(10.10 hodin)
(pokračuje Klára Kocmanová)
Proč celý tento bolestivý příběh vlastně vyprávím? Protože na něm se ukazuje, jak špatně je dnes legislativa nastavená. Hana jako nebiologická matka, která se o své děti odmala starala, byla vedle něčeho tak strašného, jako je umírání celoživotní partnerky, ještě nucena řešit, co bude s jejími dětmi, jestli o ně náhodou nepřijde, jestli s nimi bude moci být v nemocnici, kdyby náhodou v tom čase byly hospitalizovány, a tak dále. Jelikož ji totiž v tuhle chvíli naše zákony právně neuznávají jako rodiče, nemá k dětem žádná práva ani povinnosti, a to i přesto, že je celý jejich život vychovávala. V tuhle chvíli běží soudní řízení, aby se Hana mohla stát alespoň poručníkem dětí, zdůrazňuji, poručníkem, nikoliv oficiálním právním rodičem. Pokud by totiž nyní požádala jako individuální osoba o jejich adopci, děti by přišly o jakýkoliv právní vztah k rodině její zemřelé partnerky Adély, k jejich babičce, k jejich dědečkovi a tak dál, protože adopcí úplně zaniká vztah k původní rodině a to v rodině nikdo nechce.
Celý příběh Hany a jejích děti je srdcervoucí a mě hrozně mrzí, že k takovým situacím vůbec musí docházet. Už jen představa toho, že musíte v obrovském smutku a absolutním stresu po smrti své partnerky řešit, aby vaše děti zůstaly vaše, a pak to obhajovat před soudem s nejistým výsledkem, je nepředstavitelná. To se stále bavíme o situaci, kdy rodina zemřelé Adély má s Hanou dobré vztahy, považuje ji za součást rodiny a za matku dětí jejich dcery. Jinak ani nechci domýšlet, do jakých situací by se jejich děti mohly dostat, pokud by tomu tak nebylo, například kdyby rodiče zemřelé Adély neakceptovali sexuální orientaci své dcery.
Tohle všechno můžeme změnit, tohle všechno by vyřešil zákon, který tady dnes projednáváme, protože by umožnil mimo jiné osvojení dítěte partnerky. Tím by se Hana, která děti odmala vychovávala a děti ji považují za svou mámu, za života Adély stala také jejich právní matkou a nemusela by ani ona, ani děti, ani zbytek rodiny podstupovat nekončící měsíce všechen ten stres a obavy. Nemohlo by se stát, že děti, které měly dvě mámy, po smrti jedné z nich najednou mohou přijít i o tu druhou.
Kolegyně a kolegové, prosím v zájmu všech stejnopohlavních rodin, které se mohou ze dne na den ocitnout v obdobné situaci, abyste tento zákon podpořili do dalšího čtení. Mnoha lidem to pomůže a nikomu to neublíží. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Aleš Dufek, připraví se paní poslankyně Válková. Prosím, máte slovo.
Poslanec Aleš Dufek: Dobré dopoledne. Pokusím se shrnout jako zpravodaj, jakým způsobem se vyvíjí diskuse nebo jaké argumenty byly v této chvíli vzneseny. Zaznívá tady neustále se opakující výraz zrovnoprávnění, rovnost, stejná práva. Pokud samozřejmě by si někdo přečetl vládní prohlášení, zrovna by se tam dalo dočíst, že tahle vláda míní zrovnoprávnit osoby stejného pohlaví, to znamená, že máme v jakémsi záměru vyřešit tady tyhle věci, jako je společné jmění manželů, vdovský důchod, které tady padaly, aby i v těchto věcech se stejnopohlavní páry dočkaly stejných práv jako tradiční manželé.
Já bych fakt chtěl, aby ta diskuse nebyla o emocích, nebyla tady o těch příbězích, ale spíš abychom se nějakým způsobem zaměřili na body, které zase jsou takovými body, na nichž staví odpůrci tohoto návrhu. To znamená, že jsou v podstatě dva, to je možnost vzniku rodinných modelů otec-otec-dítě a matka-matka-dítě. To znamená, že bych fakt žádal navrhovatele, aby se na toto soustředili a zkusili nějakým způsobem dokázat, že není rozdíl při vyzrávání člověka, jestliže má před sebou model matky a otce.
Druhým momentem by bylo dobré výraz manželství, který si v podstatě myslím, že dost lidí vnímá, že to je dlouholeté tradiční označení pro vztah mezi mužem a ženou, aby dokázali, že je to plytký pojem.
Já jsem si podrobně nastudoval tady tu důvodovou zprávu a budu z ní citovat. Neobstojí ani argument etymologický, který tvrdí, že údajně slovo manželství vzniklo ze starých podob slov muž a žena. Jiné etymologické výklady ale tvrdí, že původní slovo malženstvo ve staročeštině vzniklo ze slovanského žena a germánského mel - smlouva. To by odpovídalo, že manželství bývalo v minulosti chápáno spíše jako pragmatická smlouva o ženě než jako svazek citový. Ať tak či onak, původ slova není určující pro to, jaký význam mu dáme dnes. Dnes není manželství smlouvou o ženě.
To znamená, mě samozřejmě tahle věc překvapila, nikdy jsem takový etymologický výklad neslyšel. Já bych fakt prosil následující vystupující, aby se soustředili právě na tyto věci, To znamená pojem slova manželství a vlastně tu věc, že chceme vytvořit nový model rodiny.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Hayato Okamura. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Hayato Okamura: Vážené a milé kolegyně, vážení a milí kolegové, já bych chtěl jenom skromně podotknout s pokorou, že manželství jako svazek muže a ženy je přesvědčením a praxí většiny lidstva. My žijeme dnes a tady v roce 2023, ale v průběhu mnoha staletí, ale i v současnosti, když to vezmeme geograficky, na většině naší planety je živé přesvědčení, že je to svazek muže a ženy.
Chci také připomenout velké náboženské tradice. V naší zemi se říká, že je věřících málo, ale zase zkusme se na to podívat planetárně, ať je to křesťanství, judaismus nebo i islám, ale i další tradice, je tady většinové přesvědčení, že se jedná o svazek muže a ženy. Říkám většinové, jsou samozřejmě menšinové názory i v rámci křesťanských církví, ale většinový názor je tento. Chci připomenout také velké příběhy z umění, třeba z literatury, z výtvarného umění, zrovna v naší evropské tradici, v našem evropském okruhu. Vzpomeňme si na Romea a Julii a další a další příběhy, které nás formují, jsou v základech naší civilizace.
Když mluvíme také o právech jednotlivých aktérů, chci připomenout také právo dítěte, právo dětí. Zkusme se zase s pokorou, bez nějakých předsudků, zamyslet nad tím, jestli třeba dítě nemá právo mít otce a matku nebo alespoň vědět, že má otce a matku, a třeba je znát i jménem. Děkuji moc. (Potlesk v sále.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji za dodržení času. Nyní je přihlášena do obecné rozpravy paní poslankyně Helena Válková - Nevidím. Nyní je na řadě pan poslanec Zdeněk Kettner, připraví se pan poslanec Milan Feranec. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, jako zástupce SPD, konzervativní strany, která hájí tradiční hodnoty, a tím pádem i tradiční rodinu, asi nijak nepřekvapí má slova. My v současnosti máme dvě legislativní úpravy. Máme tady legislativně upraveno manželství pro heterosexuální páry a pak tady máme legislativně upraveno takzvané registrované partnerství. Nerozumím tomu, proč by se dvě legislativy nějakým způsobem takhle měly najednou měnit, zasahovat do nich. ***
