(15.30 hodin)
(pokračuje Petr Fiala)
Nemohu ani souhlasit s tím, že se ta daň zvýší dvojnásobně. V některých případech ano, v jiných případech ne, protože to souvisí s tím, jak je uplatňován v které obci ten koeficient. My vlastně nezasahujeme do místního koeficientu, ale zavádíme státní část daně, která bude stoprocentním příjmem státu. Zatím je to tak, že pro stát je tato daň ztrátová v tom smyslu, že její správa, kterou vykonávají finanční úřady, stojí 1,2 miliardy korun ročně, inkaso je stoprocentním příjmem obcí. Ten příjem zůstane, obecní rozpočty to nijak nepoškodí, ale my budeme mít díky tomu více prostředků ve státním rozpočtu. Pro občany se jedná o navýšení zpravidla ve stovkách korun ročně. To je taky potřeba říct.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím pana poslance, jestli má ještě zájem s doplňujícím dotazem? Máte slovo.
Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za vaše odpověď, pane premiére. Opravdu si myslíte, že tento návrh není asociální vůči našim slušným a pracujícím občanům, kdy většina z nich ještě své nemovitosti splácí a zároveň se musí vyrovnávat s vysokou inflací a s vysokými cenami energií a potravin? Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan premiér bude reagovat.
Předseda vlády ČR Petr Fiala: A současně stát musí mít prostředky na to, aby mohl lidem, kteří tu pomoc potřebují, pomáhat, stát musí mít prostředky na to, aby mohl dělat takové věci, jako je zastropování cen energií, stát musí mít prostředky na to, aby měl kvalitní školství, aby měl dobrou dopravní infrastrukturu, všechno, co po něm občané požadují.
Ale abychom si opravdu udělali představu, co to navýšení daně znamená a zda to opravdu zatíží nějakou rodinu tak, že si s tím neporadí, tak si představme, co to znamená v praxi. Průměrný byt 70 metrů čtverečních v Brně - dnes platí majitel takového bytu zhruba 600 korun ročně, když je tam ten koeficient základní. Dnes kdybychom zavedli novou daň, zaplatí 1 200 korun ročně, 600 korun za celý rok. V Praze byt Praha 1 daň 1 700 korun ročně, nově 2 500 korun. V Ostravě, v Plzni se daň liší podle městských částí, v obou městech maximálně může dosahovat 770 korun, nově zhruba 1 450. Uvádím to na příkladu 70metrového bytu a uvádím částky, které zaplatí majitel tohoto bytu za rok. A musíme si uvědomit, že uplatňuje-li třeba místní obec koeficient ve výši 3, inkasuje trojnásobek základní sazby a zavedením státního příspěvku vzroste ta daň o třetinu, čili ne ve všech případech bude dvojnásobná, ale na konkrétních číslech jste viděli, kolik to bude konkrétního majitele stát.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím dalšího přihlášeného, a to je pan poslanec Oldřich Černý.
Poslanec Oldřich Černý: Děkuju za slovo, pane předsedající. Obracím se na vás, pane premiére, v souvislosti s vaší nedávnou cestou po Asii, kdy jste mimo jiné zavítal i do Indonésie. Ve svém prohlášení jste hovořil o dojednání spolupráce pro české firmy. To je zcela v pořádku. Ale protože máte také odpovědnost za chod České republiky, zajímalo by mě, jestli jste jako premiér naší země také jednal i o té opačné spolupráci?
V krátkosti vám to vysvětlím. Prohlédl jsem si tam i projekt výstavby nového hlavního města, které má být osmkrát větší než Praha. Přestože výstavba začala teprve v loňském roce, má být dokončena výstavba těch nejdůležitějších vládních budov a bydlení pro prvních 60 000 úředníků s rodinami k významnému datu té země - k 17. srpnu příštího roku. To je rok a dva měsíce. Vzhledem k tomu, jakou rychlostí pokračuje, se přímo nabízí otázka pomoci právě těch jejich odborníků, třeba ohledně dobudování komunikací České republiky. Nedobudovaná páteřní síť dálnic, nevyhovující stav silnic první a druhé třídy, žalostný stav trojek, po kterých se mezi obcemi téměř nedá jezdit, to je realita České republiky. Modernizace D1, která je v porovnání s indonéským projektem jenom zrnko písku, trvá desítky let. Dálnice do Vídně je stále v říši snů, obchvaty mnoha měst v nedohlednu a tak dále. Mnoho let občané slyší pouze sliby v médiích, pak co se předělává, kdo kde co rozkradl, co už se promlčelo a podobně. Přitom se tady v reálu vše rozpadá pod rukama. Přesto v programovém prohlášení hovoříte o Česku jako o moderní zemi.
Takže moje otázka: Nemyslíte si, že by bylo dobré využít zkušeností a znalostí odborníků třeba z Indonésie? Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a prosím pana premiéra o reakci.
Předseda vlády ČR Petr Fiala: Děkuji, že tady připomínáte moji cestu po zemích jihovýchodní Asie i do pacifické oblasti, států sdružených v ASEANu. A také ta cesta potom měla druhou část, která se týkala zemí střední Asie. Nepochybně ta cesta přinesla konkrétní výsledky pro Českou republiku a české firmy a jsem tomu rád. Otevírá se tam obrovské množství příležitostí i spolupráce, o kterých můžeme mluvit podrobněji.
Situace těchto zemí je velmi zvláštní a do značné míry i fascinující v tom, že většina z těch států, které jsem měl možnost navštívit - a vybírali jsme velmi pečlivě a mezi ně patří Indonésie - prochází velkým populačním růstem, velmi rychle - Indonésie už je dnes myslím čtvrtá největší země na světě - se tam zvyšuje počet obyvatel, což samozřejmě vytváří problémy a vytváří to i nové příležitosti. Současně - příklad toho je Indonésie, ještě hmatatelnějším nebo výraznějším příkladem je třeba Vietnam - tam dochází k velmi výraznému rychlému ekonomickému růstu, a to i meziročnímu. Čili jsou to země, které jsou zajímavé i pro zahraniční investory a zahraniční spolupráci. Současně je to prostor, který vytváří naprosto přirozeně určitou alternativu k Číně, a to jak z hlediska hospodářství, tak i z hlediska strategických surovin, nerostného bohatství a dalších věcí. Toho jsou si ty státy také vědomy a mají zájem se rozvíjet, mají zájem nejenom být dodavateli třeba nerostů nebo surovin, ale mají zájem využít toho svého bohatství, a to je třeba příklad Indonésie, i k tomu, aby mohly budovat také koncové projekty. Proto je velice důležité, abychom právě v těchto perspektivních zemích, zemích, které se stávají postupně středem zájmu pro zahraniční investory, byli včas a vytvořili politický prostor pro naše firmy, aby se mohly na trhu těchto zemí uplatnit, a nebudu tajit, že v řadě oblastí v těchto zemích je právě důležitá ta politická podpora. To se podařilo. Otvírají se tu skutečně pro naše firmy velké možnosti, nejenom ten velmi úspěšný a dlouhodobě úspěšný - zvlášť tedy v posledních měsících - obranný průmysl, ale je tu perspektiva dobré spolupráce u našich firem, které se zabývají dopravní infrastrukturou, je zde perspektiva pro kosmický průmysl, v němž je Česká republika také silná, a jsou tu další oblasti, ve kterých spolupracovat určitě můžeme a máme.
Pokud jde o nějaké poučení se z těchto zemí, po kterém voláte, to je vždycky velmi komplikované. Nechtěl bych srovnávat situaci jednotlivých států se situací České republiky, životní úrovně lidí, kvalitu infrastruktury - a infrastrukturou nemyslíme jenom dálnice, ale myslíme tím samozřejmě i všechno další, včetně sociálního, zdravotního, školského systému a všeho toho, co vytváří kvalitu života. To není náš úkol. ***
