My se určitě shodneme, že se vždycky říká, že média jsou hlídací psi demokracie. Oni mají hlídat ale ty, co mají moc, ty, co mají vliv. To jste vy, vy jste ta sto osmička, co to tady válcuje. Ale ve výsledku je to tak, že oni hlídají nás jako opozici. To se stalo mně v Českém rozhlase, že se mě moderátor ptal - ne vás, jestli tady jste přítomni, ale mě - jestli jsem tady byl zrovna v době konání toho interview přítomen. Ale že by se zeptal ministrů, kteří tady vesměs nejsou, a je tady sotva ten, kdo předkládá ten návrh, to se moderátor nezeptal. Dokonce se nezeptal ani mého oponenta, který byl z koalice, jestli je přítomen, nebo ne. Ne, teď se bude kontrolovat opozice, jestli je tady. Když jsme my byli v koalici, tak jste kontrolovali, jestli tady seděli ministři, ale teď se kontroluje, jestli tady sedí opoziční poslanci. To jsou ti hlídací psi.

Demokracie? Přece logicky - vy to tady sami říkáte - vy máte moc, vy jste vláda, vy nesete odpovědnost. Jak to, že to není patrné v těch médiích? Jak to, že takový prostor mluvit o někom, kdo není v tom studiu, dostává pan místopředseda Sněmovny? Přitom základním pravidlem novináře je, že o tom, kdo v tom studiu není, se nebaví, protože se nemůže bránit. Takhle bych mohl pokračovat dál a dál.

Je to skutečně - já tam vidím ten velký, velký skok. Já už jsem byl zvyklý na ledacos, ale to, co zažívám za poslední dva dny od momentu, kdy jste vyhlásili, že budete chtít zvýšit koncesionářské poplatky - nejenom zvýšit, vy to budete chtít naúčtovat i těm, kteří tu televizi nemají, ale mají jiná zařízení, jako je třeba notebook nebo mobil - to je ta politizace. Proto chci tedy otevřít ten bod, ne až to sem přijde, jak říkal kolega Jakob, ale teď, protože teď se ta situace změnila. Před rokem pan ministr kultury řekl, že zvyšovat koncesionářské poplatky nebudete. Vy nejste konzistentní opravdu vůbec v ničem. Teď po roce jste to zvýšili a já se můžu domnívat, že to je proto, že vám padají preference a vy se potřebujete chytit nějakého záchranného lana, protože jiné vysvětlení já nemám. (Potlesk z řad poslanců ANO.) Mně přijde fér, abychom se tady o tom bavili, abychom se bavili o tom, proč měníte názor, proč nejste konzistentní, proč najednou chcete nejenom zvyšovat koncesionářské poplatky, ale je i rozšiřovat. Za mě to je ten politický vliv. Kdyby bylo financování navázáno na státní rozpočet a byl by tam nějaký automat, tak to právě jde mimo politiky, ten automat jde mimo politiky. To je to, co se tady my furt neustále snažíme vyřešit u platů politiků, aby to šlo mimo nás. To přece jde udělat i tady. Ale v momentě, kdy vy navrhnete zvýšení koncesionářských poplatků a někdo je proti, tak vy z toho děláte politiku, protože ten, kdo je pro, je ten hodný, a ten, kdo je proti, je ten špatný, je ten zlý. Vy to přece tímhletím způsobem dělíte. Takže vlastně diskvalifikujete demokratickou diskusi, protože být proti vlastně není možné. Není možné být proti, protože se člověk stane bezpečnostním rizikem.

Já s tímhletím nesouhlasím, navrhuji to jako bod číslo 1. Myslím si, že jsem to tady jasně odůvodnil. Čekat, než to sem přijde, je pozdě. Protože mě by třeba zajímalo, jak je možné, že ministr kultury a vláda změnili názor? Jak vám pak můžeme do budoucna věřit, když vy řeknete, že něco zvyšovat budete nebo nebudete, abyste za rok udělali pravý opak? Kdo mi nevěří, tak se podívejte - já to mám všude, nebo vám ukážu printscreen. Před rokem ministr kultury řekl, že nebudete zvyšovat koncesionářské poplatky. Děkuji. Jako první bod. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, mám zaznamenáno, děkuji. Nyní je přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová, poté pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, vašich pět minut.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já mám bod k vystoupení pana Bartoška, ale než si ho odůvodním, tak bych ještě chtěla zareagovat na své předřečníky, konkrétně na pana Jakoba. Pane Jakobe, prostřednictvím paní předsedající, ty vaše věty, a věty TOP 09, už by se měly tesat do kamene. "Já ho neviděl, protože jsem se nedíval." Opravdu, vy jste vzor. Skvělé, děkuji, vaše vystoupení mě vždycky rozseká.

V každém případě - teď se vrátím, myslím si, že mě znáte, že jsem vždycky tady věcná a snažím se bavit věcně. Já jsem se včera na to Interview dívala a můžu říct, že opravdu se mi z toho zvedal žaludek a myslím to upřímně. Pane Bartošku, prostřednictvím paní předsedající, my jsme stejný ročník. Já jsem o malinko starší, ale jsme stejný ročník, takže jsme si to nějakou dobu užili, takže my můžeme říct, že si něco z toho pamatujeme. Nám bylo osmnáct, když byl rok 1989, a potom jsou po nás tady ročníky, kteří tady mezi námi sedí - koukám na ně - kteří si to ani neužili, ale rádi o tom vyprávějí, to znamená těch 1982 a výš. Takže ti nám tady vypráví, co to byla totalita, jak to bylo hrozné, ale vůbec o tom nic nevědí a znají to jen z doslechu.

Já jsem jeden z mála poslanců, co má prověrku. Nevím, kolik vás - možná, že když zvednete ruce - mám prověrku NBÚ. Otravuje mě, že musím všechno dokládat, ale dokládám to, protože ji chci, chci ji a mám ji. Já jsem musela doložit, že mám čisté lustrační osvědčení. Já jsem musela doložit, že mám čisté lustrační osvědčení, když mi bylo osmnáct let, v roce 1989, osmnáct let. Co jsem asi byla za hrozbu? Ale dokládám to.

Toto padlo, alespoň pro mě to padlo, když jsem zjistila, koho máme na Hradě. Ve své podstatě, teď už budu říkat: Proč to po mně chcete, vždyť si to všichni odpracovali. Všichni si to odpracovali, proč já mám dokládat čisté lustrační osvědčení? Takže já budu navrhovat zrušit tento zákon. Proč mám dokládat čisté lustrační osvědčení, když ve své podstatě člověk, který byl v StB, a dokonce se potom i přiznal, že byl rozvědčíkem - nejdřív říkal, že ne, po volbách řekl, že ano. Jako co to je, tohleto? A já mám dokládat čisté lustrační osvědčení, že jsem nebyla hrozbou pro tento stát? A vy si dosadíte tohoto člověka na Hrad a je vám to jedno? (Potlesk z levé strany sálu.) Takže já jsem opravdu byla včera hodně rozčílená, protože můj otec vystoupil v šedesátém devátém ze strany a s ním celá základní organizace. Nechtějte vidět ten posudek, co jsem měla já. Ale byli mezi nimi i slušní komunisti, kteří mě na tu školu vzali, protože jsem ty výsledky měla.

Takže když se tady rozčilujete, kdo byl a kdo nebyl v StB, ano, byli tam i slušní lidi. (Poslanec Michálek tleská.) Já nevím, proč tleskáte, pane Michálku, prostřednictvím pane předsedajícího. Vy jste jeden z těch, který vypráví o tom, co to bylo, a v životě jste to nezažil. Takže já to chci jako první bod! (Potlesk z levé strany sálu.)

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní pan poslanec Radek Vondráček, připraví se paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já budu mít asi trochu jiný druh vystoupení, ale spontánně jsem se přihlásil, když tady mluvil kolega Jakob. Chtěl bych jenom připomenout některé paradoxy, když tady říkal, že nebývalo zvykem, že bychom jednali o mediálních výstupech. Já si dodnes pamatuji, jak jsme řešili - a bod navrhovala tady paní kolegyně Černochová - když Martin Stropnický hrál negativní postavu v seriálu a byl ministrem obrany, a ona vystoupila, že tím poškozuje Českou republiku, protože ta postava prostě nebyla hodná. Načež vystoupil Martin Stropnický a říkal: Paní kolegyně, ale to je fikce. Takže i takové věci jsme tady řešili.

Pan Jakob je člověk, který sám obstruoval v minulém období schválení zprávy o hospodaření České televize, naprosto pro nás nepochopitelně, protože hnutí ANO bylo osočováno, že tu zprávu schválit nechce. My jsme ji schválit chtěli, ale byli jsme obstruováni opozičním poslancem. Významnou roli hrál také v té památné dovolbě do Rady České televize, kdy to vlastně nynější vládní koalice naprosto znemožnila, a v podstatě tam tak znemožnila naplnění zákona a z mého pohledu se chovala protiprávně. Tak to jenom na úvod, ať si prostě zasadíme ty věci do kontextu.

Druhá věc. Já jsem tady navrhoval zařazení bodu Porušování právních předpisů v Poslanecké sněmovně. Ten návrh byl zamítnut. Koncipoval jsem to tím, že tady vlastně nejsou žádné interpelace, že se porušuje jednací řád, že se volí (hlasuje?) v nějakou určitou hodinu, a chtěl jsem o tom debatovat. Nebyl to obstrukční návrh z mého pohledu. Myslím si, že se musí najít čas, kdy se o tom budeme bavit.

Stejně tak se musí najít čas, abychom debatovali o tom, že velká část obyvatelstva České republiky je znepokojena tím, že jedna skupina ovládá dolní komoru, horní komoru, dosadila si prezidenta, který teď nějakým způsobem obsazuje Ústavní soud. Máme pochybnosti o tom, zda média skutečně zvládají svoji roli, zda skutečně neselhávají, protože jsme také viděli právě ty novináře, kteří blahopřáli prezidentovi ke zvolení, a naprosto vypadli ze své role. ***