(15.20 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
No jasně. Tak to říkají strany vládní pětikoalice v jednom šiku: nechceme referendum, nechceme žádný zákon o referendu. Hnutí ANO říká, že chce referendum, ale bez možnosti hlasovat o mezinárodních smlouvách, což je samozřejmě taky problém. To znamená, že se nemůže hlasovat v podstatě o těch nejzásadnějších věcech.
Ale my chceme, a tady to samozřejmě přímo píšu do návrhu zákona, že rozhodnutí přijatá v referendu jsou závazná. My chceme závazné referendum. Takže ne žádné takovéto kosmetické, jen tak, žádné divadýlko, to nechceme. My chceme, pakliže občané v referendu rozhodnou o nějaké otázce, tak aby to bylo závazné pro všechny orgány i osoby, včetně Poslanecké sněmovny a Senátu, a jejich změna nebo zrušení jsou možné pouze na základě rozhodnutí v referendu, zrušení těch rozhodnutí na základě referenda. Aby se nemohlo stát, což vy typicky, úplně si to umím představit u Fialovy vládní pětikoalice, že občané, úplně vidím přesně, jak by to bylo, úplně to vidím před očima, že občané by rozhodli v referendu, že nechtějí cizí základny v České republice, cizí vojenské základny, a úplně už vidím paní ministryni Černochovou a paní Pekarovou v jednom šiku z TOP 09, jak řeknou, kašlem na lidi, ale tady ty základny stejně budou. Úplně to vidím před očima, protože takhle by to bylo, je mi to úplně jasné. Ale i premiéra Fialu takhle vidím před očima. Toho úplně vidím, protože ho znám a prostě čtyři roky jsem tady vedle něj seděl, a to je prostě přesně tak. Takže proto je tady uvedeno, že to je závazná, že jsou ta rozhodnutí závazná a že ta rozhodnutí v referendu by šlo změnit pouze na základě rozhodnutí v referendu, aby nemohlo dojít k tomu, že právě ty vládnoucí elity, které kašlou na občany, tak aby to nemohly hnedka v podstatě arogantně změnit svojí vládní většinou. A vychází to pochopitelně z toho předpokladu, že tuto zemi vlastní občané, nikoliv politici.
A dále tady píšeme, že vláda rozhodnutí přijaté v referendu v rámci své působnosti provede, nebo zajistí jeho provedení. To je tady správně. Dále tady píšeme, že pokud se podle tohoto ústavního zákona koná referendum k vyslovení souhlasu s ratifikací nebo s odstoupením od mezinárodní smlouvy, nahrazuje souhlas v takovém referendu vyslovený souhlas Parlamentu. No to je přesně ono. To je přesně ono. Takže to je přesně ono. A to ještě v době podání by mě ani nenapadlo, kdo tady bude, co tady bude předvádět Fialova vláda, to znamená o nás bez nás, o nás bez občanů, o amerických základnách v České republice. Takže přesně tady to uvádíme. Vidíte, že to tady máte úplně na zlatém podnose. A znovu vás vyzývám, vyzývám Fialovu vládní pětikoalici i hnutí ANO, umožněme prosím společně referendum o cizích základnách v České republice. Pojďme pro to prosím hlasovat.
Konání referenda ve stejné věci. To tady taky upravujeme právě proto, aby se dokola nemuselo, aby se třeba nekonalo referendum za rok úplně na stejnou otázku, nebo za půl roku, to samozřejmě nemá logiku úplně, takže píšeme, aby to bylo opět konformní: Ve stejné věci se může referendum konat nejdříve po uplynutí tří let ode dne oznámení výsledku hlasování v předchozím referendu. Protože když už o tom občané jednou rozhodnou v referendu, tak asi nemá logiku, aby to stejné referendum bylo za půl roku, že jo, to je myslím zřejmé. A samozřejmě píšeme, že podrobnosti o konání referenda, že upraví zákon, že zákon upraví prostě prováděcí zákon, ještě upraví další podmínky výkonu práva hlasovat v referendu, způsob ověření správnosti údajů na petici podle čl. 4, jakož i podrobnosti navrhování, vyhlašování a provádění referenda, oznamování rozhodnutí přijatého v referendu a soudního přezkumu ve věcech referenda.
To jsem v podstatě teď probral, o co tady jde, jako co tedy vlastně navrhujeme a proč to navrhujeme. Jako ta změna v podstatě, co se týče ústavy, tak není, co se týče počtu slov nebo nějakých vět, tak opravdu ta změna je velmi minimální, v podstatě měníme ten čl. 12 ústavy, kdyby se na to někdo ptal, který článek se tedy vlastně mění, anebo co se děje vlastně, nebo jak to tam vlastně přesně zamýšlíme. Sice ten zákon je v systému, ale pochopitelně chápu, a tomu zase plně rozumím, že nemáte čas procházet každý ze stovek zákonů, které jsou vložené v systému, to je jasné, to nikomu nevyčítám.
Takže samozřejmě my v tom § 10 odst. 2 za slova "daného v" vkládáme slovo "celostátním", v čl. 40 se za slova "volebního zákona" vkládají slova "zákona o provádění celostátního referenda", v čl. 62 se na konci písmene k) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno l), které zní: vyhlašuje celostátní referendum a oznamuje jeho výsledek. Dále tady nahrazujeme různá slova, různá jako "a" a takový tyhlety, aby to mělo logiku. Ale tady se vkládá třeba celá věta do ústavy čl. 87: "Ústavní soud dále rozhoduje o souladu návrhu na konání celostátního referenda s ústavním zákonem o celostátním referendu a se zákonem vydaným k jeho provedení." Tady je nějaké přečíslování odstavců a potom samozřejmě to tady ještě různě upřesňujeme. A samozřejmě bychom chtěli, aby ten návrh zákona nabyl účinnost co nejdříve a aby samozřejmě už mohl fungovat.
Podívejme se tedy teď na důvodovou zprávu k tomuto zákonu. Jako tu jsme samozřejmě sepsali široce, protože to odpovídá významu toho zákona a té důležitosti. Důvodová zpráva - když se podíváme na obecnou část, co tam všechno píšeme, tak se jedná o zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku. Předkladatelé - my jako SPD navrhujeme tento zákon s přesvědčením, že přijetí referenda jako běžně užívaného institutu povede ke kvalitnější demokracii v České republice. Podmínkou je, aby otázka v referendu byla co nejméně omezená a možnosti přímého rozhodování občanů byly co možná nejširší.
Od 1. 1. 1993 Česká republika postrádá zákon o obecném referendu, ačkoliv k němu čl. 2 odst. 2 ústavy nepřímo vyzývá. Česká republika je přitom jednou z mála evropských zemí, které ve svém právním řádu obsažen zákon o referendu nemají. Ústavní listina z roku 1920 sice institut referenda znala, ale zákon o obecném referendu, který měl § 46 ústavy z roku 1920 provést, byl jako vládní návrh zákona Národním shromážděním zamítnut. Vzhledem k tomu, že zákon, který ústava z roku 1920 předpokládala, nebyl nikdy schválen, nemohlo být ani žádné obecné referendum realizováno. Určitý prostor pro uplatnění přímé demokracie v podobě referenda poskytlo až ustanovení čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho reálným naplněním se stal ústavní zákon č. 327/1991 Sb., o referendu, podle něhož mohly být v referendu občanům České a Slovenské Federativní Republiky předloženy k rozhodnutí jen zásadní otázky formy státoprávního uspořádání České a Slovenské Federativní Republiky, přičemž o návrhu na vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky z České a Slovenské Federativní Republiky bylo možno rozhodnout jen referendem. Referendum mohlo být tehdy vypsáno jen v tomto jediném a velmi specifickém případě, přičemž tato právní úprava nakonec nebyla realizována.***
