(23.10 hodin)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně, a prosím dalšího řádně přihlášeného, pana poslance Kotta. Máte slovo.
Poslanec Josef Kott: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, já bych se chtěl ve svém příspěvku zaměřit na problémy, které cítím v rámci českého zemědělství, a začnu asi myšlenkou, že zemědělství jako takové má problémy, které si jiný podnikatel asi nedovede mimo zemědělský sektor vůbec představit. Zemědělci každoročně bojují s nepříznivým počasím, to znamená i se změnou klimatu, nejistotu přináší každoročně se měnící dotační podmínky a jsou zde i nedostatečná řešení problematiky nekalých obchodních praktik, které způsobují českým výrobcům nesrovnatelné postavení v rámci potravinového řetězce. Půdu zemědělcům zabírají průmyslové zóny, nákupní střediska a výstavba satelitních městeček. Prostor pro zemědělské hospodaření, kde mohou hospodařit, se tak rok od roku snižuje. Na venkově navíc řádí překupníci s půdou, kteří skupují pozemky a následně je buď prodávají, anebo je pronajímají za mnohonásobně vyšší sumy. Co se stalo takovým hitem, že půdu kupují spekulanti, ale i velké investiční společnosti nejenom z České republiky. Je to pro ně dobrý byznys a zemědělci na to doplácí. S cenou zemědělské půdy roste i cena pachtovného. Do toho přichází zpřísnění podmínek hospodaření při naplňování zemědělských cílů takzvané Zelené dohody, která tedy mimochodem po dnešním jednání Evropského parlamentu je zase o významný kus vpředu, dle mého názoru ke škodě nás všech, a jejíž naplňování zvyšuje neúměrné náklady v řadě oblastí a může být pro některé až likvidační. Zelená kritéria by mohla zemědělce odstřihnout od dostupných financí a nadále tak ohrozit konkurenceschopnost celého oboru, a to nejenom velkých zemědělců, ale i těch malých.
Kromě dlouhodobých problémů má za sebou zemědělský sektor několik složitých let, kdy musel čelit následkům koronavirové krize, kterou vzápětí následovala válka na Ukrajině, která stále trvá, a s tím související ceny energií, pohonných hmot, ale i hnojiv. Kritická je dnes především situace v živočišné výrobě a pěstování náročných plodin, jako jsou ovoce, zelenina, brambory či chmel, kde hrozí razantní útlum produkce. Ještě v loňském roce pan ministr, dneska už exministr Nekula sliboval, že bude prosazovat finanční pomoc, dnes je ale bohužel všechno jinak. Vládní snaha o konsolidaci veřejných rozpočtů znamená pro zemědělství, pro naše zemědělce další výrazné zhoršení podmínek. Ve svém vládním prohlášení se vláda mimo jiné zavázala poskytovat zemědělcům investiční dotace a nastavit jasná pravidla jejich čerpání. A jak je to ve skutečnosti? Vláda v konsolidačním balíčku počítá s krácením dotací u zemědělců o 10,2 miliardy korun. Zatím ale nikdo neví, kde by se přesně mělo škrtat, protože národní zemědělské dotace na letošní rok jsou pouze 2,7 miliardy korun. "V rezortu zemědělství uspoříme v příštích dvou letech přes 10 miliard, omezíme především investiční dotace," to psal zase na svém Twitteru dneska už exministr pan Nekula, a takto se dostávají informace od ministerstva k zemědělcům. Pravda, později jsme se dozvěděli, že bude zrušen i program 13, tedy podpora zpracování zemědělských produktů a zvyšování konkurenceschopnosti českého potravinářského průmyslu, jenomže i v tomto programu se to všecko seškrtalo a zůstalo v něm 230 milionů oproti předcházejícímu roku, kdy tam bylo 750 milionů. Ale i zde jsou tedy slibovaná pravidla poměrně nečitelná.
Pak tu máme vládní slib, že zemědělské podniky nebudou zatíženy zbytečnou administrativou. V příkrém rozporu s tím navrhuje vláda zastropování úlev z odvodů pro dohody o provedení práce. Vládní návrh nově stanoví dva limity pro vznik účasti na pojištění zaměstnance, který pracuje takzvaně na DPP. První limit bude stanoven pro DPP u jednoho zaměstnavatele, a to ve výši 25 % průměrné mzdy, a druhý limit bude stanoven pro vznik účasti na pojištění při souběhu více DPP u více zaměstnavatelů, a to ve výši 40 % průměrné mzdy. Pokud zaměstnanec překročí jeden či druhý limit, bude již odvedeno také pojistné. Aby opatření mohlo být kontrolováno, bude zavedena evidence všech pracovníků, příjmů z těchto dohod. Musím připomenout, že zemědělství je přitom jedno z odvětví, kde se tyto dohody používají poměrně často jak pro sezonní, tak pro nárazové práce. Vládní návrh také dramaticky zvyšuje byrokratickou zátěž nejen na straně státu, ale dle mého názoru i na straně zaměstnavatele. Bude totiž muset podávat přihlášky a odhlášky dohodářů, podávat měsíční výkazy zaměstnanců na DPP a jejich výdělků, ověřovat si, zda dohodář nepracuje i jinde, a pokud ano, kolik si tam v aktuálním měsíci vydělal, což může být také asi velmi složité. Současná praxe je mít s dohodářem smlouvu na celý rok, i když jej zaměstnavatel využívá jen nárazově, jak jsem řekl. Nyní pravděpodobně dojde ke zkrácenému opakování uzavírání smluv, aby se zaměstnanci nezobrazovali dalším zaměstnavatelům jako již zaměstnaní. Kromě nebývalého zvýšení byrokratické zátěže dojde dle mého názoru také na straně zaměstnavatele ke zvýšení nákladů. Nelze totiž počítat s tím, že by dohodáři souhlasili se snížením mzdy v případě, že překročí nastavenou hranici 40 % průměrného měsíčního výdělku.
Vláda v balíčku dále navrhuje zavést obecný limit pro osvobození ostatních příjmů, to je příjmů jiných než ze zaměstnání a z podnikání, od daně z příjmů. Navrhuje se sjednocení limitu pro osvobození ostatních příjmů v § 10 zákona o dani z příjmů na 50 000 korun a zrušení speciální úpravy příjmů z chovu včel. V odůvodnění předkladatel píše, že u navrhovaných změn lze uvažovat o pozitivním vlivu na veřejné rozpočty, neboť někteří profesionální včelaři využívají výjimku, která stanovuje fiktivní výši příjmů z jednoho včelstva, aby se jednalo o příležitostnou činnost a v režimu osvobození obsluhujících například 200 včelstev, jak říká, rozepsáno formálně na členy rodiny, a tím nedaní příjmy z chovu včel. Dané způsobuje distorzi zejména ve vztahu ke standardně podnikajícím včelařům. Dle mého názoru je toto hrubá nepravda a v podstatě urážka drtivé většiny včelařů. Podle oficiálních údajů České společnosti chovatelů, která vede ústřední evidenci včelstev, je v České republice 65 000 chovatelů včel a naprostá většina má jedno až patnáct včelstev. Chovatelů, kteří chovají více jak 150 včelstev, je u nás 150. Třetina chovatelů je v důchodovém věku, průměrný věk chovatele je 60 let. Než podávat daňové přiznání, tak se domnívám, že radši nechají přezimovat včely na medu, nebudou ten poslední med vytáčet a může to mít jenom jeden vliv pro spotřebu v České republice, a to, že vlastně bude méně medu, a docílíme toho, že se sem bude vozit med, který se nekontroluje, ať už je z Turecka, nebo z ostatních zemí, které používají daleko jednodušších kontrol než v České republice. Podle mého názoru medu bude nedostatek a využití odčitatelných položek hrozí, že velké zatížení pro daňovou správu bude mít nulový přínos.
Další připomínky se týkají Českomoravské šlechtitelské a semenářské asociace a v neposlední řadě i Unie destilatérů, s jejichž připomínkami se příslušná ministerstva asi úplně dostatečně nezabývala.
Skončím s tím, že se svými kolegy se budou snažit připravit na druhé čtení pozměňovací návrhy, kde se domnívám, že se nám podaří odstranit nedostatky a narovnat konkurenční prostředí pro české podnikatele. Věřím, pane ministře, že mé vystoupení chápete jako podporu a snahu pomoct českému zemědělství, potravinářství a též vlastně při tom, jak jsem hovořil o včelařích, i dodržování tak ceněné pestré české krajiny. Děkuji za vaši pozornost. ***
