(12.00 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Já vám dám příklad, se kterým se na mě obrátila shodou okolností lékařka v soukromém zdravotnickém zařízení, kde pracovala v ambulanci. Popsala, jak má tři dohody, řetězené na tři různá IČO, protože má malé děti, takže je vlastně pojištěná jako že na rodičovské, je to prostě zneužívání, trend, ke kterému v některých případech také dochází, a je potřeba se k tomu postavit čelem, že takhle to myšleno nebylo.
Dohody jsou důležité, jsou součástí systému, zůstávají, ale řetězení není výhodné pro lidi ani pro stát.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Brázdil s faktickou poznámkou a připraví se paní poslankyně Mádlová. Prosím.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Tak vidíte, tolik pohledů, od mladé lékařky, která chce být doma s rodinou, po toho, kdo ji zaměstnává, pak toho pacienta, který by chtěl být ošetřen. Těch věcí se tady schází tolik...
Já jsem hrozně rád, že to Vít Kaňkovský připravil a my jsme to na tom zdravotním prodiskutovali bezvadně. Pane ministře, prosím vás, přece jenom zkuste, teď je na to už málo času, asi to tam nedostaneme, ale kdyby ta 24hodinová možnost - ne povinnost, jenom ten, kdo by s tím souhlasil - jsou lékaři, kteří mají děcka už velká a nepotřebují vlastně být nějakým způsobem, nepotřebují čas pro tu rodinu tolik, na těch to vlastně stojí. Oni jsou ochotni pracovat, oni by tam těch 24 hodin... a nemůže to být samozřejmě všude, ale ten, když má nějakou, dejme tomu záchranář - lékař, má mezi výjezdem čas a on může jakýmsi způsobem regenerovat ten svůj čas, čili jenom by to bylo zoficiálnění, tudíž zaměstnavatel by nebyl naštvaný, on nakonec stejně na mnoha krajích, to není žádné tajemství, nakonec se zaplatí tomu inspektorátu práce nějakých pár set tisíc za to, ale zaplaťpánbůh, aspoň ta záchranka funguje. Takhle to je v některých krajích.
A když už tu výjimku děláme, a my ji teď děláme tím, že se to přesčasové penzum zvětšuje, tak proč bychom tam nemohli dát i tu 24hodinovou? Stejně pravděpodobně Evropě za to něco zaplatíme, že jsme to nedodrželi. No tak v tom bude ještě tahleta věc, ale ne povinnost. To nikomu neublíží, ani té mladé lékařce, o které teď paní Richterová mluvila. To půjde jen za těmi, kdo to budou chtít. Zkusme to ještě, máme na to jenom chvilinku, zkusme to tam nějak dát.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobré poledne vám přeju, my jsme se vystřídali v řízení schůze. Jako další s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Mádlová. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Ivana Mádlová: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, já bych chtěla reagovat na paní místopředsedkyni Richterovou, vaším prostřednictvím, která právě odešla, že samozřejmě absolutně nikdo nezpochybňuje rovné podmínky pro práci, nicméně bavíme se tady o velkém sektoru zdravotnictví a nelze paušalizovat, protože jak potom budeme vysvětlovat, že kvůli špatně nastaveným dohodám nebude zajištěn lékař na lékařské pohotovostní službě v nemocnici? I to se může stát.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Bělobrádek, připraví se paní poslankyně Oulehlová. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já myslím, že to je věc míry, protože třeba moje manželka jako zdravotní sestra, která se ještě stará doma o děti a chodí jenom dva dny v týdnu do práce, opouští ordinaci, protože tam je na DPP a má mizerné odvody, takže raději jde do nemocnice, kde bude normálně zaměstnaná na částečný úvazek, takže se to objeví samozřejmě na jejím pojištění. Takže vždycky je to otázka míry, ty dohody by měly být především nějakou doplňkovou službou a to, co by se mělo odstranit, je, aby někteří lidé v podstatě v objemu celého nebo zkráceného úvazku řetězili dohody, protože to pak samozřejmě má i vliv na výpočet jejich důchodu. Takže to je jen otázka míry, kdy máte nějakou hlavní pracovní činnost a potom k tomu máte nějaký doplněk. Tam samozřejmě dává dohoda nějaký smysl, ale pokud je dohodami nahrazován normální zaměstnanecký poměr, tak je to nevýhodné pro zaměstnance v rámci důchodového pojištění.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Oulehlová.
Poslankyně Renata Oulehlová: To, co tady teď říkal můj předřečník, stoprocentně podepisuji. V tom má pravdu, ale my tady téměř ve 100 % hovoříme o lidech, kteří mají hlavní pracovní poměr, ale prostě někde vypomáhají na dohodu.
Paní místopředsedkyně Richterová, prostřednictvím paní předsedající, tady řekla, že to je ochrana zaměstnanců a rodin a že řetězení není vhodné ani pro rodiny, ani pro stát. Já si to vůbec nemyslím, protože většina našich sestřiček v našich domovech, v našich hospicích, jsou například samoživitelky a jim to opravdu pomáhá.
Dále se opravdu bojím toho, jak už jsem tady avizovala, že to bude pro stát opravdu nevýhodné, protože může dojít ke značnému omezení jak zdravotních, tak sociálních služeb.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Jílková.
Poslankyně Marie Jílková: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já bych se ještě vrátila k pozměňovacímu návrhu zdravotního výboru. Já jsem za něj velmi vděčná, protože nám dává prostor pro to, začít řešit situaci ve zdravotnictví, kdy 80 % absolventů lékařských fakult jsou ženy. Zdravotnictví se významným způsobem proměňuje. Pokud chceme, abychom měli děti nebo abychom měli lékaře, budeme muset dělat nějaká opatření pro to, aby se tyto dvě role daly skloubit.
Chtěla bych jenom upozornit na dotazníkové šetření, které udělalo sdružení Mladí lékaři, kterého se zúčastnilo 609 lékařů, kde se dotkli právě i problematiky dohod o provedení práce, s tím, že na řadě pracovišť jsou služby propláceny formou DPP a DPČ, čímž tato pracoviště obchází zákoník práce, přesčasová práce není reflektována ve výši náhrad a odvody jsou u normální smlouvy vyšší než u dohody, což potom ovlivňuje výši mateřské, případně další sociální zabezpečení, možnost dosáhnout na - a to se netýká jenom lékařů - například na hypotéky a podobně. Tak jenom abychom i tenhle rozměr reflektovali.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Vy jste přihlášena i do obecné rozpravy, tak to rovnou můžete využít bez omezení času.
Poslankyně Marie Jílková: Děkuji. V obecné rozpravě bych chtěla představit společný pozměňovací návrh poslanců mne, Jiřího Navrátila, Martiny Ochodnické, Olgy Richterové a Pavly Pivoňka Vaňkové, který se týká rodičovské dovolené, která se touto novelou také lehce upravuje. V § 196 se uvádí, že zaměstnanec 30 dnů před nástupem uvádí, že půjde na rodičovskou dovolenou, což dává nějakou míru jistoty zaměstnavateli, aby rozvrhl práci, nicméně v tomto odstavci číslo 2 je uvedeno, že žádost musí obsahovat dobu trvání rodičovské dovolené. Tato formulace implikuje, že by nebylo možné se třeba v případě potřeby z té rodičovské vrátit, a obávám se, že by tahle formulace mohla způsobit menší flexibilitu oproti stávajícímu stavu, protože podle všeobecně uznávaného a ustáleného výkladu platí, že žádost o rodičovskou dovolenou může zaměstnanec podávat i opakovaně, případně ji zkracovat. Proto za účelem zvýšení právní jistoty zaměstnanců i zaměstnavatelů podáváme tento pozměňovací návrh. Načtu ho v podrobné rozpravě.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. Další přihlášený do obecné rozpravy je pan poslanec Kaňkovský, připraví se paní poslankyně Oulehlová.
Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové, já teď již trošku podrobněji představím avizovaný pozměňovací návrh, který by měl vznést aspoň trošku více klidu do dopadu projednávané novely zákoníku práce do oblasti zdravotnictví.
Jak už tady zaznělo, projednávali jsme problematiku dopadů do zdravotnictví jak na sociálním výboru, kde jsem upozorňoval společně s kolegy na některá rizika, a stejně tak na výboru pro zdravotnictví, kde jsme to velmi široce diskutovali. Musím říci, že opravdu ta diskuse byla jednak velmi vypjatá, ale na druhé straně velmi věcná v tom smyslu, že napříč Sněmovnou, napříč politickými stranami, si všichni uvědomují, že nemůžeme dopustit, aby došlo ke snížení jednak objemu poskytované zdravotní péče, ale také její kvality. ***
