(18.50 hodin)
(pokračuje Igor Hendrych)
Už teď máme odchod do důchodu, konkrétně v letošním roce, v roce 2023, odcházejí ročníky 1959 přesně v 64 letech. Následně nám to bude stoupat až do 65 a pak se uvidí tedy. A my ještě momentálně nemáme vůbec v podstatě nějakou empirickou zkušenost s tím, jak to vlastně na trhu práce u těchto lidí funguje. Nevíme. Stíhají, nestíhají - když to řeknu lidově?
Ale zároveň už tady existuje nějaká vize, a teď už trošku přesouvám rámec téhle debaty k tomuto tisku, protože se už v podstatě nějakým způsobem vysílají signály z ministerstva, respektive od pana ministra, že se odchod do důchodu bude ještě zvyšovat. A my zatím ještě nevíme, co to vůbec bude dělat u 64letých, 65letých, ale zato víme, že máme ohromnou kohortu lidí, kteří už nyní pobírají předčasné starobní důchody. Takže tohle je určitě věc, která by stála ještě za zamyšlenou a za zváženou.
Já jsem tady avizoval už v prvním čtení, kdy jsem tady hovořil, že pokud přijde - s tím tak skoro trošku počítáme, i když z toho nejsme vůbec nadšení - návrh na to, že se bude věk odchodu do důchodu navyšovat nad 65 let po určité době, že by bylo vhodné to nějakým způsobem ošetřit, nějakou speciální právní úpravou v tom smyslu, že mezi 65. rokem věku a tím skutečným odchodem do důchodu, pokud k tomu dojde, my budeme samozřejmě proti, ale pokud si to vládní koalice prosadí, aby se zvažovalo v takovém krajním případě to, že by ta doba od 65 let výše byla považována za dobu náhradní, a to v případě, že to pro toho konkrétního člověka bude výhodnější. Nemusí to být samozřejmě pro všechny, to netvrdím, ale pro některé to výhodnější být může a uplatnění na trhu práce může být skutečně v tom věku už velmi problematické. Oni na něm mohou setrvat, ale už mohou pracovat v profesích, které jim mohou v podstatě pokazit důchodový průměr, protože už nebudou pracovat s takovým nasazením a s takovým výkonem, jako když byli mladší.
Říkal jsem to při prvním čtení, říkám to ještě teď, až to přijde konkrétně na stůl, tak se tím budeme zabývat ještě jednou a podrobněji. Takže to je v tuto chvíli za mě asi vše. Já se ještě, jak jsem avizoval v podrobné rozpravě, formálně přihlásím ke svému pozměňovacímu návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím pana poslance Milana Wenzla. Máte slovo.
Poslanec Milan Wenzl: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, důchody nejsou sociální dávky, ale vláda k nim bohužel tak přistupuje. Důchody jsou nárokové za to, že lidé pracovali a pomáhali budovat ekonomiku, rozvíjeli zemi a odváděli jí peníze. Důchodem by jim to stát v podstatě měl vracet. Tato vláda sice se zaměřila především na důchodce, ale takovým způsobem, že jim neustále snižuje životní úroveň. Sebrala jim peníze, které jim ze zákona náležely, zpomaluje růst důchodů, neřeší inflaci, drahé energie ani drahé potraviny. Zrušila jim také slevu na jízdném.
Pořád jsem přemýšlel, proč to vláda vlastně takhle dělá, a já jsem zjistil, že to je asi proto, protože potřebuje finance na letadlo pro pana prezidenta z Ukrajiny. A teď nevím, jak dlouho nebo kolikrát pan prezident z Ukrajiny k nám bude jezdit.
Tak ale vraťme se k důchodové reformě, která vlastně není reformou, ale je deformou stávajícího systému. Jak chce stát zajistit průběžnou stabilitu? Tím, že bude spoléhat výlučně na trvalý příliv migrace, která by snad měla vylepšit statistický výhled naší demografické křivky, tak důležitou pro stabilitu průběžného systému důchodového pojištění? Jedním z dalších zamyšlení návrhu vlády je i zvýšení vyměřovacího základu u OSVČ, a to až na 55 %, což de facto zvyšuje progresi zdanění podnikatelů a živnostníků. Takže ODS nám tu zvyšuje progresi zdanění, a to i přes její opakované ujištění, že nebude zvyšovat daně. Myslím si, že nad tím by se měli zamyslet hlavně všichni podnikatelé a živnostníci, kteří volili ODS. Ano, tu ODS, která zvyšuje daně, porušuje své volební sliby, zrazuje taky své ideové ukotvení a vydává se na cestu politického oportunismu. Však on už vám to, milí voliči, podnikatelé a živnostníci, pan profesor Petr Fiala nějakým způsobem vysvětlí.
Já bych to rád i odlehčil, protože - nevím, jestli jste slyšeli to, jak zasedala vláda, po chodníku šel malý chlapec a viděl otevřená okna a začal křičet: Blbá vláda, zdražila se čokoláda. A za chvíli zase: Blbá vláda, zdražila se čokoláda! Ministr financí už to nevydržel, vběhl do okna a volá: Blbé děcko, my jsme zdražili všecko! Tak jsem to trochu odlehčil.
Výsledek navržených změn je tedy takový, že stát toho bude do budoucna garantovat ještě méně než dříve, a to ještě v horší kvalitě než doposud - pokud tedy vůbec bude schopen něco garantovat. Stát tak selhává ve všech základních funkcích a bere si jako rukojmí své neschopnosti ty nejslabší. Před chvílí se paní předsedkyně Schillerová ptala, proč zrovna důchodci? To je jednoduchá odpověď - protože důchodci nejsou vaši voliči. Proto je to.
Takto řídíte stát, pane premiére a páni ministři, prostřednictvím pana předsedajícího, Je to učiněná katastrofa, naprostý hospodářský amatérismus, pro který lze nalézt precedens snad jen z éry vaší neúspěšné vlády z období let 2008 až 2009, a to opět za účasti ODS a samozřejmě vždy přítomných lidovců. Prosím, přestaňte škodit v této zemi, přestaňte předkládat hloupé, asociální návrhy zákonů proti zájmům této země a zájmu jejích občanů. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za váš příspěvek a poprosím dalšího řádně přihlášeného, a to je pan poslanec Robert Stržínek. Máte slovo.
Poslanec Robert Stržínek: Děkuji. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, dnes máme v prvním a následně také ve druhém čtení projednat vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Není dnes v české politice patrně diskutovanější téma - kromě daňového balíčku - než to, co vláda eufemisticky nazývá penzijní reformou, jiní pokusem o penzijní reformu, další parodií na ni nebo zcela otevřeně paskvilem a útokem na jistoty dnešních i budoucích seniorů.
Téma je to výbušné a kontroverzní, a to hned z několika důvodů. Důchodcem bude dříve nebo později totiž každý z nás a každý z nás bude chtít prožít závěr svého života důstojně, bez strachu a existenčních tlaků. To, co ale současná vláda plánuje, takovou perspektivu nenabízí, ba právě naopak. Svou chaotičností, amatérství, nevyvážeností a řadou zjevných chyb a nedostatků vyvolává obavy a strach z budoucnosti většiny občanů naší země. ***
