(13.30 hodin)
(pokračuje Romana Bělohlávková)
Ten první je ten, že jsem v nedávné době ve své ordinaci dostala krásný obrázek od pětileté Sofinky. Bylo tam jaro, sluníčko, kytky a byla tam taky nádherná duha. A maminka se mi za ten obrázek začala omlouvat. A já se přiznám, že jsem nejdříve nechápala, proč se mi omlouvá, a pak jsem pochopila, když mi řekla: "No víte, ona teď duha není pro všechny." - A tak já tady chci říct, že duha je pro všechny. A zvláště je pro ty pětileté děti, které ji milují a které ji rády malují.
Ten druhý důvod, proč mám na sobě tyhle šaty, je ten, že mně opravdu záleží na tom, aby se život lidem vydařil. Snažím se tomu pomáhat jako lékařka, snažím se tomu pomáhat jako radní našeho okresního města a opravdu upřímně tomu chci pomáhat i jako poslankyně této Sněmovny. Proto si dovolím, prostřednictvím pana předsedajícího, poděkovat tomu, kdo tady teď je - teď jsem chtěla říct, že není (s úsměvem) - a to je náš poslanec Jiří Navrátil, protože on opravdu dal spoustu času a energie tomu, aby byl vypracován návrh zákona o partnerství, kterým, doufáme, se podaří nahradit dnes již překonaný a myslím si, že ne úplně povedený zákon o registrovaném partnerství z roku 2006. Já si té jeho iniciativy opravdu velice vážím. On ví, že jsem jeho návrh podepsala, ale že jsem si ho předtím třikrát přečetla, a protože jsem pouze MUDr., a nikoliv JUDr., tak se přiznám, že jsem si nechala udělat i vyjádření právníka, protože opravdu si myslím, že je třeba narovnat práva homosexuálních svazků, a naprosto s tím souzním, je třeba narovnat právo majetkové, právo dědické, právo na informace, právo na vdovský důchod. A toto všecko v tomto návrhu zákona o partnerství je. Ale to, co tam není, a to, co já jsem opravdu hledala i pod čarou, aby nebylo, tak není tam právo na adopci dětí. A ten svazek je nazýván partnerstvím, nikoliv manželstvím. Takže opravdu jsem ráda, že všechna tato práva naprosto reálně budou napravena a narovnána, ale na druhou stranu že nejdeme za červenou linii, za kterou nikdo z nás - nebo doufám, že nikdo z nás - v klubu KDU-ČSL nechce jít, a to je právo na adopcí dětí.
Já bych také ráda poděkovala, prostřednictvím pana předsedajícího, paní profesorce Válkové a paní poslankyní Malé za výborně uspořádaný kulatý stůl k tematice surogátního neboli náhradního mateřství, který byl minulý týden a kde byla vlastně nahlížena problematika náhradního mateřství optikou dítěte. A já jako pediatr vždycky tu dětskou optiku velice vnímám a velice mi na ní záleží. Na tom kulatém stole se vyjadřovala spousta velice kvalitních řečníků a odborníků a jedna z těch věcí, která mě mile překvapila a potěšila, byla ta, že z renomovaných právnických úst tam zaznělo, že neexistuje právo na dítě, že opravdu to bylo řešeno na úrovni Evropského soudu a právo na dítě, bylo řečeno, že neexistuje. Pro mě je v tom velká jistota a jsem opravdu za to ráda, protože to, že někdo má právo na dítě, jsem slyšela již poslední dobou několikrát.
Další, co mě poslední dobou nikoliv potěšilo, ale překvapilo, byla jedna statistika. Já se k ní hned dostanu, ale mám pocit a myslím si, že to je realita, nejenom můj pocit, že celá LGBT+ komunita se nyní trošičku nechává nasvítit reflektory a staví se do pozice nějaké znevýhodněné skupiny, obětí nějakého rasismu a podobně. Já si myslím, že tito lidé nejsou ani VIP osoby a ani to nejsou osoby hodné nějakého zvláštního zřetele. Ty osoby hodné zvláštního zřetele jsou děti a jsou to také těhotné ženy a jsem ráda, že i v našem právním systému je toto zakotveno.
Ale teď k té statistice. Expertka na extremismus na Fakultě biomedicínského inženýrství paní Barbora Vegrichtová v nedávné době uvedla na ČT 24 statistiku za rok 2022 ohledně trestných činů s rasistickým podtextem. Těch trestných činů za ten rok 2022 bylo 58. Někdo si řekne jenom, někdo si řekne tolik, ale to nechám stranou. Ale ona tam i měla rozklíčováno, proti komu tyto trestné činy s rasistickým podtextem byly vedeny. V 25 případech to bylo proti Židům, ve 20 případech to bylo proti Romům a pouze ve 13 případech to bylo proti členům LGBT+ komunity. A mě to upřímně překvapilo. Nevím, jestli i vás, ale mě opravdu ano, protože i já jsem začínala podléhat tomu mediálnímu tlaku, že opravdu homosexuálové jsou znevýhodňovanou, opomíjenou, napadanou skupinou. Ale toto byla opravdu data, která říkal člověk v úplně jiné souvislosti, nemám důvod jim nevěřit, a navíc musím říci, že jsem si je ověřovala i z druhé strany.
Také mě překvapila s tím související anketa, kterou provedl Seznam Zprávy v únoru tohoto roku. Té ankety se zúčastnilo víc jak 10 000 respondentů. Samozřejmě byla to jenom jedna z anket na Seznamu. A oni se ptali těchto respondentů, jestli mají být sexuální menšiny zařazeny mezi chráněné skupiny. A zde 7,3 % respondentů odpovědělo, že ano, ale celých 92,7 % jednoznačně odpovědělo, že ne. Takže i toto pro mě je důkazem a potvrzením toho, že opravdu ten mediální obraz, který tito lidé kolem sebe vytvářejí, není reálný a není pravdivý.
Já jsem již při svých minulých vystoupeních zde odmítala to, aby byla dána možnost adoptovat děti páry stejného pohlaví, protože ten vzor mateřství i otcovství je nenahraditelný. Ale já sama jsem jenom docela obyčejná lékařka z hor. Dokonce někteří, kteří nemají úplně rádi naši krásnou Českomoravskou vysočinu, tak říkají, že jsme z opičích hor. Ale mám zde pro vás vyjádření pana profesora doktora Johna Nolanda (Jerryho Nolana?) z Bristolské univerzity. A tak když slova jedné obyčejné dětské lékařky berete s rezervou anebo se jim usmíváte, tak možná tato slova na tak lehkou váhu brát nebudete. ***
