(13.10 hodin)
Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji. Slýcháme řadu argumentů, proč by mělo být takzvané manželství pro všechny. Buďme tedy fér a podívejme se na tyto argumenty také pohledem z druhé strany, a to pohledem rodinného práva.
Mezi jeden z argumentů patří, že homosexuálové jsou diskriminováni tím, že nesmějí uzavřít manželství. Tento argument je nepravdivý. Manželství je čistě právní institut definovaný jako trvalý svazek muže a ženy, uzavřený zákonem stanoveným způsobem při splnění zákonem stanovených podmínek.
Homosexuálové smějí uzavírat manželství za úplně stejných podmínek jako kdokoliv jiný. Z hlediska práva jsou si tedy všichni zcela rovni. Každý muž může uzavřít manželství se ženou a každá žena může uzavřít manželství s mužem, a to bez ohledu na sexuální orientaci kteréhokoliv ze snoubenců. Nikdo při uzavření manželství nezjišťuje sexuální preference snoubenců. Homosexuálním osobám v uzavření manželství zákon nijak nebrání a mají v tomto ohledu zcela rovná práva jako osoby heterosexuální či jakékoliv jiné sexuální orientace. Ostatně existují homosexuální osoby, které manželství uzavřely a v manželství se i staly rodiči dětí.
To, co příznivci manželství pro stejnopohlavní páry požadují, ve skutečnosti není umožnění manželství homosexuálů. Ve skutečnosti požadují změnit definici pojmu manželství, která je založena na tom, že primárním účelem manželství odjakživa bylo a je plození a výchova dětí. Logicky tak manželství vychází ze základního biologického faktu, že rodiči dítěte mohou být pouze muž a žena. Požadavek na změnu zákonné definice manželství na svazek dvou osob libovolného pohlaví, tedy nikoliv nutně jednoho muže a jedné ženy, ve skutečnosti znamená, že manželství v budoucnosti již nemá být tím, čím je dnes, tedy svazkem muže a ženy, nýbrž svazkem jakýchkoliv dvou lidí bez ohledu na jejich pohlaví.
Argument druhý. Homosexuálové chtějí žít s milovanou osobou a toto právo je jim upřeno. Láska je jen jedna. Právo žít s jakýmkoliv počtem milovaných osob bez ohledu na jejich pohlaví v naší společnosti není nikomu upřeno a každý nechť si jej realizuje, jak je mu libo. Nemá to nic společného s manželstvím. Láska není základem ani předpokladem manželství. Existence citové náklonnosti mezi snoubenci není předpokladem uzavření manželství a nikdo ji u snoubenců při uzavírání manželství nezjišťuje ani neověřuje.
Manželství je formálně právní institut vytvářející právní rámec zajišťující dva nejzákladnější předpoklady pro založení rodiny a řádnou výchovu dětí. Těmito předpoklady jsou úplná rodina, tedy oba rodiče, matka a otec, a ekonomická základna rodiny, u nás v podobě společného jmění manželů, pokud se manželé nedohodnou jinak. Primárním účelem manželství je totiž založení rodiny a řádná výchova dětí a manželství je svazkem muže a ženy právě proto, že jen muž a žena mohou spolu zplodit dítě. Jen žena může být matkou dítěte a jen muž může být otcem dítěte.
Třetí argument. Tady je otázka, proč by stejnopohlavní páry nemohly uzavírat manželství, když některé manželské dvojice také nemohou nebo nechtějí mít děti, a přesto manželství uzavřít mohou? Zatímco dvojice muž a žena může alespoň teoreticky zplodit dítě vždy a předem to nelze zcela vyloučit, u stejnopohlavních párů naopak předem s jistotou víme, že děti nikdy zplodit nemohou. Není tedy důvod, proč by právní institut manželství, který byl vytvořen a má sloužit primárně pro plození a následnou výchovu dětí, měl zahrnovat dvojice osob, u nichž je předem naprosto jisté, že společně žádné dítě zplodit nemohou, a tedy ani nezplodí.
Otázka u argumentu číslo čtyři. Proč bychom měli chránit manželství muže a ženy, když polovina manželství se rozvádí a mnoho heterosexuálních rodičů špatně zachází se svými dětmi? Manželství jako svazek muže a ženy a jeho zákonný obsah představují stále nejlepší právní rámec poskytující nejlepší předpoklady pro stabilní rodinné prostředí a řádnou výchovu dětí. Přestože v posledních desetiletích pokračuje eroze manželství, dosud nikdo lepší model nevymyslel. Skutečnost, že se polovina manželství rozvádí a někteří rodiče nepečují řádně o své děti, není důvodem pro to, abychom rezignovali na ochranu manželství. Také to neznamená, že by snad soužití nesezdaných dvojic, ať již muže a ženy, nebo stejnopohlavních párů, bylo stabilnější, trvalejší a obecně vytvářelo pro výchovu dětí lepší podmínky než soužití manželské. Pokud považujeme vysokou rozvodovost a špatnou péči o děti za negativní jevy, rozhodně k jejich řešení nijak nemůže přispět změna definice manželství zcela popírající jeho dosavadní význam.
Další argument říká, že děti vychovávané stejnopohlavními páry v současnosti mají mnohem horší právní postavení než děti heterosexuálních párů. Tento argument je nepravdivý. Dítě může zplodit pouze dvojice muž a žena, nikoliv dvě ženy nebo dva muži. Zásadně tedy každé dítě má biologickou matku a biologického otce, čemuž zpravidla odpovídá i právní rodičovství. Matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Pokud je matka vdaná, je za otce dítěte považován její manžel. Pokud matka dítěte není vdaná, je zřejmé, že i její dítě má nějakého otce, který může své otcovství právně založit například prohlášením před matričním úřadem.
Děti vychovávané homosexuálními páry se nemohou vynořit z jakéhosi vakua. Jejich početí nebylo možné bez účasti muže a ženy, ať již bylo početí třeba v uvozovkách technicky dosaženo jakýmkoliv způsobem. I tyto děti tedy mají matku, která je porodila, a musí též existovat muž, který může být právně považován za otce dítěte. Všechny děti mají tedy naprosto stejné výchozí právní postavení. Buď mají právně dva rodiče, matku a otce, nebo mají jen matku v případech, kdy matka svému dítěti takzvaně nezajistila právní otcovství tím, že je buď vdaná, a tedy za otce dítěte je považován její manžel, nebo prohlášením otce před matričním úřadem nebo jiným zákonem předvídaným způsobem. Právní postavení dětí fakticky vyrůstajících v rodině stejnopohlavních partnerů je tedy úplně stejné jako například právní postavení dítěte, které bylo po rozvodu rodičů svěřeno do péče matky, která navázala další partnerský vztah, a dítě je v budoucnu fakticky vychováváno společně s novým partnerem matky. Otcem dítěte je však i nadále dřívější manžel matky, který má zachována veškerá rodičovská práva i povinnosti ke svému dítěti. Nový partner matky žádná rodičovská práva k dítěti nemá, ačkoliv dítě s ním žije ve společné domácnosti a on se na výchově dítěte též podílí.
Pokud se v soužití dvou žen vyskytlo dítě bez otce nebo v soužití dvou mužů dítě bez matky, zpravidla to znamená, že tomuto dítěti bylo jedním z jeho rodičů upřeno jeho základní právo mít a znát druhého ze svých rodičů. Tady bych chtěla zdůraznit, že stojím na straně dětí a hájím jejich právo na to znát, kdo je jejich máma a táta. ***
