poznamenalo jednání až dodneška. A proto jsem to i zmiňoval, tu, řeknu, trošku historickou reminiscenci, proto mají, i proto mají dnes obce nedůvěru. Nedůvěru jak v SÚRAO, tak samozřejmě potom v jednání lidí, kteří zastupují náš stát. Já věřím, že se to pomalu daří měnit, že komunikace s obcemi je čím dál tím intenzivnější a samozřejmě, že je férová. Změna přístupu samozřejmě se nemá týkat jenom, pouze komunikace s obcemi, ale samozřejmě - a teď vlastně navazuji na to, co tady už říkal můj předřečník, to znamená, neuvažovat o tom, že by obec měla mít nějakou možnost nějakého, řeknu, v uvozovkách, veta či podobného instrumentu, ale samozřejmě měla možnost vstupovat do rozhodovacího procesu a nějakým způsobem se na něm podílet tak, jak se o tom dnes uvažuje právě v této novele zákona.
Já, před čím bych chtěl velmi varovat, je přejímání nějakých modelů, které fungují v jednom či ve dvou státech na světě, které mají velmi specifické podmínky a specifický způsob rozhodování, tady bývá při těch diskusích zvykem, že se vždycky vypíchne někde jedna věc, která někde ve světě funguje, ale samozřejmě se nezmění to okolo, ty další věci, které s tím souvisí.
Proč jsem proti tomu, aby obce měly možnost nějakého veta či nesouhlasu, které bude závazné pro výstavbu jaderného úložiště? Já samozřejmě, já si to dovolím trošku zobecnit. Když se podíváme, jaké je dnes samosprávní uspořádání v České republice, tak často obce - a teď mluvím, prosím pěkně, obecně, nemluvím o konkrétních obcích - tak, řekněme, obec, která má sto padesát či dvě stě obyvatel, tak rozhoduje o katastrech, které jsou často větší než statutární města. A jsou to obce skutečně o sto padesáti obyvatelích. Prostě strategický zájem státu nemůže být převážen právě zájmem jednotlivců v těch jednotlivých obcích.
Nicméně - a pořád upozorňuji, že ty obce samozřejmě musí být vtaženy do toho procesu, musí být s nimi jednáno o všech kompenzacích, musí být s ním (nimi) najednáno o - řeknu - finančním uspokojení, o rozvoji té obce a samozřejmě veškeré ty investice, protože to se nevztahuje jenom k jadernému úložišti, to se vztahuje k vysokorychlostním tratím, k výstavbě větrných parků a tak dále, prostě k velkým státním investicím, tak musí být realizovány tak, aby nedošlo k poškození nebo k nějakým velkým důsledkům do přírody či krajiny v tom daném okolí. Já věřím, že v tomto případě se tomu tak i bude jednat. Já bych tedy řekl na závěr, že komunikace a podíl obcí na rozhodovacím procesu - ano, je to zásadní, veto - ne. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je zde jedna faktická, ke které se přihlásil pan poslanec Josef Kott. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Josef Kott: Děkuji pěkně za slovo, paní předsedající. Pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl navázat na slova váženého kolegy, předsedy zemědělského výboru a nevím tedy, jestli ta informace, která se ke mně dostala, je pravdivá nebo není pravdivá, ale vzhledem k tomu, že jsem poslanec z Vysočiny a dvě místa nebo dvě lokality, které se tam nacházejí, jsou vybrány, a jak říkal pan kolega Kučera, že bychom se neměli dívat nikam kolem sebe. Ale starostové mluví o tom, že pan ministr připustil myšlenku, že by vyjednal nějakou výjimku v rámci Evropské komise, že to úložiště není teď bezprostředně zapotřebí. Tak možná, že by bylo dobré, aby se tahleta zpráva buďto potvrdila, anebo vyloučila, protože v éteru v rámci Vysočiny s tím někteří starostové stále pracují, a já neříkám, že to je dobře nebo špatně, ale myslím si, že by bylo dobré, aby se situace uklidnila, aby bylo řečeno, jak to skutečně tedy je. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Král. Prosím, máte slovo.
Poslanec Václav Král: Dobrý den, dámy a pánové, já, když navážu na kolegu Kučeru, tak musím říct, že mě ten optimismus, kdy jsem si též myslel, že vše běží tak, jak má, a že se konečně pomalu blížíme k výstavbě hlubinného úložiště, tak se ve mně rozplynul. Ve středu a musím říct, že i při té dnešní debatě, kdy tady slyším zejména vystoupení kolegů z Vysočiny, tak se ve mně ten optimismus rozplývá ještě víc.
Od té středy se nám tady množí takový nešvar, takové slůvko nebo slovní spojení, a to se jmenuje "veto obcím". A musím říct, že já tomu prostě nerozumím, tomu, řekněme, logickému nesouladu některých předkladatelů nebo možná předkladatelek těchto myšlenek, kdy na jednu stranu mluvíme o zavádění právu veta obcí a chceme posílit jejich roli při výstavbě, v tomto případě hlubinného úložiště, a na druhou stranu - a teď zatím ne Parlament, ale česká vláda, respektive gesční ministerstva připravují legislativní úpravu k takzvaným go-to zónám pro fotovoltaické elektrárny, větrné elektrárny, případně další obnovitelné zdroje, kde nás jakoby ty názory obcí nezajímají a naopak tam roli těch obcí, respektive územněplánovací legislativy a stavebního řízení chceme, lidově řečeno, obejít. ***
