(16.50 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Návrh na konání referenda musí obsahovat konkrétní otázku nebo otázky k téže věci, o níž se má v referendu rozhodnout. Návrh na konání referenda se podává prezidentu republiky. Tak to jsem říkal, to je ten článek číslo 4, který my měníme, respektive to je ta naše novela ústavy.
Tak pojďme teda k čl. 5: Ústavní soud posoudí, zda je návrh na konání referenda v souladu s ústavním pořádkem a také se zákonem o provádění celostátního referenda podle čl. 1. No tak to už jsme říkali, to já jsem říkal, teď to vlastně rekapituluju, že pochopitelně aby někdo neříkal, že otázka na to referendum není v souladu s ústavou nebo s ústavním pořádkem, tak je to potřeba posoudit. Znovu říkám, jsou to ty typy, kdyby náhodou, ale to, předpokládám, nikdy nebude, ale musíme to dát do toho návrhu zákona, třeba kdyby někdo chtěl dávat otázku typu - smí se vraždit nebo smí se loupit? A takovýhle. Tak samozřejmě to není v souladu s ústavním pořádkem, takže to je tam jasné, to tam musí prostě být.
A jak jsem říkal, tak v tom čl. 5 opět jsme velmi vstřícní, protože říkáme, že navrhuje-li to konání referenda občan, navrhující občan, potažmo občané, tak předloží návrh na konání referenda k posouzení Ústavnímu soudu, podpoří-li petici podle čl. 4 aspoň 50 000 občanů České republiky, kteří ke dni podpisu dosáhli 18 let. Jo, takže to, co tady říkáme, to je taky myslím hodně vstřícný návrh. A schválně jsem to tam dal, protože samozřejmě abychom nenechali občany sbírat 250 000 podpisů, a pak se ukáže, že Ústavní soud řekne, že ta otázka není v souladu s ústavním pořádkem, tak to by bylo špatně. Takže jsme to tam dali tak, aby když se sesbírá 50 000 podpisů, tak je jasné, že ta otázka zajímá poměrně hodně lidí, to se nechá posoudit Ústavním soudem a samozřejmě může se v tom sběru hned pokračovat, nebo se může pokračovat tak jako tak, ale že bude ta jistota, že to referendum určitě proběhne. Jinak návrh k Ústavnímu soudu lze podle toho našeho návrhu podat do 12 měsíců od zahájení sběru podpisů pod peticí.
Navrhuje-li konání referenda Parlament České republiky, předloží předseda Senátu návrh Ústavnímu soudu neprodleně po jeho schválení oběma komorami. Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl vysloven nesoulad návrhu na konání referenda s tímto ústavním zákonem o celostátním referendu nebo zákonem o provádění celostátního referenda podle čl. 11 tohoto ústavního zákona, brání vyhlášení referenda prezidentem republiky. To myslím, že je úplně logické, k tomu se snad nedá už nic dodat. Prostě když to bude protiústavní, nebude to v souladu s ústavou, tak logicky to konstatuje Ústavní soud, a pak nemůže být vyhlášeno referendum, to je myslím zřejmé. Ale to se týká třeba těch otázek, o kterých jsem hovořil. Lhůta pro rozhodnutí Ústavního soudu byla stanovena nejdéle na 6 měsíců od podání návrhu. K tomu jsem mluvil právě proto, aby třeba Ústavní soud nemohl zamezit tomu referendu, tak je tam daná přímo lhůta, do které musí rozhodnout.
K tomu článku 6, který se týká té naší novely ústavy, o tom tady od začátku hovořím, tak prezident republiky vyhlásí referendum do 30 dnů ode dne, kdy se rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl vysloven soulad návrhu na konání referenda s tímto ústavním zákonem, zákonem podle čl. 1 (11?), stalo vykonatelným.
No a potom samozřejmě tady řešíme i přípravu toho referenda, to znamená, aby to proběhlo všechno řádně a po všech stránkách komfortně (konformně?). Takže aby byl vytvořen potřebný časový prostor pro řádnou přípravu referenda s tímto ústavním zákonem a zákonem podle čl. 11 se stalo vykonatelným... Tak aby byl vytvořen potřebný časový prostor pro řádnou přípravu referenda a současně bylo zajištěno, že referendum se uskuteční v přiměřené době od jeho vyhlášení, tak navrhujeme, aby se referendum konalo nejdříve 90 dnů a nejpozději 180 dnů ode dne, kdy ho prezident republiky vyhlásil. Takže nejdříve 90 dnů, aby ti organizátoři referenda, ti, kteří organizují referendum, ti, kteří sesbírali ty podpisy, měli tři měsíce čas, aby zorganizovali samozřejmě tu, nechce se mi říct slovo kampaň, ale aby dokázali dostatečně informovat ještě občany o těch záměrech, aby si mohli třeba v celé republice udělat informační kampaň, o čem to referendum bude, a tak dále, a tak dále, takže aby byl dostatečný časový prostor, aby to rozhodnutí v referendu bylo, aby v něm co nejvíce byl otisk toho mínění občanů České republiky. Takže neuspěchat to úplně, protože pak by právě ty výsledky mohly být třeba ať k nespokojenosti petentů, nebo k nespokojenosti odpůrců a všech. Takže i tady vlastně tímhletím parametrem vycházíme vstříc odpůrcům referenda, kteří si tady vymýšlí různě, když říkají, že občané nejsou kompetentní a že lidé nemají informace, a vymýšlí si různé takovéhle zástupné výmluvy - ti lidi, co nechtějí referendum, myslím tady ti politici, kteří nechtějí referendum, to znamená politici Fialovy vládní pětikoalice. Právě proto my ten náš návrh máme tak napsaný, abychom i těmto výtkám, i těmto argumentům vyšli vstříc a aby byl dostatečný čas i na tu informační kampaň, aby všichni věděli, o čem se bude hlasovat, a ten, kdo chce, tak aby se mohl informovat.
Stejná situace je pochopitelně taky u voleb. To mimochodem taky, když to zmíním, ti odpůrci referenda, ti politici - mluvím o politicích, o těch, co nechtějí referendum - tak říkají ti politici, jsou to samozřejmě politici vládní pětikoalice - tak ti říkají, že přece občané nejsou tak kompetentní. Já jsem to slyšel při tom různém projednávání i v minulém volebním období. Že občané nejsou kompetentní prý, aby rozhodovali o nějaké otázce. No tak větší aroganci jsem snad ještě neslyšel a větší, hloupější vyjádření. Takže politikům vyhovuje, těm elitám, té vládnoucí elitě à la pětikoalice, že když jdou občané k volbám, tak přece rozhodují o volebních programech třeba dvaceti stran nebo třiceti stran, každý volební program je prostě napsaný, já nevím, na deset, na dvacet stran, možná i víc. A politici - opět jsem u toho - když chtějí být sami zvoleni těmi občany, tak vlastně akceptují to, že občan má přehled o volebních programech dvaceti třiceti stran, každý ten volební program je na dvacet třicet stran, myslím jako stránek, no a že vlastně občan prostě tu informaci má. Já s tím souhlasím, ano, má ji, občan je kompetentní, je to tak. Ale když se jedná o referendum, tak najednou ti stejní politici říkají, že občan kompetentní není, přitom se rozhoduje o mnohem menším rozsahu informací, rozhoduje se jenom o jedné otázce, to znamená o jedné otázce v podstatě třeba z dvacetistránkového programu politické strany. Takže vlastně ti lidé, ti politici, co jsou proti referendu, si vlastně přímo protiřečí už v tom, jak se zaplétají do těch argumentů, aby tady nějaké referendum nebylo, protiřečí si, protože říkají, že vlastně občan je kompetentní rozhodnout o desítkách stran programů desítek politických stran, ale prý už není kompetentní rozhodnout o jednom programovém bodu. To je přece nesmysl. Je to přesně naopak. Rozhodnutí v referendu je z tohoto pohledu přece jednodušší pro občana. Rozhodně. Takže by bylo dobré, kdybyste z občanů prostě nedělali hlupáky. Občané prostě jsou inteligentní a uměli by hlasovat v referendu a umí se dobře rozhodnout. To si prostě myslím já. ***
