Ministryně obrany ČR Jana Černochová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já odpovím panu kolegovi ohledně smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Bude hovořit pan profesor mezinárodního práva veřejného Balaš. Já pohovořím o tom sharingu, tak jak jsme si to tady vlastně diskutovali s kolegou minule.

Sdílení amerických zbraní v NATO se řídí desítky let starými dohodami mezi Spojenými státy, Nizozemskem, Belgií, Itálií, Německem, Tureckem. Spojené státy odmítají, aby se na tom cokoli měnilo. Ano, zmiňoval jste Polsko. Poláci by je velmi chtěli, ale Spojené státy zatím na ten požadavek Polska nepřistoupili a nepředpokládá se, že by na něj v budoucnu přistoupili. Hlavně z hlediska České republiky je taková možnost zcela nulová, protože není k tomu ani žádný vojenský důvod. Nedaleko od nás je několik amerických základen na německém území, kde samozřejmě tuto možnost Američané mají zcela bez problémů. Ono umisťovat někam jaderné zbraně, to opravdu není jako převážet nějakou bednu rohlíků. Všechno to znamená náklady ve výši miliard dolarů a Spojené státy rozhodně nemají žádný důvod něco takového činit, když pár set kilometrů od nás v Německu už něco takového být může.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě pan poslanec Balaš a připraví se pan poslanec Hofmann, všechno faktické poznámky. Prosím.

Poslanec Vladimír Balaš: Děkuji, paní předsedající. Já bych, vaším prostřednictvím, chtěl uklidnit pana poslance Zlínského. Česká republika je od roku 1974 vázána právě tou smlouvou o nešíření jaderných zbraní z roku 1968. A druhý článek této smlouvy říká, že každá smluvní strana nevlastnící jaderné zbraně se zavazuje nepřijímat přímo či nepřímo od kohokoliv jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení ani kontrolu nad těmito zbraněmi nebo výbušnými zařízeními, a tak dále.

Chci říct, že jediné nebezpečí jaderné, které nám tady vzniklo - ta přednáška byla zajímavá, ale myslím, že byla úplně mimo to téma, a docela jako právník, kdybyste vy nebyl na půdě Poslanecké sněmovny, tak bych to označil za šíření poplašné zprávy. Ale i tak, rád jsem si to vyslechl. Jenom jediný šlendrián, který nám tady způsobil problém s jaderným ozářením, byl výbuch jaderné elektrárny v Černobylu, v Sovětském svazu. A možná, že Rusové chystají totéž v Záporoží. A jinak bych se toho tolik nebál. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě s faktickou poznámkou pan poslanec Hofmann. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jan Hofmann: Já vám děkuji. Dobrý den. Já se jenom přidám ke kolegům, s tím, že jak jste slyšeli, tak jaderné zbraně na našem území být ani nemohou, ani není žádný zájem, aby zde byly. Ale hnutí SPD tady tvrdí, že zastupuje řekněme většinu těch obyvatel, kteří se tedy bojí těch spojeneckých jaderných zbraní na našem území. Já jsem viděl anketu na webu opozičního lídra, kde bylo osloveno 15 000 respondentů, což je daleko víc, než je u třeba volebních průzkumů, s otázkou, zda by byli pro umístění spojeneckých jaderných zbraní na našem území. Padesát osm procent lidí odpovědělo, že ano. Zbytek buď neví, anebo nesouhlasí s nimi. Takže většina lidí by tady chtěla tyto zbraně. Bohužel tato smlouva nedává žádnou možnost umístění těchto zbraní. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji, za dodržení času. A vracíme se do obecné rozpravy. Než dám slovo panu poslanci Víchovi, ještě načtu dvě omluvy. Omlouvá se pan poslanec Špičák od 17 hodin z rodinných důvodů a pan ministr Lipavský od 16.15 z pracovních důvodů.

Pane poslanče, prosím.

Poslanec Radovan Vích: Dobré odpoledne. Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, já to vezmu trošku jinak než můj předřečník. To podstatné jsem tady řekl při prvním čtení a vyjádřil jsem se k tomu i při projednávání ve výborech, takže se omezím na zdůraznění některých bodů a pak bych to nějakým způsobem shrnul.

Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany, tedy takzvaná DCA, má standardní text, jak jej americká strana nabízí ostatním 24 členským státům NATO, tedy standardně nevýhodný pro přijímající stát, v našem případě pro Českou republiku. Zjednodušeně řečeno, hlavní práva jsou na straně ozbrojených sil USA, civilní složce bez další definice, jejich rodinných příslušníků, smluvních partnerů, kterým americké vojenské velení vydá příslušné doklady. Pak dostanou zjednodušený vstup na území České republiky. Budou v podstatě vyňati z jurisdikce našeho státu, až na ty nejvážnější výjimky podle trestního práva. Tahle dohoda není nic, co by Česká republika pro svou obranu potřebovala. Rozhodně podobnou dohodu nemají s USA uzavřenou všechny členské státy, z 31 států NATO má takovou dohodu 24 zemí, tedy 7 zemí se bez ní zatím obejde.

My už ale máme právní úpravu, která podle mého názoru stačí, a to je uzavřená NATO SOFA, podle které se postupuje v případě nutného pobytu vojáků NATO včetně vojáků USA na našem území například v době vojenských cvičení a tak podobně. Tedy se ptám, na co potom to NATO je? A pokud se odvoláváte na smlouvu NATO SOFA, že je zastaralá, no tak je ji asi potřeba upravit, ale k tomu asi není politická vůle.

Už vlastní preambule vzbuzuje rozpaky. Píše se v ní mimo jiné: Účelem této smlouvy je zvýšit úsilí stran o podporu míru a bezpečnosti v oblastech společného zájmu a prospěchu a podílet se na společném úsilí v oblasti obrany, potvrzujíce, že přítomnost ozbrojených sil USA přispívá k posilování bezpečnosti a stability České republiky v regionu.

Dovoluji si už zde polemizovat, že zájmy České republiky jsou společné se zájmy Spojených států amerických a že přítomnost ozbrojených sil USA na našem území přispívá k posilování stability a bezpečnosti v regionu. Není to smlouva o spolupráci, ale smlouva o budoucí vojenské přítomnosti Spojených států v České republice, která umožňuje ozbrojeným silám Spojených států používání vojenských prostor a budov, a to na leteckých základnách Čáslav, Pardubice, Náměšť a Mošnov, tomto případě logistické centrum. Budou také moci používat armádní výcvikové prostory a používat kasárna ve Vyškově, v Rančířově, ve Staré Boleslavi. Ve všech těchto lokalitách mohou Spojené státy stavět vlastní budovy, a to včetně prodejen potravin, otevřených stravovacích zařízení, bankovních služeb, společenských a vzdělávacích center a tak podobně. V případě schválení smlouvy se tak budou moci na území České republiky volně pohybovat, operovat ozbrojené síly Spojených států, a to včetně rodinných příslušníků.

Odkazy vládních politiků, že tato dohoda v podstatě nic nemění, nejsou pravdivé. Zavádí volný režim příjezdů, odjezdů, přivážení jakýchkoliv movitých věcí a skladování zbraní a střeliva do těchto prostor, a to bez možnosti kontrol ze strany České republiky. De facto se bude jednat o podobný princip, jaký je aplikován na teritoria ambasád. Dohoda je navíc uzavírána na 10 let, kdy se nedá vypovědět. Na Slovensku byla tato smlouva pod palbou kritiky a po velkých protestech byla nakonec přijata interpretační doložka, ve které se mimo jiné uvádí, že smlouva není rozhodnutí o vytvoření vojenských základen na jejich území a ani o přítomnosti amerických vojáků. U nás se s takovouto interpretační doložkou nepočítá.

Je potřeba tuto dohodu vnímat i v souvislosti s projednávanou novelou ústavního zákona č. 1/1993 Sb., čl. 43 ústavy, která se týká obrany našeho státu. Jedná se o novelu z pera pětikoalice. Hnutí SPD podalo při projednávání ve Sněmovně návrh na zamítnutí a projednávání je nyní přerušeno v ústavně-právním výboru Sněmovny.

Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany je velice podobná dohodě, kterou má uzavřenou Slovenská republika, rozdílů je jen málo, nejvíc v čl. 15, ale nemění se tím moc smysl. Jsou tedy použitelné i předchozí rozbory, neboť česká smlouva tu slovenskou prakticky velmi kopíruje. Co je velmi odlišné, je počet dohodnutých zařízení a prostor - 11, kde mají ozbrojené síly USA v České republice působit. Proti tomu ve slovenské dohodě jsou uvedená jen dvě taková místa - Malacky-Kuchyň a Sliač, kde už ty ozbrojené USA začaly v praxi reálně působit, a vidíme, že už tam rovnou jsou bezpečnostní problémy, viz napadení s nožem, vysvětlované slovenskou stranou, jako že o nic nešlo.

Takže si to shrňme. Dohoda DCA pro nás výhodná není. Je pouze rámcová, není reciproční, ztrácíme s ní suverenitu a mělo by k tomu být vypsáno celostátní referendum. Nebyla k tomu ze strany pětikoalice vedena všeobecná diskuse. Komunikace s veřejností, kde by se objasňovala dohoda a její jednotlivé části, vedena nebyla vůbec. Její projednávání v petičním výboru nelze počítat za objasňování široké veřejnosti. Pětikoalice dokonce odmítla, aby byla dohoda projednávána a posuzována v ústavně-právním výboru. ***