(19.10 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Důležitou informací je i to, že toto předdohodnuté nařízení o řízení azylu a migrace by mělo po jeho schválení nahradit stávající dublinská nařízení, tedy takzvané Dublinské dohody, které na území Evropské unie upravují azylové a migrační záležitosti dnes a jsou s určitými výhradami poměrně vyvážené. Druhou věcí je to, že některé členské státy je dlouhodobě nedodržují, ale to už je jiná věc, to mají řešit příslušné soudní orgány, například Soudní dvůr Evropské unie a podobně, ale určitě to není důvod k jejich překotné změně, která je navíc naprosto jednoznačně změnou k horšímu. Dublinské dohody například říkají, že migrant do Evropské unie musí žádat o azyl v takzvané první bezpečné zemi, do které v rámci unie vstoupí, a že povinnost v tomto azylovém řízení rozhodnout má právě tato jedna země a nikdo jiný. Tento princip má být nyní mimo jiné úplně zbourán.
Co má obsahovat v minulém týdnu navržený nový mechanismus povinné solidarity? Povinné solidarity! Nikdy jsem neslyšel, že solidarita je povinná. Solidarita by měla být dobrovolná. A my bohužel si na ni budeme muset asi půjčovat, což je vpravdě orwellovský termín: povinná solidarita. Zapamatujte si to. Několik věcí včetně takzvaného přemístění, což je v podstatě jen synonymum pro přesun migranta do jiné členské země Evropské unie na základě početních kvót. Takže nejde tak docela o konec migračních kvót. Je fakt, že povinnou... Tak jak nám říká pan ministr Rakušan. Je fakt, že povinnou, tedy nařízenou, nadiktovanou solidaritu bude možné projevit i jinak, například finančním příspěvkem ve výši v přepočtu bezmála půl milionu korun na jednoho přemístěného migranta, nasazováním personálu nebo opatřeními zaměřenými na budování jakýchsi blíže neurčených kapacit. Takže když nebudeme mít peníze nebo odmítnou naše kapacity nebo nasazování personálu, tak budeme muset přijmout migranty.
A kvóty zde dle textu návrhu opravdu budou, pane ministře Rakušane, v podobě existence minimálního ročního počtu přemístění z členských států, v nichž většina osob vstupuje do Evropské unie, tedy takzvaných států na vnější hranici Unie, do těch členských států, které jsou méně vystaveny takovým příchodům, což je Česká republika. Protože jsme se tomu bránili. Roky jsme se tomu bránili, dělali jsme všechno pro to, abychom tady neměli muslimské imigranty. Takže tím, že jsme se bránili a nemáme tady téměř nikoho, tak přichází doba, kdy nám to Evropská unie nařídí anebo budeme muset po nějaké době pěkně platit. Tento počet, tato kvóta je stanovena na 30 000 migrantů ročně, zatímco minimální roční částka na zmíněné finanční příspěvky se stanoví na 20 000 eur za jedno přemístění, přičemž obě tato čísla mohou být v případě potřeby zvýšena.
Mimochodem, zděšení budí i to, že tyto finanční příspěvky nebudou směřovat k zemím zasaženým nejvíce ilegální imigrací, ale do speciálně vytvořeného fondu, který bude spravovat Evropská komise. Tak co se s těmi penězi bude dít? Použijí se na různou podporu další imigrace? Co se s nimi bude dít? To nikdo z nás neví.
V návrhu rovněž figuruje termín kompenzace převzetím odpovědnosti jakožto druhostupňové solidární opatření ve prospěch členských států využívajících tuto solidaritu. To má znamenat, že přispívající členský stát, například Česká republika, převezme odpovědnost za posouzení žádosti o azyl osob, které by za normálních přirozených okolností a za současného právního stavu podléhaly předání do odpovědného členského státu dle zmíněných Dublinských dohod, tedy do toho, do kterého vstoupily jako první. A pozor, tento systém se stane povinným, pokud přísliby přemístění nedosáhnout 60 % celkových potřeb identifikovaných Radou Evropské unie pro daný konkrétní rok anebo nedosáhnou počtu stanoveného nařízení, tedy 30 000. To znamená 30 000 je minimum. Tedy nemáme až tak moc na výběr a ani na zaplacení půlmilionového výpalného za jednoho ilegálního migranta nás nezbaví povinnosti vyřizovat v České republice za peníze českých daňových poplatníků žádosti o azyl lidí, kteří přišli do jiné země a nežádají o azyl u nás. Naše policie, zpravodajské služby a soudy asi mají málo práce a hodně peněz, tak jim pan ministr Rakušan přihrál ještě tento zajímavý džob.
Zastánci této nové migrační dohody říkají, že jde o férový, korektní a vyvážený text, který nám zachovává možnost volby. Ale jaké volby? Ano, zde musím souhlasit, ona povinná solidarita je, metaforicky řečeno, volbou, tedy jakýmsi výběrem mezi smrtí oběšením, zastřelením nebo na elektrickém křesle. To znamená, můžete si vybrat ze všech špatných řešení.
Tolik zatím k obsahu dohody, která je pro naši zemi jednoznačně nevýhodná a škodlivá. Teď k jejím dalším souvislostem, respektive k důležitým souvislostem naší podpory této dohodě, k hlasování ministra Rakušana pro tuto dohodu.
Jak už bylo řečeno, Česká republika tuto dohodu v osobě ministra Rakušana, který k tomu neměl mandát výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny ani Poslanecké sněmovny jako celku a hlavně k tomu neměl sebemenší mandát od českých občanů, podpořila jako jediný stát Visegrádské čtyřky. Maďarsko a Polsko byly proti a Slovensko se zdrželo. Takže pan Rakušan zvedl ruku a říká: Jasně, pojďte, my jsme připraveni na povinnou solidaritu. Ano, ani Slovensko, přestože tam je nyní dočasně u moci liberální, dost progresivistická úřednicko-prezidentská vláda, pro tuto dohodu aktivně nehlasovalo. Je to tedy zcela jistě z naší strany zrada na společném postupu a na strategii spolupráce zemí Visegrádské čtyřky, která je naším výsostným národním zájmem a základem jakékoliv představitelné rezistence, tedy odolnosti, vůči šíleným závazným legislativním opatřením Evropské komise a Evropské unie, ať už se týkají Green Dealu, nebo čehokoliv jiného.
Současná česká vláda tuto klíčovou formu naší mezinárodněpolitické spolupráce postupně a cíleně rozbíjí, což je podle mého názoru zásadní chyba, ať už z pragmatického hlediska, jelikož pokud proti nějakému návrhu v rámci Rady ministrů zemí Evropské unie hlasuje přesně definovaný počet států, mohou vytvořit takzvanou blokační menšinu a přijetí takového návrhu zabránit. Anebo i z dlouhodobého strategického hlediska, protože partneři z Visegrádské čtyřky si poté, co je tato současná česká vláda několikrát zradila, napříště důkladně rozmyslí, zda nás v orgánech Evropské unie svým hlasováním podpoří, a to v budoucnu budeme potřebovat. No, já myslím, že asi nepodpoří. Je to ze strany vlády Petra Fialy škodlivá a krátkozraká politika.
Slovenský ministr vnitra Ivan Šimko, který se při hlasování o dohodě zdržel, mimo jiné prohlásil, že pro Slovensko jsou některá její ustanovení těžko akceptovatelná a politicky neprůchodná, a to i po úpravách textu. Polský ministr vnitra Bartosz Grodecki k dohodě prohlásil, tedy k migračnímu paktu, že Polsko odmítá platit pokuty za to, že hromadně nedováží do Evropy migranty. Tím je velmi lapidárně a přesně shrnuta podstata nového unijního migračního paktu. ***
