Poslanec Radim Fiala: Děkuji vám za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, dovolte mi, abych se vyjádřil k tomu, co dneska projednáváme, to znamená snížení valorizace důchodů a obecně k důchodovému systému. Chci říct, že k problematice důchodového systému jsem zde již vystupoval několikrát. Vyjadřoval jsem názory a pohledy své i názory a pohledy hnutí SPD na reformu, na nutná opatření, která v této oblasti musíme učinit teď hned a která musíme učinit také v dlouhodobé perspektivě. Vystupoval jsem zde několikrát i na schůzi, kde se v protiústavně vyhlášeném, podle mého názoru protiústavně vyhlášeném stavu legislativní nouze projednávalo vládní snížení mimořádné valorizace důchodů, na kterou už jejich příjemcům ale podle mého názoru také vznikl již právní nárok, což je podle našeho názoru také protiústavní krok, a vystupoval jsem zde i během prvního čtení této vládní novely, která bývá opakovaně a nesmyslně označována za úvodní část slibované vládní důchodové reformy.

Tak tomu ovšem není. Jde o nelogický, asociální a špatně načasovaný soubor několika opatření, které mají jedno společné: zhorší příjmovou situaci a zkomplikují životy všem současným i budoucím důchodcům a nejvíce těm nejzranitelnějším, tedy nízkopříjmovým, anebo těm, kteří život celý život dřeli v náročných profesích a mají často podlomené zdraví. Opakovaně jsme toto říkali panu ministrovi Jurečkovi na několika našich vzájemných jednáních během letošního pololetí. Na těchto jednáních jsme i prezentovali své představy o tom, co by se mělo učinit v agendách, kterých se týká dnes projednávaná novela o důchodovém pojištění, tedy v otázkách nastavení řádné i mimořádné valorizace důchodů a v oblasti celkového nastavení předčasných důchodů. Nebylo na to reflektováno a já to respektuji. Je tady jakási vládní většina 108 poslanců, žijeme díkybohu v demokracii, a to je bohužel tak všechno, co s tím můžeme dělat. Je tedy vidět, že naše schůzky s panem ministrem byly ryze formálního charakteru. Až budeme mít vládní odpovědnost, pak tyto naše představy uvedeme do praxe a já se k nim ještě dnes alespoň rámcově vyjádřím, protože novináři se velmi často ptají: Co tam budete tak dlouho číst? A já si myslím, že nejde jenom o to kritizovat to, co připravil pan ministr Jurečka a tato vláda, ale říct také své představy, jak si to představujeme my, jak bychom to dělali my, až budeme vládnout, co bychom změnili, jak to podle nás tedy skutečně je.

V úvodu ještě krátce zopakuji, že v SPD uznáváme nutnost učinit v oblasti penzí, respektive v širší oblasti veřejných politik, které stabilitu penzijního systému nejvíce ovlivňují a vytvářejí, změny, které povedou k dlouhodobé udržitelnosti důchodového systému a které umožní, aby důchody kontinuálně rostly a umožnily všem jejich příjemcům důstojný život bez nutnosti žádat po celoživotní poctivé práci o sociální dávky bez obav z dluhů a exekucí. To deklaruji jako jednoznačnou i rozpočtovou prioritu hnutí SPD a jsem přesvědčen, že to rozhodně není málo. Důchody nejsou žádnou zátěží státního rozpočtu, ale naopak jeho nejdůležitější složkou, na kterou musí být peníze vždy. Je to rozdíl v chápání této složky. Jasně, že je to obrovská částka ve státním rozpočtu, ale důležité je, jestli to chápeme jako zátěž státního rozpočtu, anebo jestli to chápeme jako jeho nejdůležitější složku. Důchody nejsou, jak často slyšíme, vypláceny na nějaký dluh. Je to nárokový příjem těch, kteří si je celoživotní prací, odvody důchodového pojištění a výchovou dětí bohatě, bohatě předplatili. Prakticky ve všech ostatních výdajových položkách můžeme škrtat, mnoho z nich přímo a okamžitě škrtnout musíme, ale v důchodech nikdy. To budiž řečeno jasně.

Nestrašme lidi tím, že na důchody nebude. Musí být, musí být a bude. Je povinností vlády to zajistit a my jsme si toho vědomi. Vláda, která tento základní axiom rozporuje anebo jej neumí či nechce naplnit, prostě a jednoduše nemá vládnout. Apokalyptické strašení lidí o tom, že dnešní čtyřicátníci nebudou mít žádné důchody, navíc naprosto neodpovídá realitě a dalo by se dokonce označit za šíření poplašné zprávy. I ty nejpesimističtější prognózy vývoje výše státních důchodů počítají s tím, že průměrné důchody budou činit okolo 35 % průměrné mzdy, což při tempu zvyšování reálných mezd, jaké zde bylo před nástupem Fialovy pětikoaliční vlády, nemusí být přece vůbec žádná tragédie. Vytváření mýtu, že na důchody nebude a že celý důchodový systém je jakási obdoba podvodného finančního produktu typu letadlo, vybízí občany, zejména ty mladší, maximálně k tomu, vyvázat se z placení daní a odvodů, což by nakonec k neudržitelnosti důchodového systému vést skutečně mohlo, protože proč by to dělali, když jim vláda říká, že až oni budou důchodového věku, tak že prostě pro ně na důchody nebude? Proč by to dělali? Já si myslím, že ta rétorika by měla být přesně opačná. Takové řeči prostě zodpovědný politik vést nemůže, a pokud je vede, je tedy buďto nezodpovědný, anebo opravdu chce, aby na důchody nebylo - je to stejné jak na finančních trzích - anebo touží po tom, aby důchodové pojištění a výplaty důchodů byly předmětem spekulací v soukromých penzijních fondech a velkým byznysem pro pár vybraných aktérů. A to my zcela odmítáme.

Kromě dlouhodobé, skutečně velkoryse systematické a efektivní podpory porodnosti v pracujících rodinách a pracujících rodin jako takových je pro udržitelnost důchodového systému i takzvaného důchodového účtu zásadní to, aby byla trvale nízká inflace a aby byla i co nejnižší nezaměstnanost. Inflace je ten problém, protože my tady vlastně rušíme něco, co mělo chránit české seniory, české důchodce před vysokou inflací. Takže inflace je ten soupeř, na kterého se tato vláda musí zaměřit, a v tom tato vláda totálně selhala. Přesněji řečeno, aby co nejvíce občanů v produktivním věku pracovalo ve standardním zaměstnání, ze kterého se platí pojistné odvody, anebo aby podnikali jako živnostníci, jako osoby samostatně výdělečně činné na standardním trhu.

Platí zde jeden princip, jedno pravidlo, že žádný průběžný důchodový systém nebude udržitelný bez toho, že by se rodily děti, protože to pravidlo spočívá v principu, že na důchody se nespoří, ale děti ho platí svým rodičům. To je základní princip, který by měl být součástí i důchodové reformy. Klíčové je, aby co nejvíce těchto osob platilo důchodové pojištění, které pro ně a pro jejich zaměstnavatele nebude likvidační. Pak nebude nutné zvyšovat sazbu tohoto důchodového pojištění, a přesto objem jeho výběru poroste. Samozřejmě důležité je i to, aby kontinuálně rostly mzdy, ze kterých se toto pojištění odvádí, abychom jako stát nebyli - slovy ekonoma Karla Kříže - dále krmelcem Evropy, anebo, jak říká docentka Švihlíková, ekonomickou kolonií Západu, ze které nadnárodní korporace vysávají veškeré zisky a přidanou hodnotu, aniž by adekvátně zaplatily své české zaměstnance, kteří skutečně toto bohatství vytvářejí. My jsme o tom dnes dopoledne mluvili ještě před touto schůzí, že jde o nový typ ekonomického neokolonialismu.

Velmi podstatné bude i zásadně upravit takzvaný třetí dobrovolný důchodový pilíř tak, aby opravdu sloužil ke slušnému zabezpečení seniorů na stáří. Lidé si zde dosud spoří ve fondech s velice nízkou ziskovostí a současně s příliš vysokými bankovními poplatky. Podle dat organizace OECD a studií Národní rozpočtové rady patří české penzijní fondy, a teď pozorně poslouchejte, mezi ty nejméně ziskové na světě a zároveň mají jedny z nejvyšších provozních poplatků. Co to vlastně znamená? Jejich výnosy nevedou k zajištění na stáří a zhruba polovina státních investic, tedy státní finanční podpory tohoto typu spoření, směřuje ve výsledku nepřímo bankám, většinou v zahraničním vlastnictví, právě v těchto poplatcích. Správu těchto fondů přitom často zařizují a provádějí právě zahraniční matky českých poboček bank, čímž se i redukuje danění těchto zisků v České republice, což je zase součást širšího problému odlivu nezdaněných dividend z České republiky, na který jako první relevantní politická síla v zemi dlouhodobě od roku 2016 upozorňujeme. Znovu opakuji, ekonomický neokolonialismus. ***