Můj soukromý pocit hraničí s přesvědčením, že vláda vyhlásila důchodcům válku. Shrnul jsem tedy fakta o tom, jak na tom ve skutečnosti jsou důchodci v České republice, a za chvíli vám je přednesu. Věřím, že pro vládu naší země to není dobrá vizitka. Nedávno proběhlá valorizace důchodů byla jen jiný výraz pro doslovné okradení našich seniorů. Pokud někdo namítá, že senioři dostali přidáno, měl by také uvést, že jejich legální nárok byl více než dvojnásobný. Při samotném schvalování této podle mne krádeže si navíc vláda udělala z české legislativy trhací kalendář. Nárok na vyšší valorizaci důchodů vznikl našim seniorům již v lednu tohoto roku. Vláda ovšem jako již tradičně zaspala a počala to řešit několik týdnů poté. Kromě zneužití institutu stavu legislativní nouze tak musela prolomit i zákaz retroaktivity zákona. Samotné projednání, nebo spíše neprojednání návrhu zákona, který vládní koalice protlačila i za cenu několikanásobného porušení jednacího řádu Poslanecké sněmovny, pak občané měli možnost vidět na vlastní oči. Koalice odhodila veškeré zábrany a zákon přijala právu, morálce i našim oprávněným námitkám navzdory. Zcela zjevně zoufalá a nekompetentní vláda hledá možné úspory všude kromě tam, kde by je měla hledat nejvíce. U sebe, svých politických náměstků, zbytečných úředníků, přebujelého státního aparátu, plateb solárním baronům nebo u zdanění nadnárodních korporací se zahraničním vlastníkem. Místo toho obere ty, kteří se nemohou bránit, naše seniory.

Navrhovaná důchodová reforma v nastaveném trendu jen pokračuje. Podle ministrů by se zřejmě problém vyplácení důchodů dal vyřešit i tak, že se jich téměř nikdo nedožije. Výjimky, které odmítnou zemřít v práci, pak dostanou pouze almužnu. K tomu bych rád podotkl, že navrhovaná hranice odchodu do důchodu 68 let je podle mne nemravná a v mnoha profesích i zcela nereálná. Dalším palčivým problémem je obří selhání na straně Ministerstva práce a sociálních věcí, které nezvládá vyřizovat žádosti o důchod, případně je zavčas přiznávat a vyplácet. Vládě zkrátka nestačí, že důchody neoprávněně snížila, ona je mnohdy nevyplatí vůbec. Problém začíná narůstat do hrozivých rozměrů. Občanů čekajících na svůj důchod je již více než 25 000. To vše v momentě, kdy cena potravin a ostatního zboží trhá rekordy a seniorům chodí vyúčtování energií a vody. Vláda slíbila, že nenechá nikoho padnout. Nyní jsou v zoufalé situaci desetitisíce občanů. A co dělá vláda? Vymlouvá se na vysoký počet žádostí o důchod. Ministerstvo s tím prý nepočítalo. Musím říct, že se stydím. Stydím se za vás, kolegové, kolegyně z vládní koalice.

Dovolím si připomenout příběh, jeden z tisíců, který jsem nedávno zmínil i na jedné ze sociálních sítí. Na setkání s občany se mi jeden čerstvý důchodce svěřil se svým, jak on říká, nekonečným důchodovým příběhem. O důchod si zažádal v listopadu loňského roku. Nárok mu byl přiznán v prosinci, nicméně ještě v den setkání, což bylo v květnu, stále neměl důchodový výměr. Jak sám říkal, jednou za měsíc si cvičně zaběhl na sociálku, aby se tam dozvěděl stále stejnou odpověď: ještě nic. Po půl roce. Jak podotkl, prý ho aspoň utěšovali slovy, že zdaleka není jediný. Ano, není jediný. Situace se týká již zmíněného neuvěřitelného počtu asi 25 500 občanů, kteří si zažádali o důchod, a buď jim nebyl v zákonné lhůtě vůbec přiznán, nebo čekají na výměr, případně na výplatu. Zákonná lhůta 90 dní tak byla v některých případech překročena více než dvojnásobně. Desítky tisíc lidí se tak ocitly bez prostředků. A jaká je omluva vlády? Počty žádostí jsou vysoké, pobočky je nestíhají vyřizovat. Jedná se o naprosté selhání Ministerstva práce a sociálních věcí. Na to prostě neexistuje žádná omluva. Jen a pouze vaší povinností, milá vládní koalice, je zajistit, aby byl zákon o důchodovém pojištění dodržován a aby důchody byly přiznávány a vypláceny včas. Toto mají občané právo požadovat. A pokud to neumíte zajistit, měli byste odstoupit.

Tak tedy fakta, která jsem zde postupně uvedl, jsou jedním slovem mrazivá. Vláda ožebračila stávající důchodce, těm novým nechce přiznat důchod, případně má děsivé zpoždění s jeho výplatou. Nynější mladá generace se velmi pravděpodobně důchodového věku vůbec nedožije. Důchody jsou nízké, ceny zboží a zejména potravin obří, léky nejsou k sehnání. A když si zoufalí lidé stěžují na drahotu, pošlou je zástupci vládní koalice nakupovat do Polska. Věřím, že důchodci například z Prahy tyto knížecí rady po zásluze ocení. Rušení poboček Pošty, kam si naši senioři chodí pro své důchody, jsou již jen takovou třešničkou na dortu. Proto pokud čtu o takzvané mezigenerační solidaritě, mívám velmi rozporuplné pocity. Prosím vás, jak mají být naši důchodci solidární, když mnoho z nich balancuje na samé hranici chudoby? Jak mohou být solidární, když inflace požírá jejich již tak nízké úspory a příjmy? Jak mohou být solidární, když je vláda obrala o to, co jim po právu náleželo, a desítkám tisíc důchody nepřišly vůbec? Tito lidé celý život tvrdě pracovali a celý život odváděli sociální důchodové pojištění. Spořili si na svůj vlastní důchod, aby je pak někdo obral a navíc jim tvrdil, že jsou jen vyžírky, které ožebračují stát a svoje děti a vnuky. Je mi zle z podobných nechutných tvrzení jejich autorů. Je mi zle z této vlády a i neúcty k našim seniorům. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Je tady jedna faktická poznámka, pan poslanec Vít Vomáčka. Prosím.

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, musím reagovat na svého kolegu pana Hrnčíře, prostřednictvím předsedajícího. Vy jste říkal, pane kolego, že vládní koalice, pětikoalice štěpí společnost. Mám to brát tak, že vy jako SPD ji tmelíte? Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Milan Wenzl, připraví se pan poslanec Karel Rais, řádně přihlášení do obecné rozpravy. Pan poslanec Milan Wenzl není v sále. Pan poslanec Karel Rais je přítomen. Připraví se paní poslankyně Lenka Knechtová. Prosím.

Poslanec Karel Rais: Vážený pane předsedo, děkuji. Vážené poslankyně, vážení páni poslanci, kolegové a kolegyně, dovolte mi, abych se vyjádřil ke změnám obsaženým v návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 155 o důchodovém pojištění, který předložila vláda jako sněmovní tisk 458. Nebudu návrh nazývat reformou, protože je pouze částí změn, které vláda plánuje v Poslanecké sněmovně schválit. Další část je obsažena v takzvaném konsolidačním balíčku, ale ani tam obsažené změny bych nenazýval důchodovou reformou. Jedná se spíš o pouhé škrty v důchodech.

Řada argumentu zde již zazněla a ještě zazní. Rád bych se ale podíval tady na tuto problematiku v kontextu školství a důchodů, které pobírají učitelé ať již základních, středních, či vysokých škol. Jedná se o moje domovské teritorium a navíc jde o skupinu obyvatel, která se zásadním způsobem podílela na formování vzdělání v České republice. Učitelé od základních až po vysoké školy celý život vychovávali odborně i jinak celé generace a měl by jim za tuto službu být zajištěn důstojný důchod. Srovnám-li například pozici českého důchodce, který celý svůj tvůrčí život strávil na vysoké škole, s jeho kolegou z Velké Británie, vidíme obrovské rozdíly. Samozřejmě část je daná již předem v některých základních rozdílech sociálního pojištění v obou zemích. Podle České správy sociálního zabezpečení byl průměrný důchod v prosinci loňského roku 18 061 korun. Největší počet důchodců však pobírá důchod mezi 14 a necelými 15 tisíci korunami, jak mám tedy z médií informaci. Neexistuje žádná statistika, která by říkala, jak velké důchody pobírají učitelé, mimo jiné proto, že i mezi nimi jsou rozdíly s ohledem na jejich příjmy před odchodem do důchodu. Ale lze celkem spolehlivě odhadnout, že ve většině případů se budou nacházet někde ve středu nebo v nižších částkách vyplacených důchodů. Průměrný pedagog základního či středoškolského vzdělání by tak mohl mít důchod mezi 12 až 16 tisíci korunami. Nejedná se tedy o velké peníze.

Změnami, které vláda navrhuje přijetím sněmovního tisku, však bude pro futuro docházet k tomu, že růst důchodů se bude zpomalovat. Dojde k poklesu důchodů ve vztahu k průměrné mzdě. Životní úroveň důchodců bude proto nadále klesat. V okamžiku odchodu do důchodu klesne novému důchodci životní úroveň dramaticky, později řeknu v podstatě o 50 %, ale i tato se bude dále snižovat, protože valorizace důchodů nebude již reflektovat růst mezd z poloviny, ale pouze z jedné třetiny, což je právě ta změna, která si myslím, že je proti důchodcům. Přitom na růst mezd reaguje zpravidla i růst cen na trhu. Relevantním ukazatelem růstu cen, který bude zohledňován ve valorizaci penzí, nebude již navíc inflace plošná, tedy inflace, která se dotýká růstu cen všech komodit ve společnosti, ale pouze inflace, která se týká životních nákladů domácností důchodců. Tím se skupina důchodců bude opět vzdalovat životní úrovni pracujících. Z důchodců se tak budou čím dál tím více, čím déle budou v důchodu, stávat osoby na okraji společnosti, což je absurdní.***