Takže já tohle vnímám jako trošku takové strašení, ale beru to kolegiálně, člověk někdy se k těm emocionálním příměrům také uchýlí. Takže já to nekritizuji, ale říkám, buďme racionální, jsme v 21. století. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Pusťme tu normu do druhého čtení.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě paní poslankyně Urbanová s faktickou poznámkou a přihlášen dál je pan poslanec Kubíček. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Barbora Urbanová: Dobré dopoledne, kolegyně, kolegové. K tomu argumentu, co bude za těch pět let, kdo si bude co přát. Tak já mám tady takovou výzvu. Pokud by někoho z vás napadlo stát za tím, že bychom to manželství rozšířili třeba na více lidí, nechť se tady k tomu přihlásí a zjistíme, kolik takových lidí tady je. Já si myslím, že to nebude vůbec nikdo. Tím pádem toto asi nehrozí za těch pět let, byť tady možná budeme v jiné sestavě. Takže prosím, neargumentujme falešně, protože to bychom mohli dělat úplně u všeho. Když schválíme, že cyklisté budou mít povinně helmy, co přijde dál? Příště schválíme, že budou mít povinně vesty a tak dále. Myslím si, že to opravdu sem do té debaty nepatří. Moc děkuju.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Kubíček a připraví se pan poslanec Dufek. Prosím.

Poslanec Roman Kubíček: Tak děkuji za slovo. No, paní poslankyně to teď rozsvítila. To je přesně to, co se nemělo stát. My se tady máme zabývat technicistně normou o tom, jestli rozšíříme pravomoce homosexuálních párů v rámci dědění, práva na informace a tak dále a tak dále, a k tomu má každý poslanec právo argumentovat, jak chce, to si nedovolím mu to zakázat, to tak prostě jako je. A myslím si, že bychom měli se oprostit od těch maličkostí - manželství, partnerství a tak dále. Pojďme vyřešit tu technicitu té normy. O tom, zda budou mít právo se sezdat, zda budou mít právo na informace, zda budou mít právo na dědické řízení, zda budou mít právo na informace z nemocnice a tak dále. A až toto vyřešíme, tak se pojďme bavit o těch malichernostech. A je to přesně obráceně. My se tady bavíme o těch malichernostech a ty podstaty, které potřebují, neřešíme. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Dufek a připraví se paní poslankyně Ochodnická. Prosím.

Poslanec Aleš Dufek: Já už nevím, jak mám být racionální. Všem se omlouvám, kterých jsem se dotkl, že jsem dal nějaký historický argument. To znamená, zůstává mi jeden argument. Prosím vás, já mám právo navrhnout zamítnutí toho návrhu či jeho vrácení na přepracování, protože se mi nechce ve druhém diskutovat o tom, jestli tohle je papír (ukazuje), a někdo jiný mi bude tvrdit, že to je dřevěná deska. Rozumíte? To manželství je vztahem mezi mužem a ženou a máme to tak v zákoně. A proč já bych měl vést diskusi o tom, že to je jinak? Protože moje přesvědčení, můj názor je v tomhle neměnný. Tak proč já bych měl tady trávit stovky, tisíce hodin o tom, že mi někdo řekne podívejte se, to je deska dřevěná?

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Nyní paní poslankyně Ochodnická, připraví se paní poslankyně Šebelová, všechno faktické poznámky. Paní poslankyně, prosím.

Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji, paní předsedající. Kolegyně, kolegové, já bych chtěla jenom zareagovat na to, co bude za těch pět let. Já díky vám všem jsem měla příležitost před čtrnácti dny absolvovat zahraniční cestu do Kanady, kde se na výboru pro sociální politiku se jedna moje kolegyně - která tu není... ano, je, Lenka Dražilová - zeptala kolegů z poslanecké sněmovny kanadské na to, co se stalo reálně, co se změnilo a co považují za pozitivní a negativní v souvislosti - interpretuji, doufám, správně - v souvislosti s manželství pro všechny, které v Kanadě bylo schváleno v roce 2003. A kolegyně a kolegové z kanadského parlamentu na nás v podstatě zůstali koukat, a vlastně dovolím si interpretovat, vůbec nepochopili, na co se ptáme. Protože pokud něco existuje dvacet let, tak už to není tématem. Nikdo nepřemýšlí nad tím, co se stalo špatně a co se stalo dobře. A myslím si a dovolím si tvrdit, že to takhle funguje v každém parlamentu, v každé společnosti a v každém státě. A byla jsem moc ráda, že jsem i díky vám měla příležitost právě tohle slyšet a zažít, protože to byla další část mých otevřených očí a jsem za to velmi vděčná.

Tak si dovolím tady říci, vážený pane kolego Dufku, prostřednictvím paní předsedající, že se nestane vůbec nic.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou, paní poslankyně Šebelová, a připraví se paní poslankyně Peštová. Paní poslankyně, prosím.

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěla zareagovat na pana zpravodaje Dufka, prostřednictvím paní předsedající, a odpovědět mu, proč bychom o tom tu diskusi měli vést. Protože se to týká každého z nás, když vezmeme naše užší rodiny nebo širší rodiny. Když přijmeme premisu, že homosexuálních občanů jsou 4 %, a když si představíme, že každá naše širší rodina má třeba 25 členů, což můžou být naši bratranci, tak statisticky vychází, že v každé takové rodině jeden takový člověk žije. Takže právě proto. I když si někteří myslíme, že to není možné, že nám se to nemůže stát, přece nám by se to nestalo... Děje se to, je to úplně normální, nemůžeme to ovlivnit. A když o tom tu diskusi povedeme a budeme ochotni se bavit, a já vás prosím, posuňme to do druhého čtení a bavme se o tom, jestli umíme najít v rámci této Sněmovny shodu, tak vlastně můžeme pomoct spoustě lidí, kteří v těch rodinách žijí, aby se cítili sebevědomí, aby se cítili dobře, aby se cítili přijatí touto společností, aby se necítili odtlačovaní, že někdo zpochybňuje jejich práva. Protože práva, lidská práva jsou opravdu jenom jedna. A za mě je to opravdu diskuse o lidských právech a je to diskuse o tom, aby měli všichni možnost volby.

Samozřejmě že ne všichni budou chtít do toho manželství vstoupit. A my jsme i připraveni v rámci diskuse v rámci druhého čtení diskutovat o tom, že možná pro někoho je ten název manželství tak nepřekonatelnou metou, že... pojďme najít jiný důstojný název. A já tady za sebe říkám na mikrofon, že také bych klidně možná raději byla celoživotní, životní partnerkou než manželkou. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová a připraví se pan poslanec Heller. Paní poslankyně, prosím.

Poslankyně Berenika Peštová: Já jsem si musela napsat jméno... Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych chtěla zareagovat na paní poslankyni Ochodnickou. Já bych tady moc tu Kanadu nevytahovala. Moje dcera před třemi lety byla v deváté třídě a studovala v Kanadě. Před třemi lety, když jsme si spolu volaly, tak mi vysvětlovala, že se v Kanadě zvedl takový fenomén, že máme tři pohlaví. Nebo respektive máme muže, ženu a "to". Před třemi lety. Já říkám, to než k nám dojde. A už je to tady! Takže mi nemáme "to", my máme ještě sedmdesát nebo kolik pohlaví. Já už jsem se v tom ztratila, já se omlouvám. Pro mě jsou jenom dvě pohlaví. Muž a žena. Tamto jsou možná nějaké pocity, nebo ten člověk se nějak cítí.

Takže říkám, já bych tady neukazovala, kdo v jaké zemi co máme, my řešíme problém tady. Rozumím, to, co řekl tady můj předřečník, pan Aleš Dufek, prostřednictvím paní předsedající, že má s tím problém, protože já mám taky problém s tím názvem. Já mám problém s tím názvem, ale nemám problém s tím vnitřkem. Já si myslím, že tady Poslanecká sněmovna je rozdělená na dvě půlky. Jedna půlka říká, mám problém s názvem, tudíž ano, musí se vyřešit název. Protože zřejmě tady asi tu shodu nenajdeme a asi je nás většina, která má problém s tím (důrazně) manželstvím pro všechno. Bude se to jmenovat, mně je to jedno, přátelství, partnerství, partnerství lásky, já s tím nemám problém. S tím absolutně nemám problém.

Myslím si, že kde se tady Sněmovna bude štěpit, to jsou ty děti. To bude další velký problém. Ale určitě shodu najdeme všichni v tom, že chceme, aby po sobě dědili, aby měli přístup na svoje informace, aby měli vdovský důchod, který máme my. Tak rozumím tomu, žijí spolu. To jsou věci, myslím, že na tomto najdeme napříč shodu. Tady asi se hádat nebudeme a nebude tady nic, co by nás štěpilo.

Takže jediné dva problémy, které tady jsou, a ty vidím a identifikovala jsem je, je název a pak jsou to ty děti. To jsou dva problémy. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) A to, co říkal... Já se ještě přihlásím.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Heller a připraví se pan poslanec Novák. Pane poslanče, prosím.

Poslanec Šimon Heller: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu jen krátce reagovat na kolegyni Šebelovou, potažmo na kolegu Dufka. Tady bylo rozebíráno počet procent a podobně. On to tady opakovaně Aleš Dufek, kolega Aleš Dufek, to tady opakovaně řekl. Já jsem z Jihočeského kraje, to je mimochodem zemědělský kraj, prostě u nás na jihu Čech je hovězí hovězí, kuřecí je kuřecí. Všechno má svoje názvy. Pro mě manželství vždycky zůstane svazkem mezi mužem a ženou. Tak to prostě pro mě je. ***