Jde v zásadě o rozdělení jakéhosi diskomfortu v rámci projednávání celé té věci. Buďto připomínkové řízení mohlo být delší, nicméně fakticky by se na tom asi nic moc nezměnilo, ani na postavení vlády, ani na připomínkách, které lze očekávat - a samozřejmě že očekáváme připomínky dotčených, kterých se to nějakým způsobem dotýká a kteří to nesou nelibě. Takže vláda se rozhodla, a já jsem tomu výrazně napomohl, že diskomfort v rámci přípravy si vlastně odbude vláda v přípravném řízení, proto ta zhuštěná procedura, proto to udělat co nejrychleji, a důvodem je, aby o to bylo více času na projednání v Poslanecké sněmovně, protože tam to bude zásadní. Samozřejmě x těch věcí je střet, který je ryze politický, jak to udělat, a na to je potřeba, aby bylo řeknu podstatně více času než na vypořádávání těch připomínek. To je, proč jsem postupoval tímto způsobem.

A pokud se bavíte o mých připomínkách, které jsem tam dal a stylizoval jsem je jako zásadní, stylizoval jsem je jako zásadní především z toho důvodu, aby se se mnou Ministerstvo financí v zásadě bavilo, ale jsou víceméně legislativně technického charakteru. Připomínka, kterou zmiňujete, ona naráží na nějaký leitmotiv problematiky takzvaných sběrných novel, jako co všechno vlastně může být součástí té sběrné novely. Ta připomínka v zásadě míří k tomu: je tady nějaký vytyčený cíl, což je konsolidace veřejných financí, tak je potřeba do toho balíčku dávat něco, co s tím souvisí. Takže všechno, co tam kdo dal, je potřeba dobře zdůvodnit, proč tam má svoje místo. K tomu směřoval ten apel, k tomu potom bude směřovat i vypořádání připomínek, ke kterému zhruba za týden dojde, a proto je to uděláno tímto způsobem.

A pokud tady narážíte na vaši životní zkušenost s předkládáním návrhů zákonů, asi jste zrovna byla v pozici, kdy jste to dělala, že jste možná měli podstatně více času, než na to máme aktuálně my, a jeden jediný důvod, který tam je, proč je to takhle zhuštěné, je čas.

Samozřejmě že jsem stál i před dilematem, jestli třeba připomínkové řízení nevynechat úplně. Měli jsme o tom i vlastně diskusi s panem ministrem financí. Nakonec jsme se domluvili, že ne, že připomínkové řízení, byť to vláda s odpuštěním odnese, je potřeba konat, byť i v té zhuštěné podobě, a proto jsme ho udělali tímto způsobem.

Ještě bych chtěl zareagovat, ještě mám chvilku času, na ten narativ, že - ano, je toho hodně, je to 57 novel zákonů, ale když byste se na ně podívala podrobně, součástí té konsolidace je i vlastně změna určité organizace při vymáhání něčeho, co se jmenuje justiční pohledávky, kde dneska si to každá justiční složka takříkajíc vymáhá sama. Není to úplně účelné a je potřeba to delegovat na vymáhání Celní správy, která už to do jisté míry dělá. Takže tohleto jsou organizační normy, které vlastně ani nikdo nepřipomínkuje, je to otázka vnitřní organizace státu. To je jedna věc.

A další věc, která v tom ještě je, je, že se budou rušit vůbec kolky, takže ve všech předpisech, kde je nějaká zmínka o kolcích, typicky je to třeba v lustračním zákoně, který tam je tedy také novelizován, protože tam je ustanovení, že za lustrační osvědčení je potřeba nalepit na žádost 200korunový kolek, tak to samozřejmě z toho musíte vyškrtnout, inkorporovat to do zákona o správních poplatcích. Takže tyhlety organizační normy, těch je tam opravdu celá řada, já jsem jich napočítal 19. Takže jedna třetina se vůbec těch připomínkových míst ani netýkala.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Váš čas. Tak, paní poslankyně, nyní máte prostor.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji. Samozřejmě si uvědomuji, že čas, ten je pro vás asi důležitý, nebo respektive to byl ten klíčový. Ale já jsem si četla i připomínky z ostatních připomínkových míst, ať je to Česká advokátní komora, ať je to daňová komora, a oni sami to, že to první, co tam je, zmiňují naopak, že strašně krátká doba na to, že se to dostalo do připomínkových řízení. Ale oni spíš poukazují na to, že jak se to dělá v kvapu a v rychlosti, může dojít k tomu, že tam nebude provázanost mezi těmi zákony. A já rozumím tomu, že tady poslanci jsou zákonodárci, oni jsou ti, kteří přijímají zákony, ale legislativa, která sem do parlamentu jde, už by měla být připravená tak, aby se tady vychytávaly opravdu jenom mouchy, a ne že teď najednou tady budeme mít neskutečnou nálož, a já si nemyslím, že všichni poslanci jsou tak erudovaní, že se dokážou do všech těch zákonů položit tak, aby pochopili kompletní celou podstatou, jestli všechno je novelizováno tak, jak má být novelizováno. (Předsedající: Čas.) Takže já osobně si myslím, že je to špatně, a mělo to tam být těch minimálně 30 dní.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Prosím, pane ministře, čas na vaši reakci.

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Paní poslankyně, rád bych tam dal 30 dní, nemám je prostě. Musel jsem dát minimum, a to je 5 dní.

A ještě jedno takové spíš srovnání z minulosti. Když jsem se i díval, jak probíhaly tyto konsolidační balíčky v minulosti, tak ten Topolánkův batoh v roce 2009, kdy ministrem financí tehdy byl Miroslav Kalousek, předsedou Legislativní rady vlády Pavel Svoboda, žádné připomínkové řízení neproběhlo vůbec. Pokud byl další balíček pana ministra Janoty ve vládě Jana Fischera, také žádné připomínkové řízení neproběhlo. Jediné, kde proběhlo, bylo za Nečasovy vlády, také za ministra financí Miroslava Kalouska, tam bylo tedy připomínkové řízení 6 pracovních dnů. My to vlastně máme obdobné a opravdu jednáme tady pod velkým časovým tlakem. Kdybych to měl uvést jako nějakou paralelu, vláda není poprvé v tomto diskomfortu. Když si vezmete, jakým způsobem se řešilo zastropování, tak to byly 3 dny včetně víkendu, takže tohleto ještě šlo.

A je mi jasné, jak jste uváděla, že všichni poslanci asi tuto šíři nejsou schopni pojmout - přece jednou každý ten poslanec je specialista na něco, a nemám zrovna strach, že ve vašem rozsáhlém poslaneckém klubu se nenajdou jednotliví experti na jednotlivé dílčí části. Ono toho zase tolik není. Daňových předpisů je tam několik, pak budete mít zákon o nemocenském pojištění, a to si myslím, že to je gros toho, kde se bude ta debata odehrávat. Jak už jsem uváděl předtím, taková ta změna kolkových známek nebo organizační normy, že všechno bude vymáhat Celní správa, to si myslím, že v tom snad váš poslanecký klub nebude mít nějaké zásadní výhrady.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane ministře. Jako další přihlášený je pan poslanec Patrik Nacher, kterého nevidím v sále. V tom případě budeme pokračovat další interpelací, a to je pan poslanec Robert Stržínek, který interpeluje pana ministra zdravotnictví Vlastimila Válka. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Robert Stržínek: Děkuji za slovo, pane předsedající, dovolte mi oslovit dotazem zde přítomného pana ministra Válka, vaším prostřednictvím. Pane ministře, jistě je vám známo, že dvacet primářů, lékařů a psychologů Psychiatrické nemocnice v Kroměříži ve středu podalo hromadnou výpověď. Jedná se o víc než polovinu lékařského personálu. Důvodem pro jejich hromadný odchod je podle nich neodborné vedení nemocnice. Na situaci upozornili nespokojení lékaři a psychologové také Ministerstvo zdravotnictví jakožto svého zřizovatele. Kroměřížská psychiatrická nemocnice je jediným lůžkovým zařízením svého druhu pro celý Zlínský kraj a také pro část kraje Jihomoravského a Olomouckého. Ptám se tedy, co jste dosud učinil a co hodláte činit dále pro to, aby se tato situace stabilizovala. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám a požádám pana ministra o odpověď. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Ministerstvo zdravotnictví má o situaci v Kroměřížské psychiatrické léčebně informace jak od nespokojených lékařů a lékařek, tak od pana ředitele Poláka a koneckonců od výboru Psychiatrické společnosti. Proběhly osobní schůzky příslušných vedoucích zaměstnanců Ministerstva zdravotnictví s oběma stranami, s panem ředitelem Polákem 3. 5. a se zástupci nespokojených zaměstnanců dne 17. 5. Ředitel Psychiatrické nemocnice dostal od Ministerstva zdravotnictví jednoznačně za úkol situaci uklidnit a přijmout taková opatření, aby zvrátil hrozící výpovědi. To se zatím panu řediteli bohužel nepodařilo. Osobně vidím jako problematické především to, že ředitel nedokáže svoji vizi v prosazování psychiatrické péče v Psychiatrické nemocnici Kroměříž prosadit a získat pro ni klíčové zaměstnance, velkou část primářů jednotlivých oddělení. Umět o své vizi přesvědčit zaměstnance je jedním ze základních úkolů manažera. Nemusí to být odborník na danou problematiku, to ani neočekávám od ředitelů, ale očekávám, že umějí prosazovat svoje vize a přesvědčit o nich pracovníky, kteří jsou klíčoví pro jejich realizaci. ***