(11.50 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Posílám svůj vlastní příběh. V říjnu mi bude 60 let, před dvěma roky jsem zkolaboval a byla mi stanovena chronická diagnóza, nemoc mi brání naplno pracovat. Ukončil jsem podnikatelskou činnost, zrušil živnosti a začal se připravovat na předčasný důchod. Mám 42 let započtené doby pojištění, do roku 2008 jsme z našich příjmů platili vysoké daně a odvody, ze kterých se financoval bezstarostný život Jurečků, Rakušanů, Adamových a jiných, Pekarových a tak dále, a přispívali na důchody svých, v uvozovkách, starých lidí. Hanba by mě fackovala, kdybych si jen na chvilku pomyslel, že bych měl starší generaci snížit dávky, abych já, v uvozovkách, měl později něco. To nedělají ani primitivní kmeny v džungli. Zdarma si vystudovali, užívali plodů našich snížených příjmů. Dnes, kdy se nemůžu bránit, mi flusají do tváře jenom proto, že se chtějí pomstít starší generaci za to, že dle volebních statistik ve velké míře volili ANO. A právě teď se ukazuje, že to bylo správně. Jan Neruda napsal krátkou báseň Dědova mísa. Nemám čas ji tady číst, všichni ji známe ze školy velmi důvěrně. Doufám, že i jejich děti jim ve stáří připraví podobnou situaci a dědovu mísu a nechají je na holičkách a že jim budou určovat, co a kolik jim stačí. Alespoň kdyby zůstalo ustanovení o účinnosti § 35 odst. 1 až po dvanácti měsících. Tak držím palce. Jméno neuvádím. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní poslankyně Mračková Vildumetzová s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Já děkuji za slovo, pane místopředsedo. No, musím reagovat na pana Kohajdu i na pana Jurečku, vaším prostřednictvím, protože, budu to opakovat, ale budu to opakovat stále, protože oba mi tady říkají, jak šetří. Tak já vám to znova zopakuji. A jestli by mi pan Kohajda, prostřednictvím pana předsedajícího, na to mohl odpovědět. Proč má tato vláda 44 politických náměstků? Proč má tato vláda 17 ministrů, že se nevejdou ani do lavic? Proč máme ministra pro evropské záležitosti, pro vědu a výzkum, pro legislativu? Proč máme 4 vicepremiéry, kdy jeden z vicepremiérů jste i vy, pane Jurečko? Proč berete o 40 000 větší odměnu než ministr? Proč se toho nevzdáte? Proč máme na ministerstvech více poradců? Proč máme nejvíce vládních zmocněnců, máme skoro už na všechno vládního zmocněnce? Proč, když jste kandidovali jako dva politické subjekty, proč máme 5 předsedů klubů? A mohla bych pokračovat. Počet úředníků se za vaší vlády zvýšil, a to je úplně nehorázné, že když jste schvalovali konsolidační balíček, tak přesně s ním jste si schválili o 160 míst úřednických na ministerstvech, že se to navýší skoro už na 76 000. Od 1. ledna už se to navýšilo skoro o 360 míst. A takto bych mohla pokračovat.
Vaše zahraniční cesty, odpovězte mi, pana ministra Bartoše do Japonska, pana ministra vnitra do Afriky. Včera jsme se dozvěděli, jenom fotograf stál 100 000. Když tady zasedá vláda, minule jsem u výtahu, vím, že mi řeknete, že je to, v uvozovkách, trochu pokrytecké, vidím, jaké se tam vozí abnormální občerstvení. Proč tady máme živé kytky? Mohla bych takto pokračovat dál.
Já znovu říkám, jestliže máme začít šetřit, musíte začít u sebe! A odpovězte mi na to! Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já děkuji. A nyní přistoupíme k přednostním právům. Jako první vystoupí pan předseda klubu SPD Radim Fiala. Už můžete, ano, už není žádná faktická poznámka, máte přednostní právo. Potom je přihlášena paní poslankyně Alena Schillerová s přednostním právem, poté pan předseda Andrej Babiš s přednostním právem a potom vystoupí pan poslanec Aleš Juchelka se stanoviskem klubu ANO. A máte slovo. Prosím.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, jsem rád, že jsem se dostal také ke slovu. Dovolte mi zde potřetí vystoupit k vládnímu návrhu na snížení rozsahu a tempa řádných valorizací důchodů, na zrušení mimořádných valorizací důchodů a na výrazné zpřísnění podmínek pro nárok na odchod do předčasného starobního důchodu, včetně výrazného snížení tohoto typu důchodu. Ve svém vystoupení jednak krátce shrnu nejpodstatnější body svých vyjádření z předchozích dvou čtení se zaměřením na naše výhrady k vládnímu návrhu, na jejich vysvětlení, a přidám i něco nového jak k vládnímu návrhu samotnému, tak i k důchodovému systému jako celku a k jeho možným úpravám.
Vládní návrh, v jehož projednávání směřujeme do pověstného finiše, je nelogický, asociální, nespravedlivý a špatně načasovaný soubor několika opatření, která mají jedno společné: zhorší příjmovou situaci a zkomplikují životy všem současným i budoucím důchodcům. A nejvíce těm nejzranitelnějším z nich, tedy nízkopříjmových důchodcům, osaměle žijícím důchodcům, invalidním důchodcům anebo těm důchodcům, kteří celý život dřeli v náročných profesích a mají často podlomené zdraví a jedinou rozumnou možností je pro ně odchod do předčasného starobního důchodu. Opakovaně jsme toto zdůrazňovali i panu ministrovi Jurečkovi na několika našich vzájemných jednání během jara letošního roku. A zopakuji, že jsme rádi, že tato jednání proběhla, byť na naše návrhy, které tam zazněly, nebylo doposud vůbec nijak reflektováno. Nevím, zda to bylo z rozhodnutí pana ministra Jurečky, nebo v důsledku tlaku koaličních partnerů. A ve finále na tom vlastně až zas tolik nezáleží. Rozhodující jsou přece výsledky. Každopádně děkujeme za možnost se těchto jednání účastnit a jsme i v budoucnu kdykoli v zájmu současných i budoucích důchodců k pokračování těchto jednání připraveni. Jsme přesvědčeni, že pokud chce vláda mluvit o skutečné důchodové reformě, tak k tomu máme co říct, a budeme dále jednat, a to přesto, že slovy jedné české filmové klasiky nás pan ministr Jurečka nepotěšil. Ani my ho asi nepotěšíme, protože až budeme mít vládní odpovědnost, většinu dnes vládou navrhovaných změn, zrušíme.
Zopakuji jednu ze základních tezí hnutí SPD k důchodovému systému. Uznáváme nutnost učinit v oblasti důchodů i v širší oblasti veřejných politik, které stabilitu penzijního systému nejvíce ovlivňují a utvářejí, změny, které povedou k dlouhodobé udržitelnosti našeho důchodového systému a které umožní, aby důchody kontinuálně rostly a umožnily všem jejich příjemcům důstojný život bez nutnosti žádat po celoživotní poctivé práci o sociální dávky, bez obav z dluhů a exekucí. To deklaruji jako jednoznačnou i rozpočtovou prioritu hnutí SPD. Jde o změny a reformy v oblasti sociální a rodinné politiky, ale i fiskální, rozpočtové a hospodářské politiky státu.
Teze číslo dvě. Důchody jsou nárokových příjmem těch občanů, kteří si je celoživotní prací, odvody důchodového pojištění a výchovou dětí bohatě předplatili. Ve všech ostatních výdajových položkách můžeme a mnohde i musíme škrtat, ale v důchodech nemůžeme.
Teze číslo tři. Nestrašme lidi tím, že na důchody nebude. Musí být. A také bude. Je povinností vlády to zajistit. A my jsme si toho vědomi. Vláda, která tento zásadní princip neuznává a rozporuje anebo jej neumí či nechce naplnit nebo má jiné priority, nemá vládnout. Strašení lidí o tom, že dnešní čtyřicátníci nebudou mít žádné důchody, navíc naprosto neodpovídá realitě. Vytváření mýtů, že na důchody nebude a že celý důchodový systém je jakási obdoba podvodného finančního produktu typu letadlo, vybízí občany, hlavně ty mladší, maximálně k tomu, aby se vyvázali z placení daní a pojistných odvodů, což by nakonec ve finále k neudržitelnosti důchodového systému vést skutečně mohlo. V psychologii a sociologii se tomuto fenoménu říká sebenaplňující předpověď, případně sebenaplňující se proroctví nebo také Golemův efekt. Jde o jev, kde očekávání budoucích událostí vede k chování, které zapříčiní, že se nakonec daná skutečnost opravdu stane. Nezahrávejme si s tím. ***
