Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(16.10 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
A za tu dobu se také velmi významně rozšířil obsah veřejnoprávních médií, ať už rozhlasu nebo televize a měli-li bychom vést polemiku o otázce, zda lidé si přejí nebo nepřejí veřejnoprávní média a jejich služby, tak odpověď může být mimo jiné i v tom, že skupina programů České televize anebo rozhlasová stanice Radiožurnál jsou nejsledovanější a nejposlouchanější stanice v Česku. Takže to je odpověď na vaši otázku.
Určitě bude ještě příležitost při projednávání tohoto návrhu na půdě zdejší Sněmovny vést detailnější debatu o tom, jakou cestu jsme zvolili, jaké má výhody či nevýhody.
Teď, paní poslankyně, úplně zásadní otázka, kterou vy jste položila a na kterou je třeba odpovědět. Se vznikem novodobé České republiky, novodobé svobodné demokratické společnosti v naší zemi, byly položeny základy jakési celospolečenské shody nebo konsenzu na tom, že veřejnoprávní média v Česku, televize a rozhlas, budou fungovat na principu, že na jejich činnost přispívá ten, kdo je může sledovat/poslouchat. To znamená, to je ten poplatkový princip televizního nebo rozhlasového přístroje. Je to, paní kolegyně, princip, který tady sebemenším způsobem nezpochybnila a nenarušila žádná vládní administrativa, která tady byla, ani pravicová, ani levicová, ani úřednické vlády. U všech se vždy vycházelo z principu, že služba veřejnoprávních médií může být využívána kýmkoliv v této zemi, každý má jiné preference, někdo sleduje veřejnoprávní média kvůli sportu, někdo kvůli zábavě, někdo kvůli vzdělávání a i lidé, kteří veřejnoprávní média obvykle nesledují, tak se bezpochyby objeví situace, kdy se tak stane, když jsou nějaké vážné situace, události, krize, přírodní katastrofy a tak dále. Stejně tak to platí pro všechny věkové kategorie, pro všechny sociální skupiny. Povedeme-li potom diskusi o tom rozšíření okruhu koncesionářů, tak můžeme hovořit o mladých rodinách, které využívají na tabletu stanici ČT:D a podobně.
Proto, paní poslankyně, odpověď na vaši otázku zní: My pokračujeme v základech, v tradicích novodobé demokratické společnosti v naší zemi, která se staví na tom, že veřejnoprávní média jsou financována všemi těmi, kteří mohou používat jejich službu.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Zeptám se paní poslankyně, zda má zájem. Ano. Prosím.
Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo. Pane ministře, nemyslíte, že vaše vláda mění ty názory až moc často? Mluvíte o hospodaření veřejnoprávních médií, které není až moc úspěšné a vy ještě nutíte lidi, aby se podíleli na rozvoji něčeho, co není schopno hospodařit bez podpory fondu televizních poplatků, nemluvě o rozvoji něčeho, co se rozvíjí už roky směrem ke snížení kvality.
Veřejnoprávní média, tvrdíte, že jsou nejsledovanější. No tak já myslím, že by se uživila z těch, co je sledovat a poslouchat chtějí. Co myslíte?
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní prostor pro odpověď panu ministrovi. Prosím.
Ministr kultury ČR Martin Baxa: Paní poslankyně, nebudu opakovat "vaším prostřednictvím", paní předsedající. Paní poslankyně, já myslím, že až potom nastane projednávání, věřím tomu, že vláda sem ten návrh pošle, určitě ta debata, když ji vidím z vaší reakce, na moje vyjádření, bude velmi dlouhá a určitě bude na obou stranách příležitost objasnit základní principy, ze kterých vycházíme.
Myslím, že neexistuje žádný exaktní doklad pro vaše tvrzení, že veřejnoprávní média nejsou ve svém hospodaření úspěšná, jak jste řekla. Žádný z orgánů, který kontroluje činnost veřejnoprávních médií, ať už je to Rada Českého rozhlasu nebo televize nebo i dozorčí komise, neshledal nic, co bychom mohli interpretovat tak, že hospodaření je neúspěšné.
Čísla o sledovanosti naopak jsou exaktně doložitelná, ale já tady říkám - není to ten hlavní argument. My jsme přesvědčeni o tom, že funkce veřejnoprávních médií ve společnosti dnes obsahuje zájmy a potřeby všech, kterých se může ten příjem týkat, včetně toho, a to je velmi důležité, že naplňuje zákonnou definici veřejnoprávní služby, která zahrnuje řekněme od pořadů mainstreamových až po pořady velice úzkoprofilové. Takže to je ten princip a také z toho důvodu volí naše společnost, a to neříkám, že to je vláda Petra Fialy nebo vládní koalice, naše společnost již více než třicet let princip toho, že na činnost veřejnoprávních médií přispívají ti, kteří je mohou sledovat. A to se týká i toho návrhu na rozšíření okruhu poplatníků.
Ale chci zdůraznit, že i v tom novém konceptu jednoznačně platí a znovu to říkám - jedna domácnost, jeden poplatek. Jeden poplatek rozhlasový, jeden poplatek televizní.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě paní poslankyně Berkovcová, která interpeluje pana ministra Beka. Paní poslankyně, prosím.
Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane nepřítomný ministře, zhruba před rokem jsem z tohoto místa interpelovala vašeho předchůdce pana Petra Gazdíka ohledně návrhu Ministerstva školství na zrušení druhého cizího jazyka jako povinného na základních školách. S tímto návrhem nesouhlasili zástupci z řad odborníků na jazykové vzdělávání a požadovali zachování druhého cizího jazyka jako povinného předmětu na základní škole.
Chtěla jsem se zeptat, v jaké fázi je nyní rozhodnutí dle nového curricula zachovat či nezachovat další cizí jazyk jako povinný. Dle vašich dosavadních vyjádření to vypadá s druhým cizím jazykem nadějně, nicméně jste se vyjádřil, že byste chtěl zavést jako první cizí jazyk vždy angličtinu. Z jakého důvodu, pane ministře? A z jaké analýzy vycházíte? V současné právní úpravě platí, že žáci, kteří si vyberou jako první cizí jazyk němčinu či francouzštinu, jako druhý cizí jazyk musí mít vždy angličtinu. To znamená, že nehrozí, že by dnes prošlo dítě základní školou, aniž by se učilo anglicky.
Naopak, omezením práva volby prvního cizího jazyka může dojít k tomu, že budou na školách chybět aprobovaní angličtináři, kterých už je nyní nedostatek a naopak o práci mohou přijít kvalitní učitelé dalších cizích jazyků.
A další můj dotaz směřuje na váš návrh neumožnit jako volbu druhého cizího jazyka ruštinu. Z jakého důvodu? Ne snad proto, že tímto jazykem mluví nepřátelská země? Takové nálepky jazykům určitě nepřísluší a lidé se učí cizí jazyky bez ohledu na politiku dané země. I za dob hlubokého socialismu, kdy na školách byla povinná výuka ruštiny, se vyučovala na středních školách angličtina i němčina, tehdejší optikou jazyk imperialistů.
Školy mohou nabízet pouze takové jazyky, na jejich výuku mají učitele a nemohou tedy nabízet španělštinu a italštinu, nemají-li učitele.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Prosím o dodržování času. Pan ministr Bek je nepřítomen, na vaši interpelaci bude v souladu s jednacím řádem písemně odpovězeno do třiceti dnů. Další na řadě je paní poslankyně Babišová. Paní poslankyni v sále nevidím, takže její interpelace propadá. Dalším na řadě je pan poslanec Kott, který interpeluje pana ministra Výborného. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Josef Kott: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, vidím, že jste tady jako jeden ze tří, takže budete moci odpovídat na moji otázku.
V minulém volebním období byly napříč politickým spektrem schváleny změny podmínek fungování potravinových bank. Je to podle mého názoru nastaveno správně a všichni se asi shodneme na tom, že se jedná o omezení plýtvání s potravinami, dále se podporují lidé v nouzi, samoživitelé, různé ústavy péče a tak dále.
Vzhledem k tomu, že tlak pana ministra financí na jednotlivá ministerstva je v sestavování rozpočtu na příští rok poměrně velký a Ministerstvo zemědělství má podle zpráv seškrtat cca deset miliard, je moje otázka směrem k financování potravinových bank v nadcházejícím období. Bude dostatek finančních prostředků na činnost potravinových bank, popřípadě, pane ministře, dá se počítat se stabilizací nebo dalším rozvojem?
Děkuji vám za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní požádám pana ministra Výborného. ***
