(12.30 hodin)
(pokračuje Radek Rozvoral)
Jinými slovy, jedná se o klíčový zájem ve smyslu budoucího vývoje české společnosti tak, aby zde bylo dlouhodobě zajištěno financování sociálních transferů, na prvním místě takzvaných mandatorních sociálních výdajů, především pojistných sociálních dávek i dalších součástí vyspělého systému naší sociální politiky a sociálních služeb, a to i v širším smyslu slova včetně financování zdravotní péče, školství a dalších důležitých veřejných politik.
V souvislosti s celkovou filozofií návrhu považujeme za důležité zmínit výsledky průzkumu agentury NMS, který uvádí, že 33 % rodičů si nepořídí další dítě výhradně z finančních důvodů a 17 % rodičů tak neučiní z důvodu neodpovídajícího bydlení, což je problematika velmi podobného typu. Podle 43 % respondentů tohoto průzkumu by rodinám nejvíce pomohlo zvýšení takzvané mateřské a rodičovského příspěvku, 18 % respondentů by pak jako největší pomoc vnímalo právě zvýšení daňového zvýhodnění na děti.
Doplňme k tomu ještě komentář ekonomky Hany Horské, která uvádí, že nejvíce rodin se třemi a více dětmi je mezi nízkopříjmovými skupinami se základním nebo nedokončeným vzděláním a naopak nejméně mezi vysokoškoláky. Pokud by tedy stát chtěl motivovat rodiny, aby si pořizovaly více dětí, musí cílit na střední vrstvu, což je přesně i ambicí tohoto návrhu. A právě proto je zde nejcitlivější podpora adresována rodičům pečujícím o tři a více dětí.
Navrhovaná opatření neznamenají pro žádného nyní pracovně aktivního plátce daně z příjmů zhoršení jeho současné situace a naopak, pro vysoké množství plátců daně z příjmů znamenají snížení jejich reálně odváděných daní, a tedy zvýšení jejich čistých příjmů. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji a další na řadě je pan poslanec Sládeček. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Karel Sládeček: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, milé dámy a pánové, rád bych navrhl nový bod na program dnešní schůze s názvem Půjčka ve výši 137,4 miliardy korun od Evropské komise. V polovině června vláda Petra Fialy projednávala v rámci Národního plánu obnovy půjčku ve výši 137,4 miliardy korun od Evropské komise. Ministr financí Stanjura se schválením evropské půjčky nesouhlasil. Jeho postoj ve vládě podpořil i předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. Ostatní členové vlády, tedy včetně pana premiéra Fialy, půjčku od Evropské komise odsouhlasili a přehlasovali svého ministra financí. Všichni tito členové vlády jsou nejspíš finančně negramotní a měli by si zopakovat učivo středních škol. Tato vláda akorát zadlužuje Českou republiku a snižuje životní standard českých občanů. Neplní své předvolební sliby a měla by podat demisi.
Vzhledem k tomu, že se jedná o důležitý bod, žádám o jeho zařazení jako první bod této schůze. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a další na řadě je pan poslanec Síla. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte, abych se také vyjádřil nebo navrhl jeden bod, který mě tíží a který by se měl podle mého názoru velmi urychleně řešit, a sice je to nedostatek léků na trhu v České republice.
Na přelomu loňského a letošního roku a začátkem letoška mnozí z českých pacientů neměli šanci získat léky i na předpis i bez předpisu. Na tuzemském trhu totiž nebyly tyto léky k dispozici. Týkalo se to převážně antibiotik, léků na snížení horečky pro děti, vakcíny proti planým neštovicím nebo léky pro onkopacienty. I když nejde o zvlášť drahé či inovativní léky, přesto na tuzemském trhu někdy chybějí a chybět budou stále častěji. Vyrábí se totiž v Asii. Nejčastěji na trhu s léky k překvapení pacientů chybějí ta nejběžnější léčiva, ať už předepisovaná lékařem, nebo ve volném prodeji. Obvykle jde o takzvaná generika neboli léky, které na trh vstupují po vypršení platnosti patentové ochrany originálního léku. To se odráží pochopitelně v ceně generického léku, který se stává i násobně levnějším.
Jako problém se však v posledních letech ukázalo, že kvůli snížení výrobních nákladů i legislativním nárokům přesunuly farmaceutické firmy výrobu generik do levnějších asijských regionů, hlavně je to do Číny a do Indie, a v nich je navíc tamní vlády k další výrobní expanzi lákají atraktivními neinvestičními pobídkami. Výsledek je, že většina v Evropě prodávaných generik, bez kterých se její občané jen stěží obejdou, pochází všechny z Asie, konkrétně z Číny a Indie, jak jsem řekl. Až 70 % trhu v Evropě představují generika a těch 70 % trhu se vyrábí ve východní Asii. Prakticky to znamená, že pokud bychom dnes chtěli vyrobit léky pro Evropu, bez Asie se zkrátka neobejdeme. Přitom ještě před dvaceti lety v roce 2002 tomu bylo podle šéfa farmakologické asociace právě naopak. Většinu generických, a tedy i nejužívanějších a méně nákladných léků vyráběly farmaceutické společnosti na evropském kontinentu a Evropa tak byla co do dostupnosti léků pro své obyvatele soběstačná.
Pokud selhává trh s léčivy, je povinností Ministerstva zdravotnictví tento problém aktivně řešit, nikoliv se vymlouvat na dodavatele. Nástroje k tomu ze zákona má, aktivnější role Ministerstva zdravotnictví je tedy přinejmenším žádoucí. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek chce totiž problém napravit novelou, podle níž si musí výrobci zajistit dostatečné zásoby až na dva měsíce a distributoři musejí podávat zprávy o aktuálním množství léků Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv. Odpovědnost za dostupnost léků by navíc měly nést zdravotní pojišťovny a farmakofirmy. Ministerstvo zdravotnictví přichází s řešením v oblasti dostupnosti léků v České republice tímto způsobem: léčivé přípravky by pro klienty nasmlouvávaly zdravotní pojišťovny, které by jednaly přímo s výrobci. Pokud některá z farmakofirem nedodrží uzavřenou smlouvu, bude jí udělena sankce. Informace přinesl server Lidovky.cz, což mě tedy přinejmenším zaujalo. Stát buď může podpořit přesun výroby léčiv k nám či zajistit dovoz kriticky nedostatkových medikamentů, aby pro ně pacienti nemuseli jezdit do členských zemí Evropské unie, do Polska a podobně.
Nedostatek však může stát snadno vyřešit za pomoci nástrojů, které v zákonech o léčivech má. Farmaceutická firma bude dle návrhu odpovědná za to, aby svůj lék dostali všichni pacienti, kteří ho potřebují. Pokud by tak neučinila, bude potrestána. Pojišťovny zase musí dohlédnout na to, aby byl zajištěn dostatečný počet léčiv. Náměstek ministra zdravotnictví Dvořáček uvedl, že tendry se budou dělat kvůli lékům, které mohou být dlouhodobě nedostupné. Pojišťovny si totiž dodávky léků nejprve vysoutěží a potom s výrobcem podepíšou závaznou smlouvu. Ta bude obsahovat nejen cenu, ale i požadovaný počet balení.
Já bych chtěl připomenout, že to tady už jednou bylo. Před patnácti lety ministr Julínek chtěl privatizovat zdravotní pojišťovny a propojit do jednoho koncernu zdravotní pojišťovny, distributory, lékárny a zdravotnická zařízení. Tehdy skončil nejen ministr Julínek, ale celá Topolánkova vláda, která to měla v plánu, vláda ODS. ***
