Ano je tomu tak. Stanislav Křeček upozorňuje také na skutečnost, že plánované změny by se výrazně dotkly žen, které vychovaly dvě a více dětí. Jako příklad uvádí ženu, která se narodila například 1. 1. 1964 a vychovala dvě děti. Tato žena může odejít do řádného starobního důchodu v 64 letech a dvou měsících. Podle stávající právní úpravy by mohla odejít do předčasného důchodu. 1. 1. 2024, tedy ve svých 60 letech. Podle nového vládního návrhu však do něj bude moci odejít až 1. 3. 2025, tedy o rok a dva měsíce později. Nelze tedy tvrdit, že se změna žen, které vychovávaly dvě a více dětí, nijak nedotkne. V mnoha případech jde o náhlý skokový posun možností vzniku nároku. Posun o téměř dva roky není posun mírný, dodává Stanislav Křeček. A navíc nyní lze odejít do předčasného starobního důchodu v 60 letech, nově to však bude možné až v 62 letech. Takže pokud teoreticky kdokoliv plánoval odchod do předčasného důchodu například v lednu příštího roku, protože mu bude 60 let, bude si muset ještě další dva roky počkat. A o této zásadní změně pravidel se dozví doslova pár týdnů předem. To má být ta předvídatelnost práva a slušný postup státu vůči občanům? Předvídatelnost, kterou některé strany říkaly před volbami občanům? Předvídatelnost, kterou z hlediska důchodů mají ve svém politickém programu?

Situace, kdy jeden den platí určité podmínky a druhý den podmínky jiné a výrazně horší, je nepřijatelná a bezprecedentní. Žádná vláda si ještě v moderních dějinách české demokratické státnosti nedovolila takto skokově a ze dne na den zvýšit plošně o dva roky věk nároku na starobní důchod, byť předčasný. Stále jde o starobní důchod, pro jehož výplatu musí žadatel splnit náročné podmínky, nyní stejnou dobu odvádění důchodového pojištění, nově dokonce - pozor! - o pět let delší dobu odvádění tohoto pojištění. A ještě mu zvednete důchodový věk o dva roky, takže bude odvádět o pět let déle a ještě mu zvednete důchodový věk o dva roky. Jde doslova o vládní politickou zvůli a zlovolnost vůči seniorům a důchodcům.

Pokud hovoříme o předčasných důchodech a motivaci k nim a o tom, jak snížit jejich počet, ale případně i obecně o nastavení hranice věku odchodu do důchodu, jejíž zvyšování nad 65 let odmítáme, nemůžeme se přece vyhnout jedné kardinální otázce: Vyplatí se lidem dobrovolně pracovat i při pobírání starobního důchodu? Protože to je jedna z prvních věcí, které bychom při úpravách nastavení současného systému důchodového zabezpečení měli řešit. I z toho důvodu, že právě zde leží desítky miliard potenciálních nových ročních příjmů do tohoto systému. A odpověď na otázku, zda se vyplatí v současné době lidem dobrovolně pracovat i při pobírání starobního důchodu, zní, že rozhodně ne. Ale právě to bychom měli v oblasti důchodů řešit přednostně. Nikoliv přemýšlet o tom, jak našim občanům odchod do důchodu co nejvíce zkomplikovat a co nejvíce jim důchody snížit, což neustále dělá současná vláda a vydává to za důchodovou reformu.

Udržet pracující lidi v zaměstnání, pokud oni sami chtějí a dovoluje jim to jejich zdravotní stav, je všestranně výhodné řešení. Stát bude mít peníze a lidé taky, protože budou pracovat, byť ne na plný úvazek. Pro zaměstnance, pro zaměstnavatele i pro stát v podobě mnohem vyššího výběru důchodového pojištění bez zvyšování jeho sazeb. Bohužel současná úprava souběhu důchodu a zaměstnání vede k úplnému opaku, protože to vláda zakázala, tento souběh.

Pokud nyní určitá osoba pobírá v plné výši starobní důchod a současně pracuje, pak má nárok na zvýšení důchodu o 0,4 procentního základu za každý odpracovaný rok. Co to konkrétně znamená? Pokud člověk pracuje za průměrnou mzdu a má průměrný důchod, tak na sociální pojištění on a jeho zaměstnavatel odvedou za rok zhruba 130 000 korun. Jeho průměrný důchod se přitom zvýší zhruba o 70 až 80 korun měsíčně, tedy o 1 000 korun ročně. To je tedy - v uvozovkách - bezkonkurenčně motivující mechanismus. Je to prostě tragédie! A také je to jedna z příčin, proč občané odcházejí do důchodu co nejdříve, jak je to jen možné, i předčasně. Leží nám tu další potenciální desítky miliard korun pojistných příjmů ročně a efekt pozitivních motivačních změn v této oblasti by byl prakticky okamžitý. Zdůrazňovali jsme to i v jednáních s panem ministrem Jurečkou.

Diskriminující je i to, že člověk musí, aby splnil nárok na toto zvýšení důchodu, pracovat po celý rok bez jakéhokoliv přerušení, nemůže si vzít neplacené volno, není možné, aby byl byť třeba jeden jediný den v pracovní neschopnosti.

A teď ještě k valorizacím důchodů. Omezení mimořádné červnové zákonné valorizace důchodů prosazené vládní většinou dle nás protiústavně ve stavu legislativní nouze nemá co do činění s důchodovou reformou jakožto systémem opatření, který by měl být funkční po delší dobu a překračující minimálně několik volebních období. Prostě ta vláda chtěla seškrtat důchody a to se jim bohužel povedlo. Uvidíme, jak na to zareaguje Ústavní soud, ale obávám se, že v tom starém složení to asi nechá být. Jednalo se pouze o další z jednorázových škrtů, kterými tato vláda reaguje na katastrofální stav veřejných financí, který navíc sama do značné míry spoluzavinila. Protože vláda dostatečně nebojuje s inflací. Inflace je základní problém valorizace důchodů. Inflace je nepřítel, znovu to opakuji. To samé platí pro trvalé snížení a omezení valorizací důchodů, které vláda navrhuje nyní, kdy jsme teď ve třetím čtení, namísto toho, aby nasadila nástroje, které má k dispozici, a snižovala inflaci, respektive inflační očekávání v ekonomice. Vláda navíc současně navrhuje zvyšování spotřebních daní a zvýšení, doprovázené značným chaosem, DPH, čímž připravuje půdu pro další a další pokračování ještě vyšších inflačních očekávání a trvalé vysoké inflace.

Vláda se vůbec nevěnuje makroekonomickým prioritám, které s bilancí důchodového účtu zásadně a neoddělitelně souvisí, protože to jsou přece spojené nádoby. Namísto toho jednotlivé vládní strany licitují o rozpočtových položkách, které škrtnou či sníží, aby následně hledaly nedůvěryhodná zdůvodnění, proč tak učinily. Prostě se jenom škrtá. Ale škrtá ne tam, kde by měli, na výdajích státu, ale na důchodcích v tomto případě. A bez výjimky se to týká oblastí, které mají přímý dopad na příjmy českých pracujících, živnostníků a důchodců.

Klíčovým problémem ekonomiky a sekundárně i důchodového systému dnes je tedy vysoká inflace. Znovu to opakuji, vysoká inflace je nepřítel. Dobře je to vidět na jednom konkrétním případu. Nominální objem finanční zdrojů pro důchodový účet, to jest objem vybraného důchodového pojištění na takzvaném důchodovém účtu, se v čase zvyšuje. V těsně předcovidových letech, to znamená v roce 2018 a 2019, byl tento důchodový účet dokonce v přebytku o téměř 20 miliard korun, a to při prakticky stejné míře zaměstnanosti a při stejném poměru počtu příjemců důchodů a plátců pojistného, jaký je dnes. Při nižším objemu mezd, a tedy i při nižším objemu vybraného pojistného, než je dnes. Znovu se tedy ukazuje, jak stěžejním a klíčovým parametrem důchodového systému je míra inflace a jak důležité je držet ji na nízké úrovni.

Důchodci byli dosavadním zákonným valorizačním schématem chráněni právě před vysokou inflací s hlavním cílem, aby měli zajištěn nárok na stále stejnou část spotřebního koše. Jinými slovy, aby si za 1 000 korun dnes koupili to stejné, co si koupili minulý rok a předminulý rok. Aby nemuseli šetřit v tom, co si koupili minulý rok, aby nemuseli váhat nad tím, jestli zaplatí nájem, lékaře, potraviny, energie a další věci. Já ale vím, že mnoho našich seniorů a důchodců už takhle musí počítat i dnes. Tedy stejný nebo podobný přístup k základním životním potřebám, zboží a službám adekvátním jejich věku a životní situaci. To je správné a naprosto legitimní, ale současná vláda chce tuto dlouhodobě platnou společenskou dohodu rozmetat a ukázat obrazně řečeno i důchodcům, zač je toho loket. To je naprostá hanebnost, zejména u vědomí toho, že ve spotřebním koši seniorů dominují položky jako nájemné, energie, voda, teplo, léky, potraviny, což jsou nyní komodity, jejichž tempo zdražování je ještě daleko výš nad průměrnou inflací. Vezměte si potraviny, ty rostou někde o 50 %, nebo rostly o 50 %, někde o 100 %. ***