(13.10 hodin)
(pokračuje Lucie Potůčková)
Stejné procento obyvatel v České republice, která (které) podporuje nemanželství pro všechny - budu používat tento termín - je ateistická (ateistické). A tak zatímco v Irsku se rozhodli tak, jak se rozhodli, navzdory názorům hlavy katolické církve, která stejnopohlavním svazkům rozhodně nijak nefandí, my v ateistických Čechách se pořád nejsme schopni rozhodnout i přes tak obrovskou podporu ve společnosti. Vždyť už i některé církve, například Českobratrská církev evangelická na svém posledním synodu konaném letos přijala přelomové rozhodnutí s možností požehnání svazků osob stejného pohlaví.
A zde bych se velmi ráda obrátila s úctou a pokorou i na některé vážené kolegy z ODS, protože ta matematika je prostě neúprosná, i když vás tu sedí velmi málo, samozřejmě. A i vaše hlasy, aspoň některých z vás, budou nebo by byly potřeba pro to, aby tento návrh prošel do dalších čtení. Základními principy vaší strany, kvůli nimž vám voliči dávají svůj hlas, je rozpočtová odpovědnost, odpovědnost za vlastní život a více svobody místo neustálých kontrol. Tato novela občanského zákoníku přináší samozřejmě i odpovědnost, protože manželství je právní smlouvou, která přináší nejen práva a svobody, ale také povinnosti a závazky. A pokud jde o rozpočet, zde budu velmi, velmi ledově a příkře pragmatická. Adoptované dítě - a ano, i stejnopohlavním párem - je nejen obvykle šťastnější, ale stojí stát rozhodně méně peněz než jakákoli ústavní výchova.
Pokud jde v uvozovkách o konkurenční zákon o ústavním zakotvení manželství jako svazku muže a ženy - a já ho rozhodně nijak neznevažuji - již od roku 2002 se snaží američtí republikáni prosadit Marriage Protection Amendment, to bylo naposledy v roce 2013 a 2015, a tento zákon se nedostal nikdy ani do výborů. A to prosím v daleko konzervativnějších, federálně myšleno, Spojených státech, než je Česká republika. Pokud tedy jde o ten sporný název manželství, o kterém se tu také velice široce debatuje, je stálým předmětem sporu, i v Irsku se ponechal název marriage. Ve Francii je to mariage, ve Španělsku matrimonio z latinského matrimonium, složeného ze slova mater a ze sufixu monium neboli jednat a konat. Je zde vidět, že i historie zcela jasně viděla, že manželství především znamená zápřah pro matku. Doba se naštěstí už v mnohém posunula. Ale název matrimonium zůstává stále stejný. To, že se postupem času mění významy slov a to, co pod ně podřazujeme, je zcela běžný etymologický jev, což by vám jistě potvrdil každý lingvista. Takže zde etymologický problém opravdu ani sama nevidím, ani v pojmu, českém názvu manželství.
Ale naprosto chápu, že to může být předmětem dalších jednání a kompromisů. I já se tedy přidávám k prosbě svých kolegů a kolegyň, ačkoliv zde nemám žádný osobní příběh: schvalme zákon, který podporuje téměř 70 % veřejnosti napříč politickým spektrem, protože je naší povinností především naplňovat vůli našich voličů, a naslouchejme jim. A prosím, pusťme tento návrh do dalších čtení právě proto, aby tato pro všechny přínosná diskuse mohla dál pokračovat.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. První vystoupí pan poslanec Dufek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Aleš Dufek: Já bych chtěl reagovat na jednu věc. Já bych fakt nechtěl, abychom do této diskuse táhli náboženství. Mně už to bylo včera předhozeno při nějaké televizní debatě. Já vám přísahám, že já sám se rozhoduji primárně jako občan této země, advokát s pětadvacetiletou praxí a otec tří dětí, s náboženstvím toto nemá nic společného. Já to vnímám jako souboj rozumu, takového toho trapného možná, suchého, a emocí.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Vomáčka.
Poslanec Vít Vomáčka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já vím, že se to asi jako nenosí a není to běžné, ale já vystupuji, abych se trošku ohradil proti předřečnici, ctěné kolegyni Potůčkové, a budu takhle vystupovat vždycky. Prosím, nepoučujte ostatní koaliční partnery, jak mají co vědět a jak mají hlasovat na tomto plénu a kdo nás volí a kdo nás nevolí. Řešte své přívržence Starostů, případně dalších poslanců, ale mluvme každý sám za sebe, případně za svoji politickou stranu, případně hnutí. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další faktická poznámka, pan poslanec Feranec.
Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Jenom krátce zareaguji, co říkala kolegyně Potůčková, už to říkal pan Dufek. Skutečně, není to otázka náboženství. Pokud tedy nebereme ještě náboženstvím do velké míry formulovanou morálku a tak dále v tomto smyslu, ale jinak skutečně bych to tak nebral.
A druhá poznámka. No, já si umím představit, že by o tom proběhlo referendum. To si skutečně představit umím, protože víte, vždycky politici říkají, když se jim nějaký průzkum nelíbí, vždycky říkají: nejlepším průzkumem jsou volby. Já si to umím představit a skutečně by to reprezentovalo nějaký názor veřejnosti. Tam nám akorát chybí ten nástroj, zákon o obecném referendu. Pochopitelně my jsme ho předložili, tak doufám, že se k němu časem dostaneme. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vracíme se do obecné rozpravy. Vystoupí paní poslankyně Fialová.
Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěla vystoupit na podporu tohoto návrhu zákona, o mě je to dlouhodobě známo, že jsem podporovatel manželství pro všechny, a nemám připravený žádný emotivní proslov. Před třemi lety jsem zde s emotivním proslovem již vystupovala, kde byla osobní nějaká zkušenost mého kamaráda, popis té situace, ale to už všichni víme a já bych se ráda o těch emocích oprostila při té debatě.
Možná děkuju i panu zpravodaji, že tady vede debatu velice korektně, a je otázka otevření všech otázek, které jsou pro a proti. Nejvíce se tady točíme na otázce dětí nebo nejvíce spornou otázkou jsou děti a případná adopce. Jenom, co pozoruji od svých kamarádů, kteří mají rádi stejné pohlaví: ne všichni chtějí mít děti. Všichni si to uvědomují, co by mohlo nastat, a tak dále. Ale ty diskuse jsou tady legitimní a chtěla bych ubezpečit, že ne všichni poběží a budou hned chtít žádat o adopci, ale chtějí vyjádřit nějakým způsobem to, co k tomu druhému cítí.
A teď můj důvod, proč jsem dlouhodobým podporovatelem tohoto zákona nebo tohoto přístupu - u mě jsou to také hodnoty, o kterých tady mluvil pan ctěný kolega Haas. Pro mě je to hodnota svobody a možnosti volby, protože pokud jakýkoli heterosexuální člověk se rozhodne vzít se, tu možnost má. Pokud se rozhodne nemít děti, tu možnost také má. Pokud se rozhodne nežít na hromádce takzvaně, tak tu možnost také má, ale je to pořád o jeho volbě. Ale homosexuální páry tuto volbu nemají, takže pro mě hodnota volby nebo možnosti si zvolit, jakou cestu zvolím, je natolik vysoká, že naprosto chápu diskuse z jedné strany, z druhé strany, ale to je ten pravý důvod, proč podporuji manželství pro všechny - možnost volby.
Nicméně bych chtěla, aby byli těm argumentům otevřeni úplně všichni, protože ať jsem dlouhodobý podporovatel, tak vždycky si vyslechnu kolegy, kteří jsou na opačné straně, jsou zastánci tradiční rodiny, a poslouchám jejich argumenty. Někdy se musím přiznat k tomu, že mě zviklají, abych nad tím přemýšlela, to, co říkají, to, co mají za argumenty. Ale diskuse musí být otevřená na obě dvě strany, nebo ta možnost poslouchat, na obě dvě strany. Nicméně vždycky se pak nakonec vrátím ke svému názoru a říkám si, že už bych chtěla toto vyřešit a dát konečně jako jasno lidem, kteří mají rádi stejné pohlaví, jak se k tomu Poslanecká sněmovna staví, a dát i klid třeba lidem na vesnicích, kteří jsou jinak orientovaní, protože tlak veřejnosti je tak veliký, že už chtějí mít klid, nechtějí mít pokus na ně zaměřený, který se pořád na ně bude ptát a říkat: Jak vy to vlastně máte? Některým je to úplně jedno, někteří chtějí do manželství, ale nemají v dnešní době legislativní nástroj volby, a ten my jsme tady povinni nějakým způsobem předat. ***
